Třetí den na Menorce - záliv Sanitja, Cap de Cavalleria, Monte Toro a návrat na Mallorcu.

Třetí den - čtvrtek 21.září
 Vzbudila jsem se po sedmé hodině. Při pohledu z okna jse viděla, že ráno bude slunečné. Východ slunce je o půl osmé. Chvíli jsme váhala, zda se obléct a jít zlusit nafotit vycházející slunce a nebo se na to vykašlat. Nakonec zvítězila zvědavost. Táta s mámou ještě spali. Vzala jsem jen foťák a šla na molo. Vesnice působila poklidně takhle po ránu. Horizont na druhém břehu zálivu se již červenal a nasvětloval okolí. Slunce za chvíli vykouklo a pomalu mířilo výš na oblohu. 
Prošla jsem se podél pobřeží k ruinám obranného hradu. Z pootevřených dveří jednoho domu se linula hudba klavírních sonát a dotvářela tak velmi příjemnou ranní atmosféru. Až mi bylo líto, že v této malebné vesničce nemůžu zůstat déle. Dnes se ale vracíme zpět na Mallorku. Trajekt vyjíždí ale až zavečer, tak ještě stihneme několik poznávacích zastávek.

Sanitja

Po snídani jsme se rozloučili se sympatickým majitelem hostelu a vyrazili na mys Cavalleria. Po cestě jsme projížděli kopcovitou krajinou plnou políček. Hlavním bodem programu zde byl záliv Sanitja, kde si někdy počátkem našelo letopočtu Římané vybudovali město Sanisera. Několik jeho pozůstatků je vidět již od silnice. Další jsou pak kolem zálivu a nepřehlédnutelná je pak strážní věž vybudovaná v roce 1860 Angličany na obranu zálivu.
Nechali jsme auto u silnice kousek od brány, za níž cesta pokračuje k majáku, a vydali se na obhlídku poloostrova se strážní věží. Na několika místech stále probíhají archeologické vykopávky a archeologický tým se právě měl k odchodu. Strážní věž je z části rozpadlá.

římské pozůstatky v Sanitja

Návštěva majáku původně nebyla v plánu, ale, když už jsme od něj byli na dohled, tak jsme se tam zajeli podívat. Faro de Cavalleria byl postaven v roce 1857. Od 14.století se totiž v okolních vodách potopilo na sedm set lodí.

Anglická strážní věž

Několik metrů od majáku je ve skále vyhloubená jeskyně. Není moc dlouhá a pomocí svítilny na mobilu jsme se dostali k jejímu druhému "východu". Ten je ve skalní stěně několik desítek metrů nad mořem a z bezpečnostních důvodů je bráněn mřížemi. U majáku jsou také pozůstatky obrannného systému z 2.světové války. Vstup do budovy majáku je zpoplatněn 3€.

Maják Faro de Cavalleria

Kolem jedné hodiny po poledni jsme se vydali zpět do centra ostrova, kde stojí nejvyšší menorská hora Monte Toro.
Na jejím vrcholu v nadmořské výšce 358 metrů stojí kromě telekomunikačních věží i kostel Santuario de la Virgen del Toro zasvěcený patronce Menorky. Svatyně byla postavena v roce 1670 na místě gotického kostela. Před jejím vchodem je pak umístěn vysoký kříž. Název Monte Toro znamená v překladu "býčí hora". Podle legendy bránil vstup na vrchol býk. Jednoho dne se na vrchol vydali mniši, které lákala záhadná světla objevující se na vrcholu. Rozzuřený býk jim chtěl zabránit v cestě, ale jakmile uviděl kříže, které mniši nesli s sebou, dovedl je k jeskyni na vrcholu hory, kde se ukrýval obraz Panny Marie, kterou nazvali Panna z Býčí hory (Nuestra señora del Monte Toro).

Pohled z otvoru v jeskyni

Po cestě k hoře jsme si ale ještě udělali fotografickou zastávku u jedné vtipné dopravní značky "POZOR KRÁVY SE ŠNEKEM NA HŘBETĚ"  která existuje snad jen tady.
Náš černý ďábel nás dovezl až na parkoviště u kostela na vrcholu hory. Odtud jsme se mohli kochat krásnými výhledy na severní stranu ostrova. Na západ byly vidět obrysy Mallorky.

