Mezi únorem a dubnem rozkvétají bledule - jednen z prvních poslů jara. V Česku je několik míst, kde bledule jarní rostou volně v přírodě. Jedním takovým místem je tzv. Údolí bledulí nacházející se v Rakoveckém údolí v na Vyškovsku. Rakovecké údolí je jedním z nejhezčích údolí Drahanské vrchoviny. Údolím vede naučná i turistická stezka.
Protože předpověď slibovala zase slunečný víkend, i když pořád ještě mrazivý, a proslýchalo se, že bledule už v Rakoveckém údolí kvetou, natočila jsem si budíka a po osmé vyrazila autobusem směrem do Račic - Pístovic. Vysedla jsem v obci Račice, kde jsem celý výlet do údolí chtěla začít. Předtím, než jsem se ale vydala po červené do přírody, vystoupala jsem si ještě k zámku Račice. Ten stojí na kopci nad vesnicí a je nepřehlédnutelnou dominantou. Na konci 13. století byl postaven hrad. V polovině 16.století byl hrad přestaven na renesanční zámek. Současný empírový vzhled dostal zámek v 19.století. Po 2.světové válce byl zámek využíván jako rekreační zařízení. Později tu byla zvláštní škola. V současnosti se zámek rekonstruuje a v letních měsících je možná prohlídka i ubytování.
Dnes zámek zel prázdnotou. Hlavní brána byla obehnaná plotem a lešením. Obešla jsem jej z jedné strany po pěšince a po schodech vystoupala na jednu z teras.
A pak již hurá na cestu. Prošla jsem vesnicí a červené turistické značení mě zavedlo směrem do údolí lemovaného lesem. Údolím protéká potok Rakovec. Obloha nádherně modrá, louky stále ještě v zimním hnědavém hávu.
Po 3,5 km jsem došla k rozcestníku Pod Černovem. Zde začínají naučné stezky vedoucí údolím až k místu, kde kvetou bledule. Pokračovala jsem po červené a zároveň po Naučné stezce Přírodní park Rakovecké údolí. Značně pokroucený dřevený mostek, který vypadal, že se brzy zhroutí, mě převedl na druhý břeh potoka a po lesní pešině jsem došla k dalšímu rozcestníku - Malý Rakovec. Zde začíná žluté značení, po kterém je možné dojít k silnici a autobusové zastávce Říčky - háj. Zde začínali někteří dnešní výletníci, se kterými jsem jela autobusem. Dalším výchozím bodem do údolí je obec Bukovinka, kterou projíždí stejný autobus, který mě dovezl do Račic.
Červená mě vedla dál do údolí. Asi po kilometru jsem si po pravé straně všimla v lese bílých kvítků kvetoucích v trsech - bledule. Kvetly mezi stromy a pařezy. O kus dál u cesty již byla natažená páska a cedule upozorňující, aby se nešlapalo na kvetoucí plochu. Zde se shromažďovali výletníci a setkávaly cesty. Oblast, kde kvetou bledule není až zase tak velká. Ale je to pěkné.
Červená mě vedla dál směrem na Jedovnice. Čekalo mě další překračování potoka. Tentokrát byl přes brod umístěný ne zrovna široký a pevný trám. Na druhý břeh se mi ale podařilo přejít bez zahučení do potoka. Jakmile jsem vyšla z lesa, objevilo se přede mnou krásné panorama skal. Cesta pokračovala podél nich. Minula jsem Pavlinu studánku a po dalších 500 metrech jsem došla k rozcestníku Rakovecké údolí. Zde jsem měla na vybranou. Buď pokračovat dalších 6,5 km do Jedovnic a tam nasednout na autobus. Nebo se vydat po modré do 2,5 km vzdálené Bukovinky. Zvolila jsem druhou variantu. Cesta do Jedovnic byla vedená v mapách.cz jako obtížně schůdná kvůli těžbě dřeva, která tu probíhá až do konce března. Bylo po druhé hodině, když jsem došla do Bukovinky. I když bylo nádherně, foukal studený vítr a protože jsem byla pár dní po kovidové izolaci, nechtěla jsem rekonvalescenci přehnat. Za sebou jsem měla příjemných 11,5 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat