Postřehy z Belize

* Gastronomie: Belize nemá vlastní speciální gastronomii. Jedno je ale docela typické: stewed chicken with rice and beans neboli kuře v omáčce s rýží a fazolemi. V San Ignacio jsem se setkala i s přílohou v podobě brambor a bramborové kaše.

* Měna: v Belize je oficiální měnou belizejský dolar. Oficiální kurz v bance je za 1 US 1,94 BZ, ale na ulici běžně platí kurz 1:2, takže do banky raději ani nechodit. Ani není třeba hledat směnárny. Běžně tu přijímají americké dolary a vracejí v belizejských dolarech. Někdy vracejí i v amerických dolarech.

* Doprava: I když se jedná o bývalou britskou kolonii, jezdí se v pravo. Autobusy staví na znamení a rozdíl mezi běžným busem a expresem je minimální. I expres staví na znamení., Jen je trochu dražší.

*Jazyk: oficiální je angličtina, ale polovina lidí umí španělsky a všichni mluví kreolsky, což je jakási zkrácená verze angličtiny, které ale nelze rozumět. K tomu jsou tu i mayské jazyky.

* Ceny: ubytování je dražší než v okolních zemích. Neexistuje tu klasický hostel. V guest housech je dobré a nejlevnější si zaplatit single pokoj. Doprava je levná, jídlo průměrně drahé. Na ulici levné, v restauracích kolem 10 US. Většina restaurací navíc připočítává 12 % poplatek za cosi. Ceny tours vysoké (celodenní tour do jeskyně ATM 95 US, cave tubing okolo 85 US, Mountine Pine Ridge 80 US (já dostala slevu na 70 US), půldenní šnorchlování 35 US)

Dobrodružná tour rezervací Mountain Pine Ridge

Tak nakonec se mi přece jen podařilo najít agenturuu, která by pořádala tour do přírodní rezervace Mountain Pine Ridge. Je to nejstarší rezervace v zemi (1949) a název nese podle borovicovách stromů, které na velké ploše rostou. Nebo vlastně rostly. Před čtrnácti lety byla zjištěna přítomnost kůrovce a jiných škůdců a většina původního lesa je mrtvá. Na mnohých místech je poznat, že stromy chybí, i když jsou vysazovány nové borovice. V parku je několik zajímavých míst, která by ovšem nebylo možné navštívit pěšky. Nutné je vozidlo s náhonem na všechny 4. O tom jsme se také několikrát přesvědčili. Do Mountain Pine Ridge nejezdí žádný autobus, takže prakticky jedinou možností, jak se tam podívat, je zaplatit si tour (a nebo si půjčit terénní auto, i když lepší je to s tou agenturou).

Já jsem na cestu vyrazila s malou agenturou Kin Winik Jungle Tours, kterou vlastní mayský průvodce. Ten také celou akci odřídil a sdělil nám spoustu zajímavých informací nejen o mayské kultuře, ale také o floře. Zde platí, že džungle je lékárnou. Každá rostlina má svoje účinky a Mayové měli velké medicinské znalosti. Děda našeho průvodce Johna byl léčitel zabývající se léřením hadího uštknutí. V Belize je na padesát různých druhů hadů, z toho osm je jich smrtelně jedovatých (na ně ale nebyla sezona).
Vyrazili jsme v devět ráno. Já, dva starší Američané a australský novinář, který se občas postaral o pobavení nás, když chtěl fotit, jak projíždíme kalužemi. Výlet byl celodenní a stihli jsme navštívit většinu hlavních zajímavostí rezervace. První byl vodopád 1000 feet Falls, jehož vody padaly do údolí Hidden Walley. Odtud jsme pokračovali k dalšímu vodopádu Río on Pools, což byla taková mohutná kaskáda. Zde jsme poobědvali a zamířili k jeskyni Río Frío Cave, kde jsme se několikrát brodili řekou (tady jsem měla docela strach z namočeníse, kvůli foťáku). Jeskyně je ale impozantní. Na cestě jsme navíc viděli jaguáří stopy. Ti jsou tady docela běžní, ale možnost spatřit je malá. Jaguár je jedním z mayských posvátných zvířat.
Odtud následovala další návštěva jeskyně, tentokrát v ducho pravé speleologie. Jen s baterkou jsme se vydali prolézat Twin Cave. Občas jsme se plazili úzkými chodbičkami a šplhali po skalních útesech. To byl zajímavý zážitek, V jeskyni byly pozůstatky mayské keramiky. Podle Johna jsme se vydali do mayského podsvětí Xibalba.
Trochu špinaví jsme pokračovali k vodopádu Big Rock Falls, kde jsme se mohli okoupat v řece, ale odpoledne bylo chladné a voda byla taky ledová. Jen John tam skočil.
Odtud to již bylo kousek k poslední naší zastávce na vyhlídce na vodopád Five Sisters Falls. A pak následovala dobrodružná cesta zkratkou, kdy jsme několikrát málem zapadli do bláta, ale naštěstí jsme to vždy překonali. Každopádně to byla hodně drncavá jízda. Cesty v rezervaci a ani příjezdová cesta není zpevněná. A to jsme měli štěstí, že nepršelo. Zpět do San Ignacia jsme se dostali v sedm.
Na večeři jsem se rozhodla zajít do jednoho z podniků doporučovaných Lonely Planet. Bylo tam natřískáno, tak jsem se nakonec nechala usadit k volné části většiho stolu. Společně se s starším Američanem čínského původu. Z mladého páru sedícího u druhé části stolu se vyklubali Češi. Hned se začala zajímavá konverzace o místech, co jsme procestovali. Později se k nám připojil další Američan. Po večeři jsme se rozhodli přesunout do nějakého baru, kde bychom pokračovali v rozhovoru. nakonec se téma stočilo k náboženství a mimozemšťanům. Zdá se, že je spousta cestovatelů. co věři, že mayské, egyptské a jiné pyramidy nejsou dílem člověka dané doby. Hláška veřera: "Mimozemšťan mi vypil pivo" :-)
Každopádně to byl velmi zajímavý poslední den v Belize.

