Odpoledne v Cebu City aneb Návštěva historických pamětihodností ve starém centru a marné shánění pohlednic

Po třech skvělých dnech mě čekal návrat do chaotického velkoměsta. Další den ráno mi letělo letadlo na Camiguin a tak jsem se rozhodla se trochu blíže seznámit s hlavním městem Cebu a podívat se k několika málo památkám spojeným s příchodem Španělů na ostrov. 

Autobus mířící do Cebu City projíždí Moalboalem co půl hodiny. Já chytla ten o půl deváté. Před dvanáctou jsem vysedla na jižním autobusovém terminálu a chytla si taxíka. A opět jej musela navigovat. Ještě, že jsem si na google mapách našla, kde hostal Hey Fallas Guesthouse je. Byl jen o ulici dál než ten, ve kterém jsem přespávala první noc po příletu. 

Tento hostal vypadal lépe a na pokoji byla i uzamykatelná skříňka. 

Altánek, v němž stojí Magellanův kříž

Nechala jsem věci na hotelu, zeptala se mladého recepčního, které jeepney mě doveze do starého centra k Magallhanovu kříži a vydala se k hlavní avenidě. Nasedla jsem do přijíždějícího jeepneye 04C a řidiči řekla, kam chci. Jízdné po městě je v jeepneyích jen 7 pesos. Proplétali jsme se uličkami přeplněnými auty. Doprava je tu opravdu příšerná. A lepivé dusno také. Asi po půl hodině jsme dojeli k náměstí, na němž stojí altánek a v něm je krytá kopie kříže, který zde 21.dubna 1521 nechal vztyčit Ferdinand Magellan, když doplul na Cebu. Na stropě altánku je freska znázorňující tento okamžik.

Magellanův kříž

Kolem kříže se houfovala zřejmě korejská skupinka vedená průvodcem. Místní ženy prodávaly svíčky. 

Z jedné strany náměstí stojí radnice a z druhé poutní místo - kostel Basilica de Santo Niño. Prodejci "zaručeně pravých" perel nabízejí u silnice svoje zboží. 

Došla jsem k náměstí Plaza Independencia, dříve nazývané Plaza de Armas. V 16.století bylo toto prostranství využíváno na vojenská cvičení a přehlídky. Náměstí změnilo jméno ještě několikrát. Během americké nadvlády se jmenovalo Plaza Libertad (náměstí svobody) odkazující na osvobození od španělské nadvlády. Poté, co Filipíny získaly nezávislost i na USA, se přejmenovalo na dnešní Náměstí Nezávislosti. V centru náměstí stojí obelisk věnovaný Miguelu de Legazpi, který v roce 1565 doplul na Filipíny a ve jménu španělské koruny zde vybudoval první španělskou zámořskou osadu.

Poté, co se Filipíny staly španělskou kolonií, stal se Legazpi prvním generálním guvernérem. Nechal také postavit pevnost Ford San Pedro, která stojí na druhé straně náměstí. Je to nejstarší pevnost na Filipínách a také nejmenší trojhranná stavba. 

Ve vstupní bráně jsou na stěnách umísteny obrazy a popisky týkající se historie pevnosti a španělského připlutí. Vstupné do pevnosti je 20 pesos. Nabízeli mi i průvodce zdarma, ale na zdlouhavou prohlídku jsem neměla náladu. Ve vnitřním dvoře probíhala příprava stolů zřejmě na svatební hostinu. Pěkné místo na oslavy. Kolem spousta květin a kvetoucích stromů frangipani. V místnosti bylvalé kaple je výstavka věnovaná aktérům bitvy o Mactan, během níž byl portugalský mořeplavec Magellan zabit náčelníkem Lapu Lapu. 

V pevnosti San Pedro

Vystoupala jsem na ochoz pevnosti. V místnosti nahoře je malé muzeum se starými fotografiemi Cebu City. Z ochozu je pěkný výhled na Plaza Independencia. V rozích hradeb stojí malé bašty. Obešla jsem si ochoz ze všech tří stran a vydala se do budovy hlavní pošty, která stojí na jižní straně u moře. Předtím, než jsem měla opustit Cebu, jsem si chtěla odvézt nějaký pohled. Na Camotes Islands jsem na žádný nenarazila a tak jsem doufala, že v Cebu na nějaký narazím. A kde by mohli mít pohledy, když ne na poště? Jenže slečna na přepážce mi řekla, že žádný nemají a odkázala mě na jakýsi supermarket, o kterém jsem neměla ani páru, kde by mohl stát. Tohle město mi přišlo dost chaotické. 

Magellan, Lapu Lapu a bitva o Mactan

Podle mapy okopírované z Lonely Planet měla u náměstí stát nějaká kancelář turistického oddělení. Našla jsem ji na ulici Legazpi, ale bylo zavřeno. Zřejmě polední pauza. Za výlohou bylo vidět nějaké prospekty. Nehodlala jsem čekat, až (a jestli) někdy otevřou a vydala se k další historické budově, kterou je nedaleká cebuánská městská katedrála. Stavba katedrály trvala mnoho let kvůli nedostatku peněz. Během 2.světové války byla poničena a zůstaly jen tlusté zdi a zvonice z roku 1853. Po válce došlo k rychlé rekonstrukci. Dnes v katedrále probíhala svatba. 

