MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

pondělí 30. prosince 2013

Odpolední "rodinný" výlet do Cenote Cristalino

V hostalu je teď plno a docela blázinec. I přesto se mi daří udělat vše ještě před druhou hodinou. Poslední dny navíc pršelo, takže můj odpolední program sestával z četby a návštěvy posilovny. Naštěstí se ale dnes již vyčasilo a tak jsme mohly se Zuzkou a další českou rodinou vyrazit navštívit další cenote. Tentokrát jsme se rozhodli pro Cenote Cristalino nacházející se před hotelem Barcelo.
Před týdnem mě Zuzka seznámila s českou rodinkou, která tu v Playa tráví zimu a dnes jsme se společně vydali na výlet. Autem. Čtyři dospělí (Zuzka, Blanka, Viktor a já) a tři děti (5,4 roky a 3 měsíční Zuzčina dcera Leila).
Vstupné do Cenote Cristalino je 80 pesos. Vyfasovali jsme povinné vesty (velká část Mexičanů totiž neumí plavat a tento cenote byl hlubší) a vydali jsme si užít den. Protože jsou svátky, bylo tam samozřejmě docela dost lidí.
Jednou jsem si skočila ze skály (cca 3m) do vody, užívala jsem si lehce slanou vodu (asi se spodní proudy promísili se sladnou vodou) a nechala si od malých rybiček ukusovat nohy (rybí masáž zadarmo).
Před setměním jsme se vydali do Akumalu, kde jsme zamířili do restaurace povečeřet. Pochutnala jsme si na vynikajícím rybím filetu na česneku.
Bylo to velmi příjemné odpoledne.
A zítra po práci mizím přežít Silvestra a Nový rok na Isla Mujeres. Dostala jsem volno ve středu a nechce se mi trávit ty bezpochyby šílené oslavy příchodu nového roku v Playa. Předpokládám, že na Isla Mujeres to bude trošku příjemnější. Tady v Playa prý jdou všichni na půlnoc na 12.ulici, kde se slaví. Představa, že se mačkám, mezi tisíci opilími na nejhlučnější ulici města se mi vůbec nelíbí. Ani to prnoplánové opíjení se. Takže snad to bude na Isla Mujeres záživnější.







čtvrtek 26. prosince 2013

Odpolední výlet do zátoky Xcacel

Protože svoji dopolední práci zvládám rychle a v okolí je stále ještě co poznávat, rozhodla jsem se dnes po práci vyrazit do Xcacel (čti Škasel). Před pár dny mi tuto zátoku s cenotem doporučila Zuzka.

A jelikož jsem věděla, že dnes to s tím úklidem bude rychlé, vzala jsem si hned s sebou věci, abych se nezdržovala návratem na apartmán (v následujících dnech bude hostel plný, tak majitelé nám dobrovolníkům pronajali malý apartmán. Podmínky jsou sparťanské, ale je to jen na přespání. Vaříme si v hostalu) a mohla vyrazit na zastávku colektiva. Před polednem jsem byla s úklidem hotová, v seusední restauraci poobědvala kuřecí řízek a vyrazila na cestu. Obloha se trochu zatáhla, ale naštěstí to na déšť nevypadalo.
Odbočka na Xcacel se nachází kousek za mostem přes dálnici u vesnice Chamui (směr Tulum). Řidič to přejel, tak se trochu vrátil, abych nemusela dlouze pochodovat. Odbočka mezi mangrovníkovým porostem je navíc bez nějakéhop označení. Jen s cedulemi upozorňujícími na nutnost chovat se ohleduplně k přírodě.
V boudě před vstupem na pláž jsem do bloku zapsala, odkud přicházím a zaplatila dobrovolné vstupné 10 pesos. Bohužel mi pán na "vrátnici" nějak zapomněl oznámit, že cenote, kvůli kterému jsem sem také jela, je z důvodu rekonstrukce veřejnosti nepřístupný. Prý tam budují dřevěné molo, aby usnadnili návstěvníkům vstup do vody. Prý se tam na šutrech občas někdo zranil. Tak jsem bohužel musela oželet osvěžení se v sladké vodě cenotu a zamířila na pláž, která byla relativně poloprázdná. Voda byla nádherně tyrkysová a průzračná. Hned jsem se vrhla do vln a docela dlouhop se bavila pořizováním fotek lomících se vln. Odpoledne jsem si pěkně užila. Kdyby ta pláž nebyla vzdálená 40 minut cesty (a 40+ 40 pesos), asi bych tam jezdila častěji. 
Každopádně je to pěkné místo, které ještě nepadlo za oběť masám turistů a hotelovým komplexům. A asi ani nepadne, protože je to jedno z míst, kam se uchylují mořské želvy naklást svoje vajíčka.










