V sedm jsem byla vzhůru. Na recepci jsem si k snídani vyžádala omeletu. Na procházku do centra, abych se nasnídala tam, jsem neměla čas. O půl deváté začínala tour po ostrovech. Jako první jsem si včera zvolila tour A. Každá tour obsahuje pět zastávek na zajímavých místech okolních ostrovů. "Áčko" se hlavně zaměřuje na laguny ostrova Miniloc - Small Lagoon, Big Lagoon a Secret Lagoon. Shimizu a také na pláži 7 Commandos Beach. Součástí celodenního "island hoppingu" je oběd formou bufetu a také půjčení šnorchlu. Já jsem si ale vzala svůj vlastní.
Kromě nich se zastavuje i na nedalekém ostrůvku
O půl deváté mě řidič tohoto "resortu" odvezl na motorce do centra El Nida a nechal mě u kanceláře jakési agentury. Odtamtud mě dovedli na pláž. Během cesty mě týpek upozornil, že musím zaplatit 200 pesos poplatku za životní prostředí. O tom mi nikdo neřekl. Ještě, že jsem si s sebou nějaké peníze vzala. V "kanceláři" na pláži jsem tedy zaplatila onen poplatek. Tento výdaj mě docela naštval. Jestli u každé tour budu muset platit tuhle sumu, tak teda nevím. Tohle by snad mělo být součástí tour.Pak mě týpek dovedl vedle na lavičku a předal mě dalšímu týpkovi s tím, že mám počkat, až mě zavede na loď.
Pobaveně jsem pozorovala čínské turistky v dlouhých šatech a v elegantních botách na klínu, jak se brodí mořem a nad hlavou nesou kabelku a svetřík. Tohle je pro čínské turistky typické. Na sportovní a outdoorové akce chodí naprosto nevhodně oblečené a nebo namalované. Jako třeba na canyoning na Kawasan Falls na Cebu. Tam bylo pár slečinek s nalepovacími řasami zvýrazněnými řasenkou a rudou rtěnkou na rtech, kterou po registraci ještě jednou natřely. A k tomu deštníky v ruce, aby se slunce náhodou nedotklo jejich bílé pokožky. Někteří Asiaté jsou totiž posedlí tím, aby jejich pokožka byla bílá. Opálení je pro ně nevhodné a zřejmě značí i nižší společenský status. Ty deštníky jsem pak viděla naskládané u jedné budky s občerstvením o půl kilometru dál před sestupem do kaňonu.
Po deváté se týpek zvedl, řekl, že mám čekat a na malé loďce odplul k jedné z výletních lodí. Zřejmě, aby ji přiblížil ke břehu. Čekala jsem pak ještě dalších nevím kolik minut, než si mě zavolala jakási ženská a zapsala si moje jméno do deníku. Kolem ní bylo několik dalších lidí. A pak jsme se konečně vydali na loď, která se přiblížila asi na 7 metrů od břehu. Probrodila jsem se na palubu, zaujala první místo na přídi. A pak se zase čekalo. Čekalo se na zbývající posádku, na kapitána, který na břehu vyřizoval povolení a na trojici čínských postarších turistek, které dorazily až kolem desáté. Pomalu se mi kazila nálada. Většina výletních lodí již odplula. Jen jsem doufala, že neodplujeme jako poslední a nevrátíme se mezi prvními. Tour měla končit mezi čtvrtou a pátou hodinou.Ve čtvrt na jedenáct jsme byli konečně kompletní a vypluli z přístavu k první zastávce. Tou měla být pláž Seven Commandos Beach, která je na druhé straně mysu chránícího El Nido. Pláž Seven Commandos prý dostala svoje jméno po sedmi japonských vojácích, kteří zde žili a během 2.světové války byli vězněni.
Mys jsme obepluli během deseti minut a když jsme se přiblížili k pláži a viděli podél ní množství kotvících výletních lodí, rozhodl se kapitán zakotvit u sousední menší pláže Papaya Beach, kterou od Seven Commandos odděluje skalní útes zabíhající do moře. Hned mi toto místo učarovalo. Vzhledem ke korálovým útesům a malé hloubce nemohla naše relativně velká loď (dnes se nás na ni naskládalo asi 20) zakotvit u břehu a tak jsme zakotvili asi dvacet metrů od pláže. Náš průvodce řekl, že tu budeme 40 minut. Zatímco ostatní šli šnorchlovat kolem lodě, já si doplavala nejprve na bělostnou pláž. Kromě naší lodě zde kotvily dvě další a několik lidí se procházelo po pláži. V jednom rohu stála malá chajda s občerstvením. Na druhém konci pak na písku "seděly" velké balvany. Opět jsem vlezla do vody a chvíli šnorchlovala. Podmořský svět tu byl pěkný. Pěkné korály. Možná hezčí než na White beach v Moalboal. Rybky tu také plavaly.Po jedenácté jsme vypluli dál. Tuhle pláž jsem si ale uložila do paměti. Jeden den bych si chtěla půjčit kajak a vydat se na průzkum okolí. Uvažovala jsem o ostrově Cadlao, který je naproti zátoce El Nida. Ale po této zastávce to asi stočím spíše sem na Papaya Beach. Opravdu krása. A možná je i hezčí a klidnější než sousední Seven Commandos.
