Druhý den v Kambodži: jezero Tonlé Sap a Siem Reap

Spalo se dobře. Žádný jet lag. Těsně před sedmou mě probudil hrom. Bouřka. Venku lilo jako z konve. Takový ten tropický liják, kdy jste během dvou sekund durch. Po osmé přestalo, přesto počasí nevypadalo na to, že by už pršet nemělo. Nasnídala jsem se v hotelové restauraci a pak se vydala zjistit situaci s možností půjčit scootra do nedaleké půjčovny, kterou jsem viděla včera. Podmínky ale nebyly dobré. Prý není možné s motorkou do hor Kulen a chtěli si nechat pas jako zástavu. Motorky taky nevypadaly moc udržovaně. Takže jsem vycouvala a rozhodla se, že dnes zvolím služby tuk-tukáře a nejprve se nechám zavést k jezeru Tonlé Sap. Původně jsem tam chtěla až odpoledne, ale podle předpovědi to vypadalo na odpolední přeháňky. Volím jednoho z tuk-tukářů, co čekají před hotelem.

Domlouvám cenu 15 USD za okruh. Jako první chci zastavit u kopce Phnom Krom, na němž stojí ruina jednoho z chrámů. Běžně se sem vydává na západ slunce. Z kopce je totiž pěkný výhled na okolní záplavovou krajinu a jezero Tonlé Sap. To je největší v Kambodži a neni vidět na jeho druhý břeh. Vystoupám nahoru. Začínám se potit. I když dnes to není tak strašné. Hlídač chce vidět moji vstupenku do areálu Angkor Watu. S tím jsem nepočítala. Mám ji na tři dny a dnes jsem ji nechtěla využívat. Naštěstí hlídač neskenuje kód, ani si nezapisuje číslo a ještě k tomu se zdá, že nechápe princip, že den, kdy začíná platnost není prvním dnem návštěvy.

Nahoře je novější chrám, kde mniši zrovna provádějí rekonstrukci. Samotný historický chrám stojí úplně na vrcholu. Jsem tam sama. Jen já a hromada poletujícího hmyzu. Obhlédnu místo i okolní panoramata a jdu dolů. Pak mě Mr. Chao odveze do přístavu, odkud vyplouvají výletní čluny k plovoucí vesnici Chong Kneas. Chtěla jsem, aby mě odvezl až úplně k jezeru, ale tuk-tukáři nemají oprávnění. Přifařím se ke kazašské rodince na člun do 5 lidí. Plavba po řece k jezeru. Během jízdy sleduji běžný život u řeky. Rybáři tu rozhazují sítě. Míjíme vodní buvoly. Když doplujeme k plovoucí vesnici, zakotvíme u jednoho z “domků” a místní naháněč se nás snaží přesvědčit, abychom si pronajali 2 loďky (jedna za 15 USD), abychom se mohli dostat do vesnice. Člun, na kterém jsme, je prý velký a voda mělká.

Kazašská rodina tu ale zná lidi, protože v Kambodži žili. Někomu zavolá, předají telefon kapitánovi a už se pluje do části vesnice. Obeplujeme několik domů a zamíříme ke krokodýlí farmě. Krokodýly tu chovají zřejmě na maso. Klasicky tu prodávají suvenýry. Samozřejmě s přirážkou. Po dvou hodinách se vracíme zpět do přístavu. Za mě jednou stačilo. Tuk-tukáře požádám o odvoz ke královské rezidenci. Odtamtud budu pokračovat pěšky do centra. Ještě se domlouváme na dalším dni na velkém okruhu po Angkor Watu s východem slunce. Cena 25 USD.

Před královskou rezidencí a zahradami jsou stánky s obětinami. Lotosové květy, ovoce, vonné tyčinky…děti tu dělají z nějakých květů náramky. Zrovna tohle mi přišlo jako na zavolanou. V centru jsem nenarazila na prodej obětin. Budu je potřebovat na tradiční Sak Yant (khmérské ochranné tetování). Nejprve nahlédnu do areálu královské rezidence. Je tu nějaká náboženská slavnost. Zřejmě nedělní. Pak si koupím 10 lotosových květů, balíček ovoce, vonné tyčinky a svíčky. No a protože je to těžké a s tou kyticí lotosových květů se mi nechce pochodovat přes město, beru si tuk-tuka na hotel. Odložím nákup a jdu se projít ke staré tržnici. Zde sedám k pouličnímu stánku na nudle a ovocný shake. Cena 2,5 USD. Projdu se po druhém břehu řeky, kde jsou další rozsáhlé tržnice se suvenýry. Najdu supermarket. Najdu další půjčovny scooterů a v jedné se vyptám na podmínky. Zde ty scootery vypadají mnohem lépe. A jako kauci berou i dolary a nějaké ID místo pasu.

Na hotelu se chvíli vyvalím u bazénu. Po setmění opět do centra omrknout, jestli to tam žije jako včera. Žije. Pub Street je jeden velký turistický randál. Ani mě nelákal tam sednout na večeři. Opět zajdu k řece k pouličním prodavačům. Dala bych si nějaký špíz. Nakonec zvolím špíz krevet a chapadel chobotniček. S sebou. Cena: 4 USD. No a pak nachystat věci na další den a natočit budíka na 4:30.

