MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

středa 30. března 2022

Toulky Brnem: Přes Kamenný vrch do obory Holedná


Každý rok v předjaří začnou mezi prvními vykvétat koniklece. V Brně na Kamenném vrchu se nachází louka, která díky bohatému výskytu těchto fialových chlupatých květin dostala jméno - Koniklecová. Když na mě na FB vykoukla zpráva nějakého brněnského plátku s fotkou a poznámkou, že koniklece na Kamenném vrchu již vykvétají, vydala jsem se na obhlídku. Bylo 13.března. Koniklece opravdu již vykvétaly. Ale ještě byly většinou zavité a malé. Chtělo to ještě tak týden. Na Koniklecovou louku jsem se rozhodla vydat následující sobotu a rovnou tuto návštěvu spojit s dalším objevným výletem. U zastávky Koniklecová, která stojí kousek od areálu louky, začíná zelené turistické značení, po kterém jsem hodlala dojít až do městské části Komín. Nic dlouhého. Zhruba 11 km.

Na zastávku Koniklecová jsem dojela trolejbusem č. 26 z Mendlova náměstí po 11. Na Koniklecovou louku mířili pořád lidé podívat se, jak to tam vypadá. Koniklece již povyrostly a bylo jich více než před týdnem. Koniklecová louka je součástí území Přírodní rezervace Kamenný vrch. Kopec se zvedá nad krajinu v západní části Brna. Vrchol pokrývá lesopark, ve kterém se ukrývá funkcionalistická rozhledna z roku 1932. V době, kdy se rozhledna stavěla, nebylo místo pokryté vegetací, takže rozhledna skutečně sloužila svému účelu a nabízela pohled směrem do centra města. Dnes již výhledu brání stromy a keře. Rozhledna stojí kousek od Koniklecové louky na trase zeleného turistického značení. Dnes je nově zrekonstruovaná. I když novou fasádu již zdobí nehezké sprejerské nápisy.


Od rozhledny mě vedla stezka lesoparkem kolem vrcholu kopce severozápadním směrem. Stromy jsou tu listnaté a zatím se ještě nezelenaly. Krajina byla posetá suchým dubovým listím. Mířila jsem do Kohoutovic, které byly od rozhledny vzdálené 2 km. Zde mě u zastávky MHD čekal další rozcestník. Ten ukazoval, že do Komína je to ještě 9 km a k oboře Holedná 2,5 km. 

Ze zastavěné panelákové čtvrti jsem se zase ponořila do lesoparku. Stezka mě vedla dál na západ. Po kilometru jsem došla na rozcestí Kohoutovická Baba-pomník. Zde stojí pomník věnovaný učiteli Františku Bašnému, který se zasloužil v 2.pol.19.století o stavbu kohoutovické školy. Po dalším kilometru jsem došla k památnému stromu dub Troják. Strom je chráněný a dostal své jméno po trojím rozcestí, u kterého stojí. Tudy vedla jedna z nejstarších cest z Kohoutovic. 


Zde se cesta začala stáčet k severu a klesat ze svahu směrem ke staré dálnici. Cesta prošla pod mostem a po pár metrech ji křižovala silnice. U ní je další rozcestník. Na druhém "břehu" silnice stojí parkoviště před vchodem do obory Holedná. V sobotním popoledni bylo parkoviště plné. Zelená turistická značka prochází oborou. Za sebou jsem měla 5,5 km a zhruba tolik mě ještě čekalo ujít do cíle. Tentokrát právě přes oboru Holedná.

Obora je účelovým mysliveckým zařízením, kde se chový vysoká zvěř - srnky, daňci, mufloni a v oploceném areálu i divoká prasata. Na bráně obory je upozornění, že se zvířata nemají krmit, aby nepřišla o svou plachost a byla schopná se živit sama. Realita je ale trochu jiná. Lidé rádi hážou divokým prasatům přes plot jablka. A když se přiblíží na dotek daňek, tak mu dají třeba sušenku. 


Chvíli jsem pozorovala selátka, jak rypáčkem hledají v zemi a pak pokračovala dál. Na svahu jsem si všimla ležících muflonů. Ti vypadali, že se lidí straní. 


Kdo se ale lidí nestranil, byla trojice daňků, kteří se procházeli kolem cesty a pózovali lidem. Když se pak objevila rodinka s kočárkem, kde malé dítě drželo sušenku, zašli somrovat a nebáli se pohlazení. Takto jeden přišel i ke mě a ochotně si udělal se mnou selfíčko.

Na svahu u cesty se popásalo stádo laní, které taky se zájmem sledovaly procházející návštěvníky.

Cesta k rozhledně Holedná, která byla postavena na kopci nad řekou Svratkou v roce 2020, mě vedla kolem historických hraničních kamenů. Na některých se dochoval letopočet 1589 a iniciály bývalých vlastníků, kterými byly nedaleké kláštery. Krátkou občerstvující zastávku jsem si udělala v altánku u jezírka, kde stojí další rozcestník. Poté již stačilo po cestě obejít kopec a došla jsem k rozhledně Holedná. 


Při pohledu na ni mě přešel záměr na ni vystoupat a rozhlédnout se po krajině. Nečekala jsem, že bude konstruovaná tak, že kolem točitého schodiště nebude třeba kamenná stěna, která by bránila výhledu pode mě. Už jen při pohledu na ten otevřený prostor kolem mi bylo jasné, že pro lidi se závratí jako já tohle nebude. 


