CUEVAS DELS HAMS - jeskyně, kde z krápníků vyrůstají rybářské háčky

Na Mallorce se ukrývá spousta jeskyní. Jen málo z nich se ale pyšní krápníkovou výzdobou. A ne všechny jeskyně (ať již ty s výzdobou nebo bez ní) jsou snadno přístupné pro běžného turistu. Snad nejpropagovanějšími a tudíž i nejznámějšími jeskyněmi jsou Cuevas del Drach v Porto Cristu. Tyto jeskyně jsem poprvé (a taky naposledy) navštívila před deseti lety. A znáte to. První dojem hraje roli v tom, zda se na místo rozhodnete někdy v budoucnu vrátit. A na mě zapůsobily tak, že jednou stačilo. V paměti mi utkvěl ten nepřívětivý přístup a pocit, že jediné, co správce (nebo majitele) jeskyní zajímá, je vydělat co nejvíce peněz na úkor příjemného zážitku. Každou hodinu do jeskyní nahánějí jako krávy na pastvu (promiňte mi ten výraz, ale tak jsem si připadala) desítky, ne-li stovky turistů, kteří se po cestě k podzemnímu jezírku, které je hlavním lákadlem (respektive hudební představení na něm) nemohou ani zastavit, aby si v klidu prohlídli jeskyni a vyfotili si ji. A to se po cestě fotit smí. Ale hlídači hned napomínali, že mám pokračovat dál.

A ten, už ani nevím, jak dlouhý koncert na jezeře, po kterém proplouvají nasvětlené bárky, se natáčet nesmí, ani se nesmí fotit. To aby pak po skončení "prohlídky" jeskyní mohli z návštěvníků vytáhnout další nehoráznou sumu (už to vstupné mi přišlo dost neadekvátní za tento "zážitek") za fotku podzemního jezera se svítícími bárkami. Takže za mě už nikdy více do jeskyní Cuevas del Drach.
V Porto Cristu ale nejsou jen tyto "dračí jeskyně". Kilometr před městečkem se nacházejí další jeskyně, které jsem po celou dobu tak nějak přehlížela. Snad kvůli obavám z dalšího "hnaní na pastvu". Až dodnes.
Počasí se tento týden začalo kazit a na Mallorku dorazilo "podzimní období dešťů" (i když je zatím pořád horko). A jelikož jsem dopoledne musela na otočku do Palmy a na odpolední nákupy v dešti jsem neměla náladu, rozhodla jsem se před pár dny pro odpolední návštěvu jeskyní Cuevas dels Hams.
Na internetových stránkách jeskyní (http://cuevasdelshams.com/ ) jsem během hledání informací nenašla cenu vstupného a také mě zajímalo, zda se doporučuje rezervovat určitou hodinu prohlídky, aby se člověk vyhnul frontám na pokladně. Tak jsem jim napsala e-mail s dotazem a v úterý mi přišla nad očekávání příznivá odpověď. Dopředu rezervovat není nutné. Prohlídky probíhají v intervalech 15 - 30 minut. Oficiální vstupné je 21€! pro dospělého, ale jakožto rezident Baleárských ostrovů bych platila půlku. A pod těmito údaji bylo červeně napsáno, že mají speciální nabídku pro blogery a vlogery. Takže jsem se rozhodla této nabídky využít v případě, že bych platila méně, než rezident.
Do Porto Crista jsem z Palmy dorazila o půl druhé. Vysedla jsem u Dračích jeskyní a hned se vydala nejprve do centra a odtamtud k jeskyním Cuevas del Hams, kolem kterých autobus projížděl, ale nestavěl. Vlhkost vzduchu po dešti se vyšplhala na skoro 100 %.  Obloha byla stále šedá a držely se na ní ještě šedější mračna. Dusno by se dalo krájet. Jako ve skleníku.
Došla jsem na parkoviště před jeskyněmi. Bylo docela plné, ale místo působilo poklidně. Žádný organizovaný zájezd. Naštěstí.
Před pokladnou nebyla žádná fronta a hned jsem šla na řadu. Pokladnímu jsem hodila dotaz na tu speciální cenu pro blogery a vlogery. Ten o tom ale nikdy neslyšel, tak jsem mu ukázala e-mail, co mi došel. Někam zavolal a pak si ode mě vyžádal odkazy na můj blog a vlog a dal mi lístek zdarma!! a popřál příjemný zážitek. Toto je první místo, co jsem navštívila, kde jsem se s něčím takovým setkala. Už tímto vstřícným krokem si mě toto místo získalo.
Sestoupila jsem po schodišti do první jeskyně nesoucí název "Cueva redonda" (okrouhlá jeskyně). Na schodišti každého odchytávala slečna, aby jej vyfotila na památku (netuším, kde pak ty fotky prodávali, ale ani mě to vlastně nezajímalo). Na dně této jeskyně s otevřeným stropem a botanickou zahradou bylo "shromaždiště" návštěvníků. Zde se čekalo, až jedna skupina opustí další jeskyni, aby se mohlo vstoupit. Zde jsem ukázala lístek a nahlásila jazyk, ve kterém chci audioprůvodce. K mému překvapení jej měli v češtině. A opět zde byli na každého milí. Přistoupil zde ke mě postarší pán, který pak kontroloval lístky před vstupem do modré jeskyně, přivítal mě a zajímal se o typ mého blogu, který píši a zda jim pak pošlu odkaz na video. Potěšilo jej, že můj blog je cestovatelský.
O půl třetí začal můj turnus prohlídky jeskyně Cueva azul (Modrá jeskyně). Pojmenovali ji podle barvy osvětlení, které v jeskyni bylo umístěno. Hned za vstupem jsem dostala audioprůvodce a šla si sednout na jednu ze židliček umístěných před bílým plátnem. Jako první mě čekalo promítnutí krátkého dokumentu o historii ostrova a hlavně o objevení jeskyní. Musím říct, že to byl velmi vydařený úvod. Film byl v angličtině a každý si u ucha držel sluchátko, ze kterého poslouchal simultánní překlad.
A jak to tedy s tím objevením jeskyní bylo? To si tak v roce 1905 mladý Pedro Caldentey Santandreu hledal ve zdejších horninách onix, na kterém chtěl zbohatnout, když se najednou během kutání zbortila jedna stěna a odhalila jeskyni. Bylo zrovna 2.března. Ona síň, kam Pedro toho dne vstoupil, nese název právě tohoto data.
O pět let později byly jeskyně otevřeny veřejnosti a staly se tak prvními veřejně přístupnými jeskyněmi ve Španělsku. Již od počátku bylo v jeskyních zavedeno na tu dobu pokrokové osvětlení, protože Pedro nechtěl, aby byly jeskyně znečištěny kouřem z loučí.

