MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

čtvrtek 6. února 2020

Den v Singapuru

Den v Singapuru byl naplánovaný a těšila jsem se na něj. Jediné, co plán narušovalo, byl jet lag (neboli pásmová nemoc), kterým jsem po příletu do Singapuru (a nejen Singapuru) trpěla před lety a ani tentokrát se mi nevyhnul.
Poté, co jsem se vzbulila kolem třetí ráno, se mi podařilo znovu usnout až někdy kolem půl šesté. Opět jsem se vzbudila po osmé. Bylo jasné, že dnešek bude náročný, co se mé kondice v rámci jet lagu týká. A ještě pár dní potrvá, než se můj bioritmus dostane do normálu.
Posnídala jsem dva toasty s marmeládou, které jsou v ceně ubytování. Tuhle “globalizovanou” hostelovou snídani nesnáším, ale alespoň něco do žaludku na začátek. Hned za hostalem dělníci s velkými stroji kopali základy nějakého budoucího mrakodrapu. Čínská čtvrť s tradičními nižšími kupeckými domky sousedí s obchodní čtvrtí plnou moderních výškových budov. 


Hlavním plánem dnešního celého dne v Singapuru byla návštěva futuristických zahrad Gardens by the Bay. Znovu jsem se chtěla projít kolem obřích betonových stromů a jedním ze skleníků. A večer si vychutnat hudební a světelné představení. Takže dopoledne jsem využila k návštěvě vyhlídkové terasy v 50.patře rezidenční budovy The Pinnacle @Duxton, která se tyčí na západním okraji čínské čtvrti. Údajně jsou odtud pěkné výhledy na město.Vzhledem k tomu, že denně na vyhlídkovou terasu může max.200 lidí z širé veřejnosti (rezidenti sem mohou kdykoliv), tak jsem se sem rozhodla vydat po ránu, než bude kapacita vyčerpána. Na odpoledne navíc hlásili možné přeháňky. 
Budova nebyla daleko. Jen asi 10 minut chůze od hostelu. Na ulici South Bridge Road, na které stojí i "můj" hostel, jsem minula malou historickou mešitu, hinduistický chrám a také významný buddhistický chrám Buddha Tooth Relic. Singapur je fascinující nejen svou čistotou, ale i tolerantní multikulturní společností. 
Předtím, než jsem došla k The Pinnacle @Duxton, zastavila jsem se v Maxwellově hawkers centru na dodatečnou snídani. Ze stánků jsem si vybrala ten, co servíroval rybí knedlíčky a dala si polévku Fish ball mee pork. Cena  4,50 SGD. Nejdřív jsem si chtěla dát laksu, ale bylo horko a měla jsem pocit, že by to bylo do žaludku těžší jídlo. Ideální by byl popiah, ale stánek, který by nabízet tuto singapurskou "palačinku", jsem nenašla. 

Když jsem došla k budově, našla jsem blok G, kde směrovka vedla ke "kanceláři", kde jsem se měla zaregistrovat. Tou kanceláří byl malý kamrlík, který by třeba mohl obývat správce, nebo hlídač parkoviště. K tomu, aby se kdokoliv mohl vydat nahoru do 50.patra, je potřeba registrace EZ-link karty, kterou tu běžně používají k ježdění MHD. A poté je nutné zaplatit vstupné 6 SGD. Nahoru se může od devíti ráno. Bylo kolem desáté a když jsem vyjela výtahem nahoru a prošla bránou na terasu, byla jsem tu v tu chvíli jediná "turistka". Pár lidí jsem nahoře potkala, ale zdálo se, že jsou to rezidenti. Terasa spojuje jednotlivé bloky budovy a v místě spojení jsou buď sedačky, nebo nějaké skulptury. Kolem zdí je spousta zeleně včetně stromů.

Výhled byl skutečně pěkný. Na jedné straně nákladní přístav, poté mrakodrapy obchodní čtvrti, pod nimi nižší zástavba čínské čtvrti a na sever i nějaký ten kopec. Tady nahoře foukalo a vítr sem zavál i zvuky zbíječek a stavebních strojů. Kolem 11 nahoru začali přicházet další turisté. 
Vydala jsem se zpět do čínské čtvrti. Prošla jsem si historickou uličku Smith street, ze které se stala jídelna pod širým nebem. Před šesti lety jsem zde ochutnala "carrot cake". Večer to tu žilo. Nyní zde bylo poloprázdno. Číšníci stáli před restauracemi a lákali každého procházejícího. Ceny jídel jsou zde ale vyšší než v hawkers centrech. Ve stánku s ovocnými džusy jsem si dala osvěžující džus z karamboly (ovoce ve tvaru hvězdy). Prošla jsem se i ulicí Pagoda street, kde jsou stánky se suvenýry typu čínské hůlky, přívěšky, trička a jiné. 

