Linka 181 St.Kevins Bus odjíždí od návštěvnického centra v Glendalough denně v 7:15 ráno a poté až odpoledne. Vstávám tedy před šestou, sbalím věci, posnídám včera nakoupený croissant a banán. U snídaně kupuji online jízdenky na vlak. Zjišťuji, že je cenově výhodnější si jízdenku na vlak koupit dříve než v ten den. Irsko není levná země. Jízdné na intercity vlaky (musím přestupovat v Mallow) je dnes za 33,90€!
Po sedmé hodině sedám na autobus 181 směr Dublin. Dávám řidiči tu zpáteční jízdenku, co jsem kupovala před dvěma dny.
Do Dublinu kvůli ranní špičce dojíždíme s 20min zpožděním v 9:10. Vlak mi odjíždí z vlakového nádraží Heuston v 11:00. Zdánlivě mám dost času na přesun od St.Stephens Green parku, ale bůhví jaká se situace na silnicích v centru. Tak odkládám procházku po okolí nedaleké univerzity na předposlední/poslední den a sedám na luas (tramvaj) a s přestupem mířím k vlakovému nádraží. Kupodivu jsem tam už za půl hodiny.
Obhlédnu situaci uvnitř budovy, využiji zdarma WC (to je v Irsku super věc) a pak se jdu projít čtvrtí pivovaru Guinness, která se rozkládá v okolí. Areál pivovaru je obří. Najdu vstup do Guinness Storehouse, kam se chodí na prohlídky. Toto si také nechám na jindy. Možná. Vstupné je 22 €.
Před odjezdem vlaku ještě dávám v bistru něco teplého do žaludku, ve stánku kupuji spanish late a pak nasedám na vlak na rezervované místo. Vyjíždíme v 11:00.
Do Mallow, kde přesedám, dojedeme v 13:11. Vlak mířící do Killarney (směr Tralee, je již přistavený. Sedám na vyznačené místo. Odjezd v 13:25.
O necelou hodinu později vysedám v Killarney a jdu najít rezervovaný hostel Killarney Raylway hostel, který je poblíž nádraží. Centrum města je také nedaleko. Okolo nádraží postávají vozkové s kočáry taženými silnými koňmi. Nabízejí svezení z centra ke hradu Ross Castle, který stojí na břehu jezera Lough Leane. Na mapě to vypadá blízko, ale z centra je to tak 2,5 km chůze oblastí národního parku, který začíná již ve městě.
Na hostelu mě přivítá v recepci travestita. Dostávám místo v malém 4lůžkovém pokoji s nízkými patrovými postelemi. Dolní patro prochází rekonstrukcí a vypadá dobře. Nejsou tu ale skříňky.
Nechám batoh na pokoji a vyrážím přes centrum města k Ross Castle. Chci stihnout jeho prohlídku před zavíračkou v 17 hod. Ještě zaskočím do půjčovny kol se zeptat na otvíračku, abych si ráno mohla půjčit kolo a vydat se objevovat okolní zajímavosti. Pak už směřuji na předměstí. Cesta mě vede parkem plným mokřad. Tato oblast je národním parkem. Cesta krajinou je asfaltová. Kolem kvete medvědí česnek, fialové zvonky a také hyacinty. Stromy jsou tu mohutné. Krásné prostředí. Jen oproti předchozím dnům trochu zima. Ale neprší.
Před tři čtvrtě na čtyři dojdu ke hradu a jdu si koupit vstupenku. Vlastně ne koupit, ale předložit OPW heritage kartu, která je tu platná. Jinak je vstup 5 €.
Pokladní nejprve tvrdí, že je již na průvodcovanou prohlídku plno, ale když zjistí, že jsem sama, tak to jedno místo na 15:45 najde. Zapíše si mou OPW a za chvíli jdu na 45 minutovou prohlídku. Bohužel se nemůže uvnitř fotit. Prohlédnu si tři patra věžovitého hradu z poloviny 14.století, který byl sídlem zdejšího správce panství. Hrad byl zrekonstruován a je přístupný od 90.let 20.století. V místnostech je umístěn většinou dánský nábytek z 16.století. Ze 14.stol.se dochovala irská truhlice v ložnici. Z anglického výkladu se dozvídám další zajímavosti. O půl páté prohlídka končí a já jdu udělat pár fotek z venčí a pak již zpět směr centrum, protože je chladno. S sebou do Irska jsem si nabalila zateplené legíny, ale předchozí dny jsem si skoro myslela, že jsem to s tou zimou přecenila. Teď jsem ráda, že je mám. Zítra se na výlet po okolí budou hodit.
V centru města jsem obešla pár obchodů se suvenýry a pletenými svetry z ovčí vlny. Vzory na svetrech a plédech se nazývají “aran” a v minulosti každý klan/ rod měl vlastní styl vzorů. V obchodě dokonce nabízejí vyhledání původu podle jména a příjmení. Ne jen Irů, ale všech národností. Raději jsem těch 30 € ušetřila na něco jiného. Třeba na večeři.
Našla jsem moc příjemnou restauraci The Stonechat schovanou v postranní uličce. Dobré hodnocení a zajímavá nabídka. Poručila jsem si domácí paštiku z kuřecích jater a jako hlavní chod divokého hejka (treskovitá ryba). Obojí bylo vynikající.
A pak již na ubytování si odpočinout. Zítra mě čeká celodenní cyklovýlet národním parkem a soutěskou v horách.
Žádné komentáře:
Okomentovat