Po půlnoci jsem se vzbudila a až snad do čtyř nemohla zabrat. Doufám, že ten jat-lag brzy přejde. Ve tři hodiny začalo lít jako z konve a když jsem se ráno v šest vzbudila, pořád ještě pokapávalo. Snídani jsem měla domluvenou na půl sedmou, abych mohla brzy vyjet na výlet na ostrov Poro, ale raději jsem si poseděla a čekala, jak to s tím počasím bude. Kůže na pažích je trochu připálená, tak jsem dnes oblékla tričko s dlouhým rukávem určené na vodní sporty a mazat se budu co chvíli, ať už slunce svítí nebo ne.
Po půl osmé jsem se rozhodla, že vyjedu. První kilometry ještě trochu pršelo, ale jen mírně a krátce. Podél silnice mířily do školy děti. Na benzince jsem nechala natankovat plnou nádrž a doufala, že to na celý den bude stačit.
Zastavila jsem se u brány přístavu v Consuelo a zeptala se vrátné, zda je možné si koupit lístek na trajekt dopředu. Prý až zítra. Potvrdila mi odjezd v 5:30 (zda je to doba nástupu nebo odjezdu zjistím zítra). Pak jsem zamířila po hlavním tahu středem ostrova do San Francisca. A odtamtud po hrázi spojující oba ostrovy na Poro. Hráz byla postavená v roce 1890 a zrekonstruovaná 1980. Po obou stranách rostou mangrovy. Od půlky hráze rozbitá silnice přechází v širokou novou betonovou cestu bez výmolů. Taková cesta vede prakticky podél celé jižní strany ostrova. Oproti Pacijanu je ostrov více kopcovitý a silnice se docela klikatí.
 |
| Radnice v Poro |
Dojela jsem do městečka Poro, po kterém nese jméno ostrov a jeden ze správních okresů, mezi něž je ostrov rozdělen. Zaparkovala na náměstí před budovou radnice. Z levé strany je náměstí ohraničeno kostelem z roku 1847 a zvonicí z 1963, po pravé straně pak stojí modrý tradiční dům z roku 1900, ve kterém si během 2.světové války Japonci zřídili velitelství.
Na velké nástěnné mapě stojící z jakéhosi muzea jsem se dozvěděla o dalších zajímavých místech okresu Poro. Dojela jsem k přístavu a objevila v jedné budově internetovou kavárnu. Haleluja! Internet tu je. Za půl hodiny si účtují 5 pesos. Zkontrolovala jsem počasí na následující dny, vložila zprávu na FB a jela dál.
 |
| Kostel v Poro |
Jako první jsem chtěla vidět vodopád Panganaron Falls, ale nenašla jsem odbočku a tak jsem pokračovala dál do městečka Tudela. To je správním centrem kraje Tudela. Prošla jsem se kolem radnice, z velké mapy zjistila, kudy k dalším zajímavostem a vydala se najít vodopád Busay Falls. Odbočka na něj byla na kraji města. Silnička stoupala do kopců. Dojela jsem až na konečnou do jakési vesničky. Vodopády nikde. Paní v "kiosku" jsem se tedy zeptala a ta mě nasměrovala zpět a že před hřbitovem nalevo. Věděla jsem, kde myslí. Míjela jsem tam parkoviště, na kterém nikdo nestál. Nechala jsem tam motorku a po pěšince sestoupila palmovým lesem k potoku. Na kmeni jedné z palem stál jeden sběrač kokosů. Proto zdejší palmy mají v kmeni zářezy, které slouží jako schůdky. Dvakrát jsem přebrodila potok a došla do areálu vodopádu. Vstupné 10 pesos. Byla jsem tam jediná. To bylo super. Vodopád připomínal tobogán a voda v jezírku měla mléčně modravé zbarvení. Dno jezírka je vydlážděné a stupňovitě klesá až k vodopádu.
Nad ním ze svahu roste mohutný strom, jehož jedna větev se jako lijána naklání nad hladinu a vytváří jakousi houpačku. Kdyby tady byli lidé, určitě by se všichni na té větvi chtěli vyfotit. Takhle jsem si mohla udělat v klidu několik selfie a pak si šla zaplavat do osvěžující vody. Vedle stromu je nad hladinou přírodní "rampa" odkud se z asi 1,5 metru (nemám odhad, mě to přišlo jako tři metry) může skákat do jezírka pod vodopádem. Tak jsem se rozhodla, že začnu trénovat bobříka odvahy (otevřené výšky nejsou zrovna mou silnou stránkou, natož skoky do vody z x metrů), protože mě v budoucnu jeden takový bobřík odvahy čeká na Cebu u Kawasan Falls, a z "rampy" do vody skočila. A pak ještě jednou. Bylo to moc pěkné místo. Hlavně ten klid, když jsem měla vodopád jen pro sebe.
 |
| Cesta k Busay Falls |
Ve dvanáct jsem se vydala palmovým lesem zpět k motorce a doufala, že mi na hlavu nespadne žádný kokosák. Procházka pod vysokými palmami obalenými zelenými kokosovými ořechy může být i životu nebezpečná.
