Instruktoři přijeli na čas. Zvolila jsem dlouhé prkno (7,6 stop). Naložili jsme prkna na střechu auta a vydali se omrknout, na které pláži budou nejlepší podmínky. Pro případ, že bychom šli na Padang Padang, jsme si měli vzít 10 tisíc na vstupné.
Zastavili jsme na mostě a chvíli sledovali vlny, na kterých se již houpalo několik surfařů. Zaparkovali jsme na parkovišti a každý si snesl svoje prkno po schůdkách až na pláž. Rozcvičila jsem se a jeden z instruktorů (jména jsem si nezapamatovala) nám řekl něco o proudech a kde se máme zdržovat. Čekalo mě pádlování. Až dosud jsem se učila surfovat na místech, kde se vlny lomí blízko pláže a pádlovat se tolik nemuselo. Síla proudu mě trochu znepokojovala.
Na vodě jsme byli dvě hodiny. Několikrát se mi podařilo sjet
vlnu. Nevýhodou bylo, že když jsem dojela na konec, musela jsem
zase dopádlovat. Na konci lekce jsem byla pěkně vyfluslá a to mě
čekal ještě výstup s prknem k autu.
Do kempu jsem dojela vyčerpaná. Hned jsem vlezla do sprchy, která zde teče studená, ale to vůbec nevadí v tom horku. V ceně ubytování nejsou obědy. Můžu si ale oběd zaplatit. Včera jsem ale měla me goreng a dnes jsem chtěla něco jiného, než co bylo na výběr z jídelníčku. Dostala jsem chuť na ovoce a byla rozhodnutá si zajet někam nějaké koupit.
Ostatní se domlouvali na obědě v nedaleké levné restauraci a nabídli mi, zda chci jet s nimi. Půjčila jsem si tedy skůtr a vyrazila s nimi na oběd s tím, že odtamtud se pojedu podívat k chrámu Uluwatu a třeba někde nakoupím ovoce.
V restauraci, kde si každý na talíř servíroval, co chtěl z
bufetu, jsem zaplatila jen 35 tisíc i s láhví vody.
Pak jsem se vydala směr Uluwatu. Po cestě hledala nějakou prodejnu s ovocem. Na jednu jsem narazila kousek od odbočky na chrám. Koupila jsem si meloun a papáju a pokračovala dál. Kousek za odbočkou bylo již placené parkoviště. Do chrámu jsem chtěla až zavečer, protože dnes se tam pořádá tradiční tanec ohňů Kecak.
Takže jsem to otočila nazpět do kempu, kde odpoledne relaxovala na terase bungalovu.
O půl páté jsem se opět vydala k Uluwatu. Parkovné tisícovka, vstupné do areálu chrámu 40 tisíc rupií.
Uluwatu je jedním z nejposvátnějších chrámů Bali. Stojí na
vápencovém útesu na jihozápadní straně poloostrova Bukit ve
výšce 70 metrů. Postaven byl v 11. století a je zasvěcen bohům
oceánů. Nejkrásnější jsou zde západy slunce na pozadí siluety
chrámu. Není tedy divu, že je to tu v podvečer plné turistů a
zájezdních skupin. V šest hodin navíc začíná na pódiu klousek
od chrámu představení tradičního tance Kecak. Vstupné 100
tisíc.
I když jsem měla dlouhé kalhoty, musela jsem se ovázat
sarongem. Bylo mi horko. Prošla jsem se podél pobřeží. Samotná
stavba chrámu je turistům nepřístupná. Výhledy na útesy byly
krásné. K pobřeží se v pravidelných intervalech blížily velké
vlny.
O půl šesté jsem si koupila vstupenku na tanec Kecak. Byla jsem domluvená s Cloe (jedna z ubytovaných v surf kempu), že se zde potkáme. Hlediště malého amfiteártu se brzy zaplnilo. A lidé přicházeli i během představení, což rušilo dojem. Nakonec lidé seděli těsně kolem účinkujících.
Představení bylo zábavnější a zajímavější než ta moderní adaptace, co jsem shlédla v Ubudu. Po představení jsem našla Cloe, která se bavila s jednou z kamarádek a pak jsme se domluvili, že zajdeme na večeři do pizzerie. V sobotu večer totiž v kempu večeři nevaří, protože má kuchař volno. A v neděli nejsou zase lekce surfu.
Pizzerie je kousek od kempu. Na google mapách jsme našli, jak se k ní nejrychleji dostat a vydali se společně na motorkách po hlavní vypadovce na Pacatu. Byla to moje první jízda na skůtru v noci. Navíc po levé straně. Na Bali se totiž jezdí v levo.
V pizzerii jsme narazili na zbytek osazenstva surf kempu, které mělo ten samý nápad. Večeře byla vynikající. Nejlepší pizza, co jsem v poslední době jedla.
Žádné komentáře:
Okomentovat