Katka na cestách: Po pěti stezkách Parque Natural de Mondragó

Léto je již v plném proudu a ačkoliv jsem měla původně v úmyslu strávit volný den na některé zdejší pláži, nakonec mi to nedalo a začala jsem pátrat, které z míst, kde jsem ještě nebyla, bych mohla navštívit. A třeba se mohla i někde okoupat. Nakonec jsem narazila na přírodní park Mondragó, který se nachází při pobřeží jen asi 5 km od městečka Santanyi. Je to oblast skalních útesů a malých romantických zátok. To mi přišlo jako zajímavá možnost. Parkem vedou čtyři krátké stezky a mohla jsem se okoupat na některé z pláží. Dobrý plán na slunečný letní den.
Takže jsem si natočila budíka na šestou, abych stihla autobus do Manacoru, odkud mi o tři čtvrtě na devět vyjížděl autobus č.495 do Santanyi.

Ve středu probíhá v centru Santanyi trh. Zběžně jsem se jím prošla, když jsem hledala stanoviště taxíků. Přírodní park je od mestečka vzdálený jen asi 5 km, ale už je docela horko na to, abych absolovovala cestu po nějaké asfaltce. Talže jsem si zavolala taxi a nechala se odvézt na jedno z parkovišť parku v části zvané Ses Font de n'Alis. Zde stojí malá chatka s turistickými informacemi parku. Na nástěnných tabulích jsou fotky a popisy zdejší fauny a flóry. Podle sympatické paní, která v turistických informacích pracuje, je nejlepší dobou pro zahlédnutí některého zvířete jaro a podzim. V parku žijí želvy, ježci, lasičky, množství ptactva, žáby a nějaký ten vodní had zdržující se kolem mokřadů. V minulých stoletích se na tomto území hospodařilo a byla využívána voda z potoků, které zde odvádějí vodu do moře. Lidé zde měli své statky, lovila se zde zvěř.
Vyfasovala jsem prospekty a vydala se na první stezku, která mě měla dovést na pláž Playa Ses Fonts de n'Alis. Tato stezka vede porostem až k ústí vodního toku, který je ale v létě téměř vyschlý a zbylá voda nevydává zrovna vábný odér.

Krajinou zde vede elektrické vedení. Došla jsem na pláž, která se již plnila lidmi. Na levém okraji pláže začíná okružní stezka č. 2, která vede po pobřeží a nabízí opravdu zajímavé vyhlídky na záliv, ve kterém kotvilo množství jachet a mezi nimi se "proháněli" lidé na šlapadlech. Podél okraje útesu jsem objevovala zajímavá zákoutí, jako je jeskyně, kterou se dá proplout na kajaku nebo malém člunu. Také jsem objevila jednu tzv."secrets", což je díra ve svahu, kam v době španělské občanské války pašeráci schovávali kontraband předtím, než jej rozvezli po ostrově. Takových skrýší je tady na pobřeží několik.

Vzhledem k členitosti zdejšího zálivu Cala Mondragó bylo v minulosti nutné jej hlídat, aby se tudy na ostrov nedostali piráti. Proto zde byla v 16. století zřízena tajná pozorovatelna, která dala název této stezce - Sa Guárdia d'en Garrot.

Ve 40.letech minulého století zde byla zřízena vojenská pozorovatelna hlídjící pobřeží před pašeráky. Prohlédla jsem si tuto pozorovatelnu a zamířila po cestě dál. Na rozcestí jsem se ale rozhodla zajít se zchladit do malinkaté zátoky Caló des Burgit, kde je úzká písčitá pláž. Moc pěkné místo s průzračně čistým mořem. A ačkoliv i tato pláž byla v obležení lidí, byl tu větší klid. S chutí jsem vlezla do osvěžující vody a chvíli si užívala a pak se vydala dál. Stezka mě po pár desítkách metrů dovedla zpět na pláž Ses Fonts de n'Alis.
Další tři stezky začínají v zátoce u pláže S'Amarador. K ní mě dovedl pobřežní chodník. Pláž byla doslova nacpaná. Žádný romantický pohled na liduprázdnou pláž, který se zřejmě nabízí jen v zimních měsících, kdy musí být atmosféra v parku úplně jiná. Nyní mi kvůli té mase lidí ani nepřišlo, že bych se nacházela na chráněném území.
V pravém rohu pláže začínala další stezka. S'Hort d'en Metge je nově vybudovanou stezkou, která poukazuje na původní styl života, kterým bylo zemědělství. Prošla jsem kolem několika rozpadajících se stavení, kolem staré nádrže, lesem a kolem malého statku, kde původně pěstovalo obylí to nejchudší obyvatelstvo.

Caló des Burgit

Vrátila jsem se zpět na pláž a abych se dostala k posledním dvěma stezkám, musela jsem celou pláž přejít až ke schodišti, které je hlavním přístupovým bodem na pláž. Nad schodištěm začíná stezka č.3, která vede podél pobřeží k vyhlídce Punta de Ses Gatoves. Odtud se nabázejí další zajímavé panoramatické pohledy na záliv. Dál po cestě je možné si všimnout dalšího "secrets" a také staré kamenné pece na pálení vápna, což byla jedna z tradičních činností v 19.století.
Došla jsem na hlavní přístupovou cestu, která by mě dovedla na parkoviště S'amarador, které je druhým místem, kde lze během návštěvy parku nechat své vozidlo. Vrátila jsem se ale směrem k pláži a po pár metrech vstoupila na poslední stezku. Došla jsem k malé kamenné stavbě, která v minulých stoletích sloužila jako obydlí těch nejchudších zemědělců, kteří pracovali na okolních statcích. Cesta lesem mě dovedla na vyhlídku na mokřady a přes piknikovou zónu jsem došla opět téměř k pláži.

A protože jsem měla ještě asi hodinku čas předtím, než bych se musela vrátit do Santanyi chytit autobus nazpět, roztáhla jsem si na pláži ručník a šla se zchladit do moře.
A pak již opět volala taxislužbu a nechala se dovést do centra městečka, jehož ulice byly oproti ránu liduprázdné. Po trhu ani památky. Na Placa Mayor jsem si sedla na terasu jedné z restautací, abych se osvěžila vynikající domácí limonádou s mátou. A pak již mě čekala cesta zpět autobusem.
Byl to zajímavý výlet, i když na podobné procházky je dost vedro. Celá oblast kolem Santanyi je plná malých zátok a vysokých skalních útesů. Ty ale prozkoumám, až nebudou panovat taková parna.