Včera jsem si na pláži koupila u jednoho ze stánků výlet na lodi spojený se šnorchlováním, rybařením, zastávkou na Long beach a pozorováním svítícího planktonu. Ceny “boat tripů” jsou za 15 USD a v ceně je i barbecue a nějaké pití. Od výletu jsem si dnes slibovala, že kromě toho svítícího planktonu uvidím i Long Beach, na kterou bych pak eventuelně zítra vypravím a strávím tu den. A jak tedy dnešek probíhal? Musím dopředu upozornit, že tentokrát budu asi hodně sarkastická. Zkrátka bylo to emočně náročné.
Budíček opět nastal tím, že v šest vypnula elektřina a s ní klimatizace. Za hodinu ji ale nahodili. Vzala jsem foťák a šla nafotit a natočit nějaké záběry a po cestě ve vesnici Koh Toch se chtěla podívat po nějaké snídani, která nebude klasicky “západní”. Vzadu za 3.molem místní paní prodávala nějaké smažené bochánky. Tisícovka jeden. Vzala jsem si dva. V pekárničce, kde peče český kuchař a za pultem je přátelská prodavačka s nahotinkami vytetovanými na pažích, jsem si vzala dva muffiny a zjistila, jak je to tu s tou elektřinou. Prý se už nějakou dobu čeká na podmořský kabel do vesnice. A ten, co dostal peníze, aby to zajistil, ještě prý nehnul ani prstem.
U prodejkyně ovoce jsem si zase nechala namixovat banánovo-ananasový shake. Vzala jsem si to na pláž k bungalovu a posnídala. Do poledne pak relax a četba příjemné knížky.
Po dvanácté si jdu dát sprchu a nachystat batoh na ten výlet na lodi. Před jednou čekám u stánku Good brothers, kde jsem včera koupila lístek. Obsluhující žena mi v jednu předá telefon, kde mi mužský hlas řekne, ať dojdu na 2.molo. Tam už se naloďují všichni, co si koupili tour i u jiných tour operátorů. Loď již zažila lepší časy. Dva motory jsou umístěné po stranách a na zádi je jakási kadibudka, kde si nelze stoupnout. Zkoušet nehodlám.
Na palubě samí mladší turisté. Z vizáže jsou někteří Britové. A nejen z vizáže je to poznat. Ale i z toho, že s sebou mají láhve alkoholu a je vidět, že se hodlají bavit. Ve čtvrt na dvě vyplouváme. Dva “kapitáni”(nevím, jak bych je jinak nazvala) nic neříkají. Žádné uvítání. Na plné pecky pustí jakési kambodžské techno a v ten okamžik si říkám, jestli by nebylo lepší vystoupit. Intuice mi říká, že tahle plavba nebude pohodová. Hlavně, pokud bude po celou dobu takto příšerná a hlasitá hudba.
Plujeme kolem pobřeží k pláži Longset beach, která je kousek od mého bungalovu. Tam nabereme další účastníky. Loď je plná. Převážně Britů. Slyším i nějakou ruštinu (nebo něco jí podobného). Vedle mě sedí Španělé. Vyplouváme k protějšímu ostrůvku. A cestující, kteří očekávají party, si začnou z chlaďáku sami servírovat pivo a nalévat whisky s colou. Pivo, voda a pod je v ceně. Čekala bych ale od kapitánů, že sami budou nabízet. Ne, že si cestující začnou nekontrolovaně sami servírovat. Najednou, jako by loď neřídili kapitáni, ale pár týpků, kteří začnou všem okolo nabízet panáky whisky.
Zakotvíme u ostrůvku a jeden z kapitánů nechá v prostoru na palubě bednu se šnorchly a naznačí stranu. Pochopím, že anglicky neumí. Beru si svůj šnorchl a skáču přes palubu prozkoumat podmořský svět. Voda ale není moc průzračná. Korály jsou docela ujdou. Není to ale místo, kde bych si šnorchlování užila (zlatá Semporna na Borneu nebo Filipíny).
Po šnorchlování dostáváme tác s ovocem. Opět self-service (kdo co ukořistí).
