Studená fronta na Riviera Maya

To, že počasí ovlivňuje naši náladu je známé. Ta moje nálada již nějakou dobu docela ponurá. Už asi týden tu prší. Předtím to byly občasné přeháňky, po kterých ale vysvitlo slunce, ale nyní tu leje prakticky celý den a teplota se pohybuje jen kolem 20 stupňů (když se k tomu přičte vlhkost a studený vítr, je tu ještě chladněji). Příčina je jasná - chladná fronta která ovlivňuje celou severní Ameriku dosahuje až sem. A to zrovna v době, kdy již nepracuji a mohla bych se vydat někam na výlet, navštívit další cenote a nebo jen tak lenošit na pláži. Nic z toho ale nedělám.

Včera dopoledne to vypadalo, že by přece jen nemuselo pršet, tak jsem se rozhodla vydat poznat hotelovou zónu v Cancúnu (abych mohla říct, že jsem Cancunem vždy jen neprojížděla ;-) ). S tím, že se asi v moři nesmočím, jsem byla smířená. 

Než jsem kolem poledne dorazila na známou šíji, kterou lemují hotely, bylo pěkně zataženo. Ani případný déšť mi nemusel vadit, protože v okolí byl dostatek nákupních center, kam bych se mohla ukrýt.

Nejdříve jsem ale zamířila na stanici turistické policie splnit misi - vyměnit policejní nášivku a získat jednu mexickou. V Playa nebyli moc ochotni cokoliv změňovat a nasněrovali mě do nějakého obchodu, kde bych prý policejní nášivky mohla koupit. Obchod jsem stejně nenašla a zřejmě by mi ani žádnou neprodali, když nejsem od policie. Tak jsem zkusila štěstí v Cancunu.

Policisté tu byli ochotnější a měli zájem nášivku vyměnit. Jenže žádnou volnou k dispozici neměli a odpárat si ji z rukávu nebyl ochotný žásný a žásná. Prý ale nášivky sbírají a ta z České Republiky by pro ně byla určitě velmi exotická. Nakonec mi darovali policejní čepici.

 Takže mise splněna a klidně můžu opustit Mexiko. Z Cancunu jsem nakonec po třetí hodině musela utéct dešti. 

A k tomu řidič "kolektiva" pustil na plné pecky klimatizaci! To tu fakt nechápu. Venku je zima. Samotným Mexičanům není zrovna nejtepleji, ale klimatizace jede naplno. V Mikrobuse bylo snad 15 stupňů. Brrr. Fakt blázni.

Po dvou týdnech, kdy jsem s ostatními holkami z personálu byla ubytovaná mimo hostal, jsem se vrátila na hostal. Už tu není plno, tak jsem mohla zase obsadit jednu z postelí. A konečně si dát teplou sprchu. 

Už se vážně těším na další cestu a doufám, že se tomu špatnému počasí vyhnu.
Jo a v hotelové zóně se člověk levně nají jen v McDonaldu a nebo Subwayi. Ceny pokrmů v ostatních restauracích se pohybují od 12 dolarů navrch.
A dostat se na pláž je prakticky nemožné. Vstupu brání hotelové komplexy. Zřejmě by mě pustili na pláž, kdybych se zeptala na recepci (podle mexických zákonů jsou všechny pláže, kromě těch vojenských, veřejně přístupné, takže by si žádný hotel neměl dělat nároky), ale nechtělo se mi se dožadovat jen kvůli fotce pláže, která v ten pochmourný den by stejně nevyšla dobře.

Novoroční návštěva Isla Mujeres

Návštěvu Isla Mujeres jsem plánovala již na první týden pobytu v Mexiku, jenže okolnosti trochu zamíchaly s mými plány, tak jsem tento výlet přesunula na později. A nyní se mi naskytla možnost se tam podívat. A ještě k tomu strávit tam Silvestra. Doufala jsem, že to bude v klidnějším prostředí, než co by bylo tady v Playa del Carmen.
Isla Mujeres je malý ostrov ležící 8 km východně od Cancunu. Na délku má zhruba 8 km a na šířku nejvýce půl kilometru. V plánu bylo půjčení kola a projetí celého ostrova. A samozřejmě odpočinek na pláži.
Hned po skončení práce (stihla bych to rychleji, kdyby všichni, kteří měli odejít, odešli dříve než ve 12) jsem zamířila na kolektivo do Cancunu. Tam jsem odchytila autobus R1 mířící do Puerto Juarez, což je přístav, odkud co půlhodinu vyplouvají trajekty Ultramar na Isla Mujeres.Zpáteční otevřená jízdenka mě vyšla na 170 pesos.

