V 6.-4.tisíciletí před n.l. Se v regionu Alentejo usadila
neolitická společenství, která po sobě zanechala tajupné
megalitické stavby. V okolí Évory se nachází hned několik
pozůstatků této kultury „velkých kamenů“ (mega = velký,
lithos = kámen). Uskupení 95ti menhirů nazývané Cromeleque dos
Almendres nacházející se asi 15 km západně od města, je jedním
z nejvýznamnějších megalitických míst na Iberijském
poloostrově. Stojí na východním svahu kopce a je volně
přístupné. Asi 2 km od tohoto megalitického uskupení se nachází
čtyřmetrový osamocený Menhir dos Almendres. Navštívit tato
místa lze po vlastní ose. Teoreticky by se sem dalo dojet i na
kole. Po cestě na tato místa odkazují směrovky.
Jak již jsem se zmínila v předchozím příspěvku, nakonec jsem
se rozhodla (nedostatek jiných možností, jak se tam ted mimo
sezonu dostat, mě donutil) využít nabídky místní agentury Ébora
megalithica (http://www.eboramegalithica.com/
), kterou založil archeolog Mario Carvalho a se svým společníkem
vozí maximálně sedmičlenné skupinky návštěvníků na tato
megalitická místa, kde pak vypráví nejeno jejich historii,
funkci, ale sděluje i spoustu zajímavých informací o své rodné
Évoře a Alenteju.
 |
| Mario nám ukazuje obrazce |
Začátek půldenní tour byl v deset hodin, s tím, že jsme se přes
mail domluvili, že mě vyzvednou na parkovišti u parku kousek od
hostalu pět minut před desátou. Takže jsem se dnes mohla vyspat a
v klidu posnídat. Snídaně byla bohatá a v podstatě nabízela to
samé, co v jiných hostalech.
Skupinka, která de dnes dopoledne účastnila „výletu do
minulosti“ byla pětičlenná včetně mě. Dva anglicky hovořící
starší páry vedly po celou dobu zajímavou konverzaci s Mariem.
Ten jen sršel informacemi.
Jako první jsme zamířili si prohlédnout Cromeleque dos Almendres.
Poslední kilometr vedl prašnou cestou plnou výmolů lemovanou
krajinou s lány dubu korkového. Nedávno zřejmě proběhla
„sklizeň“ korku. Kůra stromů byla odstraněna až do výše
prvních větví. Sklízet korek se prý může až ze stromů, které
jsou alespoň třicet let staré a po sklizni je pak třeba počkat
dalších 8-10 let, než kůra zase doroste.
Zaparkovali jsme na parkovišti kousek od menhirů. Stál tam i
autobus. Naštěstí ten organizovaný zájezd o dvaceti lidech už
na místě nejakou dobu byl a za chvíli odjel, takže jsme na chvíli
zůstali sami na tomto zajímavém místě a Mario nám ukazoval
rytiny na několika menhirech. Jen škoda, že dnešní výklad byl v
angličtině. Tour provádí i ve španělštině. Záleží na
preferencích návštěvníků. Takhle jsem pochytila zhruba polovinu
toho, co povídal. Moje odborná angličtina týkající se
archeologie má ještě nedostatky. Cromelech byl prý vztyčen na
etapy. Jeho význam se nějak týká astrologických jevů a později
i různých rituálů. Častým obrazcem na několika kamenech je
symbol stočené pastýřské hole. Neolitická společenství v
oblasti se zabývala chovem ovcí. To se dochovalo dodnes.
Každý z nás dostal jednu pohlednici, na níž byly vyfotografované
dva balvany s vyrytými znaky. K mému překvapení a nevoli jsem v
prodejnách suvenýrů v Évoře nenarazila na jediný pohled s
megalitickými stavbami. A to je tohle téma docela typické pro
tento region. Tak jsem si alespoň mohla jako suvenýr odvézt tento
pohled.
Prošli jsme se celým elipsovitým areálem menhirů a Mario se
dotkl i tématu negativního vlivu volného vstupu na místo. Na půdě
kolem menhirů původně rostla tráva, která bránila erozi. Tím,
jak se kolem menhirů denně procházejí stovky lidí, tráva
zmizela a vlivem dešťů hlína stéká z kopce a obnažuje krčky
vztyčených menhirů a hrozí, že se svalí. Může se stát, že
brzy již nebude kvůli erozi volně chodit areálem.
Z kopce jsme mohli vidět Évoru. A v dáli za ní je již španělské
území. Nedaleko odtud je i rozvodí portugalských řek.
Zastavili jsme se u informační tabule, kde je plán kromlechu a
také mapa s vyznačenými megalitickými nalezišti. Mario nám
doporučil si zajet (pokud máme auto) k jeskyni Gruta do Escoural,
kde jsou prý podobné nástěnné malby jako v Altamiře. Kousek
odtamtud pak stojí bílo-modrá kaplička Anta capela de S.Brissos,
která je zabudovaná v původním dolmenu.
