Tak je to tu! Po podzimním naprosto skvělém road tripu po Azorských ostrovech nastal čas pro mou "velkou"vzimní cestu za dobrodružstvím. Loni touto dobou jsem se chystala na Srí Lanku a letos po jistém rozmýšlení padla volba na Sumatru. Ve hře bylo několik dalších destinací včetně Filipín, které jsem si zamilovala. Nakonec jsem se ale nadchla pro relativně málo turisticky exponovaný indonéský ostrov Sumatra. Sumatra se do povědomí zapsala svými etniky (Batakové ještě na počátku 19.století praktikovali rutuální kanibalismus), orangutany, kteří stejně jako na Borneu trpí úbytkem pralesů, které nahrazují plantáže palem olejných, velmi vzácnými tygry sumaterskými, největšími ne nejsmrdutějššími květy rafflesie a nebo také častými zemětřeseními.
Sumatra, stejně jako ostatní indonéské ostrovy leží v tzv.ohnivém pásu. Na ostrově je nejen množství aktivních sopek, ale často se tu i třese země. Ničivé zemětřesení v prosinci 2004, které vyvolalo obří tsunami, mělo epicentrum právě u západních břehů severní Sumatry. Litosférický zlom kolem Sumatry je zde velmi aktivní a země se tu třese prakticky denně, i když většinou jen velmi mírně. Letos si tedy užiji lehce adrenalinovou cestu bez toho, abych sjížděla řeku na raftu, nebo prováděla skoky ze skály v rámci kanyoningu. Tím adrenalinem bude právě ono vědomí toho, že se kdykoliv může pode mnou zachvět země. Hlavně na ostrově Nias je pravděpodobnost toho, že bych pocítila zemětřesení docela velká. Průběžně sleduju, jak se v oblasti třese země a Nias je jednou z oblastí, kde o zemětřesení není nouze a místní obyvatelé jsou na ně již zvyklí. Dalším adrenalinovým faktorem budou některé sopky, v jejichž blízkosti se budu nacházet. Například sopka Merapi, která naposledy vybuchla v květnu 2018 a také sopka Sinabung, která explodovala loni v červnu.
Hlavně díky těmto přírodním jevům bude letošní cesta dobrodružná. Batakové už kanibalismus nepraktikují a šance, že mě během treku džunglí sežere tygr je naprosto mizivá. Haha. I když je tu ještě jeden faktor, kvůli němuž se z cesty do Asie stává "riskantní" záležitost - wuhanský koronavirus. Ne, že by na Sumatře koronavirus řádil. Zatím se v Indonésii neobjevil žádný pozitivní případ a tak se na Sumatře nemusím obávat, že bych chytla právě koronavirus (to spíš dostanu průjem, nebo angínu z klimatizace), jenže po cestě na Sumatru si dělám zastávku v Singapuru, na kterou se velmi těším (opět si projít některá zákoutí města a ochutnat zdejší dobroty) a právě onen transit po letišti, metrem po městě a pod. může být lehce rizikový a to vědomí větší opatrnosti a případné nosení roušky (kterou jsem si před pár dny sehnala) bude trochu kazit tu radost. V Singapuru bylo dodneška diagnostikováno 16 pozitivních případů koronaviru. Všichni nakažení pocházeli z oblasti Wu Chan a do Singapuru cestovali buď za svými rodinami, nebo se jako rezidenti vrátili z Wu Chanu. Singapurská vláda ale zavedla množství opatření a od úterka do země není vpuštěný nikdo pocházející z Číny (letecké spojení s Čínou bylo zrušeno) a nikdo, kdo se v posledních 14 dnech v Číně octl. Všichni singapurští rezidenti, kteří se do Singapuru z Číny vrátili, mají nařízený dvoutýdenní domácí pobyt a jsou monitorováni. A já denně monitoruji vývoj situace v Singapuru. I jakousi paniku, kterou vyvolávají česká média je třeba být racionální. Šance, že bych se během jednoho dne v Singapuru nakazila zrovna koronavirem, je minimální. To bych musela být delší dobu s nakaženým v blízkém kontaktu. To, že bych se nakazila při zběžném setkání na ulici s případným infikovaným člověkem je nemožné. Pokud by na mě nekýchnul a podobně.
Jakási panika mezi lidmi je dost neadekvátní. I když každý den stoupá počet nakažených, zhruba 90 % jich je v Číně a zbytek (až na pár výjímek) se nakazil v Číně a přenesl to dál. Z téměř 1,5 miliardy Číňanů se dosud nakazilo "jen" cca 12 tisíc. Toto číslo bude stoupat, ale i kdyby se nakonec nakazil milion Číňanů, stále je to relativně malé číslo. Chřipka ročně postihne mnohem více lidí a také na ni více lidí zemře.
Hlavně nechápu tu paniku vyvěrající z čekých médií, které se více věnují koronaviru, než aktuálně probíhající chřipkové epidemii, které již podlehlo více lidí, než je nakažených koronavirem v celé Evropě.
Každopádně jsem na cestu vybavená nejen rouškou, ale i antibakteriálním gelem. Samozřejmě doufám, že se šíření nového koronaviru brzy zastaví.
Tak to by bylo k možným rizikům, která jsou spojená s letošní cestou. A jaký je můj cestovní plán? O tom v následujícím příspěvku ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat