Katka na cestách: CUEVAS DELS HAMS - jeskyně, kde z krápníků vyrůstají rybářské háčky

Na Mallorce se ukrývá spousta jeskyní. Jen málo z nich se ale pyšní krápníkovou výzdobou. A ne všechny jeskyně (ať již ty s výzdobou nebo bez ní) jsou snadno přístupné pro běžného turistu. Snad nejpropagovanějšími a tudíž i nejznámějšími jeskyněmi jsou Cuevas del Drach v Porto Cristu. Tyto jeskyně jsem poprvé (a taky naposledy) navštívila před deseti lety. A znáte to. První dojem hraje roli v tom, zda se na místo rozhodnete někdy v budoucnu vrátit. A na mě zapůsobily tak, že jednou stačilo. V paměti mi utkvěl ten nepřívětivý přístup a pocit, že jediné, co správce (nebo majitele) jeskyní zajímá, je vydělat co nejvíce peněz na úkor příjemného zážitku. Každou hodinu do jeskyní nahánějí jako krávy na pastvu (promiňte mi ten výraz, ale tak jsem si připadala) desítky, ne-li stovky turistů, kteří se po cestě k podzemnímu jezírku, které je hlavním lákadlem (respektive hudební představení na něm) nemohou ani zastavit, aby si v klidu prohlídli jeskyni a vyfotili si ji. A to se po cestě fotit smí. Ale hlídači hned napomínali, že mám pokračovat dál.

A ten, už ani nevím, jak dlouhý koncert na jezeře, po kterém proplouvají nasvětlené bárky, se natáčet nesmí, ani se nesmí fotit. To aby pak po skončení "prohlídky" jeskyní mohli z návštěvníků vytáhnout další nehoráznou sumu (už to vstupné mi přišlo dost neadekvátní za tento "zážitek") za fotku podzemního jezera se svítícími bárkami. Takže za mě už nikdy více do jeskyní Cuevas del Drach.
V Porto Cristu ale nejsou jen tyto "dračí jeskyně". Kilometr před městečkem se nacházejí další jeskyně, které jsem po celou dobu tak nějak přehlížela. Snad kvůli obavám z dalšího "hnaní na pastvu". Až dodnes.

Počasí se tento týden začalo kazit a na Mallorku dorazilo "podzimní období dešťů" (i když je zatím pořád horko). A jelikož jsem dopoledne musela na otočku do Palmy a na odpolední nákupy v dešti jsem neměla náladu, rozhodla jsem se před pár dny pro odpolední návštěvu jeskyní Cuevas dels Hams.
Na internetových stránkách jeskyní (http://cuevasdelshams.com/ ) jsem během hledání informací nenašla cenu vstupného a také mě zajímalo, zda se doporučuje rezervovat určitou hodinu prohlídky, aby se člověk vyhnul frontám na pokladně. Tak jsem jim napsala e-mail s dotazem a v úterý mi přišla nad očekávání příznivá odpověď. Dopředu rezervovat není nutné. Prohlídky probíhají v intervalech 15 - 30 minut. Oficiální vstupné je 21€! pro dospělého, ale jakožto rezident Baleárských ostrovů bych platila půlku. A pod těmito údaji bylo červeně napsáno, že mají speciální nabídku pro blogery a vlogery. Takže jsem se rozhodla této nabídky využít v případě, že bych platila méně, než rezident.
Do Porto Crista jsem z Palmy dorazila o půl druhé. Vysedla jsem u Dračích jeskyní a hned se vydala nejprve do centra a odtamtud k jeskyním Cuevas del Hams, kolem kterých autobus projížděl, ale nestavěl. Vlhkost vzduchu po dešti se vyšplhala na skoro 100 %. Obloha byla stále šedá a držely se na ní ještě šedější mračna. Dusno by se dalo krájet. Jako ve skleníku.
Došla jsem na parkoviště před jeskyněmi. Bylo docela plné, ale místo působilo poklidně. Žádný organizovaný zájezd. Naštěstí.

