Poslední dny na ostrově Nias

I poslední dva dny na ostrově Nias byly ve znamení relaxu. V pondělí jsem si chtěla jít ještě zasurfovat. Podle předpovědi neměly být moc velké vlny. Po ránu jsem ale nebyla schopná stát a na poledne už bylo pozdě. Takže jsem se na Sorake vypravila až po třetí hodině.
V moři zatím nebylo moc surfařů. Půjčila jsem si stejné prkno jako poprvé a vydala se do vody. Lehce nervózní, aby mě ty vlny zase nesemlely jako minule. Moře bylo klidnější než minule. A tentokrát se mi povedlo sjet i pár dobrých vln. Z toho jedna byla dlouhá a podařilo se mi mírně vytáčet. Po dvou hodinách jsem spokojeně vrátila prkno. Docela mě mrzelo, že jsem za ten týden byla surfovat jen dvakrát. Přece jen to ale není úplně nejsnadnější spot pro věčné začátečníky. Hlavně kvůli těm útesům. Po společné večeři jsem zaplatila účet za osm nocí, motorku, odvoz z letiště a ten organizovaný výlet do Gomo. Celkem jen 1 640 000 rupií za osm dní (cca 110 €).
V noci vypadla elektřina a tím i klimatizace. Do toho nedaleko někdo pořádal nějaký večírek a celou noc kolem jezdily motorky. Takže jsme se všichni moc nevyspali. 

Následující večer mě čekala noční plavba trajektem do Sibolgy. Podle Axela stačilo koupit lístek na loď až v podvečer. Trajekt měl vyjíždět v deset večer. Neměla jsem ale nic na práci a rozhodla se vyrazit do Teluk Dalam omrknout přístav, odkud trajekt vyjíždí. A taky dokoupit data. Nějak se mi podařilo těch 14 GB vyčerpat. Hostel Salty Dog je super, ale má jednu vadu, kterou do budoucna Axel odstaní. Není tam wi-fi. Takže jsem čerpala data ze sim karty.

Po desáté jsem se tedy vydala na motorce do přístaviště. Trajekt tam již kotvil. Budka s nápisem Ticketing byla otevřená. Údajně se lístky prodávaly až odpoledne, ale pokladní tam již byla. Tak jsem si šla koupit místenku. Cena se pohybuje podle třídy. Ty nejlevnější sedadla stojí okolo 70 tisíc. Zkušenost Cheety a Janise s lehátkovou kabinou za 110 tisíc byla taková, že tam lidé normálně kouřili a zpívali karaoke. Tak mi doporučovali spíš VIP kabinu, kde jsou 4 postele a není o ně moc zájem kvůli ceně a tak se může stát, že budu mít celou klimatizovanou kajutu pro sebe.
Takže jsem si řekla o VIP. Nahlásila jsem jméno a věk a zaplatila 240 tisíc rupií. Měla jsem přijít před desátou.

Takže místo na trajektu jsem měla zajištěné. Nyní mě čekalo najít místo, kde bych si dokoupila data. Mělo to být místo s cedulí Oppo. Ta správná stojí na hlavním tahu. Za dalších 12 GB jsem dala 120 tisíc rupií.
V tom největším horku jsem lelkovala v hamace. Kolem šesté se ještě vrátila do Teluk Dalam ke stánku s těmi smaženými dobrotami, abych si jich pár nakoupila s sebou na cestu na snídani. Večeři jsem měla stíhat ještě na hostelu. Cheeta s Janisem se opět vytáhli. Udělali veggie burgry s pita plackou. Před odjezdem jsem si dala sprchu. Bylo fajn, že jsem mohla v pokoji zůstat až do večera a využívat ho.
O půl desáté jsem se se všemi rozloučila a nechala se Axelem odvézt na mé motorce do přístavu. Axel mě dovedl až k mé VIP kajutě, která byla úplně nahoře.

Poděkovala jsem mu za vše a šla se ubytovat. Přede mnou bylo zhruba 12 hodin plavby.