Road trip po Azorských ostrovech - shrnutí a zajímavosti

Na to, až na vlastní oči uvidím nádhernou azorskou přírodu, jsem se těšila již od prvního momentu, kdy jsem celý road trip začala plánovat. Věděla jsem, že z ostrovů nebudu zklamaná (což nejsem). Věděla jsem, že zde žijí milí lidé (což je pravda) a že jediné, co mi může překazit plány, je špatné počasí, zemětřesení nebo výbuch sopky. Ani jedno se naštěstí nestalo.

Když to teď s odstupem času vidím, měla jsem obrovské štěstí na počasí. Měsíc před mou cestou na Azory se totiž poblíž ostrova Flores (na který jsem se velmi těšila) přehnal silný hurikán (ten nakonec na ostrově zničil "jen" obchodní přístav). A ještě týden před odletem na ostrovech denně pršelo. Pak se ale jako zázrakem na čtrnáct dní vyčasilo a já si mohla užít road trip na motorce. Sice mě neminuly slabé krátké přeháňky na ostrově Flores a Faial a jedno deštivé dopoledne na São Miguel, ale v porovnání s tím, jak zde běžně v zimních měsících prší, to nic nebylo. Tak mi ten bláznivý nápad, projet si ostrovy na motorce (když všichni raději kvůli počasí volí auta) vyšel. A bylo to moc fajn. Teplota se přes den pohybovala okolo 18 stupňů (o pár stupňů méně ve vyšších nadmořských výškách). 

Den poté, co jsem odletěla domů, opět na ostrovech začalo častěji pršet.
Na ostrově Flores jsem viděla vše, co jsem chtěla - nádherné vodopády, jezera ve vnitrozemí a trochu nepříznivý sever. Navíc to vypadalo, že jsem jedinou turistkou na ostrově (což jsem samozřejmě nebyla, ale bylo jich tu tak málo, že jsme se nepotkali). Užívala jsem si klidu na těch nádhených vyhlídkách a u jezer ve vnitrozemí. Protijedoucí místní řidiči mě zdravili. A ty skvělé večeře restauraci O Forno Transmontano patřící hostitelům!
Krátká zastávka na ostrově Faial stačila na návštěvu toho nejdůležitějšího. Byla jsem ubytovaná v nádherném domě, zúčastnila jsem se místní slavnosti, užila jsem si nádherný slunce s nádhernými panoramaty na Hortu a sousední ostrov Pico. A, a to je to, kvůli čemu jsem na ostrov letěla, viděla jsem na vlastní oči symbol ostrova - 60 let starou sopku Capelinhos. Příjemným okamžikem pak byl i moment, když se mlhy nad hlavní sopečnou kalderou uprostřed ostrova rozestoupily.

Určitě by stálo za to věnovat hlavnímu a největšímu ostrovu São Miguel o den, dva více (nebo i týden). Strávila  jsem zde čtyři dny a viděla to nejdůležitější (co mi přišlo nejdůležitější) jako je lázeňské městečko Furnas (velmi zajímavé a fascinující), jediné čajové plantáže v Evropě a ikonický div ostrovů - kalderu spící sopky Sete Cidades vyplněnou barevně odlišnými jezery. Ale ostrov ukrývá spoustu dalších velmi zajímavých přírodních úkazů a míst, na které mi ale nezbyl čas. Jako třeba zajet si do údolí Lombardas, na východní pobřeží a vykoupat se v termálním pramenem vyhřívaném moři na Ponta da Ferraria. 

Sice jsem ostrovy nenavštívila v době (v letních měsících), kdy všude kvetou hortenzie, které jsou na každé propagační fotce, ale alespoň jsem si ostrovy užila bez turistů (hlavně Sao Miguel musí být v létě v obležení), více autentické. A na nějaké ty kvetoucí hortenzie jsem také narazila.

Zde je pár zajímavostí a postřehů:

* Azorským ostrovům se také říká "Ostrovy věčného jara" kvůli příjemným teplotám po celý rok. Někdy jim říkají i "Evropská Havaj". Zřejmě díky scenerii ostrova Flores. Ostrovy pojmenovali po objevení v 15.století Portugalci podle jestřábů "açores"poletujících nad krajinou. Název ilhas Açores by se tak dal přeložit jako "jestřábí ostrovy". Nakonec se prý ukázalo, že jsou to orli, ale název ostrovům již zůstal. Mě přeletěl přes silnici na cestě ke Caldeira Velha velký hnědý dravec, možná to byl právě orel. 

*velrybářství - Azořani byli v minulosti známí jako vynikající velrybáři. Velrybářství, které je od roku 1984 zakázáno, je dodnes součástí národní identity a historie. V bývalých továrnách na zpracování velrybího tuku jsou dnes zajímavá muzea. 

*pěstování čaje - Azory, respektive ostrov São Miguel je jediným místem v Evropě, kde se pěstuje čaj. S tím se začalo v 80.letech 19.století. Technologie a čajovníky byly dovezeny z Číny. Čaj tak nahradil pěstování pomerančů. V polovině 19.století totiž pomerančové plantáže napadla plíseň. 

Nejznámější značkou je Gorreana, menší továrnou na zpracování čaje je Chá Porto Formoso (mnohem hezčí a stylovější). Azorské čaje se ale vyvážejí jen vrámci Portugalska. 

*pěstování ananasů - nahradilo pomeranče, ananasy se pěstují ve sklenících v okolí Ponta Delgady. Neznámějším a na počátku 20.století největším producentem ananasů je společnost Ananases A.Arruda. Cena azorských ananasů se v supermarketech pohybuje okolo 3,90 €/kg (což je v porovnání s dováženými ananasy z Brazílie docela pálka), v supermarketech jsou jen azorské ananasy. Ananas je dokonce nabízen jako zákusek v restauracích. 

*pitná voda - voda z kohoutku je pitná a dobrá. Není třeba kupovat balenou. Ve Furnas jsou desítky minerálních pramenů. Voda z pramenů je pitná (nikde není nápis, že se nesmí pít). Vynikající je kyselka. 

*elektrické zástrčky jsou jako v Evropě. 

*Na Azorech se lze snadno domluvit anglicky. Místní ocení, když se snažíte mluvit portugalsky. Na každém ostrově je ale prý jiný dialekt. Přesto jsem se snažila při nakupování mluvit portugalsky. Nejvíc jsem si pokecala s majitelem restaurace ve Fazendě na Floresu, mluvil pomalu a zřetelně. Kombinovala jsem španělštinu s portugalštinou. Nakonec jsem si slovo "obrigada" (děkuji) tak zautomatizovala, že jsem ještě několik dní po návratu na Mallorku měla nutkání říct místo španělského gracias portugalské obrigada.

*Azorská kuchyně je vynikající. Od 12-15 se ve spoustě lokálních restaurací nabízí denní menu za méně než 10€. V ceně je polévka, hlavní chod a nápoj. Polévky jsou vynikající a levné. Lze si objednat třeba jen denní polévku. Cena se pohybuje okolo 2€. Ceny jsou nižší než ve Španělsku. Typické jsou pokrmy z vepřového a ryby. Používají se také fazole, rýže, opečené brambory. Snad nejlepší jídlo bylo "cozido das caldeiras" vařené v zemi.  Z nápojů nedám dopustit na marakujový džus Kima. Azorské sýry jsou vyhlášené. Hlavně ty z ostrova São Jorge.