Nakonec ale převážila zvědavost a řekla jsem si, že vystoupám jen do takové výšky, kam mi to třesoucí se nohy povolí a než se začnu křečovitě držet zábradlí. Aby mě pak nemuseli dolů snášet (míněno v nadsázce, nějak bych to dala, ale v křeči). Začala jsem tedy stoupat po točitém schodišti a snažila se moc nerozhlížet. Rozhledna je vysoká přes 34 metrů. Počet pater jsem nepočítala, ale čím výše jsem byla, tím nepříjemnější byl vítr, který se do rozhledny opíral. Některé poryvy větru konstrukci rozhledny rozvibrovaly.


Nakonec jsem dokázala vylézt až nahoru. Fučelo docela hodně. Porozhlédla jsem se po krajině. Bylo odtud vidět nejen centrum se Špilasem a na druhé straně Brněnská přehrada. Těch, co neměli dobrý pocit z toho mírného kývání rozhledny v poryvech větru, nás nahoře bylo více. Nezbývalo než věřit, že když je to nová konstrukce a navíc získala cenu rozhledna roku 2020, tak že to něco vydrží. 

Dolů na pevnou zemi se mi podařilo sejít relativně v pohodě. Pak už mě čekal jen kilometr dolů ze svahu k lávce Komín, za kterou jsem si stoupla na zastávku MHD Svratecká a počkala na příjezd šaliny. 


Video z výletu nejdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=2-hJSiUpi2Q&t


neděle 13. března 2022

Za bledulemi jarními do Rakoveckého údolí


Mezi únorem a dubnem rozkvétají bledule - jednen z prvních poslů jara. V Česku je několik míst, kde bledule jarní rostou volně v přírodě. Jedním takovým místem je tzv. Údolí bledulí nacházející se v Rakoveckém údolí v na Vyškovsku. Rakovecké údolí je jedním z nejhezčích údolí Drahanské vrchoviny. Údolím vede naučná i turistická stezka. 

Protože předpověď slibovala zase slunečný víkend, i když pořád ještě mrazivý, a proslýchalo se, že bledule už v Rakoveckém údolí kvetou, natočila jsem si budíka a po osmé vyrazila autobusem směrem do Račic - Pístovic. Vysedla jsem v obci Račice, kde jsem celý výlet do údolí chtěla začít. Předtím, než jsem se ale vydala po červené do přírody, vystoupala jsem si ještě k zámku Račice. Ten stojí na kopci nad vesnicí a je nepřehlédnutelnou dominantou. Na konci 13. století byl postaven hrad. V polovině 16.století byl hrad přestaven na renesanční zámek. Současný empírový vzhled dostal zámek v 19.století. Po 2.světové válce byl zámek využíván jako rekreační zařízení. Později tu byla zvláštní škola. V současnosti se zámek rekonstruuje a v letních měsících je možná prohlídka i ubytování. 


Dnes zámek zel prázdnotou. Hlavní brána byla obehnaná plotem a lešením. Obešla jsem jej z jedné strany po pěšince a po schodech vystoupala na jednu z teras. 

A pak již hurá na cestu. Prošla jsem vesnicí a červené turistické značení mě zavedlo směrem do údolí lemovaného lesem. Údolím protéká potok Rakovec. Obloha nádherně modrá, louky stále ještě v zimním hnědavém hávu. 


Po 3,5 km jsem došla k rozcestníku Pod Černovem. Zde začínají naučné stezky vedoucí údolím až k místu, kde kvetou bledule. Pokračovala jsem po červené a zároveň po Naučné stezce Přírodní park Rakovecké údolí. Značně pokroucený dřevený mostek, který vypadal, že se brzy zhroutí, mě převedl na druhý břeh potoka a po lesní pešině jsem došla k dalšímu rozcestníku - Malý Rakovec. Zde začíná žluté značení, po kterém je možné dojít k silnici a autobusové zastávce Říčky - háj. Zde začínali někteří dnešní výletníci, se kterými jsem jela autobusem. Dalším výchozím bodem do údolí je obec Bukovinka, kterou projíždí stejný autobus, který mě dovezl do Račic.


Červená mě vedla dál do údolí. Asi po kilometru jsem si po pravé straně všimla v lese bílých kvítků kvetoucích v trsech - bledule. Kvetly mezi stromy a pařezy. O kus dál u cesty již byla natažená páska a cedule upozorňující, aby se nešlapalo na kvetoucí plochu. Zde se shromažďovali výletníci a setkávaly cesty. Oblast, kde kvetou bledule není až zase tak velká. Ale je to pěkné. 


Červená mě vedla dál směrem na Jedovnice. Čekalo mě další překračování potoka. Tentokrát byl přes brod umístěný ne zrovna široký a pevný trám. Na druhý břeh se mi ale podařilo přejít bez zahučení do potoka. Jakmile jsem vyšla z lesa, objevilo se přede mnou krásné panorama skal. Cesta pokračovala podél nich. Minula jsem Pavlinu studánku a po dalších 500 metrech jsem došla k rozcestníku Rakovecké údolí. Zde jsem měla na vybranou. Buď pokračovat dalších 6,5 km do Jedovnic a tam nasednout na autobus. Nebo se vydat po modré do 2,5 km vzdálené Bukovinky. Zvolila jsem druhou variantu. Cesta do Jedovnic byla vedená v mapách.cz jako obtížně schůdná kvůli těžbě dřeva, která tu probíhá až do konce března. Bylo po druhé hodině, když jsem došla do Bukovinky. I když bylo nádherně, foukal studený vítr a protože jsem byla pár dní po kovidové izolaci, nechtěla jsem rekonvalescenci přehnat. Za sebou jsem měla příjemných 11,5 km.






Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...