Na motorce ze Siem Reapu do pohoří Phnom Kulen ke svatyni Kbal Spean a k chrámu Banteay Srei

Dnes mě čeká (konečně) jízda na skútru. I když mě od toho recepční odrazovali (aby ne, když pro ně dělá několik tuk-tukářů, kteří by tak přišli o zákazníka), i Lonely Planet odrazuje prý kvůli krádežím skútrů tuk-tukáři. Jinde jsem ale četla, že je to v pohodě. Od půjčovny jsem vyfasoval zámek na kolo.

Vstávám v 6:30. Venku je již světlo (slunce) a horko. Dnes má být opět 36 stupňů. Včerejší předpověď chvíli hlásila slunečno celý den a pak zase možnost bouřek od 13 hodiny. Na nic tedy nečekám, balím věci a vyrážím na skútru směr pohoří Kulen. V plánu mám jako první navštívit Kbal Spean (posvátné místo s rytinami lingamů a Šivy ve skále u řeky). Pak chrám Phnom Kulen a při návratu ještě chrám Banteay Srei, který je prý nejzdobnější z angkorských chrámů. Snídani hodlám řešit až někde po cestě. Jako první mířím na benzínku dotankovat do plna. Teď asi naštvu motoristy v Česku. Litr benzímu v Kambodži stojí 4000 rielů 1 USD). Za kolik že byl teď v Česku dolar? Pod 22 Kč?

Zařazuji se do asijského chaotického provozu a vyjíždím z města směr Angkor Wat a pak dál. Po cestě z města kontrola vstupenek. No nevím, proč je kontrolují, když ta cesta nevede jen do Angkoru, ale dostat se po ní lze i do míst mimo komplex. Stejně pak u každého chrámu vstupenku kontrolují.

Projedu po známé trase a odbočím na Banteay Srei. Za chvíli míjím cihlově zbarvený chrám Pre Rup. Působivý od silnice. Zastavuji na fotku. Na prohlídku nejdu, protože bych ztratila další hodinu. Ale alespoň se při pohledu na to panorama nasnídám. V jednom z občerstvení si dávám jediné co mají - rýžové nudle s jakousi kokosově chutnající zelenou omáčkou, ne které jsou nakrájené okurky. Není to zlé. Nasytí to. Příště bych ale neopakovala. A jedu dál. Přede mnou je dalších cca 40 km. Kbal Spean je od Siem Reapu vzdálený asi 50 km. Když jedete průměrnou rychlostí 40km/h, zabere vám cesta asi hodinu a půl. Respektuji ale rychlost ostatních, neznalost povrchu silnice i to, že jsem naposledy skútr řídila loni v červenci na Mauriciu. Takže se rozjíždím.

Ve čtvrt na deset dojedu pres vesnici Banteay Srei do hor Kulen k odbočce na Kbal Spean. Krátká prašná příjezdová cesta a jsem na parkovišti. Skoro nikdo tu není. Čekala jsem turisty, ale je klid. Super. Zamykám skútr pod strom, ukážu platnou vstupenku do angkorského komplexu (platí i na toto místo) a jdu na procházku džunglí. Trasa k onomu posvátnému místu je dlouhá 1,5 km. Jde se ale do kopce a v tom horku se člověk zapotí. Užívám si, že je tu klid. Žádní lidé kromě hlídačů místa. Najdu malý vodopád. Je období sucha a tak je málo vody. To je ale výhoda. Alespoň jsou v řece vidět všechny ty kamenné lingamy a další rytiny. Pěkné místo. Vydávám se nazpět. Proti mě už jdou první houfy návštěvníků. Hlavně místní. Myslela jsem, že když je pracovní den, tak místňáci pracují. Rodinky se šplhají nahoru a je vidět, že na tuto “vysokohorskou” turistiku nejsou zvyklí. Průvodce, který jde se skupinkou dvou Francouzů dolů, se každá skupina místňáků na něco vyptává. Asi, jak je to ještě daleko. Někteří si nesou piknikovou tašku a všechny děti. Ještě, že jsem dorazila tak brzy. Od 11.hodiny to tu bude peklo.

Motorka stojí, kam jsem ji zaparkovala. Kolem už jsou tuk-tukáři a výletní autobusy. Vyjíždím směrem zpět. Kousek odtud by měla být odbočka na cestu do hor k chrámu Phnom Kulen. Jenže odbočka je lesní polňačkou a to se mi nechce riskovat. Měla by to být docela štreka. Takže pokračuji po silnici do Banteay Srei, kde si dám nejprve chrám a pak uvidím, jestli ta silnice, která z Banteay Srei míří do Phnom Kulen (podle směrovek), bude v pohodě.

Na parkovišti u chrámu Banteay Srei se nechám zlákat prodejcem pohledů a kupuji sadu. Pak se nechám zlákat k obědu. Jako první objednávám kokosový ořech. Jsem vyprahlá a kokosová voda je mňam. K tomu grilovanou zeleninu s kuřecím a rýži. Ano, opět turistická cena 6 USD (u pojízdných stánků by to bylo minimálně za polovic ).