"rybářské háčky"

A co znamená název Cuevas dels Hams? Hams znamená v mallorquinštině "rybářský háček". Tento název dostala jeskyně po stalaktitech, které se z nějakého nevysvětlitelného důvodu stáčejí nahoru jako rybářský háček. Až dosud vědci nepřišli na to, proč se to tak děje. Tyto krápníkové háčky lze spatřit v místnosti nazvané "Sueño de un angel" (Andělský sen).
Po skončení dokumentu začala naše skupinka stoupat po schodišti do vyšších pater jeskyně. Cuena azul není nijak extra bohatá na krápníkovou výzdobu. Hlavním zážitkem jsou tedy audiovizuální projekce. Došli jsme na rampu se sedačkami nad prohlubní nazvanou Foso del infierno (pekelná jáma), kde nás čekala další projekce. Tentokrát šlo Genesis. Na skalní stěně se míhaly obrazy stvoření světa doprovázené hudbou. Moc pěkná podívaná. Cueva azul byla do prohlídky zařazená teprve v roce 2015.
Po více než půl hodině strávené v Modré jeskyni jsme opět vstoupili na prostranství Cueva redonda, kde jsme chvíli čekali na vstup do Hlavní jeskyně - Cueva principal.
Do jeskyně jsem vstoupila oním místem, kudy tak učinil před více než 110 lety její objevitel. Jako první mě přivítala krápníková výzdoba malinkého sálu s názvem "2.březen". Z reproduktorů okolo se ozývalo opakování upozornění, že se nacházíme na místě, které Pedro Caldeney jako první objevil. A upozornění se neustále opakovalo v několika jazycích (jen česky ne, ale to vůbec nevadí). Skupinka návštěvníků, se kterými jsem do jeskyně vstupovala postupovala chodbou do dalších sálů a uvolnila tak výhled na výzdobu. Nakonec jsem se octla v místnosti sama. Nikdo mě ale nikam nepoháněl. Klidně jsem si fotila a natáčela a pokračovala do dalších sálů. Atmosféru dokreslovala klasická hudba přerušovaná výklady audioprůvodců v několika jazycích.
Následoval "Soví sál" (Sala de las lechuzas) s množstvím tenkých stalagnátů. A za ním ona místnost s krápníky ve tvaru rybářských háčků - "Andělský sen. Galerie, ve které se nacházejí stovky nepřirozeně tvarovaných krápníků, byla z důvodu ochrany výzdoby před nenechavými návštěvníky oplocena. Udělat fotku přes plot ale nebyl problém.