Před pokladnou nebyla žádná fronta a hned jsem šla na řadu. Pokladnímu jsem hodila dotaz na tu speciální cenu pro blogery a vlogery. Ten o tom ale nikdy neslyšel, tak jsem mu ukázala e-mail, co mi došel. Někam zavolal a pak si ode mě vyžádal odkazy na můj blog a vlog a dal mi lístek zdarma!! a popřál příjemný zážitek. Toto je první místo, co jsem navštívila, kde jsem se s něčím takovým setkala. Už tímto vstřícným krokem si mě toto místo získalo.
Sestoupila jsem po schodišti do první jeskyně nesoucí název "Cueva redonda" (okrouhlá jeskyně). Na schodišti každého odchytávala slečna, aby jej vyfotila na památku (netuším, kde pak ty fotky prodávali, ale ani mě to vlastně nezajímalo). Na dně této jeskyně s otevřeným stropem a botanickou zahradou bylo "shromaždiště" návštěvníků. Zde se čekalo, až jedna skupina opustí další jeskyni, aby se mohlo vstoupit. Zde jsem ukázala lístek a nahlásila jazyk, ve kterém chci audioprůvodce. K mému překvapení jej měli v češtině. A opět zde byli na každého milí. Přistoupil zde ke mě postarší pán, který pak kontroloval lístky před vstupem do modré jeskyně, přivítal mě a zajímal se o typ mého blogu, který píši a zda jim pak pošlu odkaz na video. Potěšilo jej, že můj blog je cestovatelský.

O půl třetí začal můj turnus prohlídky jeskyně Cueva azul (Modrá jeskyně). Pojmenovali ji podle barvy osvětlení, které v jeskyni bylo umístěno. Hned za vstupem jsem dostala audioprůvodce a šla si sednout na jednu ze židliček umístěných před bílým plátnem. Jako první mě čekalo promítnutí krátkého dokumentu o historii ostrova a hlavně o objevení jeskyní. Musím říct, že to byl velmi vydařený úvod. Film byl v angličtině a každý si u ucha držel sluchátko, ze kterého poslouchal simultánní překlad.
A jak to tedy s tím objevením jeskyní bylo? To si tak v roce 1905 mladý Pedro Caldentey Santandreu hledal ve zdejších horninách onix, na kterém chtěl zbohatnout, když se najednou během kutání zbortila jedna stěna a odhalila jeskyni. Bylo zrovna 2.března. Ona síň, kam Pedro toho dne vstoupil, nese název právě tohoto data.
O pět let později byly jeskyně otevřeny veřejnosti a staly se tak prvními veřejně přístupnými jeskyněmi ve Španělsku. Již od počátku bylo v jeskyních zavedeno na tu dobu pokrokové osvětlení, protože Pedro nechtěl, aby byly jeskyně znečištěny kouřem z loučí.

"rybářské háčky"