pondělí 23. prosince 2013

Výlet do archeologického parku v Tulum a odpolední zchlazení se v Cenote Azul

Další pondělí a další den volna. Tentokrát se počasí vyvedlo, tak jsem se mohla vydat navštívit mayské ruiny v Tulum.
Tulum je městečko 60 km na jih od Playa del Carmen. Ruiny jsou tři kilomtery před ním na skalisku nad mořem. Spousta lidí je označuje za jedny z nejhezčích právě kvůli té kombinaci s mořem. Mě by se taky líbyly, kdyby tam nebylo toooolik turistů. Bohužel jsem si vybrala termín kolem vánoc, kdy všichni, kdo zamířili na Mayskou riviéru, zamířili právě do Tulum. Skupinky amerických, mexických turistů ucpávajících chodníčky mezi jednotlivými stavbami a znemožňující klidné focení mi vzaly klid, se kterým jsem se ráno vydala na cestu. Kolikrát jsem měla sto chutí je všechny poslat do háje. Takže rada pro ty, kdo chtějí v klidu navštívit mayské památky v Mexiku - nejezděte sem ve vrcholné sezoně kolem vánoc!! Je to tak akorát na naštvání.
 Vstupné do archeologického parku činí 57 pesos a tentokrát jsem nikde nevyděla nápis, že se nemůže používat stativ (ono to ani moc nešlo, turisti mi furt lezli do záběru!). Po areálu se proháněli leguáni. A bylo docela parno.
Kdyby tam n ebylo tolik lidí, tak bych si zašla na malou plážičku pod ruinami. Moře mělo neuvěčitelnou barvu. S osvěžením se v moři jsem ale počkala až na nedalekou (cca 2 km vzdálenou) pláž Paraiso. Ta je prý nejhezčí pláží na Mayské riviéře.
To, že je vyhlášená se samozřejmě odrazilo i v ceně nápojů a pokrmů v malé restauraci. K pronajmutí byla pohodlná křesla a vyplavené chaluhy odklízeli uklízeči s hráběmi.

 S chutí jsem chvíli řádila ve vlnách a pak se vydala směr město Tulum. Taxikáři si za odvoz účtovali nehorázné peníze, tak jsem to vzala po svých zpět k dálnici, kde jsem odchytila další "kolektivo" s tím, že v Tulum přesednu na další dodávku a nechám se odvézt k Gran Cenote, který je jen čtuři kilometry od města. Jenže mi bylo řečeno, že tam mě odvezou jen taxikáři. Přitom je to na cestě do Cobá. Byly dvě hodiny, tak jsem se rozhodla vydat zpět směr Playa del Carmen a nechat se vyhodit u cenotů před hotelem Barcelo (cca 20 km od Playa). Na cestu jsem si koupila osvěžující melounovo-papájový nápoj.