Výlet do NP Blue Hole

Jelikož dnes nikdo nejel do Mountine Pine Ridge, rozhodla jsem se pro náhradní plán a vyrazila autobusem do NP Blue Hole. Je to jedno z mála míst, kam není třeba doprovod agentury. Autobusem do belmopanu a tam přesednout na autobus mířící po Humingbird Highway do Punta Gorda. Řidiče jsem poždádala, aby mě vysadil u návštěvnického centra parku. Tam jsem zaplatila vstupné 8 BZ dolarů a vydala se na prohlídku jeskyně St. Hermans Cave. Bez průvodce se člověk dostane po cestě do vzálenosti 250 yardů.Jeskyně je velká, ale není tak zajímaví, jako jiné jeskyně, Hlavně výzdoba není nic moc.
Odtud jsem pokračovala po velmi bláťivé cestičce lesem k vyhlídce. Boty dostaly pěkně zabrat a musela jsem si dávat pozor na klouzavé úseky. Z věže byl pěkný výhled na okolní, vápenci tvořenou krajinu. V okolních zalesněných kopcích musí být spousta jeskyní. Po třech hodinách jsem se znovu dostala k návštěvnickému centru a odtamtud pokračovala po silnici (možné to bylo po pěšině lesem, ale už jsem byla od bláta dost) k cenote Blue Hole, který je vzdálený asi 10 minut cesty (podle správce parku 35 minut). Cenote je lákadlem jako možnost vykoupání se, ale po těch deětích byla voda zkalená a bylo trochu chladno. Koupání jsem neměla v plánu. Vyrazila jsem dochytit autobus zpět do Belmopanu a odtamtud do San Ignacia. Ve čtyři jsem byla zpět. Byl to fajn den. Slunce celou dobu svítilo a v parku nebyl skoro nikdo. ne jako v turisticky profláklých místech.
A zavečer jsem sehnala agenturu, která mě další den zaveze do rezervace Mountain Pine Ridge. Takže super.

Cave tubing

Vcera jsem se presunula z Caye Caulker pres Belize City do San Ignacia. San Ignacio je male mestecko na brezich reky Mopan. Diky sve poloze blizko guatemalske hranici a take blizko vsech prirodnich atrakci je vybornym vychozim bodem. A z toho profituje nejedna agentura nabizejici ruzna tour. Bohuzel neni mozne so do spousty mist dostat  jen tak bez pruvodce a autobusem a je nutne si zaplatit tour. A jejich ceny se od posledniho vydani Lonely Planet zvedly. Prave tady plati, ze je Belize drahou zemi. Ja si budu muset hodne rozmyslet, kam se podivam.

