Jeden z minulých volných dní jsem musela obětovat a vyrazit do Palma de Mallorca na preventivní kontrolu štítné žlázy. Do Palmy během roku jezdím většinou jen pokud musím na nějakou tu preventivní prohlídku a protože to zabere jen chvíli, tak tuto povinnost většinou spojuji s nakupováním všeho, co mi chybí a obnovou šatníku. Jen málokdy se vydávám po památkách, protože jsem si poznávačku užila již před lety a turistům se snažím vyhýbat. Těch je v létě v Palmě hodně. I zajímavých historických památek je ve městě hodně. Malebné uličky ukrývají množství zajímavých zákoutí a míst. Hlavním tahákem je ale katedrála Panny Marie, známá jako La Seu. Je to jedna z největších katedrál v Evropě a stojí jako pevnost nedaleko nábřežní magistrály.
Poprvé a až dosud jen jednou jsem katedrálu navštívila během první pracovní sezony na Mallorce. To byl rok 2008. Tehdy bylo vstupné 4 €. Z prohlídky jsem si ale již moc nepamatovala, jen nádhernou rosetu, kterou do katedrály proniká světlo.
Když jsem se v dubnu na internetu dočetla, že jsou nově během sezony veřejnosti zpřístupněny terasy katedrály a že já jakožto rezident Baleárských ostrovů bych měla prohlídku zdarma, rozhodla jsem se spojit nutné se zábavou a po krátké lékařské kontrole vyrazila do ulic Palmy opět jako turistka. Online jsem si pár dní předem zarezervovala vstup na terasy katedrály a také si koupila vstup do katedrály.
Zatímco na prohlídku interiérů katedrály není potřeba časovka, na terrasy je třeba si zvolit daný čas. Počet míst je omezený na 20. Prohlídka je průvodcovaná a trvá necelou hodinu. A vstupné pro nerezidenty je 12€. Vstupné do katedrály je v současnosti 8 € a pokud si vezmeme audioprůvodce, tak se platí další 4€.
Ráno po prohlídce jsem si nejprve zašla na tržnici Mercat de l'Olivar, kde jsem si dala svoji oblíbenou snídani v podobě obložených chlebíčků s rybami (tady to nazývají "pinchos"). A potom jsem se již vydala hlavní turistickou ulicí směrem ke katedrále. Vstup na terasy jsem sice měla až ve čtyři, ale dopoledne jsem si chtěla prohlédnout vnitřek katedrály. Po cestě jsem se zastavila u staré radnicem před kterou roste stletý olivovník.
Ve vstupní hale radnice jsou vystaveny obří figuríny historických osobností a také plastika krokodýla, ke kterému se váže jedna z nejznámějších legend. Podle ní žil v 17.století v Palmě krokodýl, který se sem dostal zřejmě jako mládě na nějaké kupecké lodi a když dorostl, terorizoval okolí a pojídal děti.
Od radnice jsem již zamířila do katedrály. Před vstupní bránou byla malá fronta čekající na pokladnu. Rychle to ale odsípalo a já jsem jen vytáhla elektronickou vstupenku a šla dovnitř. A protože jsem se o katedrále chtěla dozvědět více, půjčila jsem si i audioprůvodce. V rámci vstupného je prohlídka malého muzea, kde jsou vystaveny staré náboženské předměty včetně cestovního oltáře krále Jaime I., který v roce 1229 Mallorku dobyl, vyhnal muslimy a nechal na ruinách velké mešity postavit tuto katedrálu. Katedrála byla dokončena až v roce 1601 a v následujících staletích ji několikrát renovovali. Jednou kvůli zemětřesení, které poničilo jednu z věží. Jednu renovaci provedl i slavný architekt Antonio Gaudí, který v pravém rohu vedle hlavního oltáře vytvořil působivý výtvor mořského světa.
Prošla jsem malým muzeem a poté si prohlédla sakristii, kde visí několik obrazů a ze stropu starý klobouk, který patřil místnímu faráři, jehož duše prý v katedrále stále bloudí a hledá klid. Podle legendy farář dosáhne klidu, až klobouk sám spadne dolů.