Před hotelem Barcelo jsem prokličkovala přes dálnici na druhou stranu (tady běžná věc. Naštěstí tu není takový provoz jako v Čeku, to by se nedalo) a zamířila k Cenote Azul. Před třemi týdny jsem již navštívila sousední tři cenoty Chikin-Ha a tak jsem se rozhodla navštívit další. Vstupné 70 pesos. Byl tam docela nátřesk hlavně místních. Ve vodě plavaly ryby. Chvíli jsem si máčela nohy v té největší tůni a pak se přesunula k opuštěné tůňce, kam jsem nakonec skočila. Voda byla příjemně osvěžující. Po čtvrté jsem se vydala odchytit bus směr Playa.








sobota 21. prosince 2013

Vánoce za dveřmi

Tento rok mi ani nepřijde, že by měly být nějaké vánoce. Důvod je jasný - chybí ta pravá, mě známá, vánoční atmosféra s koledami a vánočními písněmi znějícími z rádia (to, že ve Walmartu tu nějaké vánoční cajdáky pouštějí mi vánoce nenabuzuje), se sněhem a zimou a vůní cukroví. K tomu pohádky v televizi...
Vánoční výzdoba tu sice je (na několika místech nazdobené vánoční stromky a světýlky vyzdobené domy (vilky v luxusní čtvrti Playacar), ale tak nějak mě to nechává chladnou. Zvyk je prostě zvyk a vánoce pro mě vždy budou spojené se zimou, tradicemi a cukrovím. 
Na štědrý večer se všeci z hostalu přesuneme do sesterského hostelu Tres mundos, kde společně povečeříme (Zuzana prý udělá guláš...) a předáme si dárky. Každý má koupit nějakou symbolickou blbinu, která se dá pod stromeček a po rozdání dárků nastane směňování. Nebudeme totiž kupovat dárek přímo dané osobě, ale každý něco dostane a pak to bude moct vyměnit. 
Takže tolik k blížícímu se Štědrému dni. 
A tady je zase několik dalších fotek.







pondělí 16. prosince 2013

Výlet do Puerto Morelos

Po dvou pracovních týdnech jsem se konečně dočkala volna. Předpověď počasí se ale vůbec nevyvedla. Od neděle má prakticky na celém pobřeží Mayské riviéry pršet. A to několik dní. Takže původní plán vydat se k dalším mayským ruinám v Tulum jsem změnila a rozhodla se zajet se podívat do rybářské vesnice Puerto Morelos. Ta se nachází na půl cesty mezi Playa del Carmen a Cancunem.
I když by se mohlo zdát, že to bude ospalá díra, opak je pravdou. I sem již dorazil turismus a první hotely pomalu vyrůstají. Přesto je to stále ještě sympatické a klidné místo s několika obchůdky, agenturami nabízejícími výlet k cenotům (čtyřhodinová tour na čtyřkolkách s canopy a koupelí v cenotech přijde na 45 US) a nebo šnorchlování na korálovém útesu táhnoucím se podél pobřeží ve vzdálenosti jen 500 metrů.
Do Puerto Morelos jsem se nechala dopravit za 20 pesos "kolektivem"(mikrobus zajišťující dopravu na menší vzdálenosti). Zastávka ale nebyla přímo ve vesnici, ale u výpadovky. Do vesnice to byly ještě 3km, které jsem překonala po svých. Konečně jsem se mohla projít klidnou krajinou bez naháněčů a prodejců všeho možného.
Prošla jsem se vesnicí a zamířila na pláž. Mraky sice vypadly zlověstně, ale nakonec se naštěstí nerozpršelo. A dokonce na okamžik vysvitlo i slunce. Užila jsem si klidné odpoledne na polprázdné pláži. I když jsem si s sebou vzala šnorchl, nakonec jsem se v moři ani neosvěžila. Bylo by mi pak chladno. Zas až takové tropy tu nejsou. Možná někdy příště se sem zajedu podívat znovu a využiji i služby některé z agentur nbo jednotlivců nabízejících šnorchlování na útesu....
Každopádně jsem potřebovala vypadnout z tohoto turistického cirkusu a bylo to fajn. Teď tu v Playa opět leje jako z konve...

