Minule jsem se prošla krasovou oblastí
a protože na horách nasněžilo a na pěší tůry jsem tak mohla
zapomenout, musela jsem si zvolit jinou variantu, kam se podívat na
výlet. A napadla mě oblast Hostýnských vrchů. Teoreticky blízko
a za jasných dní z Prostějova na dohled.
V plánu bylo dojet do Bystřice pod
Hostýnem, vystoupat po červené trase na vrchol Hostýna a po
prohlídce okolí Baziliky Nanebevzetí Panny Marie se vydat na
okružní naučnou stezku vedoucí Hostýnskými vrchy. Projít kolem
kopce Skalný, po cestě vidět několik pramenů, vystoupat ke
zřícenině hradu Obřany a přes Chvalčov se vrátit zpět do
Bystřice pod Hostýnem. Těch tras a zajímavých míst je v nabídce
více, ale na to bych potřebovala delší dobu denního světla (den
byl čím dál kratší) a také dobré dopravní spojení. Jenže ty
spoje nejezdily vůbec ideálně a z celého plánu jsem tak stihla
dojít jen na ten Hostýn. Ale i tak to stálo za to.
Kopec Hostýn (736 m) je dominantou
Moravské brány a Hostýnských vrchů a jedním z nejvýznamnějších
poutních míst na Moravě. Říká se mu také Svatý Hostýn.
Lidé si všímali strategické polohy
Hostýna již v době bronzové. Keltové na jeho vrcholu vybudovali
oppidum, které mělo střežit jantarovou obchodní stezku. Oppidum
na Hostýně je považované za druhé nejvýznamnější na Moravě
(po Starém Hradisku) a o jehož existenci svědčí obří valy,
které lze dodnes snadno rozpoznat. Ten největší je široký okolo
9 metrů a vysoký přes 20 metrů.
Poutním místem se Hostýn stal po
tatarských vpádech ve 13.století. Podle legendy se roku 1241
místní lidé ukryli před Tatary právě na Hostáně a požádali
Pannu Marii o pomoc. Ta na Tatary seslala blesky, které zapálily
jejich tábor. Na její počest zdejší lidé na Hostýně nejprve
postavili sochu Panny Marie. V 2.polovině 16.století zde majitel
bystřického panství nechal postavit dřevěnou kapli pro horníky,
kteří mu dolovali rudu a zlato. Současná zděná bazilika pochází
z 18.století, ale prošla si obdobím chátrání. To,když bylo
poutnictví zakázáno. K rozkvětu mariánského poutního místa na
Hostýně došlo opět v 19.století.
Tím, že bazilika stojí v nadmořské
výšce 718 m, je nejvýše položenou sakrální stavbou na Moravě.
Do Bystřice pod Hostýnem jsem
dorazila v jedenáct. Byl první den, kdy se i v obcích musela nosit
rouška, tedy v případě, že nejsou možné rozestupy 2 metry. Z
venčí jsem si prohlédla renesanční zámek. Zámecké zahrady
patří Armádě ČR a není možné se do nich podívat. Prošla
jsem přes náměstí, kde se procházelo minimum lidí. Většina z
nich s rouškou na puse, jen jedna žena s malým dítětem roušku
neměla a policajti ji zastavili. Z posunků jsem pochopila, že jim
vysvětluje, že ji nemusí mít, když je od všech vzdálená víc
jak 2 metry. Policajti si ale asi první den nepřečetli pravidla.
Prošla jsem kolem a vydala se po červené pryč z městečka. Po
cestě jsem minula hřbitov šlechtické rodiny Loudonových, kteří
vlastnili bystřický zámek v letech 1827 – 1933 a kteří byli
příbuzní generála Loudona. Začalo stoupání. Čekalo mě
převýšení okolo 450 metrů. Dole ve městě bylo relativně
teplo, ale jakmile jsem vystoupala nahoru pod vrchol, ochladilo se. Z
několika míst po cestě vyvěraly prameny. Pod vrcholem jsem minula
vybudovanou studánku “svaté vody”. Na kohoutkách, ze kterých
bych si vodu mohla načepovat, ale visela cedule, že voda není
pitná během dešťů. Ještě předevčírem pršelo, tak jsem to
ochutnávání posvátné vody oželela a vydala se po širokém
schodišti k bazilice. Stánky se suvenýry stojící podél zely
prázdnotou. Na vrcholu bylo jen pár lidí.
I když jsou hrady a zámky a další
kulturní místa z nařízení vlády zavřená, bazilika je pro
poutníky otevřená. Na místě, kde normálně stojí řady lavic a
židlí, nyní stálo jen pár židlí v dostatečném rozestupu. Zdi
jsou pokryty krásnými barevnými freskami. Ticho narušovaly poryvy
větru opírající se do střechy baziliky.
Vydala jsem se po cestě kolem kopce.
Vnitřní prostranství vyplňuje louka. Kolem dokola jsou kaple
křížových cest. Na severní straně kopce pak stojí rozhledna
postavená v roce 1898 a vedle ní rozrážejí vzduch vrtule větrné
elektrárny. Rozhledna byla zavřená, ale pod ní je malé
vyhlídkové místo. Bohužel nad nížinou Moravské brány se držel
opar.
Prošla jsem se spodní Jurkovičovou
křížovou cestou, která vznikla mezi lety 1904 – 1933 a stavby
jsou inspirovány valašskou lidovou architekturou.
A protože ten čas strašně rychle
utekl, bylo po druhé hodině a zpáteční spoje jezdily vážně
blbě, vyrazila jsem zase zpět dolů do Bystřice pod Hostýnem.
Přede mnou byly 4 km. Na další okruh jsem neměla čas. Snad někdy
příště.
Vlog z výletu najdete zde: https://youtu.be/Kw1ai734tV0
Žádné komentáře:
Okomentovat