7.den na Mauriciu: den v hlavním městě Port Louis a v zahradách Pamplemousses

Dnes mám v plánu vyrazit autobusem do hlavního města Port Louis, kde chci navštívit dvě muzea - to, kde se ukrývá modrý mauricius a to, kde je vystavená kostra ptáka doda. A k tomu ještě zajet do botanických zahrad v Pamplemousses. A protože je Natural history museum otevřené v sobotu jen od 9-12, potřebovala jsem vyjet brzy. Snídani jsem tedy dostala už včera večer (jogurt a džus sice nic moc, ale alespoň něco). Po sedmé ráno vyrážím na nádraží, kde sedám do linky 198, která jezdí do Port Louis. Jízda trvá cca 1,5 hodiny a cena 47 rupií (cca 23 Kč). Ve tři čtvrtě na devět vysedám na jižním nádraží vedle Victoria station a jdu směrem k přírodnímu historickému muzeu. Po cestem si všímám prodejny Emtel, kde je možné sehnat mauricijskou sim kartu. Tu budu potřebovat. Nebaví mě se spoléhat na wi-fi (nehledě na to, že teď mi wi-fi na pokoj nedosáhne). Počkám do deváté a kupuji sim kartu. Je třeba předložit pas. Na měsíc mám neomezená data jen za 419 Rs (cca 209 Kč)! Čeští operátoři jsou pěkní vydřiduši.

Pak už pokračuji k muzeu. To stojí vedle parku Jardin de la Compagnie, který nemá moc dobrou pověst. Stojí tu několik soch a velké fíkovníky banyany. Vstup do muzea je zdarma. Jsou tu vycpaní ptáci, makety ryb, které se vyskytují nejen ve zdejším moři, lastury, brouci a motýli. A jeden sál je věnovaný vyhubenému ptákovi dodo. Toho vyhubiki v 17.století Holanďané. Aby nemuseli jíst pořád ryby a ovoce, zpestřili si jídelníček tímto velkým nelétavým ptákem, kterého bylo snadné chytit, protože se nijak nebál. Dlouhou dobu se o jeho existenci vědělo jen z maleb námořníků. První neúplná kostra byla nalezena v roce 1865. Celou kostru pak našel kadeřník v roce 1904. Obě kostry jsou vystavené v muzeu. V horním patře si projdu expozici týkající se 2.světové války. Na čtení obsáhlého popisu, jak se zapojili mauricijci (tehdy spadali pod Velkou Británii) ale nemám čas. Pokračuji na rušnou avenidu Place d’Armee, která v 18.století byla centrem Port Louis. Stojí tu guvernérský dům. Dříve tu stávaly další významné budovy. V roce 1816 ale město zachvátil požár a všechny zhořely.

Směrem k nábřeží stojí socha prvního a nejvýznamnějšího francouzského guvernéra - Mahé de Labourdannais. Projdu kolem nové pošty k centrální tržnici. Je tu čilý ruch. Zelináři prodávají své zboží. V horním patře jsou stánky se suvenýry. Usmlouvám ručně dělanou sošku doda. Pak najdu jídelní koutek a poobědvám placku roti. Protože je před polednem, jdu na severní nádraží najít linku 22, která mě doveze k botanické zahradě v Pamplemousses.

Cesta trvá 40 minut. Vysedám nedaleko vstupní brány a jdu si koupit lístek. U pokladny postávají průvodci. Za 75 rupií ukážou ty nejdůležitější stromy v zahradě. Nechávám se zlákat. V zahradě totiž nejsou u stromů cedule. Sejde se nás skupinka a hodinu procházíme zahradou. Pak si ještě zajdu nafotit nějaká místa, podívalm se na výběh jelínků a želv a jdu na autobus. Jsou tři hodiny a chci stihnout ještě nahlédnout do muzea Blue Penny, které by mělo zavírat v 17 hodin. Ve tři čtvrtě na čtyři vysedám opět v Port Louis. Projdu se kolem Aprovasi Ghaat, místa, kde mezi lety 1833-1910 prošlo imigračním procesem na půl milionu indických pracovníků.

Projdu kolem staré pošty, která je již zavřená a dojdu na nábřežní promenádu Caudan Waterfront. Zde stojí nákupní centrum se spoustou restaurací. Typické jsou zavěšené barevné deštníky nad ulicí. Stojí tu stánkaři se suvenýry. Vše minu a dojdu k Blue Penny Museu. Jsou čtyři hodiny. Zavírají ale za 15 minut. Po krátkém vysvětlení, že sem příští týden přijdu s klienty mi povolují rychlou 10 minutovou prohlídku bez placení. Rychle projdu expizici věnovanou nejen histrii poštovnictví, ale hlavně mrknu na vzácné známky. V obchůdku si koupím pohled. Pak už směřuji na nádraží. Předtím ale ještě něco pojíst, nebo sehnat k večeři. Vybírám jedno z rychlých občerstvení a s sebou si kupuji nudle. Z Port Louis jedu stejnou linkou. Zpět v Mahebourgu jsem za tmy v sedm večer. Komečně mi místní zaměstnanec vysvětlí, jak funguje sprcha, takže se nemusím máčet pod studeným kohoutkem.