Udělám pár pěkných fotek s Angkorem zrcadlícím se v hladině jezírka a jdu zpět na parkoviště. Vydáváme se k Ta Prohm. Snídani ale nechávám až na potom. Je půl osmé. Chrám otvírá a chci si jej projít dřív, než se nahrnou davy. To se mi daří. Na tomto úchvatném fotogenickém místě trávím hodinu a půl. Kořeny stromů jako chapadla obrůstají stěny starodávného chrámu z konce 12.století. Opravdu působivé místo. Vzduch voní jasmínem a atmosféru džungle dotvářejí ukřičení papoušci. Za mě nejhezčí chrám. A nic na tom nezmění ani návštěva dalších tří.
V devět hodin opouštím areál chrámu. Už se tam ženou davy. Na snídani mě tuk-tukář odveze hned vedle parkoviště do restaurace Taste. K snídani kuřecí salát za turistickou cenu 5 USD. S plným žaludkem ale můžeme dál. Přejedeme o kus blíže k menšímu chrámu Banteai Kdei. Vstupní brána je s vytesanou hlavou jako u Bayonu. V chrámu si všímám rytin na kamenných zdech. Opravdu krásné umění. Krátce zajdu k jezeru Srah Srang, ale není moc fotogenické. Pokračujeme dál. Do Areálu Angkor Thom k chrámu Bayon, který se proslavil vytesanými kamennými hlavami na věžích. Prý je jich tu 54. Nejvyšší věž chrámu má predstavovat horu Mt.Meru a průřez věží má symbolizovat mandalu. Toto malé kamenné “město” na mě působí zvláštně. Hlavně díky těm obličejům ve skále, které shlížejí jako strážci.
Je horko. Jsem dost propocená. Aby ne. Je poledne a slunce stále žhne, i když oblohu pokrývají i bouřkové mraky. Přede mnou je ještě návrat do Angkoru na prohlídku. Chrám má vysoké chodby. Stěny jsou dekorované. Na nádvořích jakoby bazény. Vystoupán do druhého patra a pak se odvážím po strmých schodech až úplně nahoru na terasu pod věžemi. Výhledy jsou docela pěkné. Horší je to vědomí, že já se svou závratí budu muset ještě ty schody taky sejít. Zvládnu to. Když jsem v prvním patře, začne pršet.
Je to ale přeháňka. Ve dvě dojdu na parkoviště, domluvím se s Mr.Chao, aby mě odvezl ke staré tržnici. Předtím, než se schladím v hotelovém bazénu, se chci ještě posilnit pozdním obědem. Mr.Chao nabízí další tour, ale odmítám. Hodlám si přece jen půjčit scooter a vydat se sama na objevnou cestu. Přesto dostávám kontakt na tuk-tukáře. Byl moc fajn. Kdyby někdo chtěl tour, tak doporučuji.
U řeky v Siem Reap si dávám ovocné smoothie a na druhém břehu sedám opět na nudle. Začíná hřmít. Dojdu na hotel s tím, že vlezu do bazénu. Sotva k němu dojdu, začne pršet a pak lít. Nějak mě to ukolébá a na chvíli na lehátku u bazénu pod slunečníkem usínám. Po páté opouštím lehátko a jdu si vypůjčit scooter. Na dva dny za 20 USD. Honda. Tu mám ráda. Dojedu na hotel, zaparkuji a konečně můžu vlézt do toho bazénu. Před osmou beru včera koupené obětiny a jdu do tetovacího studia nechat si udělat tradiční ochranné tetování SakYant. Mezi mašinkou a tradiční bambusovou tyčí volím bambus.
Před tetováním ještě malý obřad a jde se na věc. Ani to nebolí. Mladý mr.tatér je zručný. Ochranné tetování s jiným významem, než jsem původně zamýšlela, je teď mou součástí. A plně vystihuje to, co potřebuji. Ve více významech. “The journey doesn’t get lost”.
Pak ještě do nejbližší restaurace na lehčí večeři. Polévka KhuiTiew zasytí. Natočit budíka a jde se spát. Zítra mě čeká další dobrodružství.
Žádné komentáře:
Okomentovat