Na stráni pod kostelem se páslo několik oslů. Dva odpočívali u zídky a bylo možné si je pohladit.
V areálu kostela je i samoobslužná restaurace s rozumnými cenami. Všichni jsme měli hlad. K obědu jsme si dali půlku kuřete s hranolkami a salátem.
Před půl třetí jsme pak vyrazili na cestu do Ciutadelly. Auto jsme měli vrátit v pět. Nechali jsme ještě batohy v kufru a šli na procházku historickým centrem. Dnes již tu nebylo tolik lidí, jako první den. Turisté byli někde na plážích.
V pět jsem hodila klíčky od auta do schránky autopůjčovny, která měla odpolední pauzu, a vydali jsme se do přístavu. Trajekt vyplouval v sedm. O půl osmé měl být západ slunce a tak jsme si sedli do místnosti a přídi, abychom si jej mohli vychutnat. Dnes již nebyly takové vlny jako během plavby na Menorku. Tu hodinu a půl jsme strávili hraním karet.
V devět na nás čekal v přístavu taxík a po desáté jsme dorazili domů.
Byly to příjemné tři dny na Menorce. 

V dáli Fornells

Tři dny na Menorce - Cap de Favaritx, Sa Mesquida, pevnost de la Mola, Cala en Porter

Druhý den - středa 20.září 

Vzbudili jsme se o půl osmé a na snídani si zašli do naší restaurace v hostelu. Bylo trochu pod mrakem, ale pršet nemělo. Atmosféra ve Fornells je velmi poklidná po ránu. U mola vyrostl malý trh. Stánkaři nabízeli hlavně oblečení a ruční výrobky. Z mola je moc pěkný pohled na přístav. Směrem na jih je vidět nejvyšší menorská hora Monte Toro. Tu máme v plánu "zdolat" další den během návratu do Ciutadelly.
Na dnešní den jsem naplánovala projížďku ostrovem směrem na jihovýchod na Mahon. První zastávkou byl maják na mysu Cap de Favaritx. Po desáté jsme vyrazili po silnici ME-7 směrem na Mahon a po zhruba 10 km odbočili nalevo směrem na pobřeží. Hned jsme se octli v chráněném přírodním parku s’Albufera des Grau. Úzká silnice nás dovedla až k bráně, na které bylo napsáno "soukromý pozemek". Kromě nás zde zastavilo několik dalších aut. Některá se otáčela, některá projela bránou a pokračovala dál. Vedle brány vede cesta kamsi do přírody, ale cedulka upozorňuje, že je to vojenská oblast a je tam vstup zakázán. Podél silnice vedoucí na soukromý pozemek byly značky omezující rychlost. Nakonec jsme si logicky vyvodili, že kdyby se tam nesmělo, byl by tam zákaz vjezdu a nebyly by tam značky pro auta. Jeli jsme tedy dál a za chvíli se před námi bjevilo panorama s majákem. A také parkoviště. Nechali jsme tedy auto na parkovišti a s plnou polní se vydali na prohlídku areálu. Nakonec jsme zde strávili focením a procházením se snad tři hodiny.
Maják Faro de Favaritx byl postaven v roce 1922. Stojí jakoby na konci světa. Tak nám to tu alespoň připadalo. Zvrásněná krajina plná černých břidlicových skal mezi nimiž rostou nevysoké keře připomíná trochu měsíční krajinu.
Podél cesty je malé jezírko, které vzniklo jednak díky dešťům, tak i díky vlnám, které během velkých bouří dostříknou až sem. 

I dnes se vlny tříštily o skalnaté pobřeží. Člověk si zde může připadat jako někde na severu na ne ve Středozemním moři. 

Cala Presili

Podél pobřeží směrem na jih je několik malých pláží. První z nich je Cala Presili vzdálená od parkoviště necelý kilometr. Cesta k ní vede soukromým pozemkem. Na bráně je i cedule s upozorněním, že na pozemku občas probíhá lov a proto zde hrozí nebezpečí během procházení. Po cestě k pláži jsme zalitovali, že jsme plavky nechali na pokoji. Ráno bylo totiž chladno a pod mrakem. Teď bylo horko a svítilo slunce. 