Na cestě do Kambodže

Tak je to tu. První letošní SÓLO cesta! Dovolená. A po dvou letech opět do Asie. I když na kratší dobu, než jsem zvyklá. Tentokrát moje volba padla na Kambodžu. Kombinace památek a válečky u moře. Kambodža je turismu opět otevřená a bez k*vidových blbostí. A snad by tam ještě nemuselo být tak turisticky narváno. I když uvidíme. Během jízdy autobusem na letiště jsem zjistila, že se tam od 5.května budou konat Jihovýchodoasijské (olympijské) hry 11 zemí…

Budu se pohybovat v oblasti Angkor Watu, Kampotu, Sihanoukville (ostrov Koh Rong) a Phnom Penhu.

Dopředu jsem si vyřídila e-vízum a abych ušetřila čas, tak jsem si i vyřídila online vstupenku do Angkor Watu na 3 dny. Ubytování rezervováno a jeden noční přejezd také.

Teď tu sedím na letišti ve Vídni (za mě nejlepší letiště v Evropě díky rychlosti odbavení a přehlednosti) a čekám na první let do Bangkoku. Tam mě čeká čekání na přelet do Siem Reap. Přede mnou je skoro 11hodinový let s Eva Air. Poprvé. Jsem zvědavá na servis.

Let do Bangkoku nakonec trvá necelých 10 hodin. Docela rychle to uteklo. Bohužel jsem toho moc nenaspala. Přetočené hodinky + 5 hodin oproti Česku mi k dřívějšímu spánku nepomohly. Usínám až po 2 filmech okolo půl páté ráno thajsko-kambodžského času. Přílet do Bangkoku v 8:45. Odeberu se do třetího patra letiště, abych našla nějaké sedačky, kde bych mohla dospat. Času mám dost. Odlet do Siem Reapu je až v 17:30. Po poledni zajdu do japonské restaurace na sushi. A pak zase někam lehnout. Tentokrát poblíž odletové brány. Už se objevila na tabuli. Obchodů je na letišti dost. Každý druhý se sušeným ovocem a dalšími dobrotami. Nechávám so zajít chuť. V Kambodži toho předpokládám bude taky hodně.

Do Siem Reapu letíme malým vrtulovým letadlem. Za hodinu přistaneme. Při výstupu z letadla mě obklopí typická asijská tropická vlhkost. Je již tma a docela dusno. Půl hodina ve frontě na imigračním (úředník je pomalý). E-vízum jsem vyřizovala z domu. V příletové hale na mě čeká tuk-tukář z hotelu. Vyzvednutí na letišti je součástí služby hotelu The Urban. Po cestě poloprázdnou dvouproudovkou směrem do centra cítím typické asijské aroma - směs vlhka, pálených vonných tyčinek a dřeva, květin a bůhví čeho ještě. Toto v Evropě neucítíte.

Hotel je v centru kousek od nočního trhu a slavné Pub street - ulice, kde jsou bary a je to mekka turistů ve městě. Hotel je ale klidný. Plný zeleně. Jako by člověk ani nebyl ve městě. Recepční mě přivítá welcome drinkem a potvrdí mou rezervaci přes booking. Velmi precizní zacházení. Za cenu 30 USD/noc v pokoji s velkou postelí, pěknou koupelnou s hygienickými potřebami, ledničkou, televizí…je to dost luxus na evropské poměry. Ubytování v hostelu zde lze sehnat i za 6 dolarů. Chtěla jsem si to ale trochu užít, tak jsem zvolila dražší variantu (na kambodžské poměry). Součástí areálu je i bazén. A pitnou vodu si tu kůžu na recepci dočepovat.

Opravdu je to tu moc útulné. Na pokoji ale dlouho nezůstávám a jdu omrknout dění na nočním trhu a projít se trochu ulicemi. V centru to žije. Ulice plné obchodů se suvenýry, oblečením, obrazy Angkor Watu…všude plno lidí a také docela šílená doprava. Opět se musím obrnit odvahou při přecházení. Platí tu stejné pravidlo jako ve Vietnamu-pomalu přecházej, nezastavuj se, nezrychluj. Oni přibrzdí. Na Pub Street je živo. U vstupu hraje na tradiční nástroje skupinka mužů, kteří se stali oběťmi nášlapných min. Na nohou mají protézy. V Kambodži se stále nachází přesně neurčené množství min. Je to z doby vlády Rudých Khmerů.

Pub Street je jeden podnik vedle druhého. Taková tak hlasitá “západní” turistická klasika. Na této ulici Kambodža neexistuje. Sem chodí zmlsaní západní turisti, kteří chtějí mít stejný servis jako doma, kde hraje hlasitá hudba a naháněči se předhánějí v nabízení menu nebo rybích masáží.

Dojdu až k řece. Podél nábřeží stojí pojízdné stánky s pouličním občerstvením. V letadle do Siem Reapu jsem dostala ještě jídlo, takže hlad nemám. Palačince s banánem, kondenzovaným mlékem a čokoládou ale neodolám. O kus dál stojí prodejkyně pražených cvrčků, škorpionů a uzených hadů na špejli. Tentokrát se bez přemýšlení odvážím. Hada jsem chtěla zkusit. Škorpiona mi prodejkyně skoro vnutila. Had je dobrý. Chutná trochu jako uzená makrela. Škorpion je bez chuti. Projdu se tím nočním chaosem zpět. Ještě obhlídka místa, kde je tetovací studio s tradičním Sak Yantem a jdu na pokoj si odpočinout. A doufat, že se neprojeví jet lag a budu dobře spát. Usínám po jedenácté.