Dnes v noci mě čeká přejezd ze Siem Reapu dolů na jih do Kampotu. Bohužel je hotel vybookovaný a late check out není možný. Takže jsem večer sbalila věci, abych ráno mohla zase brzy vyjet na skútru po okolí. I když dnes jsem to s tím vstáváním nepřeháněla. Budíka jsem si dala na 7:15. Okolo osmé jsem opustila pokoj, nechala velký batoh na recepci a domluvila si na večer tuk-tukáře. Jeden z přátelských zaměstnanců se podivoval, kdo že to jezdí na tom skútru z půjčovny. Že prý jsem již jako místní. Krátký small talk o tom, že kambodžský král studoval v Česku a vyrážím do městského provozu směr chrámy. Při kontrole tachometru zjišťuji, že včera to nebylo 140 ale 150 km. Dnes to bude určitě méně. Jedu navštívit některé z chrámů oblasti. Nádrž je skoro plná a počítám, že bych dnes už ani nemusela dotankovávat. Skútr jsem nedostala s plnou nádrží.
Ranní provoz je v pohodě. Na ten místní organizovaný chaos se lehce zvyká. Po cestě zajedu k jednomu pouličnímu občerstvení a k snídani si dávám nějaké smažené pečivo (4500 rielů = něco přes 1 USD) a šťávu z cukrové třtiny (1 USD). Tu dostanu s ledem do kelímku s pytlíkem a můžu si ji tak zaháknout na skútru za háček.
Jedu stejnou trasou jako včera. Chci si dnes projít chrám Pre Rup, který jsem včera jen minula. Stavba je z 10.století a je několikastupňová. Po schodech vystoupám na horní terasu, kde je hlavní věž uprostřed a 4 menší okolo. Rozhodně zajímavá stavba.
O kus dál je další chrám z 10.století - East Mebon. Je podobný Pre Rupu, ale je to větší ruina. Celkem dochované jsou ale sochy slonů v každém rohu první terasy. Obejdu chrám kolem dokola. Nevystupuju ale nahoru. Je čím dál větší horko. Slunce pere o sto šest. Dnes má být opět 36 stupňů (ve stínu). Osvěžení se mi dostává jen během jízdy.
Další zastávkou je chrám Ta Son. Brána je zdobena obličejem jako v Bayonu. Chrám je z pozdního 12.století a patří k těm rozhodně zajímavým. Z nějakého důvodu mi hlídač říká, že mikrofon na foťáku nemůžu používat. Tak tu “mrtvou kočku” sundávám a točím bez ní. Opět jsou tu nádherné reliéfy vytesané na zdech. Zejména ženských postav. Na druhé straně je další brána s obličeji a z druhé strany k džungli vchod brány drží jako chapadla kořeny stromu, jehož koruna je bohužel useknutá. Přesto je to velmi působivé místo. A hned se dostává mezi favority mezi navštívenými chrámy.
O kus dál stojí chrám Krol Ko a naproti je jezero a v něm také nějaká stavba. Chrám se ukáže, že je ruinou v džungli. Projdu jen po lávce přes jezero k Neak Poan. I zde je zajímavější to jezero než samotný ostrůvek. Zpět na parkovišti přijímám nabídku jedné z naháněček “Ladyyy, cold driiink” a v její “restauraci č.5” si dávám smoothie z vodního melounu a ananasu. Tím se na chvíli zchladím a také doplním tekutiny. Oběd za turistické ceny se mi dnes dávat nechce. Stačí, že si tu za to smoothie naúčtovali 2 dolary místo běžného 1.
Skvělou věcí u větších chrámů je existence čistého a západního WC, kde si můžu umýt ruce a opláchnout se. Z toho věcného nandávání a sundávání zámku na zadní kolo mám vždy ruce celé od prachu.
Jedu dál po okruhu. Tentokrát mířím k východní bráně chrámu Preah Khan. Příjezdová cesta by ale zasloužila opravit. Později zjišťuji, že většina lidí jde západní branou. Odbývám neodbytné prodavačky nabízející “fresh coconaaat” a “cold driiing” a jdu na prohlídku. Tento chrám je hodně rozlehlý. Má množství nádvoří. Uprostřed trůní asi nejvýznamnější místo - malá stúpa. Rozhodně zajímavé místo.
Pak se chci vydat mimo okruh k chrámu Banteay Prei, ale cesta, na kterou bych měla odbočit, je opět prašná. Dnes už se mi nechce kodrcat, takže to otáčím a jedu do areálu Angkor Thom, kde je nejen Bayon, ale další chrámy. Jsou okolo prostranství, kde jsou parkoviště. Je jedna hodina. Slunce pere a začínám mít toho plné kecky. Prohlédnu si zeď s vytesanými postavami a dojdu k chrámu Baphuon. Opět je to stavba, která má terasy do výšky a docela strmé schody. Do toho už se mi nechce. Další chrám už nedám. Vracím se k motorce, od prodavačky kupuji za dolar ananas a mango a zamířím zpět do Siem Reapu. Kontrola nádrže mi potvrzuje, že je tam zhruba tolik, kolik jsem včera vyfasovala. Takže už netankuji. U hlavní ulice se něco chystá. Jsou tu školáci s vlaječkami. Že by nácvik na Olympiádu? Za dva dny je úvodní ceremoniál a v sobotu začnou závody . Už dnes jsem u Pre Rup míjela malý peloton cyklistů v dresech.
Vracím motorku, dostávám zpět 100 USD a český řidičák, který jsem dala jako kauci místo pasu a jdu na hotel. Ještě z bankomatu vyberu pár set tisíc rielů (přece jen jsem se tu trochu rozšoupla), abych pak později na ostrově, kde není možné platit kartou a nejsou ATM, nebyla bez peněz. Na hotelu se uvelebím u bazénu, kde mi povolili klidně být a relaxuji. Jedinou výtkou jinak skvělého hotelu je kluzká podlaha okolo bazénu. Již předevčírem jsem se natáhla a dnes znovu. Tentokrát mám na noze tři menší krvavé šrámy. Naštěstí nic hrozného. Okolo sedmé se převleču do čistého a jdu k řece na večeři. Na 21:30 mám domluvený odvoz na autobusovou stanici. Noc strávím v lehátkovém dálkovém autobuse.
Žádné komentáře:
Okomentovat