Prošla jsem "Sálem obrazů" (Sala de las imagenes) a po schodech sestoupila hlouběji do jeskyně. Po levé straně je malé jezírko. Prošla jsem sálem "Ztraceného ráje" (Paraiso perdido), kde již na poslední opozdilce (mě) čekal průvodce, který mě upozornil, že hudební představení na podzemním jezeře "Mar de Venecia" (Benátské moře) právě začíná. Nevypadal ale, že by jej štvala moje pomalé tempo. Vstoupila jsem do malého sálu v momentě, kdy představení začalo. Přes hlavy jsem nejprve nic neviděla, ale pak jsem si našla skulinku, protáhla se pod jedním zábradlím na nižší schod a mohla si užít zajímavé představení. I zde se po jezeře projížděla nasvětlená bárka. Na stěnu pak pak projektovali část jakési německé operety a poté ještě jednu klasickou skladbu. Po skončení představení bylo jezero opět nasvětleno do modra a krápníková stěna do růžova. Hladina jezera odrážela obraz krápníků. Skupinka mi opět utekla, což mi vůbec nevadilo.
Další sál dostal zajímavé jméno "Hřbitov víl"Cementerio de las hadas). Tento sál dostal název díky různobarevným horninám, které se zde nacházejí.  A za ním pak byl poslední sál "Císařský Palác" (Palacio Imperial).
Vystoupala jsem na povrch k bráně, která ale byla zamčená. Kromě mě u ní stál i německý páreček, který se jako já opozdil a náš průvodce ani nezjistil, že mu někdo chybí. A nebo to věděl, ale jelikož za chvíli po nás následovala další skupinka, nevadilo, když si chvíli počkáme za zavřenou bránou. Odemčela nám paní prodávající suvenýry ve stánku před jeskyní.
Jakmile jsem vyšla před jeskyni, praštilo mě to příšerné dusno. V jeskyních je po celý rok 18 - 20 stupňů a vlhkost vzduchu se pohybuje okolo 70 - 80 % a oproti dnešním venkovním podmínkám se ve vnitř nádherně dýchalo.
S pozitivním pocitem z příjemné a zajímavé prohlídky jedinečných jeskyní jsem pak vystoupala po schodišti zpět na parkoviště a vydala se do centra Porto Crista chytit poslední autobus do Cala Ratjady.
Jsem moc ráda, že jsem si udělala tento výlet. Prohlídka "Jeskyní rybářských háčků" opravdu stála za to. Moc se mi líbila ta nenucená přátelská atmosféra, jakoby rodinná. Jaký to rozdíl v přístupu oproti Dračím jeskyním...