A co znamená název Cuevas dels Hams? Hams znamená v mallorquinštině "rybářský háček". Tento název dostala jeskyně po stalaktitech, které se z nějakého nevysvětlitelného důvodu stáčejí nahoru jako rybářský háček. Až dosud vědci nepřišli na to, proč se to tak děje. Tyto krápníkové háčky lze spatřit v místnosti nazvané "Sueño de un angel" (Andělský sen).
Po skončení dokumentu začala naše skupinka stoupat po schodišti do vyšších pater jeskyně. Cuena azul není nijak extra bohatá na krápníkovou výzdobu. Hlavním zážitkem jsou tedy audiovizuální projekce. Došli jsme na rampu se sedačkami nad prohlubní nazvanou Foso del infierno (pekelná jáma), kde nás čekala další projekce. Tentokrát šlo Genesis. Na skalní stěně se míhaly obrazy stvoření světa doprovázené hudbou. Moc pěkná podívaná. Cueva azul byla do prohlídky zařazená teprve v roce 2015.
Po více než půl hodině strávené v Modré jeskyni jsme opět vstoupili na prostranství Cueva redonda, kde jsme chvíli čekali na vstup do Hlavní jeskyně - Cueva principal.
Do jeskyně jsem vstoupila oním místem, kudy tak učinil před více než 110 lety její objevitel. Jako první mě přivítala krápníková výzdoba malinkého sálu s názvem "2.březen". Z reproduktorů okolo se ozývalo opakování upozornění, že se nacházíme na místě, které Pedro Caldeney jako první objevil. A upozornění se neustále opakovalo v několika jazycích (jen česky ne, ale to vůbec nevadí). Skupinka návštěvníků, se kterými jsem do jeskyně vstupovala postupovala chodbou do dalších sálů a uvolnila tak výhled na výzdobu. Nakonec jsem se octla v místnosti sama. Nikdo mě ale nikam nepoháněl. Klidně jsem si fotila a natáčela a pokračovala do dalších sálů. Atmosféru dokreslovala klasická hudba přerušovaná výklady audioprůvodců v několika jazycích.
Následoval "Soví sál" (Sala de las lechuzas) s množstvím tenkých stalagnátů. A za ním ona místnost s krápníky ve tvaru rybářských háčků - "Andělský sen. Galerie, ve které se nacházejí stovky nepřirozeně tvarovaných krápníků, byla z důvodu ochrany výzdoby před nenechavými návštěvníky oplocena. Udělat fotku přes plot ale nebyl problém.

Prošla jsem "Sálem obrazů" (Sala de las imagenes) a po schodech sestoupila hlouběji do jeskyně. Po levé straně je malé jezírko. Prošla jsem sálem "Ztraceného ráje" (Paraiso perdido), kde již na poslední opozdilce (mě) čekal průvodce, který mě upozornil, že hudební představení na podzemním jezeře "Mar de Venecia" (Benátské moře) právě začíná. Nevypadal ale, že by jej štvala moje pomalé tempo. Vstoupila jsem do malého sálu v momentě, kdy představení začalo. Přes hlavy jsem nejprve nic neviděla, ale pak jsem si našla skulinku, protáhla se pod jedním zábradlím na nižší schod a mohla si užít zajímavé představení. I zde se po jezeře projížděla nasvětlená bárka. Na stěnu pak pak projektovali část jakési německé operety a poté ještě jednu klasickou skladbu. Po skončení představení bylo jezero opět nasvětleno do modra a krápníková stěna do růžova. Hladina jezera odrážela obraz krápníků. Skupinka mi opět utekla, což mi vůbec nevadilo.

Další sál dostal zajímavé jméno "Hřbitov víl"Cementerio de las hadas). Tento sál dostal název díky různobarevným horninám, které se zde nacházejí. A za ním pak byl poslední sál "Císařský Palác" (Palacio Imperial).
Vystoupala jsem na povrch k bráně, která ale byla zamčená. Kromě mě u ní stál i německý páreček, který se jako já opozdil a náš průvodce ani nezjistil, že mu někdo chybí. A nebo to věděl, ale jelikož za chvíli po nás následovala další skupinka, nevadilo, když si chvíli počkáme za zavřenou bránou. Odemčela nám paní prodávající suvenýry ve stánku před jeskyní.
Jakmile jsem vyšla před jeskyni, praštilo mě to příšerné dusno. V jeskyních je po celý rok 18 - 20 stupňů a vlhkost vzduchu se pohybuje okolo 70 - 80 % a oproti dnešním venkovním podmínkám se ve vnitř nádherně dýchalo.
S pozitivním pocitem z příjemné a zajímavé prohlídky jedinečných jeskyní jsem pak vystoupala po schodišti zpět na parkoviště a vydala se do centra Porto Crista chytit poslední autobus do Cala Ratjady.
Jsem moc ráda, že jsem si udělala tento výlet. Prohlídka "Jeskyní rybářských háčků" opravdu stála za to. Moc se mi líbila ta nenucená přátelská atmosféra, jakoby rodinná. Jaký to rozdíl v přístupu oproti Dračím jeskyním...