8.den v Irsku: polibek legendárního kamene na hradě Blarney, přístavní Cóbh a Cork

V Killarney se mi moc líbilo. Ještě večer jsem přemýšlela, kam bych dnes v okolí zajela, než se přesunu do Corku. Autobusy odtud jezdí třeba do Dingle a dalších vesnic na rozeklaném pobřeží hrabství Kerry. Je to velmi zajímavá část Irska, kam bych se ráda zase někdy podívala. Dokonce jsem uvažovala i nad variantou, že se dopoledne zajdu podívat zpět k Mucross Abbey k tisu. 
Nakonec zůstávám u původního plánu. O půl osmé sbalím věci, posnídám z toho, co mám ještě v zásobě. U snídaně také raději koupím online jízdenku na express linku č.40 do Corku.

V 8:30 nasedám do autobusu směr druhé největší město Irské republiky – Cork. Cork je historicky konkurentem Dublinu. Centrum ale nenabízí tolik zajímavostí jako Dublin a bude mi na dva dny spíše základnou pro výlety do okolí. Hned po příjezdu mířím na ulici St.Patrick Street, kde je zastávka příměstského autobusu linky 215 mířící do vesnice Blarney. Cesta trvá zhruba půl hodiny.
 V Blarney se nachází rozlehlý areál zahrad obklopujících hrad Blarney a také panský dům, resp.zámek. Lákadlem hradu Blarney je Blarney stone - tzv.kámen výřečnosti. Kámen, opředený několika legendami o tom, jak se dostal až na ochoz hradní věže a co vše dokáže. 

Po staletí se prý na věž vydávají lidé, aby se nechali spustit za nohy dolů tak, aby se ústy dotkli kamene. Zní to děsivě, ale reálně to takové drama není a je to bezpečné. Jen je třeba si vystát frontu na cestu nahoru na věž hradu. Areál hradu Blarney je soukromý pozemek a neplatí tu OPW karta. Platím tedy vstupné 24 €. 
Je po jedenácté hodině a jako první se vydávám do kavárny posilnit se tomatovou polévkou a kafem. A pak už na výstup do věže k legendárnímu kameni. Hned v přízemí jsem narazila na frontu po schodech nahoru, která se zdánlivě nehýbala. 

Ještě, že jsem si dopředu nezjistila, že ten výstup může trvat i 2 hodiny. Naštěstí ne dnes. Za půl hodiny jsem na ochozu a za dalších 15 minut je na mě řada, abych si sedla na podložku, zaklonila se ke kameni a políbila jej. Klasicky vám tu udělají fotku, kterou si za 10€ můžete nechat vytisknout. V době mobilů trochu zbytečná služba. Fotograf je přátelský a natočí mě na mobil, i když je mu jasné, že si pak fotku nekoupím. Poté, co políbím kámen, jdu se projít zbytkem hradu. A pak na procházku do zahrad. Ty jsou velmi zajímavé. Mají tu oblast s druidskými kameny, čarodějnický kámen, zahradu jedovatých rostlin, stromy obřích rozměrů…kvete tu medvědí česnek a rododendrony. 

Opravdu příjemné místo na procházky, zejména za pěkného počasí. 
Před třetí hodinou opouštím Blarney a autobusem mířím zpět do Corku, kde se jdu ubytovat do Sheilas hostelu. Nechám věci na pokoji a místo toho, abych šla do města, vyrážím na nedaleké vlakové nádraží. Rozhodla jsem se, že dnes ještě zajedu do nedalekého přístavního městečka Cóbh, jehož návštěvu jsem původně plánovala až na pozítří. Jízda příměstským vlakem trvá necelou půl hodinu.

Cóbh bylo až do 40.let minulého století známo jako Queenstown. Zde 11.4.1912 zakotvil Titanic, aby nabral dalších 132 cestujících na plavbu do New Yorku. O tři dny později se Titanic potopil. V Cóbh je Titaniku věnované muzeum a zahrada. Tematicky tu tím žijí. Jakožto z přístavního města odtud v minulosti odplouvali irští emigranti za lepším. Irsko zažívalo v 19.století hladomory a spousta obyvatel odtud odplouvala právě třeba do Ameriky. 

Druhou lodí, která se trochu pojí s Queenstownem, tak je Lusitanie, která byla 7.5.1915 potopena německým torpédem nedaleko irského Kinsale. Tehdy zahynulo téměř 1200 lidí, co byli na palubě. Jejich těla byla dopravena do Queenstownu a pohřbena na místním hřbitově. 
Prošla jsem si městečko a protože jsem tu nenarazila na žádnou ucházející restauraci, kam bych mohla na večeři, sedla jsem v 18:30 na vlak zpět do Corku a večeři vyřešila hamburgerem v Gallagher´s Gastropubu.