Výlet jsem začala v deset hodin na návsi obce Mladeč a ukončila o půl páté na nádraží v Litovli. Za sebou 13,5 km.
První zastávkou byly Mladečské jeskyně, které jsou od návsi obce Mladeč vzdálené půl kilometru. Jeskyně se ukrývají v útrobách kopce Třesín a byly objeveny náhodou v roce 1826 během lámání kamene na stavbu silnice. Uvnitř byly nalezeny kosti člověka kromaňonského staré asi 31 tisíc let. Kromě toho v jeskyních žili i medvědi nebo třeba pravěcí lvi. I když Mladečské jeskyně bývají přístupné prakticky po celý rok (kromě prosince), kvůli nařízení vlády jsem se dovnitř podívat nemohla.
Hned u cesty vedoucí od jeskyní kolem kopce Třesín jsem narazila na medvědí česnek. Celé ty roky, kdy jsem trávila jaro na Mallorce, jsem neměla možnost tuto bylinku ochutnat. Do sáčku jsem si natrhla dostatek lístků na jednu sklenici česnekového pesta.
Naučná stezka Třesín s červeným turistickým značením mě vedla kolem sáňkařské dráhy Gustava Frištěnského. Slavný zápasník, který se usadil v nedaleké Litovli, chtěl, aby lidé sportovali a začal pořádat na kopci Třesín sáňkařské závody. Dodnes je tu ve svahu patrné koryto, kterým se místní lidé v zimě proháněli na saních. A taky cedule, která na to upomíná.
Kolem cesty stojí několik dalších informačních tabulí týkajících se oblasti přírodní památky Třesín. Někde pode mnou, v nitru kopce se táhnou krasové chodby. V lese zpívali ptáci a v trávě rozkvétaly jarní květiny.
Došla jsem k rozcestníku Za Třesínem, kde se moje cesta stáčela doprava na modrou turistickou trasu. Ta mě dovedla nejprve k přírodnímu geologické
mu úkazu - čtyřem krasovým pramenům, kterým se říká Řimické vyvěračky. Voda vytéká z nitra kopce Třesín a je prý pokračováním potoka Špraněk, který se podílí na tvorbě Javoříčských jeskyní, které jsou od mladečské krasové oblasti jakoby kamenem dohodil a s velkou pravděpodobností jsou oba systémy propojeny. Voda v pramenech je velmi čistá a kvalitní. Kdyby to tak nebylo, nežil by v pramenech ohrožený plž praménka rakouská.
O další kus cesty dál jsem došla k odbočce ke zřícenině Rytířské síně. Rytířská síň bývala romantickou stavbou ve stylu antického chrámu. Tu nechali na skále postavit Lichtenštejnové okolo roku 1730. Lichtenštějnové byli tehdy pány zdejších krajů a 4 km západně od Litovle si nechali postavit zámek Nové zámky, který jim sloužil pro pořádání slavností a k honům. Na Třesín se pak vydávali lovit a Rytířská síň sloužila k odpočinku a piknikům. Dnes se z chrámu dochoval jen jeden jónský sloup (z 16). Kdy došlo ke zničení stavby není jasné. Každopádně na informační tabuli u rozcestníku je fotka z roku 1900, kde romantická stavba ještě stojí.
Vystoupala jsem na místo, kde chrám stával. Po cestě jsem chvíli pozorovala datla, jak klove do kmene stromu. I přesto, že je chrám v obležení lesa, je odtud zajímavý výhled na sever. V dálce zářila sněhová pokrývka Pradědu a o něco blíže z lesů vykukovala lososově zbarvená stavba zámku Nové Zámky. Mezi zbytky jónských sloupů je ohniště, kde by se daly opékat špekáčky.
Vrátila jsem se dolů na cestu a po pár metrech došla ke vchodu do jeskyně Podkova. I na jejím zhledu se podíleli Lichtenštějnové. Ti v 19. století během zvelebování krajiny propojily dvě slepé chodby a vytvořili tak jednu průchozí jeskyni. Ta dostala název podle svého tvaru. I když jsou oba vchody do jeskyně od sebe vzdálené asi 30 metrů, projít jeskyni zabere asi deset minut. Je třeba si svítit baterkou a jít opatrně. Na zemi leží balvany a po deštích tu může být dost vlhko a vápenec klouže. Do jeskyně se ale nelze dostat po celý rok. Od listopadu do března jsou brány u vchodu zamčené. V jeskyni totiž přezimují vzácní netopýři. Několik netopýrů jsem si mohla nad hlavou prohlédnout pěkně z blízka.
Když jsem druhým vchodem vylezla z jeskyně, uviděla jsem na svahu další krajinářské dílo Lichtenštejnů - Čertův most. Kamenný most v lese spojuje dvě skaliska od 19.století. Podle pověsti, díky níž most dostal jméno, postavil most čert, který pomáhal vyhrát sázku jednomu ze dvou sousedů, který se vsadil, že je schopný postavit most za 24 hodin.
Prošla jsem pod mostem a již mířila k obci Mladeč. Zpět na náves jsem ale nedošla. Vzala jsem to zkratkou přes Mlýnský potok okrajem obce směrem na Nové Zámky. Napojila jsem se na modrou s červenou a po silnici pokračovala k mostu přes Moravu. Po cestě jsem přešla po mostě nad dálnicí, která je důvodem značného hluku, který vydávají projíždějící auta a kaminony, který doléhal až k Třesínu.
Dostala jsem se do oblasti CHKO Litovelské Pomoraví. Listnaté stromy sice ještě byly z většiny holé, ale zem byla pokrytá doslova koberci zelenajícího se medvědího česneku mezi kterým vyrůstaly fialové květy dymnivky. Opravdu krása. Po silnici jsem došla k cestě vedoucí kolem zámku Nové Zámky.
Vyšlapanou cestičkou jsem prošla bránou a dírou v plotu a octla se v zámeckém parku. Vzhledem k tomu, že dnes zámek slouží účelům ústavu sociální péče a interiér zámku obývají postižení lidé, nevěděla jsem, jestli tu vůbec můžu být. Když ale kolem mě prošla ošetřovatelka se skupinkou autistických chráněnců a s úsměvem pozdravila, špatné svědomí z domněle neoprávněného průniku na pozemek se rozplynulo. Jen jsem si vyfotila udržovanou stavbu zámku a šla nazpět k mostu přes Moravu, abych se zde napojila na červenout trasu vedoucí do Litovle. Trasa je zároveň Naučnou stezkou Nové zámky a je dlouhá 4 km.
Dostala jsem se na lesní cestu procházející nádheným světem lužních lesů, které jsou periodicky zaplavavány skrz ramena řeky Moravy. Nejprve jsem procházela územím Přírodní rezervace Hejtmanka a přešla do chráněného území Národní přírodní rezervace Vrapač. Mezi stromy poletovali strakapoudi.
Stezka mě dovedla k Moravě a pak už jsem podél ní šla až do Litovle. Na řece na kánoi trénovali tři dorostenci. Třeba z nich jednou budou úspěšní kanoisté.
Kolem jezu jsem se dostala na předměstí Litovle a zamířila na nádraží. Mrkla jsem do jízdního řádu a s potěšením zjistila, že za 5 minut mi jede vlak do Červenky, odkud pak budu pokračovat přes Olomouc domů.
Video z výletu najdete zde: https://bit.ly/Okolo_Mladce
