Zápisky z cesty na Balkán: Den první - přílet do zimního Sarajeva

Z okna vlaku pozoruji ubíhající krajinu Vysočiny. Je poledne a mířím na Prahu. Krajina se pozvolna probouzí k jarnímu životu. Šedá pokrývka halící oblohu nechá občas vykouknout modrou. Přes Česko přechází studená fronta a ve vysších polohách přináší opět sníh. Stejně tak je tomu i v bosenských horách. Právě kvůli zimě, která (snad) ještě naposledy se i na Balkáně hlásí o krátké slovo, jsem minulý víkend překopávála celý program 14denní cesty Bosnou a Hercegovinou. Po brodění se sněhem v horách netoužím. A ten tam stále ještě bude. Proto jsem vyjmula z programu treky NP Sutjeska. Vlastnoručně vyrobený rolničkový náramek proti medvědům, kteří se v národním parku vyskytují, tak zůstal doma. Cesta na Balkán tak bude ochuzená o adrenalin z možnosti blízkého setkání s medvědem hnědým, který v horských oblastech žije. Kromě něj tu žijí i vlci, rysi a šakalové. Nastudované informace, co dělat v případě setkání s medvědem, tak ukládám v podvědomí na někdy příště. Největším nebezpečím tak na mé cestě budou miny, kterých tu po občanské válce v 90.letech zůstalo v krajině hodně. 

Do Prahy na “hlavák” přijíždím po půl druhé. Žaludek hlásí, že by si konečně dal oběd. V restauraci U staré pošty si dávám svíčkovou. Od zítřka najíždím na bosenskou kuchyni.

Sedám na metro A směr Nádraží Veleslavín a odtamtud aerobusem na letiště. Když se otevře odbavovací přepážka, trochu trnu, jestli nebude mít zaměstnanec připomínky k velikosti batohu. Nemá. Navíc na letu z Prahy do Frankfurtu vyfasuju nouzový východ a požadovanou uličku, abych mohla po přistání opustit letadlo a přesunout se na bránu na odlet do Sarajeva. Na přestup mám hodinu (resp. půl hodiny, než začne nástup do letadla). Přiletíme včas a dostat se z letadla na bránu Z20 mi nezabere ani 10 minut i s průchodem přes pasovku. Takže nakonec ještě na bráně čekám. Let je prý plný a nabízí se zdarma odbavení zavazadla, kdo chce. Nechci a naštěstí mě nikdo nenutí. Na letišti ve Franfurtu na rouškách taky nebazírují. Čekající cestující na bráně ji většinou nemají. V Bosně se prý roušky taky neřeší (jeden z důvodů, proč moje volba padla na tuto zemi). 

Před 21 hodinou startuji už směr Sarajevo. 20 minut před přistáním hlásí kapitán, že nad Sarajevem začalo sněžit. Pohled z okýnka do my, kterou probleskují jen kontrolky na křidle ukazuje, že opravdu sněží. V záblescích kontrolek je vidět sníh. Předpověď přitom hlásila hustý déšť. Jakmile přistaneme, ozve se potlesk. Myslela jsem, že tleskání pilotovi po přistání je jen česká výsada. Tleskají i Bosňáci, Chorvaté a Srbové (nevím, která ze tří dominantních etnických skupin, která tvoří Bosnu a Hercegovinu, byla na palubě dominantní. Vzhledem k tomu, že se ale většinou budu pohybovat na území obývaném z většiny Bosňáky, tak to budu zkracovat). 

Nebo místní asi ví své o přistávání v Sarajevu v chumelenici a tak jsou rádi, že jsme to dali napoprvé. Kdo ví?

Jakmile jsme na zemi, začne se letadlo obalovat sněhem. Opravdu fest chumelí. A to jsem se chtěla sněhu v Bosně vyhnout...

Po opuštění letadla sundávám respirátor. Začíná kovidová svoboda. Projít pasovou kontrolou zabere asi 5 minut. Občané Česka víza nepotřebují. Rovnou zamířím do příletové haly najít bankomat, který by mi do začátku vydal nějaké bosenské konvertibilní marky. Běžný pevný kurz je 1€ = 1,95 BAM (zkratka je také KM, ale aby se mi to nepletlo se zkratkou kilometrů, budu používat BAM). Jsem zvědavá, kolik si česká banka za výběr naúčtuje. Data v mobilu jsem vypnula hned po příletu. SMS od O2 mě totiž upozornila na nekřesťanské částky za 1 MB dat a také za volání. Takže buď budu mít v trafice možnost si koupit místní simku, nebo budu odkázaná na wi-fi restaurací a ubytování. Na letišti v Sarajevu je wi-fi hodinu zdarma. Mohla jsem tak poslat whatsApp na ubytování, kde mi přes bookingové zprávy slíbili, že mě na letišti vyzvednou. Sice je ubytování Deluxe Stan od letiště asi půl km, ale v té chumelenici a v noci se mi tato nabídka hodila. Volám tedy přes whatsApp na ubytování a za 5 minut mě už u zavřeného stánku před letištěm vyzvedává majitel ubytování. 

Dostávám krásný apartmán, který je snad větší než můj brněnský byt. Cena za noc je 15€ na bookingu. Součástí je kuchyně, obývák a dvoulůžková ložnice. A taky balkon. 

Klimatizace nastavená na ohřev. Dám si sprchu, povečeřím dovezenou zeleninu a makovou buchtu a jdu si lehnout. Je půlnoc. Venku stále chumelí. Jsem zvědavá, do čeho se ráno probudím.

A jaký je tedy konečný zamýšlený itinerář?

neděle 10.4. - Sarajevo (tunel Spasa, staré centrum) a odpolední přesun do Stolacu

pondělí 11.4. - Stolac a okolí

úterý 12.4. - přesun do Mostaru - prohlídka města

středa 13.4. - výlet do Blagaje

čtvrtek 14.4. - výlet buď do Ljubuški a k vodopádu Kravica, nebo výlet do Čapljiny a mokřad Hutovo blato

pátek 15.4. - buď výstup na horu nad Mostar, nebo trek soutěskou Neretvy do Jablanice

sobota 16.4. - dopoledne výstup na kopec Hum, přejezd z Mostaru přes Sarajevo do Visoko

neděle 17.4. - Visoko  - údolí bosenských pyramid, tunely Ravne, výstup na některou z pyramid

pondělí 18.4. - Visoko - výstup na další pyramidu, meditace v tunelích, Tumulus Vratnica

úterý 19.4. - přejezd do Jajce, prohlídka městečka, procházka k Maloplivskému jezeru k dřevěným mlýnům

středa 20.4. - přejezd do Sarajeva, lanovkou na Trebevič, procházka historickým centrem

čtvrtek 21.4. - trek po staré úzkokolejce z Pale do Sarajeva

pátek 22.4. - výlet k vodopádu Skakavac, přesun na guesthouse k letišti, procházka k pramenům řeky Bosny v Ilidži

sobota 23.4. - odlet zpět do Prahy

Jak nakonec proběhne tento plán? O tom v následujících zápiscích z cest ;-)