Azory - ostrov São Miguel: Den na žhavé půdě geotermální oblasti Furnas

Vzbudila jsem se před osmou. Budíkem mi bylo cvrlikání ptáčků a bučení krav ozývající se z nedaleké pastvy. Obloha byla šedá, ale sem tam se objevil modrý flek. Pršet dnes nemělo.

Posnídala jsem banány ze včerejška, prošla se zahradou plnou květin a ovocných stromů (dozrávalo zde třeba i kiwi), ve které stojí stan a po deváté se pěšky vydala na prohlídku městečka Furnas. Původní plán byl nechat skútr zaparkovaný u stanu a celý den jen chodit pěšky. I k jezeru Furnas. K němu jsem ale nakonec odpoledne přece jen radši dojela, abych si ho stihla prohlídnout celé. 

Jako první jsem zamířila směr Caldeiras - oblast sopečných fumarol, kde z podzemí stoupá horká pára a bublají vřídla. Furnas je totiž vulkanicky aktivní oblast a při pohledu na okolní kopce je jasné, že městečko leží v obří kaldeře zřícené sopky. Poslední erupce proběhla v roce 1630 a lidé zde žijí s tím, že někdy v budoucnu může přijít další výbuch. Pod nohami jim dřímá obrovská síla, kterou dokládají právě pole fumarol.

Dostala jsem se k pěknému udržovanému parku Jardim da Alameda, kterým protéká potok Ribeira Amarela.

V kameny vydlážděném korytu jsou na pár místech malá dřevěná mlýnská kola, přes které do potoka přitéká voda ze svahu. Došla jsem k prvnímu vřídlu, které je přímo u břehu potoka ohraničené malou tůňkou. Voda v tůni pojmenované Poça da Tia Silvina bublala a kouř stoupal nad potok. O kus dál vyvěral z kamenné zídky potoka minerální pramen. Místní stařík si zde čepoval vodu do petláhve. Ve Furnas je spousta minerálních pramenů, ať již termálních a nebo studených. Jsou jich desítky a většina se prý dá pít. Každý má odlišné chemické složení. V tomto je Furnas skutečně unikátní. Počkala jsem, až si pán dočepuje a šla vodu ochutnat. Pramen byl označený jako Nascente da Água da "Morangueira"(v překladu pramen jahodovník). Chuťově připomínala trochu Vincentku.

Došla jsem k další nádherné zahradě Jardim das Quenturas s jezírkem, ve kterém plavaly ryby. Ze svahu u zahrady vyvěrá hned několik pramenů a tento pás se táhne až k butikovému welness hotelu, který stojí u zahrady. Některé prameny jsou horké. Ale ne moc. Odhadem má vyvěrající voda okolo 40 stupňů. U jednotlivých pramenů je zasazená keramická cedulka s jejich názvy. Míjela jsem tak prameny "Água do Torno", "Quenturas" nebo "Grutinha I. a II.". 
Za hotelem od mostu již bylo poznat, kde se oblast fumarol nachází.

u "Vincentky"

Nad stromy stoupal na několika místech dým. Jako by hořelo, nebo jako by zde pálili listí. Došla jsem k fumarolám. Jedna vyvěrala ze svahu nad potokem Robeira dos Tambores a dým stoupal nahoru. Místo, kde pára vystupovala ze země, bylo nažloutlé. Páry obsahovaly síru a vzduch byl cítit jako zkažená vejce, což je pro sopečné výpary typické. Pole s několika fumarolami bylo obehnané zídkou a upozorněním, že se tam nesmí vstupovat kvůli nebezpečí horkých par. Procházela jsem se po chodnících kolem jednotlivých fumarol a vřídel, kde bublala horká voda. U zídky kousek od domku, kde v minulých dobách byly městské lázně, a kde nyní prodávali suvenýry a nabízeli k ochutnání různé likéry, se v srpnu propadla země a z malé díry zde nyní vycházelo syčení.

Jardim das Quenturas

I tato nově vzniklá fumarola svědčí o tom, že se zde pod zemí ukrývají mocné geotermální síly a že místní lidé doslova žijí na horké půdě s vědomím, že dříve či později se dřímající sopka opět probudí. 