neděle 15. prosince 2013

Mexicke zvlastnosti a absurdity

Dnes jsem se rozhodla se zabyvat zvlastnostmi a absurditami, se kterymi jsem se tady na Yukatanskem poloostrove setkala.
* O te nejvetsi absurdite - zakazu pouzivani stativu v archeologickych parcich v Chichen Itza a Coba- jsem se zminila jiz pred dvema tydny. Nad touto blbosti mi zustava rozum stat dodneska. Jaky je rozdil v tom, jestli na vyfoceni sebe sama pred nejakou pyramidou pouziji stativ a nebo si kameru opru napriklad o kamen a nebo pozadam nekoho, aby me vyfotil?!! Pro me to je rozdil v kvalite, samozrejme. Nechapu ale jak by to melo vadit mexickym uradum.To, ze se nekde nemuze fotit s bleskem jeste pochopim, ale muze vadit stativ...?
* Dalsi zajimavosti je, ze se v nedeli od pate hodiny odpoledne nesmi prodavat alkohol. To, aby se Mexicani v nedeli nenalili a mohli v pondeli jit pracovat. Je to absurdni, protoze kdo se chce zlit i v nedeli, zajde si do baru, nebo si nakoupi dostatek alkoholu treba v sobotu...
* Policejni hlidky tu chodi v neprustrelnych vestach a vcera behem koncertu dokonce hlidali i tezkoodenci se samopaly. Obcas to tu vypada jako ve valce. A to jsem v turistickem letovisku budicim klidny dojem (tedy pokud pominu navstevu 12. ulice, kde bych nechtela mit bydleni ani za milion. Diskoteky se tu totitz predhaneji v sile basu elektormuziky. Vazne si nepripadam jako v Karibiku.) ... nehlede na to, ze tu policie budi nepratelsky dojem. Zlata Kolumbie, Panama, Evropa...
* Mezi nejcasteji se vyskytujici narodnosti tady v Playa del Carmen patri Argentinci (alespon me to tak pripada). Je tu i pocetna zidovska komunita (i kdyz tady neni jasne, odkud pochazeji. Jsou tu Izraelci a samozrejme US Americane, ktere tu vetsina Mexicanu nema rada). Sprateleny hostel Tres Mundos, kde jsem par dni vypomahala s uklidem, vedou dva Slovaci.
*Prumerny mesicni vydelek v restauracich je cca 4000 - 5000 pesos (cca 6400 - 8000 Kc), ubytovani se pohybuje v Playa del Carmen okolo 2000 pesos (rozpocitana cena bytu na pocet osob bydlicich uvnitr). To jsem zatim pochytila. Samozrejme jsou zamestnani, kde se vydelava vic. Jako treba promoakce....

* Velmi castym a zrejme oblibenym vyjevem je lebka a kostra. Vyznam je mi zatim zkryt, ale asi se to tyka uctivani mrtvych. Vyobrazeni lebek jsem videla jiz v Chichen Itza.




středa 11. prosince 2013

Smula se mi v Mexiku lepi na paty

Pomalu zacinam nemit rada Mexiko a mexicany. Dnes rano jsem se probudila a zjitila, ze nekdo v noci vysplhal do prvniho patra, vlezl pres balkonove okno nam do pokoje a sebral, co se mu hodilo. Mimojine muj tablet a mobil, ktery jsem mela pod polstarem jako budik! Nejak mi to tento rok moc nevychazi, co se tyka klidneho cestovani. Tentokrat me to okradeni uz jen nastvalo a nevyvedlo tak z miry jako to posledni. Byli jsme to s ostatnimi nahlasit na turisticke policii a odtud bychom meli pokracovat to jit nahlasit na dalsi stanici, ale z me predchozi zkusenosti vim, ze mexicti policajti jsou naprosto neschopni a nejevi zadny zajem pomahat, takze jsem si usetrila cestu kamsi za mesto a dlouhe hodiny na stanici. Vtipne bzlo, ze primo pod oknem turisticke policie lezela zmackana kreditni karta. Zrejme ji tam nejaky zlodej odhodil a oni si toho vubec nevsimli...
Zitra mam volno a nevim, co budu delat. Plan byl zajet se podivat na ruiny v Tulum. Dnes tu ale cely den prselo a buhvi, co bude zitra. K tomu jeste cekam na vyplatu z te promoakce, ktera bude v patek...a budu si muset poridit novy telefon, abych mohla kontrolovat internetbanking. Ale v dohledu je spousta dalsich promoakci, tak doufam, ze z toho neco kapne.
Vcerejsi hodina zumby mela velky uspech. Dokonce se pridali i kluci. Takze v patek znovu. O MP3 jsem nastesti neprisla.
Tak nejak se ale zacinam tesit, az odtud vypadnu a vydam se na dalsi cestu do Belize, i kdyz obcas mam sto chuti se vratit do (v porovnani s Mexikem) bezpecne Evropy. Mexiko nebude moje oblibena zeme. Radsi jsem se mela znovu vydat do Kolumbie.