Video zde: https://youtu.be/A3elK3oShQw

FILMY, které mě INSPIRUJÍ k CESTOVÁNÍ

Jsem milovnicí kinematografie a ve sbírce mám spoustu filmů, na které se ráda čas od času podívám a nebo je mám jen jako zvukovou kulisu během úklidu bytu nebo upravování fotek a videí. Mnohé filmy znám již z paměti. Ať již jsou to filmy oddechové, nebo ty náročnější.
Spousta filmů, které mám ráda, byla natočená na velmi zajímavých místech, které bych ráda navštívila, nebo jsem tam již byla. A mnohé mě inspirují a dávají chuť vypravit se zase na cesty.
Na internetovém vyhledávači jsem narazila na několik seznamů nejlepších cestovatelských filmů a většinu z nich jsem již viděla a nebo se teprve chystám je zhlédnout.

V dnešním příspěvku jsem se rozhodla představit moje oblíbené filmy, které mě inspirují k cestování, během jejichž sledování dostávám chuť vyrazit na to místo, kde se natáčely a nebo mi vrací vzpomínky na moje cestovatelská dobrodružství. 

"Pláž"

*PLÁŽ (The beach)
Pro mě již kultovní cestovatelský film, který jsem viděla již před mým měsíčním pobytem v Thajsku a od po návratu ještě mnohokrát. Film na motivy knihy Alexe Garlanda (kterou jsem, tuším, také četla) v sobě nese mnoho pravdivých myšlenek a také jisté poselství, které pochopí ti, kteří se někdy rozhodli opustit zónu konfortu a vydali se na cestu do neznáma.
Velké Richardovo moudro na závěr filmu:  "A já? pořád věřím v ráj. Ale teď vím, že to není místo, které můžete hledat. Protože nejde o to, kam jdete. Je to o tom, jak se na moment cítíte, když jste něčeho součástí. A pokud ten moment najdete, tak trvá věčně."


*JÍST, MEDITOVAT, MILOVAT ( Eat, pray, love)

Rýžová pole v Ubudu

Film na motivy knihy Elizabeth Gilbertové o hledání sebe nových začátků a smyslu života prostředníctvím cestování. Během sledování tohoto filmu dostávám chuť na špagety a pizzu a také na procházku kolem rýžových polí v okolí Ubudu. Film mi byl inspirací před návštěvou Bali, kde jsem pak v Ubudu navštívila dům léčitele Ketuta, který si ve filmu zahrál sám sebe. Bohužel s Ketutm jsem se již nemohla setkat, protože zemřel pár měsíců před mým příjezdem. Ve filmu jsou nádherné balijské scenerie, nehledě na samotný příběh. A samozřejmě skvělou Julii Roberts.

Dům léčitele Ketuta v Ubudu
 

*TROSEČNÍK (Cast Away)
Novodobý Robinson Crusoe v podání vynikajícího Toma Hankse. Kdo z cestovatelů - dobrodruhů by nechtěl někdy stanout na liduprázném ostrůvku bez infrastruktury? Ale bez té letecké nehody a pocitu beznaděje, která Chucka donutila riskovat a vydat se na širé moře bez jistoty, že to přežije.
V závěrečné části, kdy je uspořádána oslava na počest Chuckova "zmrtvýchvstání", je skvěle naznačeno, v jakém blahobytu si žijeme v civilizaci, kdy stačí jen zmáčknout zapalovač a máme oheň (na ostrově Chuck strávil mnoho času s rozděláváním ohně), na stole nedojezené krevety (Chuck musel na ostrově pracně lovit, aby se vůbec nasytil).






















* SE SLOVNÍKEM DO POSTELE (The sleeping dictionary)
Příběh o zakázané lásce mezi britským koloniálním vojákem a ibánskou dívkou na Borneu. Cestování po Borneu bylo velmi zajímavé a Borneo jsem si zamilovala i s jeho na evropské poměry "divošskou" historií lovců lebek, jimiž Ibánové před sto lety ještě byli. A na některé stránky ibánské kultury je ve filmu poukázáno. Příjemný film.

Ibánský dlouhý dům v Sarawaku, Borneo

* FRANCOUZSKÝ POLIBEK (French Kiss)
Oddechová romantická komedie odehrávající se ve Francii. Paříž a Azurové pobřeží. Přináší mi vzpomínky na moje ranné cestování po Francii a jízdu TGV. A k tomu skvělé herecké složení v čele s mým oblíbeným Jeanem Reno.

