Před osmou ráno jsem tedy došla na autobusové nádraží (mám jej asi jen 5 min od hostelu). Na tento autobus platí lítačka Leap Card. Včera jsem si ji speciálně ještě dobyla, abych na dnešek měla na všechny jízdy kredit. Řidič ale neměl u sebe odečítací mašinku a všechny nechal jet bez odpípnutí nebo placení v hotovosti. Zaujala jsem místo na horní palubě u předního okna a mohla se tak během té hodiny a 40 minut, než jsem dojela do Cashelu, kochat krajinou okolo. Od rána bylo polojasno. K mé radosti se nevyplnila předpověď aplikace s deštěm.
Na prohlídku Cashelu jsem měla asi 4 hodiny. Linka 245X měla z Cashelu do Cahiru odjíždět ve 14:08.
Přesto jsem se nezdržovala a rovnou vyrazila k ruinám katedrály tyčícím se na skále nad městem. Zajímavá to scenérie. V deset jsem předložila OPW heritage kartu a zvolila si průvodcovanou prohlídku, jejíž součástí je i vstup do románské kaple z 12.stol. Cormack’s Chapel, která je kvůli snahám o zachování výzdoby fresek zakonzervována ve speciálním klimatu a může se sem jen na 15 minut. Nejprve průvodkyně Susan vypráví o ostatních stavbách, které jsou okolo katedrály. Součástí byla i obytná věž, kde sídlil vůdce klanu.
Je tu i kulatá strážní věž, která byla přistavena později. Okolo je i hřbitov, na kterém bývali pohřbívání až do roku 1930 místní obyvatelé. Vnitřek katedrály bez střechy je impozantní. Střecha byla sejmuta ve 30.letech minulého století, když začaly platit jakési daně za střechu. Opat se tehdy rozhodl, že je to moc peněz a střechu nechal sundat. Místo reálně není obývané od 18.-19.století. Prý tu byla velká zima.
V Cormackově kapli se mi nechtělo být po celých 15 minut. Ani zbytku skupiny. Není to příjemné místo. Možná i tím, že tu prý byly v 17.stol.zabity stovky lidí.
O půl dvanácté opouštím areál opevněné ruiny katedrály sv.Patrika a jdu k ruině cisterciánského opatství Hore Abbey z roku 1272. Stojí nedaleko Rock of Cashel obklopené pastvinami, na kterých se pasou krávy. Opatství má mnohem zajímavější atmosféru a trávím tu čas raději než tam nahoře na skále. Energii cítím v kapli. Docela to se mnou cloumá.
Po poledni se vydám zpět do centra městečka najít nějakou restauraci, kde bych se posilnila. Nakonec to není restaurace, ale venkovní posezení v zahradě hotelu Cashel Palace, kde mě nalákala cedule osvěžujícího “nabití” smoothiečkami a saláty v jejich venkovním baru. Nehledě na to, že na bráně byla červená cedule se značkou “Micheline 2025”. Hotelová restaurace má michelinskou hvězdu a ten quinoový salát, co jsem si u stánku v zahradě objednala, vzešel z michelinské kuchyně. K tomu zelené smoothie a protože jsem měla ještě čas, tak jsem to doplnila kapučínem. A pak na kukačku do hotelu (protože jsem potřebovala před další cestou na WC). Mají tu zajímavé rytiny středověkých hradů a opatství. Tohle byla velmi osvěžující a příjemná zastávka. Během čekání na příjezd autobusu se se mnou dala do řeči postarší americká turistka, se kterou jsme měly cestu autobusem sem. Těch turistů z USA je v Irsku hodně.
O půl třetí vysedám na zastávce před hradem Cahir a mířím rovnou na prohlídku. Ukážu OPW kartu a jsem přiřazena ke skupině, která zrovna začíná prohlídku. Průvodce je velmi dobrý a vtipný. Dozvídám se další zajímavosti. Třeba to, že z hradu vedla podzemím pod řekou chodba, kterou se v roce 1599 dostal z obléhaného hradu jeho paní s dětmi, aby pak po 6 měsících tudy znovu přišla s armádou a hrad znovudobyla. Nebo třeba to, že do 3.stol.n l tu stála jen vápencová skála. Pak sem přišla druidka a začala tu vznikat keltská osada.
Průvodcovaná prohlídka trvá 40 minut. Pak je volno na samostatné prozkoumání hradu. Mimochodem je tu funkční padací mříž, která se objevila v Gibsonově Statečném srdci. Hrad se také objevil ve filmu Excalibur a naposledy tu natáčel v roce 2021 Ridley Scott film Poslední duel s Mattem Damonem. Po nich tu zůstal umělý krb.
Po hodině hrad opouštím a rychle se vydávám parkem kolem řeky k “švýcarské chatě” Swiss Cottage, což je další zdejší zajímavost z 19.století, kde prý docházelo k zábavám.
Chata stojí asi 2 km jižně od hradu a musela jsem si trochu pohnout, abych k ní došla, rychle vyfotila a stihla se vrátit před 16:30 na zastávku autobusu. Tehdy totiž přijížděla linka 245X směr Cork. Na déle to tu nebylo. Švýcarskou chatu se mi podařilo oběhnout. Opět vstup na OPW kartu. Bohužel není vidět z cesty a je třeba projít přes pokladnu, abyste se k ní nahoru dostali. Běžně jsou tu průvodcované prohlídky. Na to jsem ale neměla čas. Jen 5 min na fotky a hurá zpět. Autobus jsem stihla.
Před šestou jsem vysedla u nádraží v Corku a vydala se do vytipované restaurace Quinlan’s seafood restaurant, kde jsem si vychutnala salát s uzeným lososem jako předkrm (vynikající) a méně pak typické fish and chips, které jsem si dala, abych měla splněno. Více už přesmažené fish and chips nechci.
Pak ještě procházka a objevování části města a hurá na hostel. Zítřejší den bude nakonec vypadat jinak, než jsem původně měla v itineráři. Město Cóbh jsem již viděla včera a dnes mě napadlo zařadit do programu další mytologicky a historicky významné místo. To je ale severně od Dublinu. Takže ráno mě čeká brzký přesun.
Žádné komentáře:
Okomentovat