I zde se podél svahu táhl pás vyvěrajících pramenů. Podle zbarvení kolem zdejší voda obsahuje hodně minerálních látek, hlavně pak železo. Ochutnala jsem nejprve pramen Nascente da Água "Azeda do Rebentão". Chutnal jako kyselka. Byl vynikající. Poté jsem ochutnala i pramen, nad kterým byl uveden letopočet 1825. Měl podobnou chuť. Pramen nesoucí označení "svatá voda", byl ale velmi horký a na pití nevhodný. Navíc z něj byla cítit síra. 

Když jsem viděla turisty, kteří se po desáté v Caldeiras objevili (přijel autobus s německou skupinkou), jak si čepují kyselku do láhve, rozhodla jsem se udělat to samé. Vylila jsem z hliníkové nádoby vodu, kterou jsem ráno napustila z kouhoutku (na Azorech není třeba kupovat balenou vodu) a načepovala si z pramene "Azeda do Rebentão" (v překladu kyselka z praskliny). Jen jsem občas musela zkontrolovat zátku, jestli ji oxid obsažený ve vodě nevytlačil. 

Bylo po jedenácté, když jsem se rozhodla toto fascinující místo opustit a pokračovat v procházce po Furnas. Zamířila jsem do centra, kde stojí velká botanická zahrada Terra Nostra.

fumaroly

Po cestě jsem si v malé pekárničce koupila croissant a skořicového šneka s tím, že mám na další den snídani. Prošla jsem kolem kostela Igreja Nossa Senhora da Alegria, který vévodil náměstí, u kterého stojí vyhlášená restaurace Tony's (kde mě večer čeká ochutnávka zdejší speciality cozido das caldeiras). Prohlédla jsem si pěkné zákoutí s vodním mlýnem. Na protější straně silnice se rozkládá oplocený areál botanické zahrady, která nyní spadá do areálu hotelu Terra Nostra. Kromě botanické zahrady areál ukrývá i velký bazén s okrově zbarvenou termální vodou.

fumaroly

Ti, kteří se v hotelu ubytují, si jej mohou vychutnat třeba celý den, ostatní musí za možnost se v termální vodě vykoupat a za procházku jistě zajímavou a opěvovanou zahradou zaplatit 8 €.

vynikající kyselka

Ve Furnas to ale není jediné místo s termálními lázněmi a mě více zajímaly prameny Poça da Dona Beija. A protože i tam se platí vstupné a já neměla dostatek času navštívit obě místa, oželela jsem prohlídku botanické zahrady a vydala se obhlídnout terén k těm druhým lázním, které se nacházejí u svahu v na jihozápadním okraji městečka. Na to, abych se ale šla smočit do 39 stupňů teplé vody, bylo dost horko. Mraky na obloze se roztáhly a slunce příjemně hřálo. Chtěla jsem to nechat na později, až se začne pomalu smrákat. Protože byla jedna hodina po poledni a jezero Lagoa das Furnas sice leželo přes kopec, ale chtěla jsem navštívit oba jeho břehy a pěší výstup a chůze kolem jezera by mi zabraly relativně hodně času, rozhodla jsem se nakonec dojet tam na motorce. 

fumaroly Caldeiras

Vrátila jsem se na ubytování, poobědvala croissant a jablko vyrazila na skútru k jezeru. Nejprve jsem se vydala na jeho jižní břeh, kde stojí novogotický kostelík Ermida Nossa Senhora das Vitorias z konce 19.století. A také se zde nachází monitorovací a výzkumné centrum oblasti Furnas, které je možné navštívit. Motorku jsem nechala na parkovišti u silnice, kde již zavedli závory a parkovací lístky. Prošla jsem kolem parku, ve kterém stojí vyřezaná socha Gandalfa, ke kostelíku, který je prý unikátním architektonickým dílem. Na protější straně jezera byl vidět stoupající dým z fumarol, které se zde nacházejí. Právě zde se nyní vařila moje večeře. 

pole batátů v centru Furnas

Došla jsem k monitorovacímu centru. Sice měli napsáno, že prohlídky jsou ve skupinkách minimálně tří lidí, ale nebyl problém, že jsem byla jedinou zájemkyní. Bylo po sezóně a peníze ze vstupného putují na zdejší činnost centra. Vstupné 3 €. Zaměstnankyně mi zběžně vysvětlila expozici v hlavním sále a zavedla mě do promítacího sálu, kde jsem zhlédla zajímavý dokument o hydrologii a životě ve Furnas. Poté jsem si pročetla informační naučné tabule týkající se geologie a historie Furnas. Součástí expozice byly i typy stromů, které v kaldeře rostou a horniny. 