Naší další zastávkou byl mehir stojící nedaleko odtud. Menhir
dos Almendres byl objeven stejně jako kromlech a velký dolmen Anta
Grande do Zambujeiro (jehož návštěva je součástí výletu) v
roce 1964 portugalským archeologem Henrique Leonor Pina. Povalený
menhir byl znovu vztyčen, ale na špatnou stranu. Podle Maria
portugalský archeologie 60.let nebyla zrovna nejšetrnější k
nálezům a Pena se dopustil několika omylů. “Tvář“
menhiru by měla směřovat na východ. Obrací se ale západním
směrem. I zde nám Mario ukázal jemné rýhy původních rytin.
Eroze ale udělala své a je možné je vidět jen pod určitým
úhlem. Důvod, jak a proč tehdejší kultura vztyčila tento vysoký
osamocený menhir právě zde, je nejasný.
Později, když jsme zastavili v nedaléké vesnici „na čůrání“
a někteří si v kavárně dali kafe a já jeden pastel de nata, na
který se sype skořice, jsem Mariovi položila otázku, na kterou
jsem nedostala uspokojující odpověď. Patřím k těm, co věří,
že ve vesmíru nejsme sami a že dávné kultury měly nějaké
kontakty s jinými vesmírnými kulurami a že naše planeta je plná
záhadných sil. A právě tohle mě zajímalo, zda jsou tahle místa
nějak spojena s nějakými silami a zda si Mario myslí, že tahle
kultura mohla mít kontakry s jinými světy. Odpovědí mi bylo
pousmátí a vysvětlení, že jako archeolog na tyto věci nevěří,
že archeologie je věda, která stojí na zjevných objevech a
vědeckých poznatcích, které jsou nějak prokazatelné. Prý se mu
ale na tour hlásí i lidé, kteří pak mezi kameny chodí s
psychotronickými kyvadly a virgulemi a hledají energie. Takže tím
skončila konverzace týkající se tajemna, protože tento člověk
je vyloženě na vědecké vlně a zjevně věří tomu, že egyptské
pyramidy nějak postavili lidé :-D. S nostalgií jsem si vzpomněla,
jak jsem v Belize u piva vedla s několika dalšími cestovateli
konverzaci na téma mayské pyramidy a mimozemšťané. Maria ale
zajímalo téma katalánské autonomie, která je tématem číslo
jedna v celém Španělsku. Po cestě na další megalitické místo,
kterým byl velký dolmen, přešel do španělštiny a konečně
jsme si docela pokecali nejen na toto politické téma.
Dolmen Anta Grande do Zambujeiro se nachází na soukromém pozemku
kousek od Évory. I na toto místo odkazují směrovky. Podle
nějakých zákonů majitel pozemku nemůže vybírat za vstup na
tato archeologická naleziště vstupné. Došli jsme na kopec, na
kterém pod přístřeškem stojí velká stavba dolmenu, který je
prý největší na světě. Na dolmen byla původně navršena
zemina s kameny tak, že byl vidět jen vstup do pohřební místnosti
a z dáli to vypadalo jako kopec. V 60.letech se ale během
archeologických vykopávek archeolog Pena dopustil barbarství, když
na odstranění zeminy použil dynamit. Výbuch nejen, že rozlomil
kámen, který je běžně položen na stojící kameny, ale celá
struktura byla narušena a kdyby nebylo uměle zabudovaných podpěr,
stojící kameny by popadaly. Svůj název “zambujeiro“ nese
dolmen po druhu olivovníku, který kolem roste. Funkce dolmenu byla
pohřební. Nalezeno zde bylo množství koster a také nějaké
předměty, které jsou uložené v městském muzeu v Évoře.
Po jedné hodině jsme dojeli zpět do města. Tour bohužel končila.
Dokázala bych si představit, že se svými perfektními znalostmi
by mohl pořídat celodenní tour po dalších tajuplných místech.
Zaplatila jsem mu 25 €, které tour stojí a podáním ruky jsme se
rozloučili. Bylo to velmi zajímavé dopoledne v příjemné
společnosti studovaných lidí.
 |
| Menhir dos Almendres |
Pak jsem se vydala na oběd. Vlezla jsem do restaurce A Muralha s
tím, že vyzkouším další regionální pokrm, kterým je
„ensopado de borrego“ (něco jako jehněčí guláš), ale
bohužel jej neměli. Zřejmě nebyla sezona pro tento pokrm.
Restaurace byla plná. Byl čas obědu. Zvolila jsem tedy jen denní
polévku za 1,70€. Dnes měli mrkvovou. Plaval v ní sýr a byla
velmi chutná.
