V hostelu jsem dostala vydatnou snídani, kterou jsem si včera doplatila (byla jsem tam snad jediná), a po deváté vyrazila s plnou polní na náměstí ke stanovišti taxíků. Jeden tam stál. Řidič mě na dotaz, kolik za dopravu do Ermelo, moc nepotěšil. 30-40€. To bylo dvakrát tolik, co jsem čekala. Nejezdí tam ale žádné autobusy a tohle byla jediná možnost, jak se tam dostat.
Tak jsem nasedla a vyrazili jsme. Dnes konečně svítilo slunce a byl krásný vyhled na okolí. Vrcholky okolních kopců "zdobí" větrné elektrárny. Asi v půlce cesty se přede mnou rozprostřelo nádherné panorama údolí s několika kopci čnícími jako homole.
 |
| Kostelík v Ermelo |
Do Ermela jsme dorazili asi za 35 minut. A stejný nápad na výlet měla i jakási agentura, která sem dotáhla 92 portugalských trekařů. Jejich autobus zablokoval příjezdovou cestu ke kostelíku, za nímž začíná označená trasa PR3 MDB nazvaná Fisgas de Ermelo podle kaskády, která je hlavní přírodní zajímavostí trasy. Tato značená stezka je jednou z několika, které vedou přírodním parkem PN do Alvão.
Přírodní rezervace byla založena v roce 1983 a rozkládá se v oblasti mezi Mondim do Basto a Vila Real. V rezervaci žije významná populace vlků a také divoké kočky. Narazit lze i na hady, sovy, orla královského a jiné živočichy.
Stezka, na kterou jsem se dnes vydala, je 12,4 km dlouhá a stupeň obtížnosti je uváděn jako"dificil" (těžký). Převýšení mělo být 652m. Předpokládaná doba pro zdolání okruhu je 4,5 hodiny.
S taxikářem jsem se dohodla, aby mě vyzvednul u kostela ve čtyři. Raději jsem si dala na celou trasu 6 hodin, protože jsem se nechtěla hnát a chtěla si v klidu fotit.
Do Porta jsem dorazila o půl sedmé. Ubytovala jsem se v mě již známém O2 Hostelu (jak dobře jsem zvolila lokaci ubytování, jen kousek od nádraží) a vydala se povečeřet.
Restaurace Madureiras, která je na rohu náměstíčka kousek od hostelu, má na google mapách dobré hodnocení. I když mě recepční pozval na čísi oslavu narozenin, která probíhala v kuchyni hostelu, vydala jsem se na večeři právě do této restaurace. V nabídce měli mít i jeden z typických portských pokrmů- tripas a la moda do Porto (směs klobásek, masa a vnitřností s fazolemi a cizrnou). Zálusk jsem měla i na polévku caldo verde.
"Tripas" nakonec dnes neměli v denní nabídce, tak jsem si místo toho dala poloviční porci "Lombo de porco no forno" (pečená vepřová kotleta) za 6,90€. "Zelený vývar" byl vynikající a ta poloviční porce vepřo-bramboro-rýžo-zela byla tak pro dva. Rýže je jako příloha k těmto pokrmům. Bylo to také vynikající. Zapíjela jsem to cidrem (jablečným vínem). Opravdu vydatná a dobrá večeře za 11€. S plným žaludkem jsem se pak odebrala si dát konečně sprchu.
Později jsem se na pokoji zapojila do konverzace s jedním Pákistáncem a Jihoafričankou o cestování.
V hostelu jsem dostala vydatnou snídani, kterou jsem si včera doplatila (byla jsem tam snad jediná), a po deváté vyrazila s plnou polní na náměstí ke stanovišti taxíků. Jeden tam stál. Řidič mě na dotaz, kolik za dopravu do Ermelo, moc nepotěšil. 30-40€. To bylo dvakrát tolik, co jsem čekala. Nejezdí tam ale žádné autobusy a tohle byla jediná možnost, jak se tam dostat. 
Velkou skupinu jsem nejdříve předběhla, později mě došli a zbavila jsem se jich až na vyhlídce na kaskádu. Cesta do 4,9 km vzdálené vesnice Varzigueto mi zabrala tři hodiny. Převážně se stoupalo. Za vesnicí jsem chvíli šla z kopce lesem, který se zbarvuje do podzimních barev. Pak začala cesta stoupat a já sundávala vrstvy oblečení. Na hřebenech jsem zase musela obléknout větrovku, protože foukal studený vítr. Po cestě se naskýtaly krásné výhledy na okolní kopce. Čerstvý horský vzduch byl prosycen vůní borovicového lesa. Už dlouho jsem tyhle vůně lesa neměla možnost cítit. První zastávkou byla informační tabule na nad kaňonem, do kterého padá kaskáda řeky Olo (nebo spíš potoka). Další informační tabule je na vyhlídce na samotný vodopád. Zde jsem si počkala, až se portugalský zájezd odebere pryč a v klidu posvačila. Žaludek jsem zasytila do takové míry, že jsem pak ve Varzigueto nemusela hledat jediný bufet, co byl teoreticky otevřený. Vesnice je malá a působila liduprázdně. Zde se cesta ztáčela nazpět směr kaskáda a Ermelo. Ještě chvíli jsem stoupala až na nejvyšší bod nad kaskádou a pak už se šlo převážně zase z kopce. Nejnáročnější pak byl závěrečný výstup zpět do Ermelo. Ramena mě už bolela z toho celodenního tahání batohu a únava se hlásila o slovo. Nakonec mi celá trasa zabrala něco málo přes pět hodin. Taxikář dorazil před čtvrtou. Nechala jsem se odvézt na autobusovou stanici, koupila lístek do Porta a tu tři čtvrtě hodinku do odjezdu jsem strávila v kavárně u teplého čaje. Měla jsem za sebou docela náročný ale pěkný trek.
Restaurace Madureiras, která je na rohu náměstíčka kousek od hostelu, má na google mapách dobré hodnocení. I když mě recepční pozval na čísi oslavu narozenin, která probíhala v kuchyni hostelu, vydala jsem se na večeři právě do této restaurace. V nabídce měli mít i jeden z typických portských pokrmů- tripas a la moda do Porto (směs klobásek, masa a vnitřností s fazolemi a cizrnou). Zálusk jsem měla i na polévku caldo verde.
Později jsem se na pokoji zapojila do konverzace s jedním Pákistáncem a Jihoafričankou o cestování.
Žádné komentáře:
Okomentovat