Z katedrály jsem si zašla do nedalekého nejvýznamnějšího kostela ostrova - Basilica Minore del Santo Niño- postaveného v roce 1740. Uvnitř je umístěna soška Ježíška pocházející z Magellanovy doby. Zvonice kostela se skácela během silného zemětřesení v říjnu 2013, které zasáhlo Bohol a Cebu.

Byla zde spousta lidí. 

Měla jsem hlad a potřebovala jsem sehnat ty pohledy. Z historických míst mi zbývalo navštívit jen najstarší ulici na Filipínách, kterou je Colon street. Dnes je to nákupní ulice. Je zde i budova univerzity. Ulice tady ve starém městě nejsou moc zajímavé. A ani ona slavná ulice na mě nepůsobila nijak historicky. Je lemovaná nevzhlednými budovami nákupních center.    Po ulici vedoucí podloubím nákupáků proudila spousta lidí. U silnice stáli stánkaři a nabízely různé užitečné a méně užitečné výrobky. U vchodů do obchodů a rychlých občerstvení stála ochranka a kontrolovala obsah tašek, zda nikdo nenese žádnou zbraň. 

Plaza Independencia

U pouličního stánkaře jsem si koupila měsíček vodního melounu. A pak vlezla do budovy nákupního centra Super Metro obhlídnout obchody. Byl to klasický velký supermarket. Před pokladnami stálo několik stánků s občerstvením. Z nabídky jsem si zvolila “shawarma” a u jiného stánku si dala melounový nápoj. Na zasycení to stačilo. Pak jsem vlezla mezi regály na čumendu s zjistit ceny a připadné produkty, které si pak před odletem nakoupím v Manile. Teď se s tím ještě nehodlám tahat. 

Výběr měli opravdu velký a nakonec jsem si koupila jeden sáček se sušeným mangem. Za 100 g jsem zaplatila zhruba 80 pesos. Bylo to cebuánské mango a na sáčku bylo napsáno, že je to dobrá kvalita pro vývoz. Předpokládala jsem, že na toto zboží narazím i jinde na Filipínách. 

katedrála

Pohledy v nákupáku neměli. A ani v ostatních, do kterých jsem poté nakoukla. V pekárně jsem si koupila nějaké buchty a vydala se zpět ke katedrále, kde jsem viděla projíždět jeepney 04C, které jsem předpokládala, že mě doveze zpět na Maxilom avenue. Procházet se v tomto upoceném špinavém městě se mi nechtělo. Bylo kolem čtvrté, když jsem vysedla na mě známé magistrále. Po cestě jsem si všimla obchodu s knihami. Tam by teoreticky mohly mít pohledy. Obchod nebyl daleko od hostelu. Nejdříve jsem si ale šla odpočinout na pokoj. Hostel se odpoledne zaplnil. 

v bazilice del Santo Niño

Kolem šesté jsem se vydala na večeři. Kousek od hostelu jsem viděla restauraci, ale když v ní nikdo neseděl, odradilo mě to a raději jsem pokračovala podél magistrály nahoru. Minula jsem pár barů, známou značku rychlého občerstvení Jolibee, na kterou lze ve velkých městech narazit častěji než na mekáče a jiné známé značky. 

O pár metrů dál byl další komplex s různými firmami s rychlým občerstvením západního stylu. A naproti přes ulici onen Book shop. Před večeří jsem si tedy zašlado knihkupectví, které je i papírnictvím, vypátrat nějaké pohledy. Na ty jsem nakonec narazila v druhém patře. Jenže nabídka byla dost nezajímavá. Spousta nepěkných pohledů z Manily a nebo nějakých festivalů. Žádný pohled z Cebu nebo okolních ostrovů.

Colon Street

Takže jsem s nepořízenou vyrazila na večeři. Obešla jsem si jednotlivá rychlá občerstvení a pak vlezla do Mang Inasal a poručila si grilovaná kuřecí prsa s rýží za 129 pesos. Dostala jsem číslo na tyčce, kterou jsem zapíchla do krabičky u stolu a čekala, až mi donesou jídlo. Kupodivu bylo to kuře velmi dobré a šťavnaté. Opravdu grilované. 

Po večeři jsem se vrátila na hostel, kde mě zmohla únava a vytuhla jsem za chvíli. Když jsem se o dvě hodiny později vzbudila, abych si šla vyčistit zuby, bylo dole v přijímací hale a kuchyni v jednom docela živo.

Colon Street

Recepční a zřejmě i jeden z rodiny vlastnící tento hostel se nechával tetovat. Mladá tatérka s rouškou na puse seděla u stolu, kolem kterého postávali zvědavci a tetovala recepčnímu andělská křídla na zápěstí. Zřejmě to bylo jeho první tetování. Vypadalo to dost amatérsky a hygienické podmínky nebyly zrovna ideální. To už bych se raději nechala tetovat někde v horách tradičním způsobem než tady v kuchyni. A to jsem o jednom tetování uvažovala, ale od profesionála. 

Cebu City mě tedy nezaujalo a půlden na prohlídku bohatě stačil. 

Dodatečná poznámka: pokud chcete nakoupit sušené mango za dobrou cenu, nakupujte v nákupáku v Cebu City. Jinde na Filipínách je stejný výrobek o 30% dražší a na letištích i o 100 %. Zatímco zde v Super Metro stálo 100 g sušeného manga okolo 80 - 90 pesos, v Manile jsem    je kupovala za 114 pesos. A na letišti stálo okolo 190 pesos.