Přidat popisek

Vcera jsem se po prijezdu ubytovala v pensionu Hi-Et a zamirila zjistit situaci. Na ulici Burns je nekolik tour operatoru a vsichni nabizeji jednotlive vylety za stejnou cenu. Me zajimala navsteva rezervace Mountain Pine Ridge, jeskyne Barton Creek Cave a take jsem si chtela vyzkouset cave tubing - proplouvani jeskynemi na nafukovacim kruhu.
Jenze vsechny agentury zatim jen meli jiste konani vyletu do jeskyne Actun Tunichil Muknal (ATM), ktera je nejvetsi atrakci se svymi pozustatky majskych ostatku a predmetu. Ta me ale nezajimala. V soucasnosti je nejvetsi atrakci a tak je take predrazena. Cena se pohybuje kolem 100 US. Jak jsem zjistila, vylet do jeskyne Barton Creek jiz davno nestoji 30 US, ale 65 a vylet na kanojich po jeskyni je jen puldenni. To mi take prislo moc.

 Tak jsem doufala, ze pozdeji odpoledne se nekdo prihlasi treba na cave tubing. V agenture Mayawalk tour jsem nakonec mela stesti. Na cave tubing se chystalo pet lidi, kteri ale meli v ramci tour i canopy. Prodejce mi ale nabidl slevu, kdyz se s nimi na tour pridam a zatimco oni budou na canopy, ja se muzu treba prochazet. Puvodni cena cave tubingu by byla 170 BZ (85 US) a dostala jsem ji za slevnenou cenu 150 BZ. Celodenni vylet tedy zajisten.

 V osm rano byl sraz. Tech pet spoluucastniku byli Kanadane, kteri behem cele akce temer nezavreli pusu a muselo je byt porad slyset i v momentech, kdy by bylo fajn ticho.
Cela akce se konala v parku Nochuch Che`em nachazejicim se kousek za Belmopanem. Cesta tam trvala neco pres hodinu. Navic se dnes nevyvedlo pocasi. Prselo. To ale mohlo byt jedno, stejne jsme se meli namocit.
Vyfasovali jsme cerne nafukovaci kruhy, vestu a celovku a vydali se lesem k mistu, kde se nase jizda mela zacit.

 Celkem jsme meli plout zhruba 3 hodiny. Proplouvali jsme pomalu dlouhymi jeskynemi. V te druhe nas cekala speleologicka vsuvka, kdy jsme sesedli z kruhu a pruvodce nam ukazal byvalou majskou obradni svatyni (na co jezdit do ATM, kdyz je mozne poznat kousek mayske historie i tady).  Na zacatek jsme se museli ale temer plazit.  Tady jsme ale byli sami. Jinak se cave tubingu ucastnila velka spousta lidi. Hlavne se jednalo o turisty, kteri na den zakotvili s vyletni lodi v Belize City. Cave tubing je pro ne nejvetsim lakadlem. Podle toho ten provoz na rece take vypadal. Pry parkem denne projde az 6 tisic lidi. Lukrativni atrakce pro poradatele.

 Kdyz jsme se vynorili z jeskyne a dostali se na posledni usek cesty, rozprselo se jeste vic. Zacinala mi byt pekna kosa. Rada jsem se pak po skonceni akce prevlekla do sucheho. K obvedu jsme dostali nevyrazne jidlo. Pockali jsme, az se Kanadani vyradi na canopy (coz byla necela hodina..a za to zaplatili vic, nez co jsem dala v Kostarice za trihodinove canopy) a vyrazili jsme zpet do San Ignacia.
Na to, jak jsem se na tuhle akci tesila, tak me to trochu zklamalo. Byl to zajimavy zazitek, ale priste uz bych to neabsolvovala. A co budu delat zitra zatim nevim. Pokud nektera z agentur pojede Mountain Pine Ridge Reserve, tak pojedu s nimi a pokud ne, vydam se na vlastni pest do NP Blue Hole (coz je jedna z mala moznosti, kam se da jet bez agentury).