Pak jsem si šla koupit pohled a zamířila na sever za město
okouknout stavbu akvaduktu, který byl vybudován ve 30.letech
16.století a původně vedl vodu až na náměstí Praça
do Giralda. Od parkoviště za městem vede kolem akvaduktu
osmikilometrová zelená stezka. Bylo před třetí a tuhle procházku
jsem zavrhla. Dnes bylo docela teplo a já zamířila zpět do centra
do městského muzea, kde jsem si prohlédla jednak obrazy z
15.-17.století, náboženské předměty, ale i exponáty týkající
se římské přítomnosti a předměty nalezené v dolmenu. V rámci
vstupného je audioprůvodce zdarma.
 |
| Anta Grande do Zambujeiro |
Z muzea jsem pak zamířila do ulice Arcárcova da Cima, kde jsem si
sedla do útulné cukrárny a pekárny Fábrica dos Pasteis, kolem
které jsem šla včera a která má dobré recenze. Měla jsem
trochu hlad a chtěla si v klidu sednou, popít čaj a ochutnat
nějaký dortík. Za vitrínou měli malý výběr. Sympatický
číšník mi řekl, že další várka dortíků bude za 10 minut.
Tak jsem si objednala čaj a sedla se k jednomu ze stolečků tak,
abych viděla na bar. Občas někdo vstoupil dovnitř se zeptat na
dortíky. Když pekařka donesla na pult tácek s nějakým pečivem,
mávla jsem na prodavače, že chci jeden. Byl to slaný dortík
„empada“ plněný tuňákem. Ještě teplý a moc dobrý. Po
dalších deseti minutách začal prodavač něco rovnat do vitríny.
Šla jsem to omrknout. Byl to slavný dortík plněný smetanovým
krémem „“pastel de nata“, který je snad nejtypičtější
postugalskou sladkostí podávanou ke kávě. Dnes jsem již jeden
měla, ale chtěla jsem ochutnat další. Ještě teplý krém trochu
tekl a chuťově připomínal krém z našich buchtiček s krémem.
Byl to nejlepší pastel de nata, co jsem zatím jedla. Neodolala
jsem a vzala jsem si další dva s sebou a pak je snědla na hostelu.
Takže pokud někdy zavítáte do Évory, tak si rozhodně nenechte
ujít tuto cukrárnu a pekárnu v jednom
(https://www.facebook.com/fabricadospasteis/).
Dnes jsem vydržela až do sedmi a teprve potom se vydala na večeři,
abych nenarazila na zavřené restaurace. Během konverzace na výletě
se Angličanka zmínila, že je třeba vyzkoušet maso ze zdejších
černých prasat. Že jedla neuvěřitelně chutný pokrm z vepřových
líček. Již odpoledne během cesty k akvaduktu jsem okukovala
jídelní lístky některých dobře hodnocených restaurací a
hledala zda mají „bochechas porco preto“. Ne všechny restaurace
to nabízejí. Přesto jsem narazila na několik míst, kde bych
mohla povečeřet. Nakonec jsem se rozhodla pro tu malou restauraci
na náměstí nedaleko hostelu, která byla včera zavřená. Chão
das Covas Café má velmi dobré hodnocení hlavně co se
přátelskosti personálu týká. Vepřová líčka s bramborovými
lupínky a jablečným kompotem, jak se tento pokrm tady podává,
nabízeli za velmi slušnou cenu 8,50€. restaurace je opravdu malá
jen o několika stolech a jídelním lístku napsaném na tabuli na
stěně. Naštěstí jsem přišla na začátku, takže jsem dostala
místo. Za chvíli dorazili hosté, kteří měli rezervaci. Svou
lámanou portugalštinou jsem si objednala líčka a čaj. Od
včerejška mě nějak bolelo v krku a na studené pivo jsem neměla
ani pomyšlení. Zřejmě majitelka mi nabídla na vyzkoušení
předkrm, kterým byla brambora zapečená s kozím sýrem a medem.
Řekla jsem si proč ne. Taková malá chuťovka na začátek.
 |
| nejlepší pastel de nata |
 |
| Bochechas porco preto |
Vepřová líčka z černého prasete se doslova rozpadala na jazyku,
jak bylo maso jemné. Neuvěřitelně dobré a ta kombinace s
jablečným kompotem dokonale ladila s chutí masa. Už dlouho jsem
něco tak dobrého nejedla. Opravdový gastronomický zážitek. A
velmi příjemná atmosféra v této rodinné restauraci.
Spokojeně jsem se odebrala na hostel.
Pro zájemce, zde je zajímavé video týkající se megalitických
míst v okolí Evory s Mariovým anglickým výkladem:
https://www.youtube.com/watch?v=GETlSYFbzAI&t=474s
Žádné komentáře:
Okomentovat