Moje dnešní cesta začala bezproblémovým přesunem na letiště v Palmě, bezproblémovým letem do Curychu, kde jsem měla ideální dobu na přesednutí, během níž jsem se stihla navečeřet v jednom z globálních fastfoodových řetězců (a už zase dlouho to neudělám). Po desáté večer jsem nasedla do letadla, kde jsem měla skvělé místo v uličce v poslední řadě. Služby Swiss jsou v pohodě. Nedostatkem byla jen absence taštičky s páskou přes oči, minikartáčkem a pastou na zuby a papučky, která je součástí servisu Turkish Air i British Air (zkušenost z minulých let). Takže jsem musela oželit čištění zubů. Z nabídky filmů jsem si vybrala pár, ale až na ten poslední, nevím, o co tam šlo, protože jsem to prospala. Neubránila jsem se únavě. To znamená, že si zase užiju jet lag. Do Singapuru totiž přiletím v šest odpoledne (v Evropě bude 11 dopoledne). Nakonec jsme přistáli o hodinu dříve. S rouškou na krku jsem vylezla z letadla. Jen minimum cestujících ji mělo. A na letišti ji také nijak extra neřešili. Roušku zde běžně nosí jen ti, co jsou nachlazení. Chvíli jsem ji měla nasazenou, ale špatně se přes ni dýchá a je nepohodlná. Takže jsem se rozhodla ji nasadit jen při bližším kontaktu s lidmi.
Vyměnila jsem si 50€ ( to by mělo na ten jeden den stačit, za 1€ jsem dostala 1,51 SGD) a šla na imigrační. Opět to tu rychle odsýpalo. Paní na imigrčním příjemná, bez roušky. Otiskla jsem palce, vydesinfikovala ruce gelem, který tam měli připravený a šla si pro zavazadlo. To už bylo dávno sundané z pásu.
No a protože jsem měla čas k dobru a batohy mi nepřišly těžké, rozhodla jsem se zajít omrknout umělý vodopád v letištní budově Jewel. Ta byla otevřená před pár lety a hned se stala jedním z turisticky vyhledávaných míst. Prosklená kupole je jakýmsi skleníkem. Všude je spousta stromů, květin a orchidejí a uprostřed haly padá ze stropu vodopád. Atmosféru dokresluje hudba, kterou tu pouštějí. Opravdu moc pěkné místo. Na bližší prohlídku si ale vyhradím čas až poslední den před návratem do Evropy.
Udělala jsem pár fotek a vydala se hledat stanici metra MRT. Letiště je ale rozlehlé a musela jsem se vrátit na terminál 3, kde se stanice nachází. Z předchozích návštěv Singapuru mi zůstala karta EZ - link, která se tu používá jako jízdenka. A dokonce mi na ní zůstalo necelých 5 SGD. V automatu jsem si ji dobila 10dolarovkou a nasedla do přistaveného metra. Čekal mě jeden přestup. Jízda do Chinatown trvala asi 50 minut a stála mě 1,90 SGD. Částka se odečetla při opouštění stanice.
Najít hostal iStay Inn Singapore nebyl problém. Jen jsem se zorientovala, kde jsem. Za ubytování jsem zaplatila již během rezervace, takže mi recepční ukázal, kde mám postel a kde co je, vybalila jsem potřebné a hned se vydal do ulic. Cílem bylo někde pojíst a protože bylo po osmé, vydala jsem se do čtvrti mrakodrapů a hledala hawkers centrum Telok Ayer.
Veřejná jídelna je zde v pěkné budově s hodinovou věží, nad níž se tyčí všechny ty mrakodrapy finančních institucí. Několikrát jsem se prošla kolem stánků, než jsem se rozhodla pro soya chicken rice - kuře na sójové omáčce s rýží. Dostala jsem relativně malou porci za 4,50. Nebylo to špatné. Nalákal mě ještě stánek s deserty. Z nabídky jsem si zvolila zmrzlinový pohár fruit combo sago. Bylo to vynikající. Zdejší zmrzlinu dělají tak, že nasekají led na tříšť, zalijí jej kokosovým mlékem a nahoru dají různé přísady. Cena 2,90.
Po lahodné večeři jsem se rozhodla zajít do Marina Bay. Bylo kolem deváté večer, ulice byly plné lidí.
Jeden z důvodů, proč mám ráda Singapur, je ta bezpečnost. Singapur je jedním z nejbezpečnějších měst světa a není problém se tu procházet v noci. Bezpečnost je zajišťována jak přísnými pravidly a zákony a vysokými tresty, ale i všudypřítomnými kamerami. Big Brother tu funguje. Stačí se jen rozhlédnout a najdete hned několik kamer. Proto tu také nepotkáte moc policistů.
Došla jsem na mě již známou nábřežní promenádu, kolem které stojí komplex hotelu a barů značky Fullerton. Naproti krásně nasvícené panorama hotelu Marina Sands a Bayfront. U bílé 8 metrové sochy Merliona postávaly hloučky turistů a selfíčkářů.
Zamířila jsem kolem řeky do Clark Quay. Prošla se po mostech. A chvíli sedla na nábřeží Boat Quay. Zde byl v roce 1819 založen britský přístav Singapur. Kolem břehu řeky stojí staré kupecké domy. Podle fasády je možné rozpoznat ty nejstarší. Dříve v nich probíhal obchod s dováženými komoditami, dnes jsou v nich restaurace nabízející mořské plody a hamburgery. Škoda, že to tu teď má takovou americkou atmosféru. V barech se čepuje západní pivo. Ceny jídla jsou tu také vysoké.
Došla jsem na ulici South Bridge a došla po ní zpět na hostel. Ulice v čínské čtvrti jsou stále vyzdobeny na oslavy čínského nového roku, výzdobu už ale začínají sundávat.
Po jedenácté jsem vlezla do postele. Docela unavená. Kolem půlnoci jsem usnula. Radost z toho trvala asi do půl třetí, kdy jsem se opět probudila. Jet lag je opět tu. Už se vidím, jak budu kolem páté odpoledne zase vyřízená.
Žádné komentáře:
Okomentovat