Nikam jsem se dnes nehnala a v posteli zůstala do půl osmé. Kohouti opět kokrhali naplno.
Dostala jsem jiný skůtr, protože se potvrdilo to, co jsem si myslela od začátku. Zadní kolo bylo poloprázdné a podle jednoho z rodiny provozující hostal, to nebylo na dlouhé jízdy. Hlavně, že jsem včera zvládla skoro 190 km.
O půl deváté jsem vyrazila směrem na Tagbilaran. Po cestě jsem se ještě stavila v pekárně pro nějaký moučník na pozdní snídani.
V městečku Baclayon jsem udělala fotografickou zastávku u kostela. Dojela jsem na křižovatku před Tagbilaranem a než jsem zabočila doleva na most spojující Bohol a ostrov Panglao, raději jsem dotankovala. Na ostrově mě zajímala jeskyně Hinagdanan Cave a pak nějaká pláž. Jeskyně je zhruba ve středu severní strany ostrova. Dojet k ní nebyl problém. Sice jsem se dvakrát musela zeptat, protože ta směrovka není moc dobře zviditelněná.
Vstupné bylo 50 pesos a pokud bych chtěla v jeskyni plavat v jezírku, připlatila bych si 75 pesos. Čekala jsem podobnou jeskyni jako na Camotes, ale byla docela malá a plná turistů. Za ty peníze nic moc.
Otočila jsem to zpět na jižní stranu ostrova do městečka Dao, kde jsem si všimla odbočky na nějakou včelí farmu, restauraci, potápěčský obchod...doufala jsem, že tam bude i nějaká pláž, kde bych se vyvalila a užila si půl dne.
Motorku jsem nechala na vyhrazeném parkovišti a vydala se do areálu včelí farmy. Je to vlastně takový resort, protože kromě obchodu s bio produkty spojenými s medem a fabriky, kde ekologicky zpracovávají tyto produkty a pěstují si bylinky a zeleninu, kterou pak používají ve zdejší restauraci a pořádáním prohlídky této fabriky, je zde možné se i ubytovat. Dekorace celého areálu je velmi příjmná a upravená. Prošla jsem si obchod, kde je možné i ochutnat různé typy medu (chutná jako karamel) a pomazánek. Nabízejí zde i bio-kávu z vnitrozemí Boholu, ovocné čaje, sušené ovoce a ručně tkané vyrobky.
Na informacích jsem se zeptala, jak je to s tou prohlídkou včelí farmy. Platí se jen poplatek 30 pesos za průvodce. A prohlídka byla za pět minut. Hlavním tématem prohlídky nebyly včely, ale ukázka jednotlivých výrobních procesů u zdejších produktů. Průvodce si hrál na profesora a poučoval nás o bylinkách a jednotlivých "bestsellerech". Nakonec nám ukázal jednu včelí plástvi. Med je sem dovážen z Mindanaa, na Boholu se nesbírá.
Po prohlídce jsem si zašla do zdejší restaurace na oběd. Ceny tu ale mají vyšší, tak jsem si dala jen fish wrap a štávu z citronové trávy a okurky. Docela to ušlo.
Seděla jsem u barového pultu obráceného k moři. Nedaleko se táhla bělostná pláž.
Na Panglao je několik pláží a ta vyhlášená a prý nejhezčí je Alona Beach. Až na ni jsem se ale nechystala. Prostě jsem chtěla dojet na nějakou ucházející pláž a skočit do moře.
Dojela jsem na odbočku k Libaong beach. Dojela k budce s hlídačem, který kontroloval vstup na soukromý pozemek, kterým se muselo projít, když se chtělo dál na veřejnou pláž. Nechala jsem tam motorku a když mi hlídač sdělil, že můžu přes pozemek projít, vydala jsem se kolem pobřeží dál najít nějaké pěkné místečko, kde bych se vyvalila. Byla neděle a místní trávili volný den na pláži piknikováním, hraním volejbalu a koupáním se v moři.
Prošla jsem tuto zalidněnou zónu a pak uviděla před soukromou vilou volný strom, který vrhal na tu úzkou pláž stín. Ideální místo. Moře dnes bylo trochu zvlněné. Vydala jsem se se šnorchlem do vody. V blízkosti pláže ale kromě travin a velkých oranžových mořských hvězdic jsem nic zajímavého neviděla.
Kolem mě procházeli západní turisté a mířili dál po pláži. V dálce pláž přehrazovaly balvany. A moc lidí tam nebylo. Tak jsem se přesunula tam. Kolem bylo jen pár místních, kteří se bavili se španělskými gay párečkem. Jeden jim nabídl donést kokosový ořech a donesl i mě. Prý jich tu mají hodně. Nic za to nechtěl. Filipínci chvíli polehávali kolem a dál konverzovali s těma dvěma a pak se vydali do moře na lov zřejmě ježků.
Na obloze se povalovaly tmavé mraky. Po třetí jsem to válení se na pláži zabalila a vydala se na zpáteční cestu. Ještě jsem se stavila v obchodě a v regálu objevila nedostatkový opalovací krém. Ten je docel problém sehnat. A taky je pěkně drahý. Za malou tubu faktoru 50 jsem vysolila přes čtyři stovky.
O půl páté jsem dorazila na hostel. Vrátila motorku s plnou nádrží, počkala si do setmění a vydala se opět do pizzerky na poslední filipínskou pizzu. Jak jsem tak čekala až mi ji udělají, objevil se opět filipínský profesor jógy, objednal si svou margaritu a zeptal se, zda si může zase přisednout. Zatímco jsme večeřeli (on si na tu margaritu dával svoji donesenou nastrouhanou mrkev ) povídali jsme si o problémech Filipín. Byla to příjemná konverzace s hodně sečtělým člověkem. 
Po večeři jsem si dobalila batoh a šla si lehnout. Čekalo mě brzké vstávání, odvoz do Tagbilaranu, trajekt na Cebu a z Cebu let na Palawan.
Žádné komentáře:
Okomentovat