Budu se pohybovat v oblasti Angkor Watu, Kampotu, Sihanoukville (ostrov Koh Rong) a Phnom Penhu.
Dopředu jsem si vyřídila e-vízum a abych ušetřila čas, tak jsem si i vyřídila online vstupenku do Angkor Watu na 3 dny. Ubytování rezervováno a jeden noční přejezd také.
Teď tu sedím na letišti ve Vídni (za mě nejlepší letiště v Evropě díky rychlosti odbavení a přehlednosti) a čekám na první let do Bangkoku. Tam mě čeká čekání na přelet do Siem Reap. Přede mnou je skoro 11hodinový let s Eva Air. Poprvé. Jsem zvědavá na servis.
Let do Bangkoku nakonec trvá necelých 10 hodin. Docela rychle to uteklo. Bohužel jsem toho moc nenaspala. Přetočené hodinky + 5 hodin oproti Česku mi k dřívějšímu spánku nepomohly. Usínám až po 2 filmech okolo půl páté ráno thajsko-kambodžského času. Přílet do Bangkoku v 8:45. Odeberu se do třetího patra letiště, abych našla nějaké sedačky, kde bych mohla dospat. Času mám dost. Odlet do Siem Reapu je až v 17:30. Po poledni zajdu do japonské restaurace na sushi. A pak zase někam lehnout. Tentokrát poblíž odletové brány. Už se objevila na tabuli. Obchodů je na letišti dost. Každý druhý se sušeným ovocem a dalšími dobrotami. Nechávám so zajít chuť. V Kambodži toho předpokládám bude taky hodně.
Do Siem Reapu letíme malým vrtulovým letadlem. Za hodinu přistaneme. Při výstupu z letadla mě obklopí typická asijská tropická vlhkost. Je již tma a docela dusno. Půl hodina ve frontě na imigračním (úředník je pomalý). E-vízum jsem vyřizovala z domu. V příletové hale na mě čeká tuk-tukář z hotelu. Vyzvednutí na letišti je součástí služby hotelu The Urban. Po cestě poloprázdnou dvouproudovkou směrem do centra cítím typické asijské aroma - směs vlhka, pálených vonných tyčinek a dřeva, květin a bůhví čeho ještě. Toto v Evropě neucítíte.
Hotel je v centru kousek od nočního trhu a slavné Pub street - ulice, kde jsou bary a je to mekka turistů ve městě. Hotel je ale klidný. Plný zeleně. Jako by člověk ani nebyl ve městě. Recepční mě přivítá welcome drinkem a potvrdí mou rezervaci přes booking. Velmi precizní zacházení. Za cenu 30 USD/noc v pokoji s velkou postelí, pěknou koupelnou s hygienickými potřebami, ledničkou, televizí…je to dost luxus na evropské poměry. Ubytování v hostelu zde lze sehnat i za 6 dolarů. Chtěla jsem si to ale trochu užít, tak jsem zvolila dražší variantu (na kambodžské poměry). Součástí areálu je i bazén. A pitnou vodu si tu kůžu na recepci dočepovat.
Opravdu je to tu moc útulné. Na pokoji ale dlouho nezůstávám a jdu omrknout dění na nočním trhu a projít se trochu ulicemi. V centru to žije. Ulice plné obchodů se suvenýry, oblečením, obrazy Angkor Watu…všude plno lidí a také docela šílená doprava. Opět se musím obrnit odvahou při přecházení. Platí tu stejné pravidlo jako ve Vietnamu-pomalu přecházej, nezastavuj se, nezrychluj. Oni přibrzdí. Na Pub Street je živo. U vstupu hraje na tradiční nástroje skupinka mužů, kteří se stali oběťmi nášlapných min. Na nohou mají protézy. V Kambodži se stále nachází přesně neurčené množství min. Je to z doby vlády Rudých Khmerů.
Pub Street je jeden podnik vedle druhého. Taková tak hlasitá “západní” turistická klasika. Na této ulici Kambodža neexistuje. Sem chodí zmlsaní západní turisti, kteří chtějí mít stejný servis jako doma, kde hraje hlasitá hudba a naháněči se předhánějí v nabízení menu nebo rybích masáží.
Dojdu až k řece. Podél nábřeží stojí pojízdné stánky s pouličním občerstvením. V letadle do Siem Reapu jsem dostala ještě jídlo, takže hlad nemám. Palačince s banánem, kondenzovaným mlékem a čokoládou ale neodolám. O kus dál stojí prodejkyně pražených cvrčků, škorpionů a uzených hadů na špejli. Tentokrát se bez přemýšlení odvážím. Hada jsem chtěla zkusit. Škorpiona mi prodejkyně skoro vnutila. Had je dobrý. Chutná trochu jako uzená makrela. Škorpion je bez chuti. Projdu se tím nočním chaosem zpět. Ještě obhlídka místa, kde je tetovací studio s tradičním Sak Yantem a jdu na pokoj si odpočinout. A doufat, že se neprojeví jet lag a budu dobře spát. Usínám po jedenácté.
Žádné komentáře:
Okomentovat