Je večer, sedím v jednom z barů dublinské čtvrti Temple bar, před sebou sklenku guinnesse a poslouchám živou hudbu v chytlavých irských rytmech. A budu se snažit sepsat průběh dnešního prvního dne v Irsku. Těch vjemů je hodně. Začalo to vlastně už v Brně ve dvě ráno velmi milým a úsměvným přivítáním slovenského řidiče autobusu SA, který nás cestující vezl na letiště do Vídně. Takový příjemný začátek dne. Na letišti také vše proběhlo v pořádku. Tentokrát odlet z brány D, což znamenalo pasovou kontrolu. Stejně tak po přistání na mezinárodním letišti v Dublinu bylo třeba projít pasovkou.
Let byl brzký ranní a celý jsem jej prospala. Alespoň ty 3 hodiny rychle uběhly. Již na začátku jsem si posunula hodinky o hodinu nazpět. Po osmé ráno místního času jsem zamířila hledat na letišti obchod, kde bych si koupila “lítačku” Leap card na dopravu. Ti, co míří jen na pár dní do Dublinu, tak volí turistickou Visitor Leap Card, kde si koupí za pevnou částku kartičku na den, tři nebo týden a pak neomezeně jezdí po Dublinu a okolí. Vyhodnotila jsem, že pro mě bude asi výhodnější běžná Leap Card, kterou využívají místní. Můžu ji využívat i v jiných městech na příměstské a městské autobusy. A jízdné je výhodnější. Chvíli jsem tedy pendlovala z jednoho terminálu na 2., kde je v odletové hale obchod Spar a tam prodávají tyto běžné lítačky. Nechala jsem si ji nabít 20€ a vyrazila na autobus směr centrum Dublinu.
Před terminálem 1 jsou zastávky a ze stanoviště 15 jezdí do města linka 41. U řidiče jsem si odpípla lítačkou a strhla se mi 2 €. Za tuto částku jsem se dostala nejen do centra Dublinu, ale pak ještě dalším autobusem až na poloostrov Howth. Využila jsem toho, že na dnešek bylo hlášené slunečné počasí, což nemusí být na konci cesty, na kdy jsem měla původně Howth v plánu. Tak jsem vyrazila na stezku vedoucí kolem pobřeží.
Z centra Dublinu (ze zastávky Irish life) jezdí na Howth autobus č.6 a H3. Před jeho odjezdem jsem ještě stihla omrknout dublinskou “jehlu” a budovu pošty, která byla zničena v roce 1916 během velikonočního povstání. Budova byla pak nově vybudována. Městem projíždí i dvě linky tramvaje (luas). Jen si musím zvyknout na to, že tu jezdí vlevo.
Jízda autobusem na Howth zabrala asi 50 minut (stejně tak i jízda z letiště). Silnice jsou ve špičce docela zasekané. Vysedla jsem na zastávce Howth Summit a vydala se nejprve vnitrozemím najít Aideens dolmen.
Vystoupala jsem na nejvyšší zdejší kopec Ben of Howth (171 m n m) a pak se postupně dostala do lesíka, kde byly koberce kvetoucího medvědího česneku. Vzduchem se linula jemně česneková vůně. Také kvetoucí rododendrony. Nádhera. Byla to oáza klidu a takové kouzelné prostředí. Našla jsem dolmen a pak již vyrazila směr pobřeží, kolem kterého vede stezka. Byla to pěkná túra. S plným batohem si to moje záda užila. Na pobřeží kvetly žluté keře hlodáše.
Po druhé odpoledne jsem došla do přístavní vesničky Howth, která je oblíbeným výletním místem právě za pěkných dní, jako byl ten dnešní. Došla jsem na molo, kde stojí původně rybářské domky a dnes jsou v nich restaurace. Žaludek se již hlásil o něco teplého a kvalitního. Sedla jsem do restaurace The Oar House zaměřené na ryby a dala si pěkně mix grill ryb.
Do Howth jezdí i vlaky. Tento způsob dopravy jsem zvolila na zpáteční cestu do Dublinu. Opět na lítačku, tentokrát opět za 2 eura a ještě jsem pak v Dublinu nasedla na autobus 27 a nechala se dovézt k Dublinskému hradu. Potřebovala jsem si koupit OPW heritage card, což je kartička, se kterou můžu neomezeně během jednoho roku navštěvovat vybrané památky. Kartička stojí 40 € a vyplatí se, pokud chcete jako já navštívit více památek. Hned zítra mě čeká jedna taková.
V Dublinském hradě ale dnes kartičky neprodávali. Prohlídka je ale dnes a zítra zdarma. Jenže já byla s celým narvaným batohem, takže jsem dovnitř nešla. Rychle jsem ještě zamířila zkusit štěstí k další památce, ale tam již bylo návštěvnické centrum zavřené. Takže konečně hurá na rezervovaný hostal Dublin Quayside Hostel zbavit se batohu. Přístup do budovy je přes aplikaci. Na pokoji jsme zatím jen dvě. Vybalila jsem si, převlékla do riflí a již nalehko bez batohu hurá objevit dublinskou čtvrť Temple bar s ikonickým stejnojmenným barem s červenou fasádou.
V plánu bylo někde sehnat nějakou vodu a něco na večeři. V Temple baru jsem to nesehnala. Zato jsem si užila fantastickou atmosféru. Na zkoušku jsem si dala polovičního guinnesse a pak začala hrát živá hudba. Irské rytmy. Housle a kytara. Skvělá nálada. Připomnělo mi to film P.S.I Love you.
Když muzikanti skončili, přesunula jsem se dál. V každém baru tu snad hrají. Zaujala jsem pozici v Oliver St John Gogarty, kde i vaří. K večeři jsem si dala dalšího guinnesse a zeleninovou polévku. Hraje tu skvělá hudba, která byla proložena živým koncertem. Všichni happy. I já. Mám za sebou fajn den. Potkávala jsem dnes jen milé a přátelské lidi. Zmákla jsem fungování lítačky a pomalu se začínám aklimatizovat do anglicky hovořícího prostředí. Zítra mě čeká výlet k více jak 5 tisíc let starým mohylám Brú a Boinne u Droghedy.
Žádné komentáře:
Okomentovat