Lístek jsem si koupila včera. Odjezd vlaku je v 10:40. Proto se ráno můžu na pokoji zdržet do desáté. Majitel guesthousu mi zavolá tuk-tuk. V 10:15 jsem na nádraží. Po chvíli čekání si všímám cedule, že bude vlak o hodinu opožděn.
Okolo 11:30 se lidé začínají houfovat na nástupišti. Kromě cestujících i tuktukáři, kteří chtějí ulovit své zákazníky. Vlak za chvíli přijíždí. Začne všeobecný frmol. Z nákladového prostoru vyvážejí skútry. Lidé vystupují. Vlezu do příjemně klimatizovaného vagonu a zaberu si místo. Zdá se, že nebude plno. Pak se čeká ještě dalších 20 minut, než se vlak asi na čtvrtý pokus rozjede. První pokusy byly takové trhnutí, jako když se učíte rozjíždět. Ze začátku jedeme závratnou rychlostí tak 20 km/h. Pak to trochu zrychlilo. To kodrcání mě uspalo. Alespoň ty 2,5 hodiny rychleji utekly. O půl třetí vysedám na nádraží v Sihanoukville. Nechám se oslovit tuk-tukářem a už jedu směr přístav. Udělala jsem ale školáckou chybu, když jsem mu na dotaz, jestli už mám lístek na loď, řekla, že ještě ne. Před přístavem mi zastavil u místního touroperátora, který prodával lístky společnosti Buba. Jedna z 5 společností, které spojují Sihanoukville s Koh Rongem. Jen trochu pomalejší loď. Místo 40 minut jede hodinu. Cena za zpáteční jízdenku je 25 USD.
Tuk-tukář mě odveze ke vstupu do přístavu a ukáže, kam mám jít. Dávám mu 10 tisíc rielů. Tolik po mě dnes chtěl tuk-tukář v Kampotu. Chvíli se tváří, že je to málo, ale pak usoudí, že se mnou to na víc neuhádá.
Jdu k molu. Samozřejmě, že lístek bych mohla koupit zde u rychlejší lodi. Nakonec je to tak ale dobře. Všechny lodě mají zpoždění. Prodávali mi lístek na 14:30, když už bylo po a loď teprve nabírá cestující. Nakonec odplouváme po 15 hodině. Těsně po 16 hodině připlouváme k molu ve vesničce Koh Toch na Koh Rongu. I když mi z ubytování psali, že si mám v kanceláři Speed Ferry Cambodia vyžádat zdarma pick-up, vydávám se k ubytování Tree House Bungalows pěšky. Zase tak daleko to není. Alespoň omrknu vesničku. A pláže po cestě. Písek je bílý a velmi jemný. Už vím, co si určitě odtud odvezu a ještě dlouho to budu vyklepávat z bot a věcí .
Na ubytování platím za celý pobyt a dostávám chatku - tradiční khmerský dům na kůlech. Na fotkách to uvnitř vypadá dobře. Realita je bohužel horší. Asi tu už dlouho nevětrali. A neutírali prach. Okna by taky potřebovala umýt. A chybí ta moskytiéra, co je na fotkách. Klimatizaci to má, ale od 10-13 a od 15-17 nejde ve vesnici elektřina. Což je v okamžiku ubytování. Hned jsem zpocená. Za chvíli ale slyším generátor a zkusmo zapnu světlo. Funguje. Takže nahodím klimatizaci na 22 stupňů. Jen nevím, jestli tím taky odeženu ty komáry, co se houfují u oken.
Vybalím a jdu zpět do vesnice na obhlídku. Najít supermarket na koupení vody a taky nějaké místo, kde povečeřím. Dnes jsem kvůli zpoždění vlaku měla k obědu müsli tyčinku, co si jako poslední záchranu táhnu z Česka.
Koupím dvě vody a mango. Nejprve sednu na terasu jedné restaurace, kde se chystají grilovat, ale protože je číšník divný a nevypadá to, že by se grilovalo brzy, přesouvám se k bbq restaurace White House, kde to vypadá moc pěkně. Talíř s grilovaným masem nebo rybou za 5 USD. Vybírám rybu, kterou chci na gril a objednávám si pivo. Dostávám Angkor. Hraje tu západní hudba. Vlastně se ty hudby tu z okolních podniků překrývají. Pomalu se smráká a začíná to tu ožívat. Večeře je skvělá. Sem asi ještě zajdu. Ale později. Dávám si ještě jedno pivo a uvažuji, jestli nepožádám číšnici o prodej sklenice Angkor. Byl by to stylový suvenýr na doma.
Zkusila jsem to. Nabídla jí 10 tisíc rielů (2,5 dolaru) za sklenici. Ale řekla, že jich má málo. Za večeři a dvě piva jsem platila 6 dolarů.
Po cestě domů jsem obhlédla další místa, kde se griluje. Zítra musím každopádně až kolem šesté. Dojdu na bungalow, s tím, že si trochu uspořádám věci a vlezu do sprchy. Najednou vypne světlo. Wi-fi ale jde a plážový bar je také osvětlený. Pojistky na verandě v pořádku. Jdu na bar nahlásit, že mi v chatce nejde elektřina. Barmanka zavolá recepčního(zřejmě majitele). Ten se mnou jde na chatku, zjistí, že pojistky jsou v pohodě a někam odejde. Ani slovo. Čekám a čekám. A začínám být naštvaná. 45 dolarů na noc za tohle mě začíná vytáčet. Nejen, že mi na pokoji chybí avizovaná moskytiéra a ty potvory mě určitě nenechají na pokoji, během dne několikrát nejde elektřina (a nejsem si jistá, že je to v celé vesnici), není pořádně uklizeno (na židli na terase mi leží mrtvá můra a celkově se tu tak týden nezametalo) a ještě tu nemají zajištěné běžné fungování elektřiny. K tomu v baru hrají odporné čínské cajdáky (nebo možná jsou kambodžské, ale vzhledem k tomu, že tu všude visí nápisy v čínštině a půlka podniků ve vesnici asi patří Číňanům, tak začínám být vysazená). Jdu na bar zeptat se, co se děje. Prý není elektřina v celé zadní části. A prý to bude trvat ještě asi hodinu! Je půl deváté. Potřebuju sprchu. Alespoň mohli dát nějaký drink na účet podniku. Možnost výměny pokoje prý není možná, protože jsou plní. No nevypadá to. Tady si dobré hodnocení na bookingu nezaslouží.
O deset minut později mi paní z baru přijde říct, že elektřina již funguje. Jdu si dát sprchu. Trochu vychladnu. Přede mnou je ale první noc. Kdyby to byla chatka za 10 dolarů, neřeknu. Ale za tyto na Kambodžu dost vysoké peníze bych čekala alespoň to, co je na fotkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat