Věděli jste, že až do roku 1945 byla dnes chráněná oblast Moravského krasu známá jako Moravské Švýcarsko? O krasové oblasti severně od Brna se lidé začali takto vyjadřovat v průběhu 19.století díky její poetičnosti. Moravské Švýcarsko (dnes Moravský kras) se táhne od obce Sloup až k brněnské Líšni. Krajina je unikátní svou geomorfologií, faunou a flórou. V podzemí se ukrývá více jak 1100 jeskyní, z nichž 5 je veřejně přístupných.
Mě krasová krajina vždy fascinovala. Proto jsem se rozhodla na další výlet vyrazit právě do Moravského krasu. Do míst, která jsem naposledy navštívila v dětství. A zvolila jsem si trasu spojující vesnici Sloup s Punkevními jeskyněmi a propastí Macochou. Cílem bylo navštívit buď Sloupsko-šošůvské jeskyně, nebo jeskyně Punkevní. A po cestě údolím Pustého žlebu prošmejdit několik dalších jeskyněk, které jsou v okolních skalách. Výborným pomocníkem mi byla aplikace Mapy.cz, ve které jsou všechny jeskyně vyznačeny.
Dostal se do Sloupu z Prostějova nebyl problém. Pokud si tedy člověk ukrojí ze spánku a vyrazí brzy. Vstávala jsem před šestou a před půl sedmou nasedala na autobus mířící směr Baldovec. Ve vesničce Niva jsem pak přesedla na další autobus. Podle jízdního řádu jsem vysedla v Šošůvce, která stojí nedaleko Sloupu a mohla bych odtamtud dojít. Na zuastávce ale stál přistavený autobus s nápisem Sloup. Takže jsem nasedla a pohodlně se nechala dovézt až ke kostelu ve Sloupu. Z rozcestníku u kostela jsem se dozvěděla, že ke Sloupsko-šošůvským jeskyním je to jen půl kiláku a k Punkevním jeskyním sedm. Bylo po osmé, když jsem došla k pokladně Sloupsko-šošůvských jeskyní. První prohlídka začínala v devět. Zašla jsem si ke vchodu do jeskyní, prošla se kolem skály Hřebenáč, která je jedním ze symbolů Sloupu a která působí trochu záhadně. Kolem ní protéká Sloupský potok a ztrácí se o pár metrů dále v podzemí. Jeho podzemní cesta pokračuje Sloupsko-šošůvským jeskynním komplexem a později se spojuje s dalšími podzemními toky a vytváří říčku Punkva.
O půl deváté jsem si chtěla jít koupit vstupenku, ale pokladní mi řekla, že se provádí v minimálním počtu 5 návštěvníků. A já tu byla sama. Prý můžu zkusit počkat, jestli se někdo ukáže. Tak jsem čekala. Po ránu bylo dost chladno a vlhko. V devět na mě pokladní mávla, že mě provedou i tak. V jeskyních je možné si vybrat z krátkého a dlouhého okruhu. Oba okruhy zahrnují Eliščinu jeskyni, která je ceněná pro svou akustiku, a jeskyni Kůlna, ve které byly objeveny kostry zvířat a také kousky lebky Neandrtálce. Dlouhý okruh navíc zahrnuje sály Šošůvských jeskyní, které objevil koncem 19.století Josef Broušek, který v roce 1893 u vchodu do jeskyně postavil hotýlek (ten tam stojí dodnes).
Zvolila jsem si dlouhý okruh. Přece jen nevím, kdy příště se sem podívám. A mít jeskyně jen pro sebe, to bude skvělé. Za normálních okolností by se do jeskyně v rámci jedné skupinky nacpalo až 60 návštěvníků. V době kovidu dovnitř najednou vpustí 20 lidí. Okruh je dlouhý okolo 1700 metrů a prohlídka zabere necelé 2 hodiny.
Nejprve jsem se dozvěděla o tom, jak místní lidé v 19.století ovlivnili vzhled jeskyní. Bohužel ulámali množství krápníků, aby je prodali. Z krápníkové výzdoby se dochovala ta v Eliščině jeskyni. V Nicové jeskyni na začátku okruhu již krápníky nejsou a i bílá nickamínková vrsta je oškrábaná. Místní totiž věřili, že má léčebné účinky a ze stěn ji oškrabovali.