Druhou zastávkou byla Small Lagoon - "Malá laguna" na severní straně ostrova Miniloc. Vpluli jsme do malé zátoky, kde již kotvilo množství lodí. Na některých grilovali ryby a maso a kouř a vůně se linula vzduchem. K lodi dorazilo pár týpků s kajaky. Průvodce nám řekl, že malá laguna je odtud asi 250 metrů a že se tam můžeme dopravit na kajaku. Kajak ale nebyl v ceně a za půjčení chtěli nehoráznou sumu (kterou jsem u sebe stejně neměla), snad ještě vyšší, než za půjčení kajaku v El Nidu na celý den. Měli jsme zde strávit hodinu. Podle průvodce se do laguny dá doplavat, ale je to daleko. Tak jsem na nic nečekala, vlezla se šnorchlem do vody a podél skalního útesu plavala k laguně. Moře u útesů bylo mělké. Nebyla jsem jediná, kdo místo kajaku zvolil plavání. Do laguny se vstupuje nevelkým otvorem ve skále. Vždy ním může proplout jen jeden kajak. Na druhé straně skalního okna je pěkná laguna, kterou prozkoumávalo množství zručných a méně zručných "kajakářů". Zde již nebylo mělko. Doplavala jsem do obou "zátočin" laguny. Odpočinout si lze na skále pod vysokými skalními stěnami chránícími lagunu.Nazpět jsem doplavala s časovou reservou. Ještě jsme pak čekali na dvě Polky na kajaku, kterým nikdo z personálu nedal v laguně vědět, že je třeba se již vrátit. Na palubě dnes převládali Filipínci. Nás Evropanů bylo jen pět - já, dvě Polky a dvě Němky.
Kolem pobřeží ostrova jsme pluli jižním směrem. Tentokrát k "Velké laguně" Big Lagoon. Některé menší výletní lodě mohly do laguny vplout. My jsme byli moc velcí. Moře je v průlivu vedoucím do laguny moc mělké a tak jsme zakotvili před vstupní branou. Opět jsme si mohli půjčit kajak. Prý je to dost daleko doplavat tam. Další možností bylo šnorchlovat kolem lodi. Vydala jsem se se šnorchlem směr laguna. Tady jsem musela trochu zabrat. Proud byl docela silný. Doplavala jsem do průlivu a když jsem viděla, jak mělké to tu je, pokračovala jsem dál chůzí. Voda mi sahala po pás. Moře zde mělo krásnou světle modrou barvu. Došla jsem až k místu, kde se dno začalo svažovat do hlubiny. Moc času jsem neměla a vypadalo to, že laguna zabíhá hodně daleko. To, co jsem viděla, mi stačilo. Tak jsem se otočila a vydala se zpět k lodi, kde jsem pak ještě chvíli šnorchlovala.
Bylo již půl druhé a hlad se hlásil o slovo. Pluli jsme dál kolem ostrova. Minuli jsme prý třetí nejdražší resort na Palawanu a zakotvili poblíž jakési pláže. Za rohem prý byla Secret Lagoon - "tajná laguna". Průvodce nám řekl, že jsme měli zakotvit na protějším malém ostrově na pláži, kde by se obědvalo, ale opět tam již kotvilo příliš mnoho lodí, tak se rozhodli, že poobědváme zde na lodi. Nejprve to vypadalo, že se nejdříve podíváme do té tajné laguny, ale pak se rozhodli, že se raději nejprve najíme, protože maso je už hotové.
Doprostřed paluby roztáhli dva stoly a naservírovali na ně talíře s mušlemi, grilovaným vepřovým, salátem, grilovanou rybou "jednorožcem", rýží, ovocem, grilovanými lilky...Bylo to dobré. Po obědě jsem se chtěla vydat objevit tu lagunu, když na její prohlídku má být jen 20 minut. Průvodce řekl, že si mám po obědě chvíli vydechnout. Po chvíli ale svolil, že se tedy jde do laguny. Otvor do laguny je prý po levé straně. Doplavala jsem podél pobřeží k malému otvoru ve skále, který lze snadno přehlédnout. Když je příliv, tak se dovnitř nelze dostat, protože je to malé okno zatopené. Podle průvodce tam měla být řada čekající na vstup. Dalo se totiž buď dovnitř nebo ven. Dvě osoby se v tom otvoru nemohly míjet. Když jsem k otvoru došla, žádná fronta tam nebyla. Protáhla jsem se dírou a octla se v malé laguně vyplněné zkalenou vodou. Ta je prý napůl dešťová a napůl mořská. Moc toho tu na koukání nebylo. Byl to zajímavý geologický úkaz, to ano, ale tím, kolik tu bylo lidí a že ta voda měla takovou kalnou barvu, se pocit nadšení nedostavil. Tajná laguna už dávno nebyla tajnou.