Hlavní loď katedrály je velmi působivá. Nepřehlédnutelá je barevá roseta vrhající žluto-zeleno-modro-červené světlo. Je to největší gotická roseta na světě a zajímavostí, kvůli které se dvakrát do roka katedrála zaplní lidmi, je odraz rosety na protější stěně těsně pod menší rosetou. Zvláštní úkaz nastává 2.února a 11.listopadu.
V katedrále je pohřbeno i několik mallorských králů.
V katedrále jsem strávila asi hodinu. Bylo půl druhé, když jsem se v nedaleké kavárně - cukrárně nechala zlákat zmrzlinovým pohárem. Čas, který mi zbýval do termínu prohlídky teras katedrály, jsem využila k procházce zapadlými uličkami starého centra. Ukrývá se zde několik zajímavých dvorů a také staré arabské lázně. Ty jsou jedním z mých nejoblíbenějších míst v Palmě. Je to malá oáza klidu plná zeleně a květin. A také pozůstatků po dobách, kdy Mallorku ovládali Maurové.
O tři čtvrtě na čtyři jsem již čekala u velké brány, která je vedle vchodu do muzea. Když přišla průvodkyně, ukázala jsem potvrzení o rezidenci, které mi zaručovalo vstup zdarma. Celkem nás bylo asi dvacet. Nejprve jsme vystoupali po točitých schodech do místnosti, která kdysi sloužila jako vězení. Na stěně jsou zavěšené trámy a na stěně jsou patrné středověké "grafiti". Poté jsme vystoupali do zvonice. V katedrále je devět zvonů. Každý má své jméno. Ten největší a nejslavnější se jmenuje n'Eloi, váží 4,5 tuny a zvoní se na něj jen během velikonoc a vánoc.
Poté jsme vyšli na terasu, nad kterou se klenuly kamenné oblouky. Byla jsem v úrovni horních vitráží. Výhled na okolní město byl moc pěkný. Abychom se dostali na druhou stranu, museli jsme projít malou chodbou vedoucí k velké 13 metrové rosetě, kterou jsem předtím obdivovala z vnitřku katedrály. Z terasy na druhé straně je pěkný výhled na přístav a také na vedlejší královský palác Almudeina. Po točitém schodišti jsme vystoupali na jednu z hlavních věží. Hodně zde fučelo. Odtud jsem si mohla prohlédnout sochu Panny Marie, která z vrcgolu katedrály shlíží dolů. Prošla jsem po terase na protější věž a zde jsme začali sestup dolů. Během výstupu na terasy jsem musela vystoupat 208 schodů. Netřeba je počítat. Počet zdolaných schodů je na schodišti vyznačen.
Na konci prohlídky nás průvodkyně vypustila dveřmi vedoucími do katedrály. Mohla jsem se tak znovu projít jejím interiérem. Kdybych to dopředu tušila, nemusela jsem kupovat lístek.
Bylo před pátou a protože mi o půl šesté jel autobus, moc jsem se nezdržovala a vydala se na nádraží. Ten den jsem toho již nachodila hodně.
Video je zde:
https://youtu.be/Z8wfy82YGyc
Prošla jsem kolem bunkru a dostala se na pláž Playa des Peregons Grands. Na ní stála věž plavčíků a slunili se lidé. Ale nebyla přecpaná. Moře zde bylo opravdu nádherné a dalo by se říct, že jako v Karibiku. Měla jsem sto chutí zde zakotvit, jenže jsem potřebovala zjistit, jak to vypadá na oné slavné Es Trenc (potřebovala jsem materiál do vlogu). Takže jsem pokračovala dál. Es Trenc ale začínal za výběžkem. Již z dálky bylo vidět, že je zde hodně lidí. Došla jsem k nabílo natřenému bunkru, na který jeden z místních umělců namalovat citát a který jsem míjela již na jaře. I zde byl břeh pláže zanesený Posidonií. Pláž je dlouhá dva kilometry a hlavní úsek kolem přístupové cesty ze salinišť byl opravdu přelidněný. V tom horku se mi nechtělo zacházet až na druhou stranu, kde by to možná bylo klidnější. Blížila se jedna hodina odpolední a ve čtyři jsem musela být zpět v Colonia de Sant Jordi kvůli autobusu a chtěla jsem si užít také trochu relaxu v průzračném moři.
