Azory - 2.den: Cesta na ostrov Flores

Dvouhodinový časový posun se trochu odrazil na mém bioritmu. Už po páté zdejšího času jsem byla vzhůru. Na chvíli jsem pak ještě usnula, ale o půl osmé jsem vylezla z postele, sbalila si věci a sešla do kuchyně si udělat snídani. Tu jsem měla v ceně. Snídně byla samoobslužná - v ledničce byla másla, marmelády, sýr, salám, nějaké to ovoce. A vše bylo o důvěře. O důvěře, že se tousťáky nebudeme cpát již k večeři.

Udělala jsem si dva sendviče, k tomu cornflejky s mlékem. S plným žaludkem jsem se o půl deváté vydala k pevnosti Forte de San Brás, kde je zastávka aerobusu ANC. A protože jsem měla čas, prošla jsem se kolem pevnosti. U západní stěny jsou vystaveny kotvy. Na stěně přístavního mola, u nějž pevnost stojí, byla malba obří olihně a o kus dál další malba. Vystoupala jsem na zeď mola. Výhled na město nebyl nejlepší. Vrátila jsem se zpět na zastávku a když jsem deset minut po deváté uviděla přijíždět aerobus, mávla jsem na něj. Jinak by nezastavil. Lístek jsem již měla koupený z letiště, tak jsem nasedla a užíval si okružní jízdu městem. Kromě mě na letiště nikdo nejel. 

O půl hodiny později jsem vysedla na letišti. Bezpečnostní kontrola co se tekutin týká byla přísnější. Z nějakého důvodu chtěli mít vše v jednom sáčku. Ale přimhouřili oko. Prošla jsem si obchůdek se suvenýry, zjistila ceny a otvírací dobu. Poslední den totiž odlítám v sedm ráno, tak pokud bych si chtěla něco koupit.

První zastávkou během letu na nejzápadnější ostrov Flores byl ostrov Terceira. Po cestě jsem z okýnka viděla vrchol nejvyšší azorské sopky - Ponta do Pico, který vystupoval nad pokrývku mraků. Ponta do Pico je zároveň nejvyšší portugalskou horou. Dosahuje výšky 2348 metrů. 

Po čtyřiceti minutách letu jsme přistáli na letišti ostrova Terceira. Z nějakého nelogického důvodu museli všichni vystoupit. I ti, co pokračovali na Flores. Za dvacet minut jsem nasedla do stejného letadla a pokračovalo se v cestě. V letadle nebyly přiřazené sedačky. Každý si sedl, kam chtěl. 

Na Flores jsem přiletěla v jednu po poledni a hned jsem zamířila do příletové haly, kde sídlí kancelář autopůjčovny Autatlantis, abych si vyzvedla rezervovanou motorku.

Dopředu jsem si online reservovala skútr na čtyři dny. Cena 26€/den. Kauce 600€, které by se mi případně blokly na kartě. Vyfasovala jsem Yamahu NMAX 125, která měla najeto přes 17 tisíc km a při kontrole vzhledu to vypadalo, jako by se na ní každý vysekal. Odřená byla ze všech stran. V papírech byly všechny škrábance vyznačeny, přesto jsem si jednotlivé části skútru vyfotila.

Bylo mi doporučeno průběžně tankovat. Na každé benzínce totiž můžu denně natankovat jen 15 litrů. Toto omezení bylo zavedeno poté, co před měsícem ostrov zasáhl hurikán Lorenzo, poničil obchodní přístav a zásobování ostrova se tak značně zkomplikovalo. Přesto si nedovedu představit, že bych vypotřebovala patnáct litrů za den, natož za ty čtyři dny.

V turistických informacích jsem vyfasovala mapu ostrova a vydala se z letiště o pár ulic dál na návštěvu bývalé továrny na zpracování velryb Fábrica da Baleia do Boqueiao, ve které dnes sídlí muzeum velrybářství. Bylo půl druhé a v muzeu měli zrovna do dvou polední pauzu. Využila jsem jí a zašla si za roh do malé restaurace O Moleiro na oběd. Zvolila jsem denní menu, které obsahovalo hrachovou polévku a poté fazolovou směs s rýží "feijoada", která mě tak zasytila, že jsem pozdější večeři řešila jen bulkou a jablkem. Oběd mě vyšel na 6,50 €. Na zdech restaurace visely malby znázorňující lov velryb. 

Vstupné do muzea velrybářství přišlo na 2,50 €. Nejprve jsem měla vystoupat do horního patra, kde na mě čekal krátký film o velrybářství. Přestím, jsem v malé místnosti zjistila, co to byly "vigilie". Těch je na ostrově několik a i v Santa Cruz je jedna. Vigilia je místo, odkud se dalekohledem pozorovalo moře a hledaly se velryby. Jakmile byla velryba nedaleko ostrova spatřena, zavolalo se rádiem do přístavu "Baleia a vista!" a začaly přípravy na vyplutí. 
Velrybářství se na Azorech provozovalo až do roku 1986, kdy byla u ostrova Pico ulovena poslední velryba. Největšího rozmachu se této činnosti dotalo v první polovině 20.století a během druhé světové války, kdy byla sháňka po velrybím oleji. Právě kvůli němu se velryby lovily. Azořani ale zužitokovali velrybu celou. Kosti namleli jako hnojivo a maso a tuk vařili tak dlouho, až z něj vytěžili co nejvíce oleje. Velmi výnosné bylo, pokud se ve vorvaním žaludku našel ambar - velmi drahá a ceněná hmota, která se přidávala do parfémů a kosmetických produktů. Do vorvaních zubů pak vyřezávali různé obrázky. Vyškrabávání obrázků do vorvaní zubní skloviny je součástí zdejší kultury dodnes a nabízí se k zakoupení jako suvenýr. Ovšem za draho. 