Za parkování jsem zaplatila 5 pesos starému pánovi, kterému asi pozemek patří a jehož chýše u tohoto parkoviště stojí a vydala se zpět do Tudely. Po cestě jsem minula zajímavý domek z pletených rohoží, který slouží jako nějaké centrum. Čeho jsem si během projíždění vesnic tady na ostrovech všimla je, že tu apelují na třídění odpadu a ochranu přírody.
 |
| Vesnice v horách |
V Tudele jsem opět projela centrem, kde na mě všichni koukali (pozornost tu jako bílá blonďatá motorkářka budím všude a častokrát mi mávají). Silnice za městem je v ohodně horším stavu, ale asi po kilometru jsem opět najela na širokou nově vypadající cestu a mířila si to do oblasti McArthur (jednotlivé kraje, resp.ostrovy, jsou rozděleny do menších oblastí spadajících pod nějakou obec) najít jeskyni Bukilat Cave. Odbočku na jeskyni by přehlédl jen slepý. Velká vývěsní cedule upozorňující na odbočku k jeskyni je vidět už z dálky. Motorku jsem nechala na parkovišti a šla k pokladně. 20 pesos. Tady už nějací turisté byli.
Doufala jsem, že si budu moct v jeskyni zaplavat, ale pokladní mi řekla, že je zrovna nízká hladina vody. Bylo jí jen po kolena. Vstupuje se po schodech dolů do podzemí. Tahle jeskyně je zajímavá i co se výzdoby týká. Ve stropě je několik děr, takže sem proudí denní světlo. Do jezírek vedou schody a nad hlavou poletují netopýři. Ti mají hnízda v tmavé části jeskyně, kam se nemůže.
Jeskyně prý dostala název po prvním obyvateli oblasti, který prý přišel z Boholu. V dobách japonské okupace sloužila jako úkryt pro místní obyvatelstvo a místní věří, že voda v jezírcích je léčivá.
Na ostrově je více jeskyní. Ještě jsem chtěla navštívit jednu, která je na východě ostrova v oblasti Portobello. Na křižovatce jsem odbočila směrem k přístavu. U mola bylo přivázáno několik tradičních lodí s postranními "lyžnicemi". Ty se houpaly na neklidném moři. Docela foukalo. Na dohled od břehu z moře vyrůstal ostrov Pilar. Ten je jedním ze čtyř ostrovů souostroví Camotes Islands. A v dáli na obzoru se dal tušit dalši filipínský ostrov (nejsem si jistá, zda je to Leyte).
 |
| stezka k vodopádu |
Už v jeskyni mi kručelo v břiše hladem a doufala jsem, že po cestě potkám nějaké občerstvení. Potkala jsem jej právě zde u mola. V dřevéné boudě seděla žena s unuděným výrazem. Před sebou měla v mísách smažené nudle a také rybí hlavy. Řekla jsem si o nudle. Zabalila mi jednu porci do igelitového pytlíku. 10 pesos. Ještě jsem hodila dotaz na jeskyni a doufala, že mi řekne, kde je. Jeskyně je prý ale zavřená. Tak jsem to otočila a jela nazpět směr Poro. Bylo již před druhou hodinou a já byla hodně daleko od "domova", tak abych stihla ještě najít onen vodopád a zastavila se u jednoho z oblíbených míst ostrova na Buho Rock.
 |
| Busay Falls |
Po cestě spátky jsem to "rozkulila padesátkou (jinak jsem jela max. 40km/h, abych stihla točit zatáčky a pozorovat okolní krajinu). Ve vzduchu byl cítit déšť a pár kapek i spadlo. Odbočku na onen vodopád, co jsem dopoledne přejela, jsem nenašla ani teď a tak jsem dojela do Pora a za ním našla odbočku na Buho Rock. Skalní útvar v moři se stal oblíbeným mezi skokany do vody. Na skále je vybudováno několik skokanských můstků. Zaplatila jsem 20 pesos vstupného a po schodech sešla kolem útesu přes mostek na onu skálu. Pár místních a tři korejské děti skákali z jednoho z můstků do moře.
Chvíli jsem je pozorovala. Výška je prý 14 stop. Pak jsem se taky odhodlala a splnila jsem si tak dalšího skokanského bobříka odvahy. Skočila jsem dvakrát.
Pak jsem již zamířila přes hráz na domovský ostrov. Doufala jsem, že mi bude benzín stačit, ale ručička na ukazateli se na cestě středem ostrova směrem na Consuelo nebezpečně blížila červenému políčku rezervy. Tušila jsem, že tu po cestě nějaká benzínka bude. Byla. Natankovala jsem za 30 pesos a bylo to až až. V klidu jsem pak dojela až do Santiago Bay. Jak bylo domluveno, v šest si majitel přišel pro motorku.
Opět netekla voda. Ve džberu byla tak třetina. S ní jsem se naštěstí dokázala umýt.
 |
| přístaviště v Portobello |
 |
| Jeskyně Bukilat |
 |
| Buho Rock |
Žádné komentáře:
Okomentovat