pondělí 9. prosince 2013

První týden v hostelu Tequilita

Týden utekl jako voda a ačkoliv jsem mĕla první dva dny sto chutí se sbalit a z Playa del Carmen odjet na klidnĕjší Isla mujeres, nakonec se situace zmĕnila. Druhý den večer se šlo neočekávanĕ pařit s ostatními zamĕstnanci-dobrovolníky z hostelu (a že to teda byla pařba) a konečnĕ jsem se nemusela v tomhle velkém letovisku cítit tak sama. V práci jsem si zajela svůj rytmus, takže jsem najednou mĕla hotovo již po třech hodinách. Nutno podotknout, že je hostal zatím poloprázdný. Je nás tu víc zamĕstnanců než hostů. Za týden má být ale vše jinak. To nastane vrchol sezony. Kolem Vánoc a až do půlky ledna má být Playa del Carmen narvaná k prasknutí. Od začátku ledna se tu navíc bude konat nĕkolikadenní festival elektronické hudby (to příšerné tuc tuc), přijede nevímkolik dýdžejů a má to být jedna z událostí roku. Osobnĕ bych byla radši za festival salsy, merengue, reggeatonu...prostĕ latinskoamerické hudby. Tady ale všichni šílejí po elektro, techno, house... Již bĕhem první pařby jsem mĕla možnost poznat slavnou klubovou 12. ulici, kde basy duní ze všech stran, nahánĕči se snaží dotáhnout turisty právĕ do jejich podniku, bary se předhánĕjí v akcích typu "ladies night" a mexická policie hlídkuje doslova po zuby ozbrojená, co kdyby nĕjakého opilého amerického turistu napadlo střílet...Cala Ratjada na Mallorce je oproti tomu klidné letovisko (i když jsem tu zatím nevidĕla žádného opilého nĕmeckého (nebo jakéhokoliv) turistu čůrat a zvracet na ulici. Tady by si to asi nedovolili. Pátá avenida je velkou nákupní zónou a dvanáctá ulice je diskotékový cirkus. Naštĕstí stojí hostel trochu mimo to šílenství. I když i my tu dokážeme pĕknĕ zapařit. Záminka se vždy najde. Ve čtvtek kdosi slavil narozeniny. Spát jsem šla pozdĕ a vstávala brzy, abych uklidila hostal. A pak odpoledne přišla Rosi (nová argentiská kamarádka (jsem na hostelu, kde jsou témĕř samí Argentinci)) s tím, že jestli si večer nechci vydĕlat nĕjaké peníze propagací jakési značky tequily na nĕjaké VIP party. Prý tři sta pesos za hodinu a zhruba čtyři hodiny. Zařídila nám to Andrea, máma jednoho z majitelů hostelu. Jasnĕ, že by se mi peníze šikly. Tak jsme vyrazily koupit nĕjaké levné boty na podpadku, které byly potřeba a večer naklusaly do hotelu Soho Playa, kde se konal propagační večírek, na nĕmž mĕl zahrát prý slavný Dj Mr. Mike. Jelikož mi elektronická muzika nic neříká, bylo mi úplnĕ jedno, kdo to je. Prý patří ke svĕtové špičce. Každopádnĕ to byl příjemný pán, žádná primadona. Odhadem má tak kolem šedesátky. S Rosi jsme obcházely hosty a nabízely jim panáky tequily. Součástí byl i prodej exkluzivní kolekce láhví tequily, jejichž design vytvořil známý kolumbijský umĕlec (mladý sympatický gay). Po třech hodinách jsme se přesunuli na diskotéku Blue Parrot, kde akce pokračovala. Dj Mike tam mĕl