Ve čtyři hodiny jsem byla na místě. Před tím, než jsem se šla ubytovat, jsem se ještě prošla městem a z pláže pozorovala západ slunce. Obloha hrála všemi barvami. Severní pláž patří k několika málo plážím, kde jsou vhodné podmínky na koupání. Pláže na východě ostrova jsou skalnaté a vlny a proudy nebezpečné. Ulice byly plné turistů. Kromě taxíků a skůtrů je tu velmi častým dopravním prostředkem golfový vozík.
Ubytovala jsem se v hostalu Poc Na, kde na rozdíl od Playa del Carmen ještě měli volno (rezervovala jsem si postel před dvěma dny) a ani ceny nevyletěly nahoru a znovu zamířila do města. Tentokrát se již rej na ulicích uklidnil. Jen restaurace byly obsypané lidmi. Ceny tu ale jsou vyšší, než na pevnině. Marně jsme hledala nějaké rychlé občerstvení s levnými tacos. Nejčastěji se tu nabízejí rybí pochoutky.

Tak jsem se navečeřela na hostalu. Kolem desáté jsme už nemohla dál odolávat únavě a šla si lehnout s tím, že se třeba za chvíli probudím. Byla jsem na nohách od sedmi ráno. Vzbudily mě první salvy ohňostroje. Na hodinkách jsem měla tři minuty před půlnocí. Odsledovala jsem ohňostroj a šla zase spát. V hostalu se toho moc nedělo a ráno jsem se chtěla vzbudit na východ slunce. A na nějaké opíjení se jsem neměla náladu. Stejně nebylo s kým. Silvestra jsem chtěla prožít v klidu.
Vzbudila jsem se v šest a zamířila na pláž za východem slunce. Počasí se opět mělo vydařit.
Všude klid, jen z hlavního náměstí stále bylo slyšet hudbu. Když jsem tam kolem půl osmé došla, stále se koncertovalo a místní tančili. Oslavy tu trvaly opravdu dlouho.

Šla jsem posnídat a po odhlášení z hostalu jsem si ještě půjčila kolo. Bohužel tu kolo nepůjčovali po hodinách, ale byla stanovená pevná částka za půjčení 120 pesos, jedno jestli jsem jej měla tři hodiny nebo celý den. Vzhledem k tomu, že je ostrov malý, stihla jsem jej projet za ty tři hodiny.
Prohlédla jsem si Haciendu Mundaca, kterou vystavil v 19. století španělský pirát Mundaca. V jejím areálu se proháněli leguáni a dokonce tu měli zavšené i tři krokodýly. V domě piráta Mundacy byly vystavené fotografie ukazující, jak to tam vypadalo v minulosti.
Zamířila jsem až na nejjižnější cíp ostrova Punta Sur, kde stojí kromě majáku i mayský chrám zasvěcený bohyni Ixchel. Ta je nejvýznamnější mayskou bohyní tady na ostrově. Když v roce 1517 španělští dobyvatelé objevili ostrov a viděli sochy této bohyně, pojmenovali ostrov Ostrovem žen (překlad Isla Mujeres).

Po návratu na hostal a odevzdání kola, jsem se šla slunit na severní pláž Playa norte. Slunce pralo. Vydržela jsem to jen dvě hodiny. O půl třetí jsem se rozhodla to pomalu otočit směr Cancun. Předtím jsem ale ještě zamířila poobědvat. Už nějakou dobu jsem měla chuť na polévku sopa de lima, kterou jsem poprvé zkusila v Cobá. Hned u pláže jsem objevila malou rodinnou restauraci, kde měli polévku v nabídce a dokonce i docela levně. Chuťově ale byla ta polévka z Cobá lepší. Pěkně jsem se u toho jídla zapotila. Po cestě k přístavu jsem si ještě koupila domácí zmrzlinu na špějli (paleta) s příchutí guanabana. Mňam.