* VZPOMÍNKY NA AFRIKU (Out of Africa) 
Příjemný film o na svou dobu silné a emancipované Karen, která se rozhodne přestěhovat do Afriky a farmařit tam. Vynikající Meryl Streep a Robert Redfort, nádherné scenerie, poutavý příběh a úchvatná hudba. Občas lituji toho, že nežiji na počátku 20.století, kdy byly různé kouty světa teprve objevovány. Žádný masový turismus.

* SNILA JSEM O AFRICE (I dreamed of Africa)
Film podle skutečné události o ženě, která se s mužem svých snů rozhodne přestěhovat do Afriky, kde život není nijak snadný a vybere si svou daň. Nádherná příroda je hlavním lákadlem, proč si film čas od času pustím.

* MOST PŘES ŘEKU KWAI (The Bridge on the River Kwai)
Tento válečný film jsem pořádně zhlédla až po návštěvě thajského Kanchanaburi, kde se příběh na motivy knižní předlohy Pierra Boulle odehrává. Zajímavý film z historického hlediska. V okolí Kanchanaburi vznikla během 2. světové války tzv."železnice smrti", na jejíž výstavbě se podíleli váleční zajatci. Tento film nepatří k těm, které bych si pouštěla co chvíli, ale je dobrou inspirací a "tahačem" vzpomínek na Thajsko. I když se ale nenatáčelo v Thajsku, ale na Srí Lance v Kitulgale. A jelikož se za pár měsíců do Kitulgaly na místo, kde ten filmový most přes řeku Kwai stál, chystám, bude mi film dobrým studijním materiálem.

Most přes řeku Kwai, Thajsko

* POBŘEŽÍ V PLAMENECH (Mountain of Diamonds)
Tento film (rozdělený do 4 dílů) jsem poprvé viděla někdy v mládí a opravdu se mi zaryl pod kůži. Neuvěřitelný příběh mladé šlechtičny, která během 1.světové války ošetřovala raněné, zamilovala se do jihoafrického pilota, který v den jejich svatby zahynul, ona se pak vydala těhotná do jižní Afriky. Loď, na které plula byla potopena a ona se pak dostala do afrického vnitrozemí, kde až do porodu syna putovala s postaršími Křováky, kteří ji naučili přežít a díky nimž objevila místo plné diamantů, díky nimž se pak stala jednou z nejbohatších žen. A do toho boje s loupežníkem Lotharem, kterého ve skutečnosti milovala a s nímž měla nechtěného syna. Opravdu poutavý příběh s pár typy na přežití ;-). I když zřejmě není až zase tak moc cestovatelský.

*ANNA A KRÁL (Anna and the King)
Poutavý příběh anglické učitelky, která je povolána učit děti siamského krále. Nádherná thajská příroda a zajímavé historické momenty. Během sledování tohoto filmu si vždy vzpomenu na svou cestu po Thajsku a speciálně na návštěvu královského paláce v Bangkoku.













* ŠEST DNÍ, SEDM NOCÍ (Six Days, Seven Nights)
Romantická komedie natáčená ve Francouzské Polynésii. Tento film mám ráda nejen díky humoru a hláškám, ale hlavně díky nádherné přírodě. Tato destinace je stále mým cestovatelským snem.
Hláška z filmu: "Tohle je ostrov, zlato. Co jste si sem nedovezli, to tady nenajdete."

* PRÁZDNINY (The Holiday)
Romantická komedie, která se již stala vánoční stálicí na televizních obrazovkách. Dvě láskou zhrzené ženy si na nějakou dobu vymění domy, aby utekly od své rutiny. Zajímavá myšlenka, pěkný příběh a příjemný humor. A samozřejmě lákavé prostředí anglického venkova i velké vily v LA. Kdo by nechtěl takové prázdniny?

* ODVÁŽNÁ VAIANA: LEGENDA O KONCI SVĚTA (Moana)
Animovaný dobrodružný film o mladé polynéské dívce, která se vydá na nebezpečnou cestu, aby zachránila svůj lid. Kouzelný příběh s pěknými písničkami. Díky hudbě a polynéské kultuře, kteru bych někdy chtěla vidět na vlastní oči, si ráda pouštím tento film a sním o nádherném ostrově s bělostnou pláží...

