Domlouvám cenu 15 USD za okruh. Jako první chci zastavit u kopce Phnom Krom, na němž stojí ruina jednoho z chrámů. Běžně se sem vydává na západ slunce. Z kopce je totiž pěkný výhled na okolní záplavovou krajinu a jezero Tonlé Sap. To je největší v Kambodži a neni vidět na jeho druhý břeh. Vystoupám nahoru. Začínám se potit. I když dnes to není tak strašné. Hlídač chce vidět moji vstupenku do areálu Angkor Watu. S tím jsem nepočítala. Mám ji na tři dny a dnes jsem ji nechtěla využívat. Naštěstí hlídač neskenuje kód, ani si nezapisuje číslo a ještě k tomu se zdá, že nechápe princip, že den, kdy začíná platnost není prvním dnem návštěvy.
Nahoře je novější chrám, kde mniši zrovna provádějí rekonstrukci. Samotný historický chrám stojí úplně na vrcholu. Jsem tam sama. Jen já a hromada poletujícího hmyzu. Obhlédnu místo i okolní panoramata a jdu dolů. Pak mě Mr. Chao odveze do přístavu, odkud vyplouvají výletní čluny k plovoucí vesnici Chong Kneas. Chtěla jsem, aby mě odvezl až úplně k jezeru, ale tuk-tukáři nemají oprávnění. Přifařím se ke kazašské rodince na člun do 5 lidí. Plavba po řece k jezeru. Během jízdy sleduji běžný život u řeky. Rybáři tu rozhazují sítě. Míjíme vodní buvoly. Když doplujeme k plovoucí vesnici, zakotvíme u jednoho z “domků” a místní naháněč se nás snaží přesvědčit, abychom si pronajali 2 loďky (jedna za 15 USD), abychom se mohli dostat do vesnice. Člun, na kterém jsme, je prý velký a voda mělká.
Kazašská rodina tu ale zná lidi, protože v Kambodži žili. Někomu zavolá, předají telefon kapitánovi a už se pluje do části vesnice. Obeplujeme několik domů a zamíříme ke krokodýlí farmě. Krokodýly tu chovají zřejmě na maso. Klasicky tu prodávají suvenýry. Samozřejmě s přirážkou. Po dvou hodinách se vracíme zpět do přístavu. Za mě jednou stačilo. Tuk-tukáře požádám o odvoz ke královské rezidenci. Odtamtud budu pokračovat pěšky do centra. Ještě se domlouváme na dalším dni na velkém okruhu po Angkor Watu s východem slunce. Cena 25 USD.
Před královskou rezidencí a zahradami jsou stánky s obětinami. Lotosové květy, ovoce, vonné tyčinky…děti tu dělají z nějakých květů náramky. Zrovna tohle mi přišlo jako na zavolanou. V centru jsem nenarazila na prodej obětin. Budu je potřebovat na tradiční Sak Yant (khmérské ochranné tetování). Nejprve nahlédnu do areálu královské rezidence. Je tu nějaká náboženská slavnost. Zřejmě nedělní. Pak si koupím 10 lotosových květů, balíček ovoce, vonné tyčinky a svíčky. No a protože je to těžké a s tou kyticí lotosových květů se mi nechce pochodovat přes město, beru si tuk-tuka na hotel. Odložím nákup a jdu se projít ke staré tržnici. Zde sedám k pouličnímu stánku na nudle a ovocný shake. Cena 2,5 USD. Projdu se po druhém břehu řeky, kde jsou další rozsáhlé tržnice se suvenýry. Najdu supermarket. Najdu další půjčovny scooterů a v jedné se vyptám na podmínky. Zde ty scootery vypadají mnohem lépe. A jako kauci berou i dolary a nějaké ID místo pasu.
Na hotelu se chvíli vyvalím u bazénu. Po setmění opět do centra omrknout, jestli to tam žije jako včera. Žije. Pub Street je jeden velký turistický randál. Ani mě nelákal tam sednout na večeři. Opět zajdu k řece k pouličním prodavačům. Dala bych si nějaký špíz. Nakonec zvolím špíz krevet a chapadel chobotniček. S sebou. Cena: 4 USD. No a pak nachystat věci na další den a natočit budíka na 4:30.
Žádné komentáře:
Okomentovat