Šnorchlování se sardinkami a mořským hadem aneb Takový běžný filipínský "relax day"

Včerejší dobrodružný den mě zmohl tak, že jsem to zalomila po osmé a s jedním probuzením spala až do sedmi. Na dnešek jsem si naordinovala relaxační den na pláži. Stále jsem neviděla ony slavné sardinky, které se shlukují v moři kousek od pláže Panagsama. Navíc jsem tu už týden a kromě paží a obličeje vypadám jak ředitelka vápenky, takže trocha slunce neuškodí. 

Před snídaní jsem tedy vyběhla jen se šnorchlem a foťákem za těmi sardinkami. Jen kousek od pobřeží v místě, kde korálový útes padá strmě do tmavých mořských hlubin, se jich shlukují tisíce, ne-li miliony. Pokaždé, když je něco vyruší, organizovaně se ve shlucích rozprchnou a vytvoří tak obrazce. 

Před osmou hodinou ráno už u pobřeží kotvilo několik výletních lodí a první šnorchlaři pozorovali ta hejna sardinek. Několikrát jsem musela uhnout připlouvající lodi, která chtěla zakotvit právě tam, kde jsem zrovna šnorchlovala. 

V devět jsem byla zpět na hostelu, poručila jsem si k snídani lívance s banánem a až do poledne si prohlížela pořízená videa a fotky ze včerejší akce. 

Pak jsem nabalila pár věcí na pláž a stoupla k silnici a čekala na nějakého moto-taxikáře, který by mě zavezl na 7km vzdálenou pláž White Beach. Pláž s bělostným pískem je oblíbeným cílem místních Filipínců, hlavně o víkendu. 

Původně jsem měla v plánu si dnes půjčit motorku a na pláž si dojet sama, ale vzhledem k tomu, že bych platila jen za chvilkové využití a cena za odvoz je jen 50 pesos, nevyplatilo by se mi ji půjčovat. 

Jeden moto-taxikář se objevil za chvilku. U vstupu na příjezdovou cestu k rezortům jsem zaplatila 5pesos poplatek a pak u pláže dalších 10. 

Předtím, než jsem vstoupila na pláž, jsem si sedla do jedné filipínské venkovní restaurace na oběd. Na pultu stálo několik nádob s různým jídlem. Vybrala jsem si dva vepřové špízy, vepřovou směs a jakousi zeleninu. K tomu rýži. Oběd za krásných 80 pesos (v Panagsama bych za to dala 3x víc). 

Na krásné pláži jsem si vyhlídla místečko u moře a rozbila tam svůj "tábor". Kolem bylo několik dalších západních opalujících se turistů. A v moři pár šnorchlařů. Kolem pravidelně procházeli prodejci zmrzliny, kokosových ořechů a výletů na nedaleký ostrůvek Isla Pajaros.

První prodejce mi nabízel kokos za neuvěřitelných 120 pesos. Přitom na Camotes Islands jsem za kokosový ořech dala v restauraci max.40 pesos. Jasně, tady je to dražší než na Camotes, ale tohle bylo moc. Když jsem později šla na procházku po pláži, další mi nabídl kokos za 75. I to mi přišlo moc. Slevil na 50 a nechtěl jít níž. Tak jsem na to kývla. Po kokosové vodě jsem toužila již od včerejška. 

Slunce pralo o sto šest a já každou chvíli lezla do vody se šnorchlem. Korálový útes je tu o hodně hezčí než na Panangsama Beach. Jen těch rybek tu moc není. Viděla jsem miniaturní modré rybky, klasické žluto-černé, modé hvězdice a dokonce i rybu "lionfish" (česky perutýn). Perutýn je rybka s ploutvemi rozvětvenými jako vějíř. A také je to jedovatá ryba. Její jed ve vějířovitých výběžcích hřbetní ploutve dokáže i zabít. Perutýn čekal nad malou skulinkou na svou oběť. Tohle ale nebyla jediná mě známá jedovatá mořská "potvora" lovící mezi koráli, kterou jsem dnes viděla.

Během posledního šnorchlování, kdy jsem si plavala podél mořského srázu a pozorovala podmořský život, zahlédla jsem několik metrů před sebou bílo-černé pohybující se tělo mořského hada. Byl docela tlustý a, i když jsem jej neviděla celého, protože proplouval skuliny mezi korály a lovil rybky, mohl mít do dvou metrů. Věděla jsem, že v mořích kolem Filipín se mořští hadi vyskytují a trochu jsem čekala, že bych na nějakého mohla narazit už na Panagsama Beach (o jeho výskytu tam jsem četla).

Je okolo 40-60 druhů mořských hadů a prý jsou jedovatější než ti suchozemští. Prý ale nejsou agresivní a na člověka neútočí. Každopádně jsem se nepřibližovala a když se najednou objevila hadova hlava, plavala jsem pryč. Ještě chvíli mnou koloval adrenalin. Později jsem si na internetu našla, že se jednalo o "vlnožila užovkovitého". 

Na pláži jsem vydržela do pěti. Pak jsem se nechala odvézt zpět k hostalu. Dala jsem sprchu a zamířila na "hlavní" ulici u pláže Panagsama do masážního salonu. Když už jsem si naordinovala ten relaxační den, tak jsem v tom chtěla pokračovat.

Zvolila jsem si balijskou masáž, kterou jsem jsem si loni tak užívala. Jenže asi jsou různé druhy balijské masáže. Tahle moc relaxační nebyla. Masérka tlačila a rozmasírovávala moje šíjové svaly, až to bolelo a doufám, že nebudu mít modřiny. Ale dobrý. Pak jsem si zašla na večeři, během níž jsem si od holčičky prodávající suvenýry koupila ze dřeva vyřezaného žraloka velrybího. Večer jsem pak zakončila v baru 7 Sint u koktejlu Mango Mucho. Hrála tam pohodová živá hudba.