další vystoupení a my s Rosi jsme rozlévaly další láhev tequily Alacran a mladí fotografové to celé fotili. Nakonec jsme odcházely domů okolo půl páté. Nedočkavé zout ty příšerné boty na podpatku. I když jsem sehnala pĕkné, již po první hodinĕ jsem je začala nanávidĕt. Jak mĕ bolely nohy! K úklidu hostalu se mi přidal i úklid spřáteleného hostalu Tres mundos, kde se jim zatím nepodařilo najít dobrovolníka na úklid. Vzhledem k tomu, že i tam je zatím málo hostů, jsem vždy se vším hotová nĕco po dvanácté. Za tuhle výpomoc mi bude ale zaplaceno. Dnes mi vedoucí Barbara řekla, že i přesto mám pracovat do dvou, tedy šest hodin dennĕ, což mi přijde trochu nefér, když ostatní dobrovolníci, co jsou na recepci, jen sedí, surfují na internetu a Facebooku a pouští si hudbu podle chuti, a já lítám po třech patrech s mopem, smetákem a čistícími přípravky a snažím se vše udĕlat brzy, abych mohla mít klid. Takže od zítřka zvolním tempo. Dnes jsem byla totiž nachytaná, že jak skončím, vyrazím do Akumalu, kde je možné šnorchlovat se želvami. Malé letovisko je od Pl.del Carmen vzdálené půlhodiny jízdy mikrobusem a vzhledem k tomu, že se tu stmívá již v pĕt, bylo by fajn, kdybych vyrazila již třeba v jednu. Jenže jsem musela zůstat až do dvou. V Akumalu jsem se octla po třetí. Chtĕla jsem se řídit doporučením Andrey a pronajmout si malou skříňku, kam bych si zamčela batoh, ale chtĕli tam za nĕ neuvĕřitelný poplatek 140 pesos nezávisle na počtu hodin, tak jsem to riskla, našla si na docela plné pláži místečko vedle dvou nĕmeckých turistek (u nich je pravdĕpodobnost toho, že mi sbalí batoh o hodnĕ nižší, než kdybych si lehla vedle snĕdých Mexičanů), přikryla batoh pareem a vyrazila se šnorchlem a podvodním foťákem prozkoumat nejbližší okolí. Želvy je tu totiž možné vidĕt již dvacet metrů od břehu. Nakonec jsem jednu vidĕla díky zkušenému místnímu mladíkovi, který mĕ k ní navedl. Voda byla ale trochu zakalená. K vidĕní byli i malý rejnoci a různé ryby (ovšem se šnorchlováním v San Blas si tohle místo nezadá. Vyfotila jsem si želvu a zamířila na břeh. Přece jen se ve mĕ usadila jakási paranoia, že mĕ zas nĕkdo ukradne vĕci. Batoh tam ale pořád byl. Při odchodu smĕrem k silnici jsem narazila na brazilskou spolubydlící, která v Akumalu trávila odpoledne. Tak jsme se na hostal vrátily spolu. A já pak zamířila do fitka (abych tu jen nehnila na pláži a mĕla co dĕlat po setmĕní, zapsala jsem se do posilovny v nadĕji, že by třeba uvítali moje služby coby instruktorky Zumby. Zájem ale nebyl, tak bude Zumba od zítřka v hostelu. Zájem je zatím velký. Doufám, že přijdou všechny, co účast přislíbyly.... Takže to jsou ve zkratce události posledního týdne. Ve čtvrtek bych mĕla mít volno. A o víkendu zřejmĕ další promoakci (jen doufám, že bez podpatků).

Playa del Carmen

Akumal

Akumal



Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...