Odpoledne v Tay Tay - bývalém hlavním městě Palawanu

Když jsem plánovala pobyt na Palawanu, rozhodla jsem se rozdělit si dlouhou cestu z Puerto Princesa do El Nida na dvě části. Asi 65 km od El Nida stojí na pobřeží městečko Tay Tay, kterému se také říká "Hvězda severu". V Tay Tay v 17.století Španělé postavili pevnost, která zde stojí dodnes. Kromě toho bylo Tay Tay až do 18.století hlavním městem ostrova. A před příchodem Španělů bylo centrem království. Naprostá většina turistů tohle městečko nebere vůbec v potaz a rovnou míří do populárního El Nido. A přitom je Tay Tay pěkným a klidným místem.

Hned po příjezdu do Sabangu jsem si zamluvila dopravu do Tay Tay. Odjížděla jsem o půl osmé.

Chlápek, co celou dopravu a rezervaci organizuje a před dvěma dny mi řekl, že to bude stát 600, se vytasil s cenou o stovku vyšší. Prý do El Nida je to za 800 a Tay Tay je jen o hodinu blíže. 

Cesta tam měla trvat zhruba 4 hodiny. Na výpadovce, kde se silnice napojovala na hlavní tah mezi Puerto Princesa a El Nidem, jsem byla vyložena a měla počkat na další minivan.

Za 20 minut přijel a já pokračovala v prostornějším vanu k nádraží u Tay Tay. Dojela jsem tam po dvanácté. Centrum městečka ale odtamtud bylo ještě asi 1,5 km. Vzal mě tam na motorce týpek, co byl na tomto nádraží v bistru. Dovezl mě do Casa Rosa, kde jsem měla rezervovaný pokoj na jednu noc a předem i zaplacený přes pay pal. Pěkný hotýlek na kopci s výhledem na pobřeží a starou španělskou pevnost Santa Isabel.

Pokojík byl fajn. Hned jsem vyrazila na procházku městečkem k pevnosti. Objevila jsem tržnici, přístaviště. Vstupné do pevnosti je 30 pesos. Z informačních cedulí jsem se dozvěděla o historii oblasti a pevnosti. Ta byla postavena v roce 1667 nejprve ze dřeva. Až v roce 1738 byla přestavěna do původní kamenné podoby a měla bránit pobřeží před muslimskými vpády.

Ze španělského období se v Tay Tay zachoval ještě nedaleký kostel Santa Monica. 

Na vrcholu pevnosti stojí ruina kaple a je zde vystaven jeden kanón. 

Před pevností se se mnou daly do řeči dvě desetileté holčičky a jestli budu jejich "boyfriend", tak jsem je opravila a řekla, že budu jejich "friend". Je poznat, že sem moc západních turistů nezavítá a tak tu zdejší děti mávají na každého jako já. Na hřišti před radnicí děti nacvičovali jakési taneční vystoupení. Chvíli jsem mezi nimi budila pozdvižení tím, že jsem si sedla na obrubník a pozorovala jsem je. Pak jsem se vrátila na hotel, sedla do restaurace na vyhlídku a objednala si hovězí plátek s houbovou omáčkou a bramborovou kaší (trocha změny od rýže) a melounový shake.

Zde si k ceně připočítávaji i procenta za servis. Docela to byla pálka. Na večeři jsem se rozhodla, že půjdu jinam. Znovu jsem si obešla centrum. Potřebovala jsem někde koupit láhev vody. Na hotelu za ni chtěli nehorázné peníze. Za litr 60 pesos! 

Prošla jsem si jakési nákupní centrum u přistavu se vším možným jen ne potravinami. A pak před tržnicí objevila "supermarket". Mezi regály projde maximálně jedna osoba. Do nám známé evropské uspořádanosti měl daleko. Našla jsem ale 1,5 litru vody za 27 pesos. 

Zbytek odpoledne jsem pak strávila na venkovním posezení hotelu.

Na večeři jsem si zašla do malého bistra Xed's snack house a dala si chicksilog (smažené kuře s rýží a volským okem). Konečně zase normální ceny.