Ve čtyři jsem byla v Cancunu a po páté opět v Playa del Carmen. Večer jsem se šla projít ulicemi. Všude byla spuusta lidí, až jsem opět dostala chuť okamžitě odtud utéct. Na prostranství pod monumentem u pláže probíhalo předstyavení mazského folkloru. To jediné mi připadalo trochu zajímavé, i když byzardní v porovnání s okolním zglobalizovaným prostředím.
Jinak to byl velmi příjemný výlet. I když tady na Mayské riviéře mě zatím žádné místo nenadchlo tak, že bych si řekla, že bych se tam někdy chtěla zase podívat. Je toho turismu tady až moc.

Odpolední "rodinný" výlet do Cenote Cristalino

V hostalu je teď plno a docela blázinec. I přesto se mi daří udělat vše ještě před druhou hodinou. Poslední dny navíc pršelo, takže můj odpolední program sestával z četby a návštěvy posilovny. Naštěstí se ale dnes již vyčasilo a tak jsme mohly se Zuzkou a další českou rodinou vyrazit navštívit další cenote. Tentokrát jsme se rozhodli pro Cenote Cristalino nacházející se před hotelem Barcelo.
Před týdnem mě Zuzka seznámila s českou rodinkou, která tu v Playa tráví zimu a dnes jsme se společně vydali na výlet. Autem. Čtyři dospělí (Zuzka, Blanka, Viktor a já) a tři děti (5,4 roky a 3 měsíční Zuzčina dcera Leila).
Vstupné do Cenote Cristalino je 80 pesos. Vyfasovali jsme povinné vesty (velká část Mexičanů totiž neumí plavat a tento cenote byl hlubší) a vydali jsme si užít den. Protože jsou svátky, bylo tam samozřejmě docela dost lidí.
Jednou jsem si skočila ze skály (cca 3m) do vody, užívala jsem si lehce slanou vodu (asi se spodní proudy promísili se sladnou vodou) a nechala si od malých rybiček ukusovat nohy (rybí masáž zadarmo).
Před setměním jsme se vydali do Akumalu, kde jsme zamířili do restaurace povečeřet. Pochutnala jsme si na vynikajícím rybím filetu na česneku.
Bylo to velmi příjemné odpoledne.
A zítra po práci mizím přežít Silvestra a Nový rok na Isla Mujeres. Dostala jsem volno ve středu a nechce se mi trávit ty bezpochyby šílené oslavy příchodu nového roku v Playa. Předpokládám, že na Isla Mujeres to bude trošku příjemnější. Tady v Playa prý jdou všichni na půlnoc na 12.ulici, kde se slaví. Představa, že se mačkám, mezi tisíci opilími na nejhlučnější ulici města se mi vůbec nelíbí. Ani to prnoplánové opíjení se. Takže snad to bude na Isla Mujeres záživnější.

Odpolední výlet do zátoky Xcacel

Protože svoji dopolední práci zvládám rychle a v okolí je stále ještě co poznávat, rozhodla jsem se dnes po práci vyrazit do Xcacel (čti Škasel). Před pár dny mi tuto zátoku s cenotem doporučila Zuzka.

A jelikož jsem věděla, že dnes to s tím úklidem bude rychlé, vzala jsem si hned s sebou věci, abych se nezdržovala návratem na apartmán (v následujících dnech bude hostel plný, tak majitelé nám dobrovolníkům pronajali malý apartmán. Podmínky jsou sparťanské, ale je to jen na přespání. Vaříme si v hostalu) a mohla vyrazit na zastávku colektiva. Před polednem jsem byla s úklidem hotová, v seusední restauraci poobědvala kuřecí řízek a vyrazila na cestu. Obloha se trochu zatáhla, ale naštěstí to na déšť nevypadalo.

Odbočka na Xcacel se nachází kousek za mostem přes dálnici u vesnice Chamui (směr Tulum). Řidič to přejel, tak se trochu vrátil, abych nemusela dlouze pochodovat. Odbočka mezi mangrovníkovým porostem je navíc bez nějakéhop označení. Jen s cedulemi upozorňujícími na nutnost chovat se ohleduplně k přírodě.

