Tři dny na Menorce - první den

V srpnu jsem si za přesčasy vysloužila tři dny volna,  které jsem si vyžádala na druhou půlku září, kdy měli na návštěvu přijet rodiče. A plán na tyto dny byl vydat se na Menorcu. Dopředu jsem koupila jízdenky na trajekt, zamluvila ubytování v malé rybářské vesničce Fornells na severu ostrova, zarezervovala malé auto, které na nás čekalo v Ciutadelle a už jen záleželo na počasí, jestli nám dovolí užít si poznávačku. Počasí naštěstí vyšlo skvěle. Polojasno a okolo 24 stupňů.

Úterý 19.září - Ciutadella, pozůstatky talayotské kultury a Fornells


Vstávalo se brzy. V šest ráno na nás čekal taxík, který nás dovezl do Puerto de Alcudia, odkud na Menorcu vyplouvají trajekty. Ten náš odjížděl v devět ráno. Minulé dny dost pršelo a byly bouřky a moře bylo stále ještě trochu rozbořené. Půlka cestujících dostala během té hodinu a půl dlouhé plavby mořskou nemoc a personál měl co dělat s rozdáváním pytlíků na zvracení.

Naveta des Tudons

Z přístavu v Ciutadelle, který se před pár lety přesunul ze samého centra historického města na okraj, jsme se vydali do centra najít autopůjčovnu Autos Ciutadella, kde jsem na tři dny zamluvila malé auto. Za 87 € jsme dostali malou toyotu, kterou táta později nazval "černým ďáblem". Najeto měla již úctyhodných 54 tisíc kilometrů, což je na ostrov, který má rozlohu 697 km čtverečních a hlavní tah z jednoho konce na druhý měří něco málo přes 40 km, slušné číslo. Svému účelu ale auto posloužilo. Dokonce vyjelo i nejvyšší menorskou horu ;-) . Věci jsme nechali v autě a vyrazili na chvíli do centra města. To bylo v obležení turistů. Bylo pod mrakem a docela chladno, tak všichni ti dovolenkáři trávící dny na pláži, vyrazili do města na čumendu. Poobědvali jsme ne zrovna vydatné denní menu a vydali se na cestu ostrovem.

vnitřek jeskyně

První zastávkou byla prehistorická stavba Naveta des Tudons, která stojí u hlavního tahu na Mahon jen několik kilometrů za Ciutadellou. Naveta des Tudons je jednou z nejvýznamnějších prehistorických míst Menorky. Jedná se o hromadnou hrobku talayotské kultury, která se používala v letech 1200 -750 př.n.l. V roce 1950 byla stavba restaurována a během archeologických průzkumů bylo nalezeny pozůstatky nejméně sta lidí a také předměty z bronzu a keramika.

Torretrencada

Vstupné do areálu jsou 2 € a pokladní dokonce umí i pár slov česky. Ke stavbě vede cesta mezi poli a již od pokladny je vidět ve stráni jakási jeskyně. Tu jsme po prohlídce kamenné stavby hrobky také navštívili. Ačkoliv v prospektu o ní není ani zmínka a nevede k ní cesta. Vstup do uměle vyhloubené jeskyně, která sloužila jako obydlí, je zahrazen mřížemi z klacků.Uvnitř je malé ohniště a nad ním komín, který odváděl kouř ven.

Nad Fornells

Další zastávkou byla talayotská vesnice Torretrencada. Ta byla osídlena až do příchodu Římanů. Zde se nachází jedna z nejhezčích taul, což je jakýsi obří kamenný stůl. Cesta k Torretrencada vede úzkou silničkou ohrazenou kamennými zídkami, které oddělují jednotlivé pozemky. Podél cesty je několik farem, kde nabízejí k prodeji tradiční menorský sýr.
Samotný archeologický areál není nijak hlídán ani zpoplatněn. Vede k němu úzká cestička. Kromě tauly je zde k vidění několik umělých pohřebních jeskyní, vodní nádrž a jiné stavby.
Prošli jsme se docela rozlehlým areálem a pak již vyrazili na ubytování do Fornells. Bylo po čtvrté hodině.

Fornells

Fornells je malá rybářská vesnice na severním pobřeží Menorky. Žije zde necelých tisíc obyvatel a mezi turisty se stala tahle vesnička oblíbenou díky své poloze a malebnosti. Vesnice je také známá svou gastronomií zaměřenou na ryby a mořské plody a hlavně svou polévkou z langust, která je hlavním lákadlem pro všechny gurmány.
Ubytování v dvouhvězdičkovém hostelu S'Algaret, který je zároveň i restaurací bylo vynikající. Rodinný hostal založený v roce 1963 stojí v samotném centru v přístavu a klientům nabízí i bazén.
Po ubytování jsme se prošli malebnou vesničkou a zamířili na kopec nad vesnicí, kde stojí strážní věž z počátku 19.století Torre de Fornells vybudovaná Angličany. Ve věži je muzeum, ale dnes byla zavřená. Od věže je pěkný výhled na okolí. Pár metrů pod věží místní postavili ve svahu malou kapličku.
Na západ slunce jsme nakonec nečekali a vydali se na večeři. Volba restaurace S'Ancora na promenádě nebyla nejšťastější. Číšníci nesympatičtí a strouhaný sýr, který přinesli ke špagetám, byl plesnivý. Žádná kompenzace ze strany restaurace za tuto nepříjemnost.