Když jsem odtamtud vylezla, potkala jsem průvodce vedoucího za sebou skupinku filipínských spolucestujících, jak se právě chystali vstoupit do laguny. Nyní už se před skalním oknem tvořila fronta. Průvodce mi řekl, že se můžu jít podívat na pláž, která je odtud kousíček, ale že mám na to tak deset minut. Plážička mě zaujala mnohem více než ona laguna. Nějaké agentury zde rozbalili svůj bufetový oběd. Objevila jsem pěkné zákoutí mezi skalami za pláží. Těm, co zde měli oběd, jsem záviděla. Tohle místo bylo opravdu malebné. Škoda, že jsem měla jen tak málo času. Když jsem ale viděla, že ta fronta před vstupem do laguny je pořád velká, na loď jsem se nehnala. Bylo mi jasné, že než se ta skupinka dostane dovnitř, lagunu si prohlédne a pak se dostane zpět na loď, bude to trvat déle než je deset minut.
Nakonec jsme na místě strávili snad 40 minut. A to jsem ještě stihla šnorchlovat se žluto-černými rybkami kolem naší lodi.Poslední zastávkou této tour měl být ostrov Shimizu. Nebo pláž Shimizu. Zakotvili jsme dál u pobřeží a že zde je naše poslední zastávka. Měli jsme zde šnorchlovat. Vlezla jsem do vody. Nebylo to špatné, ale ani nijak závratné šnorchlování. Tato zastávka nebyla moc zajímavá. Kromě nás zde kotvily dvě další lodě. Měla jsem pocit, že tohle nebude to místo, kde by jsme měli být, že zase zvolili nějaké jiné místo. S odstupem času a po prozkoumání mapy jsme opravdu nebyli u ostrova Shimizu. Ten byl na jižní straně. Byl to ten ostrov, kde jsme měli obědvat, ale nebylo tam místo.
Kolem půl čtvrté jsme se vydali na zpáteční cestu do El Nida. Po cestě jsem se bavila s Polkama o jejich cestě po Filipínách a o jejich výletě na motorce kolem El Nida. Tuhle variantu jsem také zvažovala. V El Nidu totiž žádná nádherná pláž není (tedy v blízkosti centra) a Nacpan Beach je prý pěkná, ale je třeba se tam dopravit.Do El Nida jsme dorazili krátce po čtvrté. Snad jako jedni z prvních. Dnes jsem se cítila trochu ošizeně. Přišlo mi, že by ty služby v rámci tour mohly být lepší a třeba ty kajaky v ceně. Přišlo mi to takové neosobní. Proto jsem se rozhodla, že žádné dýško posádce nenechám.
Zašla jsem si na ubytování dát si sprchu a pak se vrátila do centra. Na ubytování dnes nebylo absolutně možné se připojit na wi-fi, tak jsem si řekla, že si sednu do nějakého fajn baru a připojím se tam. Zvolila jsem moderní plážový bar Sava s útulnými křesílky a výhledem na zátoku. Do šesti měli happy hour, kdy jsem měla dostat dva drinky za cenu jednoho. Jenže to, na které drinky se to vztahovalo, bylo na speciálním nápojovém lístku, který ale na mém stole nebyl. Objednala jsem si vynikající ovocný shake Mockolada a pak zjistila, že tu wi-finu ani nemají. Tak jsem se po vypití shaku vydala do vyhlášeného Art Café. Je to jedna z oblíbených restaurací. Ceny jsou tu trošičku vyšší, ale to je snad ve všech restauracích tady v El Nidu. Navíc tu půjčují kajaky a organizují tour. V restauraci bylo plno, ale jeden stůl se pro mě našel. Objednala jsem si špagety s mořskými plody a kokosový ořech. V Art café jsou zaměřeni ekologicky a odmítají plastová brčka a tak jsem měla v kokosovém ořechu dřevěné brčko, které ale už nějakou dobu bylo používáno a vždy omýváno a kokosové vodě dodávalo zvláštní přepranou pachuť. Špagety byly vynikající. A wi-fina sice fungovala, ale byla hodně pomalá. V kanceláři agentury jsem se zeptala na tour a na to, zda je enviromentální poplatek zahrnut v ceně, ale bylo mi řečeno, že nikde není zahrnut v ceně. Nakonec jsem se rozhodla se na další den na tour C nevydávat a odložit ji obden. Zřejmě si půjčím motorku a projedu se po okolí. Dnes odpoledne se totiž obloha trochu zatáhla a na zítřek podle aplikace v mobilu hlásí bouřky. Snad to s nimi nebude tak žhavé. V dešti se mi ale na celodenní "island hopping" nechtělo. 
Žádné komentáře:
Okomentovat