V boudě před vstupem na pláž jsem do bloku zapsala, odkud přicházím a zaplatila dobrovolné vstupné 10 pesos. Bohužel mi pán na "vrátnici" nějak zapomněl oznámit, že cenote, kvůli kterému jsem sem také jela, je z důvodu rekonstrukce veřejnosti nepřístupný. Prý tam budují dřevěné molo, aby usnadnili návstěvníkům vstup do vody. Prý se tam na šutrech občas někdo zranil. Tak jsem bohužel musela oželet osvěžení se v sladké vodě cenotu a zamířila na pláž, která byla relativně poloprázdná. Voda byla nádherně tyrkysová a průzračná. Hned jsem se vrhla do vln a docela dlouhop se bavila pořizováním fotek lomících se vln. Odpoledne jsem si pěkně užila. Kdyby ta pláž nebyla vzdálená 40 minut cesty (a 40+ 40 pesos), asi bych tam jezdila častěji. 

Každopádně je to pěkné místo, které ještě nepadlo za oběť masám turistů a hotelovým komplexům. A asi ani nepadne, protože je to jedno z míst, kam se uchylují mořské želvy naklást svoje vajíčka.

Výlet do archeologického parku v Tulum a odpolední zchlazení se v Cenote Azul

Další pondělí a další den volna. Tentokrát se počasí vyvedlo, tak jsem se mohla vydat navštívit mayské ruiny v Tulum.
Tulum je městečko 60 km na jih od Playa del Carmen. Ruiny jsou tři kilomtery před ním na skalisku nad mořem. Spousta lidí je označuje za jedny z nejhezčích právě kvůli té kombinaci s mořem. Mě by se taky líbyly, kdyby tam nebylo toooolik turistů. Bohužel jsem si vybrala termín kolem vánoc, kdy všichni, kdo zamířili na Mayskou riviéru, zamířili právě do Tulum. Skupinky amerických, mexických turistů ucpávajících chodníčky mezi jednotlivými stavbami a znemožňující klidné focení mi vzaly klid, se kterým jsem se ráno vydala na cestu. Kolikrát jsem měla sto chutí je všechny poslat do háje. Takže rada pro ty, kdo chtějí v klidu navštívit mayské památky v Mexiku - nejezděte sem ve vrcholné sezoně kolem vánoc!! Je to tak akorát na naštvání.

 Vstupné do archeologického parku činí 57 pesos a tentokrát jsem nikde nevyděla nápis, že se nemůže používat stativ (ono to ani moc nešlo, turisti mi furt lezli do záběru!). Po areálu se proháněli leguáni. A bylo docela parno.
Kdyby tam n ebylo tolik lidí, tak bych si zašla na malou plážičku pod ruinami. Moře mělo neuvěčitelnou barvu. S osvěžením se v moři jsem ale počkala až na nedalekou (cca 2 km vzdálenou) pláž Paraiso. Ta je prý nejhezčí pláží na Mayské riviéře.
To, že je vyhlášená se samozřejmě odrazilo i v ceně nápojů a pokrmů v malé restauraci. K pronajmutí byla pohodlná křesla a vyplavené chaluhy odklízeli uklízeči s hráběmi.

 S chutí jsem chvíli řádila ve vlnách a pak se vydala směr město Tulum. Taxikáři si za odvoz účtovali nehorázné peníze, tak jsem to vzala po svých zpět k dálnici, kde jsem odchytila další "kolektivo" s tím, že v Tulum přesednu na další dodávku a nechám se odvézt k Gran Cenote, který je jen čtuři kilometry od města. Jenže mi bylo řečeno, že tam mě odvezou jen taxikáři. Přitom je to na cestě do Cobá. Byly dvě hodiny, tak jsem se rozhodla vydat zpět směr Playa del Carmen a nechat se vyhodit u cenotů před hotelem Barcelo (cca 20 km od Playa). Na cestu jsem si koupila osvěžující melounovo-papájový nápoj.

Před hotelem Barcelo jsem prokličkovala přes dálnici na druhou stranu (tady běžná věc. Naštěstí tu není takový provoz jako v Čeku, to by se nedalo) a zamířila k Cenote Azul. Před třemi týdny jsem již navštívila sousední tři cenoty Chikin-Ha a tak jsem se rozhodla navštívit další. Vstupné 70 pesos. Byl tam docela nátřesk hlavně místních. Ve vodě plavaly ryby. Chvíli jsem si máčela nohy v té největší tůni a pak se přesunula k opuštěné tůňce, kam jsem nakonec skočila. Voda byla příjemně osvěžující. Po čtvrté jsem se vydala odchytit bus směr Playa.