Sa Mesquida

Malá pláž Cala Presili je jakoby rozdělená skálou na dvě části - "rodinnou" a nuda část. Chybějící plavky jsme tedy vyřešily návštěvou té nuda části pláže. Moře doslova lákalo ke koupeli. Chvíli jsme blbli ve vlnách a po uschnutí se vydali zpět k autu. Bylo půl třetí a před námi ještě několik zastávek. 

Pokračovali jsme směr Mahon. Objížděli jsme mahonský záliv ze severní strany a pak odbočili směr vesnice Sa Mesquida. Podle mapy zde měla být nějaká stará strážní věž.

Sa Mesquida je malá rybářská vesnička stojící na rozeklaném pobřeží. Na první pohled je nápadný zvláštní skalní útvar, u kterého stojí bílý dům. Na druhém břehu zátoky pak stojí stará kamenná věž. Cestu k ní ale brání soukromé pozemky. Dole na druhé straně zátoky je pak pláž.


 Předposlední zastávkou dne byla pevnost Isabely II., nazývaná též La Mola. Pevnost, kterou vybudovali v letech 1850 - 1875 Španělé na obranu proti Angličanům a Francouzům, zaujímá celý poloostrov, který hlídá mahonský záliv. Pevnost je již z dálky monumentálně rozlehlá a budí respekt. Možná díky tomu zde nikdy neproběhly boje.
Vstupné do areálu pevnosti je 8€ a prohlídka zabere na dvě hodiny. Vstoupit lze i do podzemní části. My jsme v pevnosti strávili hodinku a prošli si jen její část.

 O půl šesté jsme vyjeli směr Cala en Porter nacházející se na jižním pobřeží ostrova asi 12 km od Mahonu. V plánu bylo pozorování západu slunce z restaurace Cova d'en Xoroi "zavěšené" v jeskyni na skále. Tohle místo je jedním z nejoblíbenějších míst mezi turisty. U vchodu do restaurace ale byla fronta a pokladní vybíral vstupné nehorázných 13€. V ceně byl sice nealko nápoj, ale ani tak se to nevyplatilo tam jít. Takže jsme se otočili a po prozkoumání mapy letoviska se vydali na jakousi vyhlídku, která je o ulici dál. Výhled odtud byl na vjezd do zátoky, na jejímž konci je pláž. Západ slunce by se odtud také dalo pozorovat, ale rozhodli jsme se na něj nečekat a vydat se raděli zpět do Fornells na večeři.

Cala en Porter

Tentokrát jsme zlstali věrni naší restauraci v hostelu. Ryby i rýžová polévka s mořskými plody byly vynikající.

Na vyhlídce

Tři dny na Menorce - první den

V srpnu jsem si za přesčasy vysloužila tři dny volna,  které jsem si vyžádala na druhou půlku září, kdy měli na návštěvu přijet rodiče. A plán na tyto dny byl vydat se na Menorcu. Dopředu jsem koupila jízdenky na trajekt, zamluvila ubytování v malé rybářské vesničce Fornells na severu ostrova, zarezervovala malé auto, které na nás čekalo v Ciutadelle a už jen záleželo na počasí, jestli nám dovolí užít si poznávačku. Počasí naštěstí vyšlo skvěle. Polojasno a okolo 24 stupňů.

Úterý 19.září - Ciutadella, pozůstatky talayotské kultury a Fornells


Vstávalo se brzy. V šest ráno na nás čekal taxík, který nás dovezl do Puerto de Alcudia, odkud na Menorcu vyplouvají trajekty. Ten náš odjížděl v devět ráno. Minulé dny dost pršelo a byly bouřky a moře bylo stále ještě trochu rozbořené. Půlka cestujících dostala během té hodinu a půl dlouhé plavby mořskou nemoc a personál měl co dělat s rozdáváním pytlíků na zvracení.

