Katka na cestách: São Miguel: Na cestě čajovými plantážemi přes termální oblast Caldeira Velha do Ribeira Grande

Klidně bych ještě jeden den ve Furnas pobyla, abych se tentokrát vykoupala v termální vodě v zahradách Terra Nostra. To je jediné místo, které jsem nestihla navštívit. Na vše ale během dne nebyl čas a nechtěla jsem to mít ulítané. Takže příště. Dnes mě čekal přesun do městečka Ribeira Grande na severním pobřeží, kde jsem měla rezervovanou postel v hostelu Costa Norte Guest House. A po cestě jsem chtěla navštívit čajové plantáže a také oblast vřídel Caldeira Velha. A kdybych měla čas, tak i údolí Lombadas.

Dnes v noci mi zima nebyla. Zřejmě jsem byla vyhřátá z dvouhodinového pobytu v termálech. Když jsem se po osmé hodině vzbudila, pršelo. Předpověď mi hlásila na dopoledne nějaké slabé přeháňky. Když jsem po cestě na záchod mrkla na obzor, byly svahy kráteru zahaleny v mlze. Doufala jsem ale, že se to brzy rozežene. Víc než to mrholení mě znepokojoval údaj o síle větru 7m/s. V minulých dnech to bylo o polovinu méně.

Duha nad Furnasem

Posnídala jsem skořicového šneka, okurku zelený čaj, sbalila věci, nasadila pláštěnku a o půl desáté chtě nechtě vyrazila na cestu. Zrovna nepršelo. Mokré sedlo jsem otřela ručníkem a vydala se směrem na sever. Cesta vedla kolem fumarol s minerálními prameny, tak jsem tam zastavila a zašla si do bandaky načepovat tu skvelou kyselku. Opět začalo mrholit a nad Furnasem se objevila duha. Originální rozloučení.
Jakmile silnice začala stoupat k vrcholu kaldery, začal se do mě opírat nepříjemný vítr. Do toho déšť. Takže jsem zpomalila a šunula si to do kopce tak třicítkou za hodinu.

Cajová továrna Gorrena

Když jsem se dostala k odbočce na vyhlídku Miradouro do Pico do Ferro, odkud je za jasných dní pěkný výhled na jezero Lagoa de Furnas a okolí, odbočila jsem tam. Zvědavost mi nedala, i když to byla zbytečná zajížďka. Přes oblačnost nebylo do údolí skoro vidět.

Pomalu jsem pokračovala dál. Jak silnice postupně zase klesala k severnímu pobřeží, přestal se vítr do mě tak opírat. Stále ale mírně pršelo a přestalo až těsně předtím, než jsem se napojila na hlavní tak vedoucí podél severního pobřeží. Směrovka odkazovala na "čajovou" trasu. Známá továrna na výrobu čaje byla již blízko. U odpočky k továrně jsem zastavila, abych si nafotila pochodující stádo krav po silnici. Honáci je přesouvali na jiné pastviny.
Na parkovišti před malou čajovou továrnou bylo plno. Gorreana je nejznámější čajová fabrika na ostrově a tak se sem turisté hrnou. Většina názvu továrny na přední fasádě byla pryč. Prováděli zde nějaké úpravy. Vešla jsem bočním vchodem dovnitř. V jednom sále jsem si mohla prohlédnout několik originálních strojů, v malém promítacím sále běžel krátký film o továrně. V kavárně prodávali sypaný čaj a suvenýry. Koupila jsem si balení zeleného čaje a šla chodbou na prohlídku dalších sálů. Původní okruh byl kvůli opravám fasády a hlavního vchodu přerušen a tak jsem prošla sálem s ochutnávkou čaje do místnosti, kde zaměstnankyně čaj třídily.

Nakonec jsem si v kavárně poručila šálek čaje a kousek zákusku a chvíli seděla u okna s výhledem na plantáže. A pak se šla kolem nich projít. Některé keříky kvetly. Celkový dojem z prohlídky ale nebyl takový, jak bych od návštěvnicky oblíbeného místa čekala. Nasedla jsem na motorku a pokračovala dál. Po cestě jsem chtěla navštívit i další čajovou fabriku u Porto Formoso. Ta sice není tak propagovaná, ale nachází se nedaleko a chtěla jsem mít srovnání.

Porto Formoso

Jak dobře jsem udělala, že jsem zde zastavila. Již samotná brána byla stylovější. A za ní pěkný výhled na pobřeží, starý stroj se směrovkou k fabrice. Cesta byla lemovaná alejí listnatých stromů a okolí bylo pěkně upravené. Vstoupila jsem do otevřených dveří a octla se v prostorném sále se starým strojem, figurinami v tradičních krojích, televizí a židlemi. Zde se měl promítat dokument. Jenže tu nikdo nebyl. Vyšla jsem ven a zkusmo zašla za roh do kavárny. Zde se svítilo, u jednoho stolku popíjeli hosté čaj a za pultem stála mladá dívka. Kavárna byla velmi pěkně a stylově zařízená. Z nabídky jsem si vybrala čaj s citronem a sedla si do proutěného křesílka.

