Na čtvrtek mi náš mauricijský řidič
a jeden z majitelů dopravní společnosti Vick domluvil celodenní plavbu z Blue
Bay podél pobřeží na Ile aux Cerfs. Ostrov Ile aux Cerfs jsem sice navštívila s
klienty, ale tato celodenní tour mi měla ukázat lepší variantu výletu. Vzhledem
k tomu, že jsem měla původně v plánu některý z posledních dní vyrazit na lodi
na tour po okolních ostrůvcích, které hlídají zátoku kolem Mahébourgu (hlavně
mě zajímal ostrov s majákem), tak jsem tuto nabídku uvítala. Na ostrově s
majákem se totiž zastavovalo.
Vstala jsem brzy. Po cestě na autobus jsem si koupila vodu a nějaké pečivo na snídani. V 9 jsem měla být v cca 5 km vzdálené zátoce Blue Bay. Dojela jsem tam za 15 minut linkou 46. Zátoka byla před devátou ještě klidná. Kapitáni chystali speedboaty. Po deváté dojel Vick s dalšími dvěma účastnicemi výletu. Na speedboat se nás nalodilo 7 (+ kapitán a pomocník).V komorním počtu jsme nejprve zastavili uprostřed zátoky na šnorchlování. Nějaké ryby tu jsou. Korály taky, ale nic oproti tomu, co je možné pod hladinou vidět mimo zátoku.
Po asi 20 minutách jsme se vydali podél pobřeží u Pointe d’Esny k podmořskému útesu, který brání vlnám v cestě k pobřeží. Zde v roce 1902 ztroskotala loď přivážející z Anglie uhlí. Část vraku je stále vidět na útesu. Zato vrak tankeru Wakashio, který najel na útesy před 2 lety a způsobil největší ekologickou katastrofu v novodobých dějinách ostrova, již v moři není. Prý jej po kouskách ořezali a zbytek vytáhli pomocí magnetu.
Další zastávkou byl břeh ostrova Ile aux Aigrettes, který je chráněnou rezervací. Na ostrově žijí 3 ohrožené endemické druhy ptáků a také obří želvy Aldabra. Nejstarší má 108 let. Na ostrov je ale možné vstoupit jen v rámci tour pořádané organizací Mauritian Wildlife Foundation, která se o rezervaci stará.
Dalším cílem byl ostrov Ile de la Pase, který hlídal zátoku kolem Mahébourgu již od dob francouzské kolonizace. Za 2.světové války tu měli Britové základnu (stejně jako na Ile aux Aigrettes). Na ostrově jsme bohužel nezastavili, i když je to možné. Vedle leží menší ostrůvek Ile Vacoas. A pak nepřehlédnutelný Ile aux Fouquets s majákem z roku 1864. Maják je již ruinou. Na věž se dostat nedá. Chybí točité schodiště. Na procházku po ostrově dostáváme 20 minut. Je odtud nádherný pohled na okolí. Nad hlavou poletují běloocasí "tropicbirdi".
Předtím, než vyrazíme k Ile aux Cerfs, chvíli hledáme mořské želvy. Posádka je nadšená z pohledu na vynořenou hlavu karety. O kus dál u rybích sádek zase vidíme delfíny, kteří tu loví.
Rychle pak zamíříme k ústí Velké jihovýchodní řeky, kde doplujeme k vodopádu. Je tu fronta lodí s turisty. Na břehu pozorujeme rodinku makaků. Opice nejsou původním druhem na Mauritiu. Dovezli je sem v 17.století Holanďani.
Na Ile aux Cerf zastavíme na klidné neturistické části ostrova. Jsou tu tři stolky a na grillu se už chystá náš oběd. Ryba, kreveta, kuře. Grillovaný banán jako dezert. A k tomu ochutnávka domácích rumů od Lolity. Už na lodi popíjím “jungle juice” a teď ještě vynikající rum s příchutí marakuji, kokosu, banánu, vanilky, zázvoru…a dokonce chilly. Kdyby láhev nestála 1200 Rs (cca 600 Kč) a nemusela být skladovaná v lednici, hned vych si koupila ten banánový, nebo zázvorový.
Po vydatném obědě a v dobré náladě vyrážíme na cestu zpět k Ile aux Aigrettes. Zde nás kapitán vysadí v průlivu na šnorchlování. Silný proud nás táhne k ostrovu. Podmořský svět je tu velmi zajímavý. Po čtvrté už míříme zpět do Blue Bay. Počasí se vyvedlo a celý výlet stál za to. Sedám na autobus zpět do Mahébourgu. Po sprše ještě vyrazím do supermarketu pro něco lehkého na večeři.
Žádné komentáře:
Okomentovat