Plujeme k molu, odkud jsme vyplouvali. Zastavíme jen proto, abychom nabrali naložené maso, zeleninu a rýži, které budeme mít na lodi na večeři (v ceně). A také tašku s pivy a láhví whisky. Osazenstvo to kvituje potleskem. A někteří se hned vrhají na nový tekutý proviant.
Vyplouváme směr Long beach. Jeden z účastníků plavby kapitánovi dává mobil se svým play listem. O.K. Je to lepší než to asijské techno, ale hlasitost by mohli stáhnout. Jsou docela vlny. Plujeme trochu víc na širé moře, vzdáleni od pláže. Na programu je rybaření. Zastavíme a kapitán rozdá kotouč s lankem a háčkem. Že máme nahodit. Loď není vyvážená, protože někdo pořád chodí do chlaďáku pro další nášup alkoholu a na rybaření kašlou. Hudba na plný kule. To těch ryb asi moc nechytíme, když je budeme takto děsit. Docela to ve mě vře. Nejen kvůli té hudbě, ale i neschopnosti kapitánů sjednat nějaký pořádek, když vidím, jak se nakláníme více na jednu stranu a vlny jdou. Přesouvám se na druhou stranu lodi, abych snad trochu vyvážila a věnuju se již předem beznadějnému pokusu chytit nějakou rybu. Stejně je to jen, aby se neřeklo. Pak kapitán zatroubí, naznačí, že máme namotat lanko a ukončit rybaření. Lidi moc nevnímají.
Vyplouváme k Long beach - pláži s prý nejbělejším pískem. Zakotvíme u pláže, kde je v tu dobu vody asi tak po prsa a kdo chce, jde na pláž. Budeme tu prý hodinu. Posádka zatím připraví večeři. Kuřecí maso se musí ugrilovat. Jdu se projit po pláži. Žádné mušle. Jen písečné mušky (svině jedny kousavé). Takže lezu do vody a chvíli si užívám vln. Sem se zítra nepotáhnu. Zas až tak světoborná pláž to není. Relaxovat budu na White beach kousek od bungalovů.
Na palubě už se griluje. Lidi se postupně z moře stahují na loď. Mezitím příliv zvedl hladinu a k žebříku je již nutné doplavat. Pro většinu žádný problém. I když si na pláž brali taštičku, zvládají to. Až na dva. Asijský pár jde pomalu k lodi a žena má děs v očích, jak se postupně noří hlouběji do vody. Naznačím, že jim pomůžu se dostat k lodi a žena říká, že neumí plavat. Již šnorchlování absolvovali se záchrannou vestou. Tak běžně šnorchluje spousta Asiatů (hlavně Číňanů), co neumějí plavat. Plavu tedy k lodi a křičím na ty, co jsou na palubě, ať mi hodí záchranné vesty, že neumějí plavat. Hned se strhne záchranná akce, do které se ochotně zapojí ti party chtiví Angličané, o kterých bych to neřekla. Doplavou k nim s vestami, vezmou jim nad hlavu tašku s doklady, co si vzali na pláž, aby je bezpečně dostali na palubu. Je až s podivem, jak pěkně se dokážou stmelit a pomáhat si. V tento okamžik si říkám, že je to fajn banda. Dávám se s Asiaty do řeči. Jsou to Kambodžané z Phnom Penhu, kteří jsou na Koh Rongu na svatební cestě. Dostaneme naservírovanou večeři, kdy kapitáni poprvé rozdělují proviant (jinak by se na část nedostalo). Slunce se ztrácí v bouřkových mracích. Na ostrovem je černo.