Když mi jej slečna donesla, zeptala jsem se, za se konají prohlídky. Prý ano. Vypila jsem si čaj a slečna mě dovedla do promítací místnosti, kde mi pustila pětiminutový film o fabrice. Poté mě provedla továrnou a řekla mi něco o historii. Továrna je v provozu od dubna do září. V zimě se čaj nesbírá. Některé stroje pocházejí z 20.let minulého století, kdy byla továrna založena. Vyrábějí zde černý čaj ve čtyřech variantách. Koupila jsem si na cestu balení "azorské směsi", kde jsou obsaženy všechny tři sbírané listy čaje. Na závěr prohlídky jsem dostala zdarma k ochutnání jeden z druhů čaje. To už byl dnes třetí šálek čaje.

Na čaji v továrně Chá Porto Formoso

Prošla se kolem plantáže a pokračovala dál v cestě. Čajová továrna Chá Porto Formoso opravdu stála za prohlídku. Opravdu příjemné prostředí.
Obloha se začala rozjasňovat. Dojela jsem na vyhlídku Miradouro do Santa Idria, odkud byl pěkný pohled na členité pobřeží. Do Ribeira Grande to již bylo kousek. Protože ale bylo před druhou hodinou, vydala jsem se na prohlídku termální oblasti Caldeira Velha. Po cestě jsem odbočila k vodopádu Salto do Cabrito. Cesta tam byla plná hlíny a kamení. Takže jsem dojela k budově na rozcestí a toho půl kilometru sešla po svých. U vodopádu stojí stará hydroelektrárna, která zde byla postavena na počátku 20.století. Pištivý zvuk, který elektrárna vydává, kaží dojem z přírodního úkazu. Obešla jsem elektrárnu a po kamenech sešla k řece si vodopád vyfotit. Pěkné místo.
Vystoupala jsem k motorce, prokličkovala po tom hliněném terénu zpět na asfaltku a dojela na parkoviště pod vchodem do areálu geotermální oblasti.

Měla jsem na výběr. Za tři eura vstup do areálu a prohlídka interpretačního centra. Nebo za 8 euro to vše plus možnost koupele v termálních jezírcích. Dnes jsem neměla čas na klidný relax v termální vodě, navíc s plnou polní na zádech, takže jsem si zaplatila jen za procházku a vydala se objevovat Caldeira Velha. Na první pohled zde zaujmou obří několikametrové kapradiny. Trochu jsem si připadala jako v Cestě do pravěku. Došla jsem k interpretačnímu centru. Před ním jsou ve svahu dva bazénky s termální vodou. A kousek od nich vřídlo s opravdu horkou vodou.
Vydala jsem se dál k malému vodopádu. Podle reakcí těch, co se sem šli vykoupat, byla voda v bazénu pod vodopádem chladná. Podle zbarvení skály, ze které voda tekla, je ve vodě hodně železa.
Sešla jsem k interpretačnímu centru a prohlédla si expozici týkající se sopek a využití geotermální síly. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že zdejší že teplota zdejší vody je "jen" 30 stupňů. V porovnání s vodou, ve které jsem se včera nahřívala, by ta koupel zde ani nestála za to.

plantáže v Porto Formoso

O půl páté jsem se konečně vydala do Ribeira Grande. Z Caldeira Velha jsem měla město jako na dlani. Dojela jsem do centra a po jednosměrných ulicích se nejprve dostala k benzínce, kde mi pumpař dočepoval doplna, a pak jsem našla i parkování u hostelu Costa Norte GH.

Přijal mě majitel ubytování Fred, dal mi na výběr ze dvou sdílených pokojů, ukázal mi ostatní místnosti a když jsem vyplnila ořihlašovací formulář, doporučil mi nějaké restaurace, kde bych mohla povečeřet. Nechala jsem věci v pěkném útulném pokoji, který obýval jen jeden další host, a vydala se na obhlídku okolí. Pomalu se stmývalo, tak jsem neměla moc času. Ribeira Grande působila zajímavě. Hned na náměstí stojí kostel, o dvě ulice níž je pěkná městská radnice, malý kaňon, kterým protéká řeka. Došla jsem na pobřeží k pláži.

Vlny se lomily u pobřeží. Ideální místo pro surfaře (jeden z hostů zde byl kvůli surfování). Po cestě jsem hledala vytipované restaurace, abych omrkla nabídku. Všechny ale otvíraly až v sedm. Bylo šest. Došla jsem k velkému obchoďáku Continente modelo, kde jsem konečně viděla obrovský výběr zboží. Rozhodla jsem se zabít čas do večeře procházkou kolem regálů a prohlížením typických sýrů a uzenin. Nakonec jsem se rozhodla si domů odvézt lákavě vypadající klobásky "linguicinha" a protože jsem ještě nevyzkoušela, jak chutná azorský ananas, strčila jsem jeden do košíku. Sýr jsem se rozhodla kupovat až před odletem na letišti.

Salto do Cabrito

Na večeři jsem se nakonec rozhodla zajít do malé taverny A Cascata nedaleko ubytování. Vybrala jsem si rybí mix. Dostala jsem ve strouhance obalené osmažené tři druhy ryb. Nebylo to špatné, ale ani nejlepší. Na hostelu jsem si potom nakrájela ananas. Byl docela kyselý.