V muzeu byly vystaveny fotografie velrybářů, kteří v minulém století na ostrově působili. Součástí byly i ukázky z filmu Moby Dick z roku 1954, který byl natočený na motivy knihy z roku 1851. Spisovateli Hermau Melvillemu bylo předlohou v psaní právě azorští velrybáři, kteří byli považováni za velmi zručné.

Restaurace O Forno Transmontano

V hale muzea je vystaven člun, na kterém se sedmičlenná posádka na moře vydávala. Z expozice věnované historii a způsobu lovu velryb jsem přešla do sálů, kde jsou vystaveny stroje a pece, kde se velryby zpracovávaly. Před továrnou je umístěná docela moridní maketa rozříznuté velryby vejpůl. Po cestě klesající strmě od muzea k moři se v minulosti velryby vytahovaly k továrně. 

Fazenda das Lajes

Muzeum je velmi pěkně vyvedené.
Protože jsem na zamluveném ubytování nahlásila check-in mezi třetí a čtvrtou a již bylo téměř půl čtrté, nechala jsem si prohlídku zbytku městečka na jindy a vydala se na cestu. Přede mnou byla asi půlhodinová cesta do cca 20 km vzdálené vesnice Fazenda das Lajes. Vzhledem k tomu, že byla silnice plná zatáček a ze začátku foukal vítr, jela jsem docela pomalu. Musela jsem si na motorku zvyknout. Strašákem mi byly všechna ta odřená místa na skútru. 
Do Fazendy jsem dojela po čtvrté. Zaparkovala jsem na parkovišti pod restaurací O Forno Transmontano, jejíž majitelka nabízí přes Airbnb levné ubytování a šla hledat někoho, kdo by mě přijal. Restaurace byla zavřená a nikde nikdo. Nezbývalo, než jí zavolat. Hned se ozvala a po mém krátkém úvodu lámanou portugalštinou mi řekla, že už jde.

Přijala mě sympatická paní přes padesát, která mě dovedla do oddělené budovy, kde mi ukázala jeden z pokojů, sdílenou koupelnu a kuchyni, kde jsem si mohla vařit. Komunikace byla v portuglaštině. Mluvila pomalu a docela srozumitelně, takže jsem jí téměř vše rozumněla. Těch pět lekcí, které jsem se před pár lety naučila mi stačilo a zbytek jsem komolila ze španělštiny. 
Domluvily jsem se, že další den jí řeknu, co chci na večeři. Dnes již jednak bylo pozdě na to, abych si objednávala jídlo a jednak jsem ani neměla hlad. Ty fazole mi ležely v žaludku. 
Nechala jsem věci na pokoji, kde byly dvě postele a vydala se do nedalekého obchodu zjistit sortiment a otvíračku.

Otevřeno bylo od devíti do sedmi a sortiment byl značně omezen, ale základní věci se zde sehnat daly. Koupila jsem si k snídani velký jogurt, pan de leche, tuňákovou konzervu, rajče a sklenici lakaa. To mi mělo na veřeři a snídani stačit. 

Lajes das Flores

Nechala jsem nákup na pokoji a vydala se na procházku směrem k přístavní vesnici Lajes da Flores, která je vzdálená asi jen 2 km a na pobřeží zde stojí onen hurikánem poničený obchodní přístav. 
Až do přístavu jsem nedošla. Slunce se pomalu blížilo k obzoru. Došla jsem na vyhlídku Miradouro das Pedras Brancas, kde je umístěno několik piknikových stolů, záchody a kohoutek s tekoucí pitnou vodou. Je odtud pěkný panoramatický pohled na městečko s majákem a také na poničené molo přístavu, které je hned dole pod skálou. Nevypadalo to, že by v přístavu probíhaly nějaké opravné práce. Ani žádná loď tam nekotvila. 
Z vyhlídky jsem se opět po silnici vrátila na ubytování. Bylo před šestou. Slunce již zapadlo. Dala jsem si sprchu, vlezla do postele a povečeřela ty dvě bůlky a jablko. Budíka jsem si radši natočila na tři čtvrtě na osm, abych další den nevyjela pozdě a využila denního světla. Slunce totiž zapadá okolo tři čtvrtě na šest. Předpověď počasí na zítřek hlásí polojasno, 18 stupňů a téměř žádný vítr. Ideální na první celý průzkumný den ostrova.

Poničený obchodní přístav v Lajes