Včera jsem v autobuse vyslechla rozhovor dvou Španělů, kteří přirovnali Irsko k severošpanělskému Baskicku.
No, něco na tom bude. Klima mi tu přijde obdobné, vegetace také a když se k tomu přidá keltská minulost…irská gaelština (vycházející z keltského jazyka) se tu prosazuje jako první jazyk na všech veřejných nápisech a směrovkách. Angličtina je až pod ní. Baskové jsou také potomky Keltů a mají svůj specifický jazyk. Baskicko jsem si zamilovala během své první etapy Camina del Norte před pár lety. Toho Camina del Norte, v jehož pokračování jsem zatím posunula na později a místo toho teď objevuji irský ostrov opředený bájemi a legendami. Dnes jsem se ale na chvíli na Camino (Svatojakubskou cestu) přesto dostala. Konkrétně na Boyne Valley Camino. Ale pěkně popořádku k dnešnímu průběhu dne.
Vzbouzím se sama po 5.ráno. Včera jsem to zalomila okolo 22.hod, když se ještě v pokoji svítilo a další spolunocležnice měly potřebu si ještě povídat. Stejně jsem potřebovala brzy vstávat, abych stihla vlak do Droghedy v 7:13. A pak, abych stihla autobus k návštěvnickému centru Brú a Boinne, kde jsem měla být v 9:30. Na 9:30 jsem si totiž dopředu rezervovala začátek prohlídky 5 tisíc let starých neolitických mohyl Knowth a Newgrange. Vzhledem k omezenému počtu vstupů na jednotlivé časové sloty je dobré si vstupenky koupit dopředu. Vstup na kombinovanou tour stojí 18 €, ale pokud máte OPW heritage card, je vstup zdarma. Sama OPW heritage card stojí 40 €, je platná rok a můžete na ni zdarma navštívit během toho roku desítky pamětihodností, které jsou na seznamu OPW míst. A klidně několikrát po sobě. Když jsem si spočítala, kolik OPW míst jsem reálně měla v plánu navštívit, tak se mi vyplatí tu kartu mít i jen na těch 10 dní. A protože jsem ji nesehnala včera, tak si ji pořídím dnes.
Na vlakové nádraží Dublin Connolly, odkud jezdí vlaky do Droghedy, jsem dojela tramvají (zde jí říkají Luas). Už začínám být zběhlá v tom používání lítačky a místní dopravy. Na nádraží jsem v předstihu, tak ještě posnídám v kavárně wrap. Na nádraží (nejen zde, ale obecně na všech, co jsem zatím navštívila), je WC zdarma a čisté. Také jsem si všimla, že si tu z mašinky můžete dočepovat do bandasky vodu. To, aby se omezily plasty.
Do Droghedy jedu místním vlakem kodrcálkem hodinu. Během jízdy procházejí kontroloři a kontrolují odpípnuté lítačky.
Na 10:15 mám být na zastávce za řekou Boyne. K dobru mám 45 minut, které strávím procházením expozicí návštěvnického centra. Je tu i obchůdek se suvenýry a kavárna. Kupuji si kousek mramoru connemarský zelený mramor se zasazeným irským trojlístkem. Je to pěkný suvenýr.
Před desátou přejdu po mostu řeku Boyne, která patří k mytologickým místům Irska. K řece a zdejší oblasti se vážou nějaké legendy, jako třeba ta, že zde byl uloven Salmon of Knowledge (něco jako losos moudrosti), který přinesl chlapci Fionnovi, který ochutnal jeho maso, vědomosti. Irsko je země plná mýtů, legend, bohů a bájných bytostí jako jsou skřítci.
Na zastávce kyvadlového autobusu jsem se doptávala, zda je možné si později projít oblast k mohyle Dowth, která není součástí placené prohlídky. Prý ano, jen se mám pak domluvit s řidičem, který mě poveze od Newgrange, aby mě na cestě zpět nechal na rozcestí.
Newgrange je samostatně stojící mohyla v krajině. Je známá tím, že o zimním slunovratu se do interiéru pohřební komory dostává na 17 minut světlo. Na tento den a okamžik je vyhrazeno 9 vstupenek, které se losují. Není ale jistota, že nějaké slunce ten den bude a úkaz se povede. V pohřební místnosti jsou také zajímavé rytiny na kamenech. Unikátní jsou spojené tři spirály. Dalšími druhy obrazci na kamenech jsou vlnovky, slunce, kolečka… Vstup do pohřební síně Newgrange byla možná jen s průvodcem a batohem v rukách. Bohužel se tu nesmí fotit.
Po prohlídce jsme zase nasedli na autobus, který nás měl dovézt zpět k návštěvnickému centru. Autobus řídil řidič, se kterým jsem se na začátku bavila o možnosti nechat se vysadit na odbočce. Tak se taky stalo. Vysedla jsem u silnice a podle map pokračovala dál k mohyle Dowth. Ta nebyla dosud zrekonstruována jako ty dvě, co jsem právě navštívila. Vstup do podzemí je zahrazen mřížemi. Na povrchu mohyly rostou žlutě kvetoucí hlodáše. Kousek od mohyly stojí malý hřbitov s ruinou kostelíka. Na hřbitově je umístěn památník irskému básníkovi 19.století Johnu Boyle O’Reillymu, který se narodil na panství Dowth (budova stojí vedle hřbitova). Sem jsem si zašla a poté se již vydala nazpět k návštěvnickému centru, abych stihla autobus ve 13:50. Na knop jsem jej stíhala. Linka 163 zajíždí k dalšímu historicky významnému místu - k bojišti jedné z nejvýznamnějších irských bitev - Boyleské bitvě z roku 1690. Battle of Boyle byla bitva mezi katolickými vojsky krále Jamese II. a protestantskými vojsky krále Williama III. Vyhráli protestanté.
Načerpám síly a po čtvrt na čtyři vyrážím na pěší cestu kolem řeky Boyne do Droghedy. Stezka je zároveň i místním okruhem svatojakubské cesty. Kolem řeky kvetou velké žluté blatouchy. Mnohem větší než u nás. Dokonce tu vidím i obří bledule (vypadají skutečně jako bledule). Nad řekou poletují ptáci. U břehu se brodí volavky. V tento okamžik se opravdu cítím jako na Caminu někde v Baskicku nebo Kantábrii. Po hodině příjemné chůze se dostávám do Droghedy. Pohled na jízdní řád a rozhoduji se ještě vyrazit projít si centrum města. Ten Dublinský hrad je stejně již zavřený, tak když jsem tu, tak si zajdu ke středověké městské bráně, v turistických informacích naberu nějaké prospekty (s tím těžkým knižním průvodcem se táhnu zbytečně, ještě jsem jej zde neotevřela) a dojdu na nádraží.
Žádné komentáře:
Okomentovat