Protože bylo polední horko a hostel jsem měla prakticky přes ulici, rozhodla jsem se jít si převléct nevyhovující šaty (v tom dusném vlhku jsem začínala mít odřená potící se stehna) a při té příležitosti si řekla, že se nic nestane, když si hodinku, dvě odpočinu v klimatizovaném pokoji. Pro jistotu jsem si natočila budíka na druhou odpolední a chvíli si dáchla. 
Na oběd jsem se vypravila do stejného hawkers centra, kde jsem byla včera na večeři. Zvolila jsem si plněné knedlíčky "prawn dumpling" a "siew mai king". Cena 6,60 SGD. 

A pak již sedla na metro směr Gardens by the Bay. Vysedla jsem na stanici Bayfront. Prošla vestibulem hotelu Marina Bay Sands a octla se v zeleném futuristickém království jednoho ze symbolů Singapuru. Vstup do rozlehlého areálu zahrad je zdarma. Platí se jen vstup do skleníků a na super-stromy. A ceny jsou docela vysoké. Vyplatí si koupit kombinovanou vstupenku na více atrakcí. Už jednou jsem si oba skleníky i vyhlídkovou terasu mezi super-stromy prošla. Proto jsem znovu zamířila jen do skleníku Forest Cloud simulujícího tropický deštný les. Zde je vybudovaná umělá hora, ze které padá vodopád. Tento skleník mi přijde zajímavější než vedlejší Flower Dome. Oba skleníky slouží jako jakási Noemova archa rostlin. Jsou zde snad všechny rostliny, které na světě rostou. 

Vstupné do Cloud Forest bylo 20 SGD. Z horka jsem vstoupila do klimatizovaného skleníku, kde ve vzduchu poletovaly kapky vody. Největší nával lidí byl hned za vstupem, kde z výšky padá umělý vodopád. Hora má několik pater. Na vrholu je "ztracený svět" plný orchidejí a masožravých rostlin. Také je tu malé jezírko. Cesta pak klesá do nižších pater. V jednom jsou vystaveny krápníky a kristaly. Zastavila jsem se i na vyhlídkové terase u vodopádu. 
Po procházce skleníkem jsem zamířila k super-stromům. Na vyhlídkové terase mezi stromy jsem již byla. Novinkou je možnost rozhlédnout se po okolí z nejvyššího a zároveň hlavního super-stromu. Na jeho vrcholu je postavená observatoř a v koruně je kavárna.
Zaplatila jsem vstupné 8 SGD a nechala se výtahem vyvézt až nahoru. Již jízda výtahem byla zajímavá. Na stropě se digitálně promítalo simulované stoupání vegetací do koruny stromu. 
Několikrát jsem se prošla po obvodu vyhlídkové terasy. Umělé větve bránily lepšímu výhledu. Poté mě ale zaměstnankyně navedla na schody vedoucí na samotný vrchol, v jehož středu je umístěná umělý trávník. Několik návštěvníků zde polehávalo a relaxovalo. Udělala jsem to samé. Výhled odtud byl opravdu moc pěkný. Rozhodla jsem se, že odtud zhlédnu i ono hudební představení, které se koná každý den v 19:45 a 20:45. 

Pomalu se stmívalo a okolní budovy a stromy se začaly rozsvěcovat. Panorama hotelu Marina Bay Sands s mrakodrapy obchodního centra je odtud úchvatné. 
Když světelná show začala, překvapilo mě, že tady nahoře není nic slyšet a ani světla nebylo nějak vidět. Dole stály davy lidí a pozorovaly představení. Rychle jsem sjela výtahem dolů. Dole hrála hudba a okolní stromy se rozsvěcely a hrály barvami. Nejlepším způsobem, jak si tuto show vychutnat, bylo lehnout si na zem a dívat se k nebi. Show trvala čtvrt hodiny. Když skončila, hordy turistů se vydaly směrem ven ze zahrad. V tu chvíli začala světelná show v Marina Bay. 
Došla jsem k jezírku s vejci, které jsem odpoledne míjela a které tu před šesti lety nebylo (jezírko ano, ale vejce ne). Zde probíhala další světelná show. Vejce měnila barvy a z reproduktorů se ozýval zvláštní uklidnující zvuk jakoby pocházející z džungle nebo přírody. Tato novinka se mi líbila. Měla jsem chuť si sednout k jezeru a pozorovat to další hodinu. Jenže jsem chtěla ještě stihnout něco povečeřet a hawkers centra zavírají v devět. Takže jsem se vydala na metro, dojela do čínské čtvrti a zamířila k hawkers centru Hong Lim.
 
Bylo před devátou a otevřeno bylo již jen pár stánků. V prvním patře jsem objevila stánek Ah Heng Curry Chicken Bee Hoon Mee, který je označený cedulkou Michellinů. Je to jedno z míst, která jsou uvedená v michellinském průvodci jako místa, kde stojí za to pojíst. Vyhlášeným jídlem, které zde podávají je nudlová kari polévka s kuřecím masem. Za 5 dolarů. Tak jsem to "michellinské" jídlo ochutnala. Bylo to dost pikantní. Vyjedla jsemnudle a polévku nechala.  Pak jsem již zamířila na hostel dát si studenou sprchu, sbalit věci a snad i spát. Následující ráno mě čekal přelet na Sumatru.

Video ze Singapuru: https://www.youtube.com/watch?v=sS2wzpe8niA&t


Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...