S plným žaludkem míjím stánky se suvenýry a neodbytné prodavačky (to “Madaaam, buy somethiiiing. Cheap priiiice” mi v Česku nechybí ). Chrám Banteay Srei je opravdu malý. Co se dekorace týká, tak neskutečně zachovalý a zdobný. Ti, co do kamene tesali, byli opravdoví umělci. Tolik detailů. Za půl hodiny jej mám prohlédnutý. Je příšerné vedro. Protože to na obloze zatím nevypadá na přicházející bouřku, rozhoduji se zkusit dojet do hor k chrámu. Silnice z vesnice tam vede široká. Na kruháči jsou nachystané cedule a fáborky s olympijskými kambodžskými maskoty - zajíčky- kteří jedou na kole. Tudy za pár dní budou projíždět cyklističtí závodníci 11 zemí JV Asie v rámci lokální Olympiády. Další cyklisté budou na malém okruhu pod horami. Hned kousek za bránou, kde se vybírá vstupné do hor. Turisté 20 USD. Protože to vypadá, že by cesta do kopců k chrámu mohla být v pohodě a počasí také zatím nehrozí deštěm, platím nemalý poplatek. Na toto místo se bohužel nevztahuje vstupenka do angkorského komplexu.

Hned po výjezdu prvního svahu ale končí asfaltka a začíná prašná cesta. A prašnou z většiny zůstává celou dobu. Musím pomalu. Vyhýbat se nerovnostem a kamenům. Na trase jsou v pravidelných úsecích hlídači. Buď sami, nebo ve skupinkách. Zajímalo by mě, k čemu tam stojí a kontrolují projíždějící. Na mě se usmívají. Aby ne, za to vstupné. Cesta trvá nekonečně dlouho tím, že musím max.30. Těch (podle tachometru) 8 km bylo nekonečně dlouhých. Kousek před areálem chrámu je kontrola vstupenek. A pak cesta přejde v širokou asfaltku. O půl třetí dojedu pod chrám, zaparkuju a zjišťuji, že jsem docela od prachu. Bílá lehká mikina, kterou jsem si vzala jako ochranu před spálením paží, už není bílá, ale na několika místech má barvu jako ta cesta - červenou. Vlhčeným ubrouskem si otírám vrstvu prachu z obličeje a jdu na prohlídku areálu. Okolo velkých balvanů je postaveno několik svatyní. Na tom nejvyšším stojí “chaloupka” - chrám, ve kterém na skále leží obří Buddha. Díky těm balvanům a svatyním mi to tu připomíná srílanskou Adamovu horu.

Areál není velký. Pár stánků s obětinami a dole v osadě ještě další. Obejdu, nafotím a můžu jet zpět. Ono by se dalo zajet k dalším zajímavostem hor, ale bylo po třetí, přede mnou bůhví jak dlouhá cesta a po šesté už je tma. A za tmy se mi nechtělo vracet. V pohoří Kulen je ještě vodopád, místo s kamennými slony, vyhlídky. Ale cesta bůhví jaká. Otočila jsem to tedy nazpět po stejné trase. Dnes je cílem opravdu ta cesta. Nachytám další nános prachu a řítím se dolů z hor. Konečně na asfaltce můžu přidat. Na zpáteční cestě to “rozkulím” na 50 km/h. Na nejbližší benzínce nechám natankovat do plna.

Zpět do města se dostávám okolo páté. Opět se zařadím do chaotického provozu a dojedu k hotelu. Na recepci zjišťuji, že zítra nemůžu mít late check out, ale že budu moci po návratu využít bazén. Bazén využiju i teď. Jen ze sebe pod sprchou smyju ten prach a hurá k bazénu relaxovat.

Sotva se setmí, okolo bazénu to ožije. Ne lidmi, ale zvířaty. Na hlavou začnou poletovat netopýři, kteří tu snad loví komáry. A na lehátko doskočí žabka. Na stěně nad bazénem se drží druhá. A jakmile se sejdou 3, začne žabí koncert.

Po osmé opouštím lehátko a areál bazénu a jdu přes centrum s rušnou Pub Street k řece povečeřet. Dnes si vybírám nějaké klobásky, vepřové a masové kuličky z grilu. K tomu ovocný shake. Pohodička u řeky, kde jsou rozestavěné malé stolky a židličky. Po cestě zpět na hotel to vezmu přes tržnici a procházím obchůdky se suvenýry. Tam, kde jsou neodbytní, tam ani nejdu. Plosové body u mě má paní v obchůdku se soškami, která mě sice následuje, ale nenarušuje můj osobní prostor a ani neapeluje, ať něco koupím. Sice dnes od ní nic nekoupím, ale pokud se rozhodnu, zajdu k ní jako první. V jiném obchůdku vysmlouvám tašku a jinde kalhoty, které mi kupodivu i dobře padnou a materiál vypadá, že by mohl něco vydržet. Po návratu na hotel mě čeká částečné balení. Zítra v noci se přesouvám na jih k pobřeží.