Vstup do Eliščiny jeskyně byl působivý. Průvodce zapnul hudbu a postupně rozsvítil obrovský sál. Poté jsme pokračovali chodbou, která byla zanesena náplavami. Na cestě je umístěná replika kostry medvěda. Koster medvědů, nosorožců a dalších prehistorických zvířat byla v jeskynním systému nalezeno hodně. Předtím, než se jeskyně uzavřely a staly se chráněnou oblastí, místní lidé je vykopávali, mleli a používali jako hnojivo. Další zastávkou byla 65 metrů hluboká Stupňovitá propast, do které padá Sloupský potok. Další propastí je pak Kolmá propast a Nagelova, do které jsem mohla nahlédnout ze dvou můstků. Stříbrnou chodou jsme došli ke dveřím do jeskyně Kůlna. Zde by končil kratší okruh. Přede mnou ale ještě byla druhá část - Šošůvské jeskyně. ty v roce 1893 objevil právě Josef Broušek a během následujících 40 let prokopával zanesené chodby, aby mohl turistům umožnit vstup do jeskyní. Díky tomu, že jeskyně předtím neobjevili místní lidé a že Broušk přelstil "jeskynní duchy", dochovala se v sálech jeskyní krápníková vzdoba. Tím nejznámějším je stalagmit Svícen, který Broušek umístil do jezírka. Do jeskyní také umístil malý sklad, kde si schovával jídlo a pití na své vykopávky.
Na závěr prohlídky mi průvodce pustil v jeskyni Kůlna krátký animovaný film o Neandrtálcích lovících mamuty, prošla jsem si zdejší expozice kosterních nálezů a po hodině a půl opustila jeskyně. V Kůlně se během druhé světové války montovaly ponorky (nebo díly na ponorky) a vchod do jeskyně byl zabetonován. Dnes je tu plot.
Po prohlídce jsem již pokračovala dál po červené směrem na Punkevní jeskyně. Po cestě jsem míjela otvory ve skalách, jeskyňky a tam, kam to šlo, lezla. Půda ale byla dost vlhká a některé jeskyně byly v dost prudkém svahu, tak jsem se k nim raději neškrábala. Celá tato procházka krasovým údolím Pusteho žlebu, kde se ukrývá okolo 450 jeskyní, mi zabrala dost času. Kolem půl druhé jsem dorazila na začátek Salmovy stezky, která vede nahoru k propasti Macocha. Punkevní jeskyně odtud byly ještě kilometr po modré. Autobus o půl třetí bych stejně nestihla, tak jsem se vydala k Punkevním jeskyním. Ale jen na obhlídku. Poslední prohlídka začínala ve dvě hodiny. Po cestě jsem se ještě zastavila u skalního mostku Čertova branka, který je pozůstatkem po průtokové jeskyni.
Kousek před Punkevními jeskyněmi je lanovka. Ceny za jízdenku jsou zde ale pěkně mastné. Jednosměrná 80 Kč. Zpáteční 100 Kč. Na hladině Punkvy se houpaly lodičky, kterí běžně vozí návštěvníky jeskyní. Poslední skupinka opustila areál jeskyní a vypadalo to, že pro dnešek prohlídky skončily. Bylo půl třetí. Do odjezdu dalšího autobusu mi zbývala hodina. To není moc na to, že jsem před sebou měla kilemetr k Salmově stezce, další kilometr serpentinami Salmovy stezky (a převýšení 140 metrů) k propasti Macocha a poté ještě asi kilometr k zastávce autobusu na odbočce na Vilémovice. Stihnout se to dalo, ale předtím jsem potřebovala něco zakousnout. Ve stánku u jeskyní jsem si tedy koupila rychlý párek v rohlíku a honem k Salmově stezce. Pěkně jsem se pak během vstupu zapotila, ale k Dolnímu můstku u propasti Macocha jsem došla asi za 20 minut. Poté ještě nahlédla do propasti z hodného můstku u Chaty Macocha a krátce po třetí zamířila rychlým krokem po silnici na zastávku. Stihla jsem to. Autobusem pak dojela do Blanska, odtamtud vlakem do Brna a poté zpět do Prostějova.
Byl to příjemný den v krásném prostředí. Jen ta asfaltka, která tu nyní spojuje Sloup s Punkevními jeskyněmi, tu v dobách mého mládí určitě nebyla. Škoda, že se ustupuje pohodlnosti lidí a tam, kde dříve bývala příjemná lesní cesta, teď vede asfalt.
Na výlet se můžete podívat zde: https://youtu.be/EMrqFf2Rnic