Třetí den na Caye Caulker

Dnešní, třetí, den na Caze Caulker jsem si užila. Původně jsem měla v plánu se již přesunout do San Ignacia, ale včera jsem si již pohrávala s myšlenkou, zůstat tu o den déle a užít si slunce. Tedy, pokud slunce bude. Kapitán včerejší šnorchlovací výpravy totiž předpokládal, že přijde déšť. Ostatně celý den bzlo pod mrakem a občas spadla nějaká ta přeháňka. Když jsem se ale dnes o půl sedmé probudila a mrkla ven, obloha byla prakticky vymetená. Takže jsem zavrhla přesun o pl deváté na pevninu a místo toho si zašla do místní pekárny pro levné pečivo.
Program na dnešek bzl relaxační. Chtěla jsem si půjčit kajak a projet se kolem pobřeží obou ostrovů. Před tím mě ale čekala návštěva policejní stanice. Včera mi jeden z příslušníků slíbil odznak. Odpoledne mi řekli, že mám přijít dnes, tak jsem tam po procházce ostrovem zašla. Prý pro něj musí domů, mám přijít za hodinu. Ok, tak za hodinu jsem byla opět tam. Jen, když mě viděl, sedl na kolo a ujížděl domů. Zapomněl. Mezitím jsem si povídala s dalším příslušníkem.
Ani dnes jsem ale misi splnit nemohla, protože polda přijel bez odznaku. Že jej někde měl, ale nemohl jej najít. Tak snad konečně zítra v San Ingnacio...
Půjčila jsem si kajak na dvě hodiny za 20 BZ a šla si zapádlovat. Slunce pralo. Projela jsem se kolem mangrovů, dojela k výběžku severního ostrova, který kdysi býval součástí toho jižního Caze Caulker. A pak si lehla na pláž a lenošila...a připékala se. Základ mám již z Mexika, tak jsem se jen dosmahla . A dnes večer vyzkouším další rybí pochoutku.
Tyhle tři dny byly konečně relaxační. Atmosféra je tu přátelská. Pevninské Belize je jiné než to ostrovní. Tady vládne více karibská pohoda.

Dva dny na Caye Caulker

Z té chřipky jsem se vyspala tak napůl. Přesto jsem vyrazila dál. Na terminálu vodního taxi jsem si koupila lístek na Caye Caulker za 17 US a v mezičase čekání na odjezd jsem ještě skočila do lékárny pro nějaký místní lék na průjem a nápoj se elektrolity. Opět to bylo infekčního původu. tak jsem alespoň jeden den ušetřila za jídlo ;-) .
Cesta na malý ostrůvek trvala asi hodinu. Nestopovala jsem to. Hlavní bylo, že jsem nepotřebovala jít na záchod a že slunce svítilo. Hodlala jsem totiž relaxovat. První ale bylo najít ubytování. Což mohl být trochu problém, vzhledem k tomu, že je to jedno z oblíbených turistických míst. Zamířila jsem na předem vytipované místo, ale guest house vypadal strašně, tak jsem se šla zeptat naproti v Dirty McNasty Guest House, který je jako jeden z mála i na hostelworld.com. Tam měli na jednu noc volno v ložnici s klimatizací za 20 US. To mi přišlo trochu moc, ale vzala jsem to. Nechtěla jsem ve svém stavu dál obíhat ostrov. Tak jsem se ubytovala a vyrazila na oblíhku. Přitom jsem zašla do jednoho z penzionů se zeptat na ceny pokoje na další noc. Měli pro mě single za 27 BZ (cca13,5 US). Tak jsem to hned zarezervovala a šla něco pojíst. Měla jsem pocit, že potřebuju živiny. Objednala jsem si rybí sendwich a doufala, že se z toho nepo...ještě víc. Naštěstí ne. Konečně jsem posílila tělo a vyrazila na severní výběžek ostrova, kde je bar a jakási pláž. Naproti přes úžinu je další část ostrova, kterou ale oddělil v roce 1961 hurikán. Užinu lze přeplavat, ale proud je občas docela silný.
Večer jsem si zašla na celou rybu. Když už jsem u moře, tak si budu dávat rybí pochoutky.

Dnes jsem se probudila, sbalila věci a přesunula se do Guest house Pelikan. Malý, čistý pokojík mi bohatě stačí. Pak jsem se odebrala zjistit ceny půldenního šnorchlování na korálových útesech. Doufala jsem najít nějakou agenturu, která bude levnější než ty ostatní, ale zdá se, že ty ceny tu mají mezi senou domluvené. 70 BZ tedy 35 US dolarů za půldenní trip. To se mi zdálo docela dost, ale během zbytku dopoledne na pláži jsem si to promyslela a rozhodla se pro jednu z místních agentur. A udělala jsem dobře. Během tří různých zastávek na korálových útesech, které jsou chráněnou rezervací, jsem měla možnost vidět nejen zajímavé korály a ryby, ale i šnorchlovat nad velkými rejnoky a žraloky vouskatými (ta odrůda, co nepožírá lidi). To byl zajímavý zážitek. Kapitán jim házel rybí vnitřnosti a oni se kolem lodi jen rojili a s rejnoky se předháněli.
No a teď, jelikož se zítra přesouvám do vnitrozemí, si zajdu na dobrou večeři - v plánu je ochutnat místního humra, který tu vyjde levně.