Dnes vstávám na pohodu před osmou.
Půjčovna surfových prken otevírá v devět. Protože mi včera majitel půjčovny
řekl, že dnes je asi jediná šance si zasurfovat, že následující dny vlny
nebudou, rozhodla jsem si to užít. Po dvou letech a bůh ví na jak dlouho zase
naposledy. K snídani bageta se sýrem a banán. To by mělo na posilněnou stačit.
Dnes mě můj moto-kámoš doveze alespoň na pláž. Ve vodě je na surfu pár dětí.
Moře je celkem klidné a čas od času se vytvoří série menších vln ideálních pro
začátečníky. A to kousek od pláže. Dno písčité. Žádné útesy. Skoro ideál na
opětovné setkání se surfem. V půjčovně, která je zároveň školou surfu a také
potápěčským centrem, si vybírám long board, platím zálohu 2000 Rs (ze které se
pak strhne půjčovné podle počtu hodin výpůjčky), nechávám věci v půjčovně a jdu
si užít dopoledne. Kvůli tomu, že se více čeká, než nějaká vlna dorazí, tak
nemám šanci se brzy fyzicky vyčerpat.
Čtyři hodiny chytám vlny
O půl druhé vracím prkno s tím, že odpoledne dám možná repete.
Teď to chce něco pojíst. U jediného stánku, kde jsem kupovala nudle “mine
bouille” v neděli si dávám to jediné, co mají - mine bouille. Chvíli uvažuji,
jestli má cenu vyrazit ještě někam na poznávačku. Ale zbývají necelé 4 hodiny
světla a nakonec vyhodnocuji, že bude lepší si dnes dát oraz a surfovat. Sjedu
si na apartmán pro knížku, kterou otevřu jen na chvíli a už zase mažu do
půjčovny pro prkno na za večerní “surf session”. Další dvě hodiny do západu
slunce. Pláž se zaplnila lidmi pozorujícími, jak se slunce blíží hladině.
Nebyly to dnes sice nejlepší vlny, na kterých bych mohla zkoušet obraty a
posunout se o kousek dál, ale i tak končím den spokojená. 6 hodin v moři na
surfu.
Žádné komentáře:
Okomentovat