Naveta des Tudons

Z přístavu v Ciutadelle, který se před pár lety přesunul ze samého centra historického města na okraj, jsme se vydali do centra najít autopůjčovnu Autos Ciutadella, kde jsem na tři dny zamluvila malé auto. Za 87 € jsme dostali malou toyotu, kterou táta později nazval "černým ďáblem". Najeto měla již úctyhodných 54 tisíc kilometrů, což je na ostrov, který má rozlohu 697 km čtverečních a hlavní tah z jednoho konce na druhý měří něco málo přes 40 km, slušné číslo. Svému účelu ale auto posloužilo. Dokonce vyjelo i nejvyšší menorskou horu ;-) . Věci jsme nechali v autě a vyrazili na chvíli do centra města. To bylo v obležení turistů. Bylo pod mrakem a docela chladno, tak všichni ti dovolenkáři trávící dny na pláži, vyrazili do města na čumendu. Poobědvali jsme ne zrovna vydatné denní menu a vydali se na cestu ostrovem.

vnitřek jeskyně

První zastávkou byla prehistorická stavba Naveta des Tudons, která stojí u hlavního tahu na Mahon jen několik kilometrů za Ciutadellou. Naveta des Tudons je jednou z nejvýznamnějších prehistorických míst Menorky. Jedná se o hromadnou hrobku talayotské kultury, která se používala v letech 1200 -750 př.n.l. V roce 1950 byla stavba restaurována a během archeologických průzkumů bylo nalezeny pozůstatky nejméně sta lidí a také předměty z bronzu a keramika.

Torretrencada

Vstupné do areálu jsou 2 € a pokladní dokonce umí i pár slov česky. Ke stavbě vede cesta mezi poli a již od pokladny je vidět ve stráni jakási jeskyně. Tu jsme po prohlídce kamenné stavby hrobky také navštívili. Ačkoliv v prospektu o ní není ani zmínka a nevede k ní cesta. Vstup do uměle vyhloubené jeskyně, která sloužila jako obydlí, je zahrazen mřížemi z klacků.Uvnitř je malé ohniště a nad ním komín, který odváděl kouř ven.

Nad Fornells

Další zastávkou byla talayotská vesnice Torretrencada. Ta byla osídlena až do příchodu Římanů. Zde se nachází jedna z nejhezčích taul, což je jakýsi obří kamenný stůl. Cesta k Torretrencada vede úzkou silničkou ohrazenou kamennými zídkami, které oddělují jednotlivé pozemky. Podél cesty je několik farem, kde nabízejí k prodeji tradiční menorský sýr.
Samotný archeologický areál není nijak hlídán ani zpoplatněn. Vede k němu úzká cestička. Kromě tauly je zde k vidění několik umělých pohřebních jeskyní, vodní nádrž a jiné stavby.
Prošli jsme se docela rozlehlým areálem a pak již vyrazili na ubytování do Fornells. Bylo po čtvrté hodině.

Fornells

Fornells je malá rybářská vesnice na severním pobřeží Menorky. Žije zde necelých tisíc obyvatel a mezi turisty se stala tahle vesnička oblíbenou díky své poloze a malebnosti. Vesnice je také známá svou gastronomií zaměřenou na ryby a mořské plody a hlavně svou polévkou z langust, která je hlavním lákadlem pro všechny gurmány.
Ubytování v dvouhvězdičkovém hostelu S'Algaret, který je zároveň i restaurací bylo vynikající. Rodinný hostal založený v roce 1963 stojí v samotném centru v přístavu a klientům nabízí i bazén.
Po ubytování jsme se prošli malebnou vesničkou a zamířili na kopec nad vesnicí, kde stojí strážní věž z počátku 19.století Torre de Fornells vybudovaná Angličany. Ve věži je muzeum, ale dnes byla zavřená. Od věže je pěkný výhled na okolí. Pár metrů pod věží místní postavili ve svahu malou kapličku.
Na západ slunce jsme nakonec nečekali a vydali se na večeři. Volba restaurace S'Ancora na promenádě nebyla nejšťastější. Číšníci nesympatičtí a strouhaný sýr, který přinesli ke špagetám, byl plesnivý. Žádná kompenzace ze strany restaurace za tuto nepříjemnost.