Se západem slunce po večeři vyplouváme. A tehdy to začne. Dobrý pocit z osazenstva opadá. Rozjede se neřízená pařba. Již během pobytu na pláži několik individuí několikrát bylo někde sehnat další plechovky piva. Někteří začínají být hluční. Zejména jedna nána (jinak ji nazvat nelze), která na začátku vypadala normálně, začne vyřvávat “please, don’t stop the music” v okamžiku, kdy kapitáni chtějí naznačit, že je třeba si sednout. Pánové zase po sobě házejí otevřené plechovky s pivem a když ji chytí, napijí se. Jiní zase nalévají whisky přímo z láhve do krku…plujeme podél pobřeží, za námi a před námi se v dálce blýská. Čím dál více se stmívá. Vlny houpou lodí, která je nevyvážená, protože několik individuí v prostoru tancuje. Pak nějakého idiota napadne polít servírovací stůl uprostřed vodou a klouzat se po něm po břiše. Kapitáni na to nesouhlasně koukají, ale mají co dělat s kormidlováním. Takový bordel na lodi jsem ještě nezažila. Kambodžané vedle mě to taky sledují s obavami. Tečou mi nervy. Mám sto chutí je všechny seřvat, ať si do prdele sednou na svá místa a nepřevažují loď. Jednou kapitán vypne hudbu a ta kráva v modrých plavkách začne zase vyřvávat, že chce hudbu. V ten moment bych ji profackovala (i když mi to je běžně proti srsti). Ježdění po stole na břiše jeden z kapitánů brzy utne, protože ten stůl je dost vachrlatý a zítra by taky už neměli na čem jídlo připravovat. Pár ožralých idiotů tančí na jedné noze a snaží se během houpání lodi udržet balanc. Já se zase modlím, ať už přistaneme v přístavu. Nemám z toho vůbec dobrý pocit. Plujeme ale dál. Doufám, že nechce kapitán nejprve kotvit u pláže, aby tam nechal část lidí. Blesky jsou časté. Je tma. Pak to kapitán otáčí a něco říká Kambodžanům. Ti mi překládají, že na svítící plankton už nepoplujeme, že by během toho blýskání nebyl vidět. Na svítící plankton kašlu. S těmi ožralými neandrtálci, co se totálně urvali ze řetězu, nechci být na palubě během bouřky již ani minutu. Když konečně zakotvíme, uleví se mi. Rozloučím se s Kambodžany a opouštím loď. Nebo spíše jedno velké smetiště. Ten bordel, co po sobě všichni nechali - plechovky, sáčky, palubu politou pivem…rozhodně jim to nezávidím, až to budou uklízet. Na druhou stranu, sami si to způsobili, když si neuměli sjednat pořádek. Za mě tato tour stojí za nic. Je vidět, že hlavním účelem je lidi asi ožrat, aby si nevšimli, že co se programu týká, stojí za hovno (jinak to říct nejde). Za mě nejhorší tour na lodi, co jsem zažila.
Blýská se docela intenzivně. Dnes do restaurace na večeři nepůjdu. Jednak jsem docela zasycená tím barbecue na lodi a jednak to vypadá na solidní bouřku. U prodejkyně, kde jsem ráno kupovala smoothie si kupuji střední ovocný salát a jdu k bungalovu. Na pláži pak chci pod slunečníkem pozorovat blýskání a sníst si ovoce, ale začne pršet, tak se raději uchyluji na terasu své chatky.
Dnes je to poprvé, co jsem se v Kambodži necítila bezpečně. A mohly za to tito ožralí převážně britští neandrtálci, kteří se absolutně utrhli ze řetězu . Být na jedné lodi v rámci výletu kolem ostrova s takovými individui, kteří absolutně nerespektují nějakou stabilitu lodi, v době, kdy se stmívá a přichází bouřka, je fakt o nervy. Hlavně, že “don’t stop the music”! Tolikrát jsem měla sto chutí je všechny seřvat (kdyby šlo přeřvat tu hudbu), říct té náně, co pořád vyřvávala, až pustí hudbu, když ji kapitán vypnul, aby naznačil, že si mají sednout, ať už drží hubu…Vinu na tom mají i dva kapitáni (jestli je tak lze nazvat), kteří neuměli anglicky a nebyli schopní si sjednat pořádek. Ti ožralí neandrtálci se jim pak vozili po břiše po stole a převažovali loď na jednu stranu. Musela jsem se stydět, když jsem to viděla. Takoví idioti by neměli mít právo opouštět svou zemi. Tohle by si doma určitě nedovolili.
Boat trip na Kog Rongu? Nikdy více. Nebo s privátní lodí bez nevychovaných turistů.
Žádné komentáře:
Okomentovat