Na skútru po okolí Kampotu k plantážím kampotského pepře a setkání s kambodžskými olympioniky

Po vystoupení z autobusu v Kampotu se tuk-tukářem nechávám dovézt k Samnom Samnang Guesthousu, kde jsem si na dvě noci rezervovala pokoj. Není to takový luxus, jako v Siem Reapu, ale hlavně, že mám postel a sprchu. A je to v centru. Cena je také 4x nižší. Kampot mě zajímá hlavně díky pepřovým plantážím a také NP Bokor, který je v nedalekých Sloních horách. Město je malé a provoz docela v pohodě. Okolí si chci projet na skútru. A tím, že jsem do Kampotu dorazila brzy ráno, tak mi vyjde půjčení skútru na dva dny.

Recepční na ubytování mi řekne, že pokoj bude od 10.hodiny. Je skoro 8. Takže nechávám velký batoh na recepci a jdu na obhlídku. Takhle po ránu je příšerné vedro. Jsem zpocená hned. V pekárně si kupuji jakousi sušenku k snídani. Dojdu ke kruháči, kterému vévodí obří durian. Tohle je město durianů. Na ulici kousek od ubytování bylo na hromadě největší množství durianů, co jsem kdy viděla. Projdu se ulicí směrem k nábřeží. Zde objevím půjčovnu skútrů. Dostávám se do bývalé francouzské čtvrti, která je dnes turisticky nejzajímavější. Jsou tu restaurace, obchůdky, o kus dál na nábřeží bývalý guvernérův dům, dnes Kampotské muzeum. Na nábřeží u řeky je lépe. Podél nábřeží pokračuji dál, když tu vidím na řeku vyplouvat tradiční bárky. Je to některý z týmů zemí, které se budou za dva dny účastnit 32.olympijských her jihovýchodní Asie, které hostí Kambodža. Soutěžní klání se budou konat nejen v Phnom Penhu a Siam Reapu (v oblasti Angkor Watu a pohoří Kulen), ale i zde na jihu v Kampotu, Kepu a Sihanoukville. A zde v Kampotu to budou závody tradičních bárek (nebo jak to nazvat). Dojdu na místo, odkud vyplouvaly. 

Zde probíhá nějaký ceremoniál pro kambodžské olympioniky. Před buddhistickým oltářem obloženým obětinami zpívá zpěvačka doprovázená hudebníky a sportovci sedí z boku. Na pláži dává rozhovor do televize nějaký muž. O kus dál se zase společně fotí policejní papaláši. A zřejmě studenti tu také mají schůzi, aby následně provedli úklid okolí od odpadků. Chvíli pozoruji trénink pár bárek na řece a ceremoniál. Dva hlídači si se mnou chtějí udělat fotku. Fotím si usměvavé sportovce, kteří se chystají k modlitbě za dobrý úspěch a jdu zpět do centra. Kupuji si u pojízdného stánku zřejmě Angličanky pečivo, v půjčovně půjčuji skútr na dva dny a dojedu na ubytování. Je půl desáté a pokoj už dostávám. Dávám si sprchu, chvíli oddech a pak se vydávám na projížďku po okolí Kampotu. Cílem je nějaká pepřová plantáž. Beru to podél nábřeží. Sportovci tam již nejsou. Mimo město projíždím vesnickou krajinou. Chvíli zase na hlavní tah do Kepu a za řekou odbočka na prašnou hliněnou cestu. Ta je po čase uježděná dohladka, takže se dá jet relativně rychle. Před jezerem Secret lake se cesta zhorší. Opět kameny a musím jet pomalu. Příšerná cesta je až k pepřové plantáži La Plantation. Před polednem jsem tam. Prohlídka s průvodcem je zdarma.

Nakonec mám soukromou prohlídku, protože není žádný jiný anglicky hovořící turista. Všichni jsou francouzsky hovořící. S průvodkyní se projdeme plantáží. Ukáže mi oba druhy pepře. Vysvětlí, jak dělají červený, černý a zelený pepř. Ochutnám zvláštní dlouhý pepř. Vše je tu organické. Pak zamíříme zpět do hlavní budovy, kde mě čeká ochutnávka jednotlivých druhů pepře a koření. Za mě je nejlepší varianta slaného pepře, který je takovou zdejší specialitou a lidé jej pojídají prý jako snack. Jedno balení si kupuji. Stejně tak mě zaujal dehydratovaný zelený pepř. A jeden sypaný čaj. Ceny jsou evropské. Kampotský pepř je možné levněji koupit v supermarketu než přímo na plantáži. Přesto to není levná záležitost. Holt, sbírá se ručně a navíc je kampotský pepř vyhlášený svou kvalitou.

Nasedám na motorku a vydávám se po té příšerné cestě zpět k jezeru. Za ním ve vesnici odbočuji doleva a mířím k jeskyním Elephant Cave a Bat Cave (Sloní a Netopýří). Ty jsou v kopci v krajině nedaleko Kepu. Projíždím venkovskou krajinou s tradičními domky a políčky. Ke tu moc pěkně. Dělám pár zastávek na focení. Tohle objevné projíždění mě baví. Díky mapy.cz za oflinovou verzi. Můžu si tak kontrolovat, kde jsem.

Pod vápencovým kopcem v osadě je chrám. V samotné Sloní jeskyni je oltář, kde se místní modlí k bílému slonímu králi. Jsou tu dvě sošky bílého slona. Jeskyně není velká. Padá do hloubky. V druhé části kopce je vchod do Netopýří jeskyně. Zde bych potřebovala baterku, abych si jeskyni více prohlédla (baterka zůstala na pokoji v batohu).

Jsou tři hodiny. Uvažuji, jestli má cenu jet ještě do Kepu. Vzhledem k tomu, že je to roztahané město, tak to zavrhuji. Vydám se na cestu na hlavní tah zpět do Kampotu. Tam zajedu omrknout vlakové nádraží. V sobotu bych se chtěla do Sihanoukville přesunout právě vlakem, abych zkusila i tento dopravní prostředek. Nádraží je vlastně taková otevřená zastávka. Kancelář prodeje jízdenek je holá místnost s počítačem. Ptám se na čas a na to, jestli můžu koupit lístek až ten den. Prý můžu. Vlak odjíždí v 10:40. Cesta ním by měal trvat méně, než autobusem. A dojezd by byl poblíž přístavu, odkud jezdí lodě na Koh Rong.

Dojedu na bulvár National Highway 3, kde mám poblíž ubytování. Oproti ránu je tu rušno. Všímám si tržnice s ovocem. Parkuji, kupuji nějaké ovoce a jdu na obhlídku tržnice. Je to obří tržnice. Nejen s ovocem, ale i s mořskými plody, masem, zlatem, oblečením…zkrátka snad se vším, na co si vzpomenete. A je tu i několik stánků s jídlem. U stánku se závitky se zastavím a pár si jich poručím. Oběd jsem neměla, tak si dám brzkou večeři. K tomu šťávu z cukrové třtiny.

Pak se ještě zajedu zpět na nábřeží, kde ráno trénovali kambodžští olympionici. Ti zrovna nalezli do mikrobusů. Z vody tahají loďku sportovci z Barmy.

Otočím to a jedu ještě přes most na druhý břeh řeky omrknout místo, odkud vyplouvají lodě za západem slunce a světluškami. Vyplouvá se v 17:30. Je 16:30. Hodinu se mi čekat nechce, ani vracet se. Pro dnešek toho už mám plné kecky v tom horku a tak zajedu na ubytování. Ještě si po setmění zajdu koupit vodu a pak už relax na pokoji.