* PÍ A JEHO ŽIVOT (Life of Pi)
Tento film nelze jen poslouchat jako zvukovou kulisu, musí se vidět. Neuvěřitelný příběh mladíka, který cestuje se svou rodinou a zvířaty z rodinného zoo směrem do Kanady za novým životem, když loď ztroskotá. Mladík se zachrání společně s bengálským tygrem Richardem Parkerem, poraněnou zebrou, orangutamen a hyenou, se kterými sdílí záchranný člun...Na tento film jsem si zašla do kina, když jsem cestovala po Kolumbii a pokaždé, když jej vidím, si vzpomenu na tuto mou cestu.

*AMÉLIE Z MONTMARTRU - v seznamech cestovatelských filmů je zařazen i tento snímek. Naposledy jsem jej viděla již hodně dávno, v době mého nadšení pro Francii a Paříž. Vždy ve mě vyvolával vzpomínky na toulky čtvrtí umělců Montmartrem, o kterém jsem poté sepsala i jeden z mých prvních článků do tehdejšího časopisu SKY.

* ČOKOLÁDA - další pěkný film s dobrým hereckým obsazením. Kromě touhy projít se francouzským venkovem ve mě film vzbuzuje chuť na čokoládu. Jak jinak? ;-)

Na různých seznamech cestovatelských filmů, které jsem našla na internetu jsou zahrnuté další filmy, které jsem třeba ještě neviděla (Baraka - odysea země; Darjeeling s ručením omezeným; Nekonečné léto; Motocyklové deníky; Kon-tiki; Pán velryb...) a také filmy, které jsem již viděla, jsou to dobré filmy, ale (zatím) nepatří k těm, které bych si jen ráda pouštěla ke kafi.
* Sedm let v Tibetu - snad na všech seznamech cestovatelských filmů je toto dílo zahrnuto. Film jsem viděla již hodně dávno a chystám si jej znovu pustit, abych zjistila, zda jej zahrnu do cestovatelské filmotéky.
* Walter Mitty a jeho tajný život - pustila jsem si jej nedávno, ale neměl mou plnou pozornost a budu se muset na něj znovu podívat, abych zjistila, zda se mi líbí a zda se mi dostane pod kůži. Na internetových seznamech se často vyskytuje.
* Divočina (Wild) - o ženě, která se v momentě, kdy ztrácí sebe samu, rozhodne bez nějakých zkušeností vyrazit na nejtěžší americký trek Pacific Crest Trail. Tento film zatím zpracovávám a čas ukáže, zda jej zahrnu do filmotéky. Každopádně jsou v něm ukázány zajímavé momenty a každý zkušenější cestovatel bude trpět při pohledu na obří batoh plný zbytečností, co s sebou Cheryl zpočátku táhne. Dobrá myšlenka filmu a zajímavé momenty. A pěkná příroda. Možná tento film zase někdy budu chtít zhlédnout.
* Útěk do divočiny (Into the Wild) - dobrodružné drama o čerstvém absolventovi univerzity Christopherovi McCandlessovi, který není spokojený s vidinou budoucnosti, vzepře se společenským očekáváním a místo toho, aby nastoupil do práce a zařadil se do společnosti, zřekne se civilizačních vymožeností, zbaví se kreditnách karet, peněz a jen s batohem se vydá na cestu do aljašské divočiny, kde nakonec zemře na vyhladovění. Film na motivy knihy Jona Krakauera o zkutečném americkém tulákovi byl zajímavý, ale působil na mě depresivně, takže se mezi moje oblíbené filmy nezařadí. Každopádně je to téma k zamyšlení.
*Ztracen v džungli (Jungle) - dobrodružné drama. Viděla jsem v letadle a opravdu na mě film zapůsobil. Zážitek ještě zpracovávám. Každopádně zajímavé cestovatelské téma.

Jistě je spousta dalších filmů s cestovatelskou tématikou, které jsem neviděla a nebo viděla, ale teď se mi nevybavují. A jaké jsou vaše oblíbené cestovatelské filmy?