Tak, jako cesta za poznáním začíná, tak také bohužel jednou musí i skončit. Ten poslední týden strávený v surf campu utekl neskutečně rychle. A najednou nastal den návratu do evropské reality.
Ve čtvrtek v šest ráno mě čekal poslední surf. V noci předtím jsem byla s pár dalšími obyvateli kempu v Single Finu chvíli zapařit. Ale jen chvíli, protože se muselo brzy vstávat.
Vlny to ráno byly menší a pomalejši, ale i tak jsem si jich několik sjela. Navíc díky tomu, že nás instruktoři vytáhli tak brzy, nebyl na Padang-Padang kromě nás nikdo a tím žádný začátečník nezavazel v jízdě.Po návratu ze surfu jsem posnídala, chvíli se válela na gauči a pak si šla dát poslední balijskou masáž.
A po ní ještě na dvě hodinky na pláž Dreamland. Během balení batohu jsem zjistila, že lahvička domácího medu z delty Mekongu trochu vytekla (naštěstí do sáčku) a napadli ji mravenci. Takže s medem jsem se musela rozloučit a batoh jsem se pokusila vyklepat.
 |
| Abu Dhabi |
Pak mě čekal přestup na letadlo společnosti Etihad směr Abu Dhabi. Z Abu Dhabi do Düsseldorfu a z Düsseldorfu Air Berlinem do Vídně. Všechny spoje odlétaly podle plánu až na ten poslední. V Düsseldorfu jsme měli zpoždění hodinu a začínala jsem být nervózní, že nestihnu autobus do Brna. Nakonec jsme měla k dobru hodinu. Zavazadlo se mnou doputovalo a dokonce mi jej vydali jako jedno z prvních, tak jsem nemusela dobíhat na autobus a ještě chvíli "mrzla" na zastávce. Skončily se tropy a věčné pocení.
Žádné komentáře:
Okomentovat