V centru je i malá kavárna a prodejna originálních suvenýrů. Koupila jsem si marakujové bombóny. 

Vrátila jsem se na parkoviště, zaplatila 70 centů a vydala se na severní břeh k fumarolám. Před parkovištěm mě zastavila pochybně vypadající výběrčí vstupného a parkovného a chtěla po mě 2 €. Dostala jsem doklad o zaplacení a mohla jet zaparkovat. Tato oblast fumarol je menší než v městečku. I zde jsou ale vřídla, kde vře voda a také tu bublá sopečné bláto. Největší zajímavostí ale je fakt, že právě zde se připravuje vyhlášený pokrm cozido das caldeiras. Různé druhy masa, místních klobásek a zeleniny se vloží do hrnce a ten se vloží do připravené díry v zemi, ze které stoupá horká pára. Hrnec se přikryje plátnem a dřevěnou pokličkou, zahrne se hlínou a nechá se vařit geotermálním teplem. Po zhruba 5-7 hodinách je vše uvařené do měkka. 

Caldeira da Lagoa das Furnas

Spousta děr, kde se cozido připravuje, již byla prázdná. Jen na několika místech se ještě v zemi vařilo. Jednotlivé hromádky byly označené cedulkou se jménem restaurace, které hrnec v zemi patřil. A těch cedulek s nápisem Restaurante Tony's bylo okolo nejvíce. 

Na břehu jezera se procházelo hejno barevných kačen. Z lidí si nic nedělaly. Dým vycházel i z jednoho místa u jezera a ve svahu o kus dál jsem slyšela další jemné syčení. Zemina zde byla pokrytá nažloutlými krystaly.

Před čtvrtou jsem sedla na motorku a vrátila se na ubytování, kde jsem ji nechala a vydala se do termálních lázní si konečně užít horké vody. Vstupné 6 €. Sympatický pokladní si zanesl do systému zemi, odkud jsem a na vstupence mi pak vyjelo české "díky". V převlékárnách jsem se vysvlékla do plavek a s batohem a botami v ruce jsem došla k nejvyššímu bazénu s termální vodu. Ten měl jen 29 stupňů, ostatní ale již měli o deset stupňů více. Bylo zde docela hodně lidí. Postupně jsem si procházela všech 5 bazénů a užívala jsem koupel v nádherně teplé vodě, která má navíc léčebné účinky.

Prý je dobrá na revma a kožní problémy a bůhví, co ještě. Strávila jsem zde necelé dvě hodiny a odešla se stmíváním jen proto, že jsem na půl sedmou měla zarezervovanou večeři.V obchůdku se suvenýry jsem si koupila malé náušnice s černým lávovým kamenem. 

I když jsem nevypadala moc reprezentativně, vydala jsem se rovnou do restaurace. Hlad jsem již měla velký, protože dnešní oběd byl opravdu lehký. 

Čekal na mě prostřený stůl. I když jsem měla zamluvenou jednu porci cozida, dostala jsem jídelní lístek. Zvolila jsem si "turistické menu" za 20 €, které kromě cozida obsahovalo i denní polévku, nápoj a dezert. Polévka byla zeleninová. Na pití jsem si dala můj oblíbený azorský marakujový nápoj Kima a jako dezert jsem si zvolila ananasový pudink. A jaké bylo cozido? Naprosto skvělé. Tak jemné a chutné maso jsem již dlouho nejedla.

termály Poca da Dona Beija

Na talíři jsem měla kusy hovězího, vepřového, kuřecího, slaninu, dva typy klobásek a k tomu zelenina včetně batáty, které se ve Furnas pěstují již od roku 1709 (přímo v centru se kolem potoka táhne pás s lopuchovitými listy batát). K tomu trochu rýže. Škoda, že se cozido das caldeiras může jíst jen ve Furnas. Byla skvělá tečka za příjemným dnem.

cozido das caldeiras